Často vyzdvihovaná schopnost českého národa – termín „zlaté české ručičky“, který znají velmi dobře i v okolních zejména západ od nás orientovaných zemích (kterému zaměstnavateli tam by se nelíbilo mít k dispozici pracovní sílu srovnatelné kvalifikace, ale o desítky procent platově levněji, že..) dostává na prdel od našich vlastních spoluobčanů, které jsme (většinově) obdarovali pětiletým privilegiem organizovat nám život.
Nikdy bych nevěřil, že to bude takhle fungovat. Po návratu z houmofisu jsem mnohé kolegy ani nepoznal. Čumákokrytka mnohým odkryla duši víc, než by si asi sami přáli.
Jediným únikem z home office je vypadnout večer na chvíli ven – o tom jsem psal už minule v článku o posírajícím se světě. Čerstvý vzduch, nedostatek podnětů v nudné dosud nerozkvetlé přírodě, kontinuální deprese, deficit komunikace s lidmi a lihovina v placatce dobře stimulují myšlenkové pochody, které vyústí třeba ve vznik tohoto článku.