Evropská amerika
Prošel jsem dlouhým myšlenkovým a automobilovým vývojem, začínajícím u Škody 110 LS v brutal tuzinku bohatém na samolepky, přes halucinace o implantaci motoru T 613 do Škody 100, až mi konečně skončila puberta a já se rozhodl koupit si auto.
A tak jsem při hledání narazil na sympatické autí, které mi rychle padlo do oka a jakékoliv kupéčko jsem tím pádem odsunul na jindy.
Všeobecné kecy
Jde o Buick Park Avenue 3,8 V6, ročník 1991, „evropská“ verze. (Liší se od americké v detailech, napohled se dá rozeznat podle zadní partie) Jedná se o limuzínu vyšší střední třídy koncernové produkce (koncernem nemíním VW, ale GM). Tudíž je podobná jiným koncernovým produktům, konkrétně Oldsmobile Ninety-Eight a Pontiacu Bonevile.
Navenek je to klasická amerika, dostatečně pochromovaná a velká, takže její koncepce je (pro neznalého) poněkud překvapivá.
Šestiválec GM spolu se čtyřstupňovou automatickou převodovkou jsou uloženy v předu napříč a velká limuzína ( se svými 523 cm je delší než BMW řady 7) jeklasická předokolka, jejíž přetáčivost je zcela srovnatelná s populárním tříhrnkem. Cosi jako zadní tuhá náprava s diferákem, kterou jsem znal z nákladních aut a na kterou jsem se „těšil“ u Camara se zde tedy nevyskytuje.
 |
 |
Další technická data jenom stručně:
Motor: GM, V 6, rozvod OHV. Obsah 3 791 ccm. Výkon 125 kW
Převodovka: 4 stupňová, automatická
Karoserie: Samonosná sedan
Délka: 523 cm
Šířka: 187 cm
Výška: 140 cm
Kola: 195/15
První dojmy
Dokud jsem si Buicka nepřivezl, jel jsem s automatickou převodovkou jenom jako spolujezdec a byl jsem tudíž k jejímu ovládání asi stejně kompetentní jako Kuchtová k ministerské funkci. Něco jsem si narychlo nastudoval, něco mi vysvětlil pracovník bazaru (podotýkám že ne autobuzna) a já vyjel na trať. A bingo, It so easy…. Po překonání původního „šoku“ z toho, že tu nejde dobře podřadit s meziplynem jsem si na automat rychle zvykl a s amerikou se začal sžívat. Řadicí páka, neboli volič automatické převodovky je pěkně chromovaná a pěkně pod volantem, jízdní režimy má Buick následující: P, N, (což jsou ovšem nejízdní režimy), R (zpátečka), OD, D, 1,2. Který jízdní režim je zvolený ukazuje taková pěkná ručička těsně pod tachometrem. Brzový pedál je poněkud větší než u Škodovky a pro někoho může být nezvyklé, že auto nemá střední tunel a nelze si o co opřít nohu. Vysloveně hovadská je pak páčka nalevo pod volantem. Připomíná knipl stíhačky a ovládají se s ní blinkry, stěrače, dálková světla a možná ještě něco, na co jsem dosud nepřišel.
Stejně uživatelsky příjemné je také nastavení topení, které vzhledově poněkud připomíná kalkulačku a v kombinaci s radiopřehrávačem Delco vytváří v noci Star Trekův efekt. Prostě abych to shrnul, pokud s tím někdy pojedete, vyzkoušejte si tyhle funkce nejdříve na místě, protože máte slušnou pravděpodobnost, že je za deště neobjevíte a namelete si hubu. Naopak skvělé jsou dva kožené gauče, jeden místo předních, druhý místo zadních sedadel. Zcela chybí cokoliv jako boční vedení, ale jsou měkounké, kožené a vepředu elektricky stavitelné. Auto tudíž není nic pro Schumachery, kteří potřebují do svého závoďáku na každodenní ježdění po Praze skořepiny. Zajímavé je, že v autě je šest bezpečnostních pásů, takže by přední lavice se spouštěcí loketní opěrkou měla být třímístná. OK, ale uprostřed bych přepravoval pouze atraktivní dívky.
Ani ten uprostřed vzadu si neužije zrovna mechové měkko. Prostě ideální auto pro čtyři.
Počet odkládacích poliček v interiéru je zcela nedostatečný a ve srovnání se současnými automobily zcela propadá :). Palubní přihrádka, střední loketní opěrka s držákem na kafe (by mi muselo jebnout, abych si dal v mazlíkovi kafe) a dvě kapsy vzadu na opěradlech přední lavice. Kdepak 14 překvapivých přihrádek. Jedna překvapivá přihrádka by se ale našla, je na dveřích spolujezdce vedle ovládání sedadla a vejde se do ní tak lajna koksu. K čemu slouží, to netuším. Ve voze by se dal bez problémů provozovat sex, po sklopení sedadel i skupinový, ale zkoušet to nebudu.
Jak se s tím jezdí
Nezvykle. V autě je takové ticho, že občas musím mrknout okem na otáčkoměr, jesli náhodou nechcíplo. Akceleraci má velice slušnou, 125 kW na 1700 kg dělá svoje, ale rozhodně to není žádný závodník. Původně jsem dupal na plyn jako jsem byl zvyklý u škodovek, ale brzy jsem zjistil, že takhle šestiválec akorát víc řve.
Plyn se musí přidávat pomalu a rovnoměrně a Buick obstojně zrychluje, jak se onehdá přesvědčil jeden zmrd v tédéíčku, který se mě snažil oprasit.
Maximálku výrobce uvádí na 164 km/h, a já ji překračovat nehodlám, takže řidiči agilní 1,4 MPI ve středočeském kraji pravděpodobně brzo začnou občas dostávat orgasmus.
Tohle auto je na klidnou, pomalou jízdu ( V USA si ho údajně oblíbili penzisté) a taky se jí dočká. Vím, že když je potřeba, tak tam ten výkon je.
Co je a bude oser je parkování. Jakožto ex-truckman jsem si myslel, že s tím nebudu mít problémy, ale chyba lávky. Kromě impozantní délky vyniká Buick neevropskou šířkou 187 cm a hlavně neskutečnými převisy. Najíždění je tak zcela odlišné od čehokoliv co jsem kdy řídil, kromě VZV ZTS Martin s dlouhými vidlemi.
Zaparkovat do mezery, ze které předtím vyjela Octavia je poněkud porod. (Apropo Octavia – když jsem porovnal Buick s kamarádovým simply cleverem, opticky vypadalo tédéíčko poněkud větší!) Podélné parkování je díky převisům taky dost hrůza a když zajíždím k rodičům do dvora, tak zjišťuji, že prvorepublikoví havíři asi s auty tohoto rozměru při navrhování svých obydlí nepočítali. Až budou děngy, koupím asi parkovací radar.
Temelín
Věřím, že se najde někdo, komu bude připadat výbava vozu zcela standardní, ale já jsem přesto docela unešený.
Elektricky jsou ovládaná všechna okna, vnější zrcátka (vnitřní zrcátko má podsvětlené přepínání) a přední lavice. Tlačítkem se otevírá i kufr a nádrž. Samozřejmostí je klimatizace, naopak chybí tempomat a třetí brzdové světlo. Velice překvapí nepřítomnost výstražných blinkrů, tedy populárního trojúhelníku. Zajímavou vychytávkou je naopak centrál, který automaticky zamkne, když běží motor a zařadí se P, aby zase odemknul když se zevnitř stiskne klička. Patrně je to proto, aby nemohl na křižovatce přijít afroameričan, vytáhnout důchodce z vozu a odfrčet s Buickem to the gheto.
Bublání šestiválce je sice OK, ale podle mě k pořádnému zážitku z jízdy patří ZZ Top nebo třeba David Bowie. S tím mám trochu problém. Vozidlo je vybavené systémem Consert Sound II. od firmy Delco, což je radiopřehrávač, čtyři reproduktory vepředu a velké ovály vzadu. Součástí zesilovače je manuální equalizer, se kterým zatím marně laboruji. Dvořákovu Ouverturu na originální kazetě systém pobral perfektně, a to jsem to ohulil jsem na plné pecky, ale když jsem si chtěl pustit KISS, ozýval se od určitého momentu jakýsi podivný infrazvuk. Výpotky z Fajn Rádia pobere ale velmi zdatně, tak se s Buickem výhledově chystám navštívit diskotéku.
Kutění a tunění
Původní představa výrobce o opravách je asi taková, že je bude provádět autorizovaný servis. Jediné, co si může majitel vozu udělat sám je dolévat a v případě potřeby nasadit nouzové kolo (Které mě dost sere a možná jej v budoucnu nahradím plnohodnotným plecháčem). Ve skutečnosti je Buick jenom auto a spoustu věcí na něm podle mého udělat lze.
Motor je taková složitější Felicia, výraznější rozdíl je jenom v absenci rozdělovače, který nahrazuje nějaká podivná bedna ze které vede šest kabelů.
Za drobný peníz cca 1600 Kč zakoupil jsem sobě a Buicku dílenskou příručku, ze které se sice dá hodně dozvědět, ale úplně odvázaný z ní nejsem.
Mnohem důležitější ale je, že se autí musí před opravou motoru načíst – na což se mě servisman v jednom nejmenovaném service zeptal, jak to jako hodlám udělat. V běžném servisu pro koncern VW, Opel a žabožrouty vůbec na Buicka koukají poněkud nelibě.
Pozitivní je, že je auto pospojované metrickými šrouby. Při montáži a demontáži mi tedy stačí dílna, kterou jsem měl na Škodovky zadokolky. Letní dovolenou hodlám zasvětit boji s korozí (ano, i ta se na autě momentálně vyskytuje), takže si dopřeju rozborku a sborku některých mechanických částí.
Shánění náhradních dílů zatím nemám příliš omistrovaný, tady sice mají skoro všechno, ale ten Fedex…… To, že vlastnictví takového auta je svým způsobem známka punku jsem ale věděl dopředu, takže se moc těším na nějaká dobrodružství spojená s opatřováním náhradních dílů.
Sice jsem na začátku psal, že tunit auto už nehodlám, ale tuning, pyčo, to je jako závislost, jednou začneš a už toho nenecháš. Ale nebojte, rychlý a zběsilý nebudu. Do motoru se také nehodlám srát, nemám na to HW ani SW.
Pilotní projekt je tedy instalace držáku na mobil tak, aby se nemuselo do ničeho vrtat ani nikam patlat lepidlo. Udělat to tak, aby to drželo, je docela makačka na bednu. Vevnitř se také časem objeví vysílačka a nějaká šikovná přihrádka pro tiskového mluvčího.
Časem předělám kufr ze čtyřmístného na jednomístný. To, že se tam momentálně vejde dozorčí rada menší akciové společnosti mě příliš nerajcuje, neboť skladováním mrtvejch negrů ani nikoho jiného se neživým. V zavazadelníku se tedy časem objeví bedna s nářadím, lednička, hasičák, kanistr a když se zadaří, tak i plnohodnotné kolo. To vše opět bez vrtání a tak, aby šel kufr kdykoliv vrátit do původního stavu. Časem nějak pořeším přehrávání CD a MP3, ale to fakt nespěchá.
Zajímavosti
Buicků tohoto tipu je v ČR registrováno 24. Nebyl tedy problém si přes www.usmotors.cz konkrétní kousek prolustrovat a zjistit, že nikomu nechybí a že je OK. To se Vám u Škodovky nezadaří. Tímto tedy stránkám usmotors a lidem na nich ještě jednou z celého srdce děkuji. Jednoho z brášků mého vozu používal jako služební americký velvyslanec v ČR pan Jenonne R. Walker, dalšího vlastnili postupně herec Josef Somr a tzv.bavič Václav Úpír Krejčí. Prvním majitelem mého kousku byl jistý švýcarský penzista, já jsem třetí vlastník. Samotnou továrnu Buick založil roku 1903 pan David Dunbar Buick, pro kterého pracoval jako testovací jezdec jistý Luis Chevrolet. Během své více než 100leté historie se továrna nedopustila nějaké mesaliance s hrncem na rejži a ani sama osobě dosud nevyrobila žádnou podivnou věc, která poplivává památku slavných křižníků silnic. I to je mi na ní velmi sympatické.
Spotřeba a provozní náklady
To je mi u prdele, ano, strýčku, já vím že Fabie jezdí za 4 na sto….. Ale vážně. Povinné ručení v maximální palbě (že s tim najedu maximálně tak 1200, 1500 km ročně pojišťovně neva), obsah nádrže 70 litrů, takže si uděláte obrázek. Nejsa masochista, nějak moc to tedy opravdu neřeším.
A závěrečná pro ekology a Bursíka
Hoďte se zmrdi do pohody. K 90% své přepravy používám MHD, ČD a ČSAD, protože je to pro mě ekonomicky nejvýhodnější. Coby kancelista navíc nutně potřebuji pohyb, aby mi nezesračkovatěl organismus, takže o nějakém klasickém přibližovadle ani neuvažuji. Když někam něco vezu, půjčím si tatínkova poněkud neagilního simply clevera 1,3 a s mazlíkem jezdím akorát pro zábavu.
Můj osobní příspěvek k údajnému globálnímu oteplení je tedy výrazně nižší než u vašich guru, Buick nebuick.
(3x známkováno, průměr: 3,67 z 5)