V předchozích dvou textech byla řeč o vzdělaném pitomci — o člověku, který může být inteligentní, jazykově zdatný, odborně vyškolený a společensky funkční, a přesto mu chybí něco podstatného: vnitřní autonomie, skutečně kritické myšlení a odolnost vůči manipulaci. Pokud první dva díly popisovaly symptom, tento třetí se pokouší popsat mechanismus jeho vzniku.
Jedna z nejdebilnějších moderních pověr zní asi takto: čím víc školy, tím míň blbosti. Čím víc titulů, tím víc rozumu. Čím víc odbornosti, tím menší šance, že člověk naletí šarlatánovi, sektě, psychopatovi nebo ideologickému dealerovi hotových pravd. Jenže realita má tu otravnou vlastnost, že podobné pohádky čas od času vezme a omlátí je lidem o hlavu.
Naše doba trpí jednou obzvlášť směšnou a nebezpečnou iluzí: že diplom, slovní zásoba, schopnost odříkat správné postoje a orientace v informačním smogu automaticky znamenají i rozum, charakter a vnitřní autonomii. Neznamenají. Často je to přesně naopak. Moderní systém totiž neprodukuje jen nevzdělance. Produkuje i mnohem zákeřnější typ člověka: vzdělaného pitomce.
Den mobility Od 16 do 20 hodin? Nechcete to raději nazvat Jdem na večeři nebo tak?
Náš mladej se od mala učil používat InDesign místo Wordu a dodnes v něm udělá vše podstatně rychleji, než ve Wordu. Je to čistě věc zvyku.
Ale nemá pořád konkurenci. Můžete pár programů nahradit, ale kompletní balík, který tak nějak spolupracuje (něřešíme, že co program, to jiné klávesové zkratky, názvosloví a podobné "drobnosti") a v mnoha (...)
Ja cakam ze svetlo do situacie konecne zas vnesie pan Smazal.
těch příkladů je mraky, ten útes se probírá už pár let, pak rostoucí ledovce, rostoucí led na antarktidě atd. akorát mainstrým drží basu s politikou, je to nežádoucí