Naši východní sousedé mají novou měnu. Určitě jste ji už měli v ruce, je to přesně ta samá, kterou se platí v drtivé většině eurosocialistických zemích. Falus na lícové straně mincí, hvězdičky, na bankovkách mosty – ano, však to znáte z Rakouska, Německa, Itálie, Francie, Belgie, Španělska nebo Černé Hory. Zase Slovensko dohnalo a předehnalo, alespoň v myslích těch jednodušších lidí.
Ano, zdánlivě se může zdát, že Slovensko zafixováním kursu těsně nad 30.12 Sk/EUR velmi získalo. Co se týče úspor slovenských občanů, pak je to patrně bez debat, asi vydělali, lze však říci, že podobně by vydělal ten, kdo nakupoval, když bylo ojro krátce za 23 Kč (červen 2008). Nicméně to je statická záležitost a ekonomika je, jak známo, záležitostí dynamickou a její fungování je zajímavé zejména z dlouhodobého hlediska. Nemám strach, že by přijetí eura na Slovensku nějak zacvičilo s mírou inflace a určitě sníží transakční náklady pro evropské firmy, které na Slovensku podnikají, stejně jako pro Slovenské občany. V tomto směru se přínos pochopitelně konat bude.
Je tu však méně viditelný aspekt přijetí eura. Evropou cloumá ekonomická krise, klesá poptávka a cena zboží se stává důležitějším aspektem, než byla loni či předloni. Představte si, že vlastníte na Slovensku továrnu a vyrábíte například nějaké kovové obrobky. Vaši zaměstnanci mají pevně stanovenou mzdu ve slovenských korunách, která se na eura přepočítává jednotným konversním kursem. Výrobky prodáváte za ojra německým nebo francouzským automobilkám. Máte také konkurenta v ČR, s víceméně stejnou produktivitou práce, podobným strojním vybavením a podobnými mzdami. Vaše EBITDA činí řekněme 10% ročně. Nyní vaši odběratelé v Německu přijdou s tím, že je krize a že sice mají odbyt, ale vyžadují snížení ceny o 15%. Český výrobce je v takovém případě oproti slovenskému v jisté výhodě – dočasné oslabení místní měny v průběhu krize mu umožní snížit cenu, aniž by musel řešit problémy se snižováním nominálních mezd (což je problematický zásah do pracovní smlouvy se zaměstnancem, chráněným zákoníkem práce atd.), vyrábí tedy vesele dál. Výrobce, který má všechny náklady v měně, za níž prodává své výrobky, tuto výhodu k disposici nemá a jeho konkurenceschopnost v tomto ohledu klesá – a má tak jen dvě možnosti, snižovat mzdy nebo ukončit svoji činnost buď zcela, nebo ji přesunout někam dále na východ (na Ukrajině je také hezky).
Pochopitelně, výše uvedený příklad je velmi jednoduchý a zdaleka nepostihuje všechny aspekty, je to schematické vykreslení situace, k níž může dojít a se značnou pravděpodobností také dojde. Pochopitelně 100% nákladů nejsou náklady mzdové, i český výrobce má nějaké náklady přímo vázané na euro či dolar atd. Problematice měnové politiky v závislosti na potřebách nějakého daného území se zabývá tzv. teorie optimální měnové oblasti (z níž sice vyplývá, že žádná měnová oblast není optimální, ale některé se k optimu blíží více a jiné méně). Slovensko se zafixováním k euru ve špičkovém kursu a následně přijetím eura stane ekonomikou s trvale příliš silnou měnou. Zahraniční výrobky budou levnější než domácí, což povede k rostoucím obtížím domácích výrobců. To jsou výsledky neuvážené levicové politiky, které sice přichází, ale nejsou tak vidět, jako když si premiér vybere z bankomatu hned po půlnoci 100 jednotek nové měny, kterou může zaplatit téměř všude od Čiernej nad Tisou až po Mys svatého Vincenta.
Chtěl bych k Novému roku popřát Slovákům, aby se tyto černé vyhlídky nenaplnily a aby jejich ekonomika dokázala přežít i euro, obyčejní občané za chyby své vlády do značné míry nemohou (alespoň ne ti, co volili SDKÚ). Nicméně naopak levicové Slovenské vládě bych chtěl popřát, aby se problémy projevily v celé své nahotě a hloubce. A tak nevím, které z těchto dvou variant bych měl dát přednost a co popřát Slovensku jako celku… Na to, abych popřál Slovensku, aby se těch pitomců zbavilo co nejdříve, totiž už je pozdě…
(Zatím nikdo nehlasoval)