V předchozích dvou textech byla řeč o vzdělaném pitomci — o člověku, který může být inteligentní, jazykově zdatný, odborně vyškolený a společensky funkční, a přesto mu chybí něco podstatného: vnitřní autonomie, skutečně kritické myšlení a odolnost vůči manipulaci. Pokud první dva díly popisovaly symptom, tento třetí se pokouší popsat mechanismus jeho vzniku.
Jedna z nejdebilnějších moderních pověr zní asi takto: čím víc školy, tím míň blbosti. Čím víc titulů, tím víc rozumu. Čím víc odbornosti, tím menší šance, že člověk naletí šarlatánovi, sektě, psychopatovi nebo ideologickému dealerovi hotových pravd. Jenže realita má tu otravnou vlastnost, že podobné pohádky čas od času vezme a omlátí je lidem o hlavu.
Naše doba trpí jednou obzvlášť směšnou a nebezpečnou iluzí: že diplom, slovní zásoba, schopnost odříkat správné postoje a orientace v informačním smogu automaticky znamenají i rozum, charakter a vnitřní autonomii. Neznamenají. Často je to přesně naopak. Moderní systém totiž neprodukuje jen nevzdělance. Produkuje i mnohem zákeřnější typ člověka: vzdělaného pitomce.
No tak zaplatis dvacet jizdenek, nedelej, ze na to nemas :-).
Pokud nejsi Ukrajinec, ti jezdí zdarma.
Co když budu kamerami objeven na 20 různých vzdálených místech současně?
A kdo s tím nesouhlasí, je proruská svině a dezolát.
Petru Fialovi, Vítu Rakušanovi, Posseltovi, Lejenové - se líbí příspěvek Dissentera. Konečně správné Foltýnovské myšlení!