V souvislosti s hlasováním v PSP o důvěře vládě 13/01/2026, jsem očekával podstatný nárůst agresivity těch, kteří museli, nebo budou muset, spolu se svými chráněnci, se skřípěním zubů opustit svá, zcela neadekvátně placená vládní, nebo nezisková místa. Nevím, jak veliký podíl v té agresivitě hrál v té době se blížící volební kongres ODS. Stagnující volební preference ODS ( kolísající mezi 11 % – 13%) by mohly část nervozity přecházející v některých případech v těžko zvladatelnou nenávist, vysvětlit. O tom ale později.

V posledním publikovaném textu (Ano, ale přesto rozpaky) jsem k vyjádření pocitů z výsledků nedávných parlamentních voleb v ČR, použil slovo ‚rozpaky‘. Rozpaky se mění v ‚důvodné obavy‘, když hlavním iniciátorem těchto obav byla a je končící vláda, včetně některých opětovně zvolených poslanců (bohužel).