Možná má p. D-FENS pravdu v článku Šajsdrek 1.9 TDi a vůbec, že vozidlo Škoda Octavia stojí za prd, nicméně mám za to že měřeno tímto pohledem bychom nemohli jezdit ničím co nám výrobci aut nabízejí.
Přes níže uvedené zkušenosti mám oktávky docela rád, našel jsem si totiž vztah ke každému autu se kterým jsem jezdil, včetně bobů na kterých se řadí deštníkem zn. trabant, nebo polského Dábla italského původu Fiat 126 p.
Aby bylo jasno, nemám rád: tzv tuningáře, ani pitomce co raději nežerou proto aby jim před panelákem mohla stát (nemaj na benzín) masírka oktávka. Mám za to že z jejich řad se rekrutují zmrdi za volantem tohoto vozu které p. D-FENS nemá tak rád. Oktávka je automobil nižší střední třídy, je tedy určen pro masovou spotřebu ne pro masturbaci méně vyvinutých jedinců. Jedině nízká úroveň mezd v ČR z tohoto samohybu běžných vlastností dělá něco, co není.
Je pravda že vůbec nerozumím automobilům, vrcholem mých údržbářských schopností je dolití pohonné kapaliny do nádrže a vody do ostřikovačů. Berte proto prosím následující text jako souhrn dojmů ryzího amatéra který není zatížen pohledem na kvalitu zpracování nějakých stavitelných lopatek bůhví v jakém hejblátoru nebo čipu hluboko pod černým plastem z kterého je motor vyroben. (vždy když otevřu kapotu je tam velký kus černého plastu, který drnčí a nebo ne – podle toho v jaké poloze je klíček v zapalování).
S výrobky které pod jménem Škoda Octavia produkuje český výrobní závod koncernu VW specializujícího se výhradně na výrobu lidových vozů jsem najezdil několik set tisíc kilometrů. Mám za sebou nebožku „Octavku 1,6ku – 100 HP?? a 1,9tku TDI 66 kW “, nyní jezdím novou 1,9kou, 77 kW. Ani jedna z mých oktávek do této chvíle nezemřela násilnou smrtí.
1,6ka mi umírala v náručí od najetých 150 000 km. Nejprve na cosi co odborník v servisu ohodnotil slovy „uraženej čep v diferáku, to se u tohodlectoho modelu stává ve stopade furt“, po opravě za dosti vysokou částku, následovala série chorob všeho možného jejichž společným důsledkem bylo to že auto jezdilo čím dál neochotněji. I odborník v servisu mluvil čím dál tím méně srozumitelně. Postupně mne vůz přesvědčil o tom že pro něj nastal čas automobilového důchodu (Auto, které je v důchodu bezpečně poznám podle toho že má na oknech a zadních světlech černou tapetu, přední žárovky natřené na modro a na deklu od kufru je přišroubován nějaký prvek významně zvyšující dynamiku celého vozu).
Celkový subjektivní dojem z vozu: bylo na něm znát, že je dělán se snahou o co nejlepší poměr mezi cenou a výsledkem. Několik let dobře sloužil bez toho že bych ho jakkoliv šetřil. Kdybych jezdil pouze v pátek na chalupu a v neděli zpátky (nemám sakra chalupu), mohl mi parkovat v garáži ještě řadu let (nemám sakra garáž).
1.9ka f TDIčku (abych respektoval místní terminologii) byl vůz který mi byl poměrně sympatický. Vyznačoval se lépe vyhlížejícími plasty v interiéru, také plastový motor pod kapotou byl (alespoň z počátku) výrazně čistší než u její unavené předchůdkyně. Výkon a spotřeba mi přišla jako optimální pro mé potřeby. Výkon byl dostatečný k tomu aby se celé zařízení pohybovalo vpřed, mnohdy (při předjíždění) i rychleji než některé jiné vozy. I otvor pro dolévání vody do ostřikovačů byl pěkně označen, takže jsem ho po otevření kapoty nalezl vždy bez problémů a na první pokus. Vzhledem k tomu že jako (hodně) malý chlapec jsem snil o kariéře řidiče multikáry která od našeho domu pravidelně odvážela odpadky, mi zněl poměrně libě i zvuk motoru. Vozidlo začalo mít problémy asi ve 190.000 km, kdy začalo stávkovat něco co způsobovalo nenadálý pokles výkonu, a v servisu mi řekli že oprava bude buď drahá anebo ne. Vzhledem k tomu, že to bylo v období kdy jsem nedisponoval zbytečným oběživem, jsem vzal za vděk radou že je nutno celé zařízení vždy restartovat, laicky mi to přišlo i zajímavé. Rozumějte, auto restartovat jako počítač!! Hm, to musí být chytré zařízení. Po dalších cca 10.000km mě to přestalo bavit, k výše zmíněné závadě se přidaly i potíže se startérem, brzdami atp.
Celkový subjektivní dojem z vozu: Výrazně kvalitnější zpracování než starší model, motor v naprosté pohodě pro přemisťování se po krajině bez závodních ambicí (sakra, kolik asi musej mít najeto káry v bazarech s totálně ohlazenými interiéry, na tachometru 120 000 km, když po najetých cca 200 000 km, vypadal vnitřek stále O.K.). Automobil se do chvíle finálního kolapsu choval velmi spořádaně a bezporuchově.
Nová škoda Octavia 1,9 TDI: V současné době má najeto 5000 km. Interiér je posunut kvalitativně výrazně výš. Nejprve mi připadal trochu přezdobený, ale vzhledem ke kvalitě použitých materiálů si na něj lze zvyknout. Motor o výkonu 77 kW mi zpočátku připadal výrazně líný, rozhodně jsem od vyššího výkonu očekával vyšší svižnost. Svižnost se sice nedostavila ale buď jsem si zvyknul nebo se to trochu zajelo… jezdí to tak nějak jako její předchůdkyně… no, závodní vůz to není. Jako laik jsem si však všimnul vynikající účinnosti brzd, a především výrazně lepšího sezení vozu v zatáčkách. Něco o zavěšení zadních náprav jsem sice četl v prospektech, ale považoval jsem to za reklamní plky, asi nebyly, sedí to fakt moc pěkně. Vzhledem ke tvaru kapoty jsem také nepochopil instruktáž technika v servisu o výměně žárovek v předních reflektorech. Abych nezapomněl, nádržka od ostřikovačů je trochu jinde, ale dolévat vodu do ní lze bez problémů.
Celkový subjektivní dojem z vozu: Pohoda, je to pro mé potřeby naprosto dostačující dopravní prostředek nižší střední třídy. Pořízení vozu vyšší třídy je, podle mého názoru, pro běžnou potřebu zbytečné.
Jestliže první Oktávka rozumně sloužila do cca 150 000 km, druhá do 190 000 km, tak myslím že se mohu těšit na bezporuchový provoz do 230 000 km.
A co z toho? Vlastně nic! Jenom jsem Vám to chtěl říct… :c))
(Zatím nikdo nehlasoval)