anarchoagorismus

Cesta ke svobodě v praxi

Svoboda je mé celoživotní téma; zkoumám ji odmalička. Hledal jsem ji v demokracii, různých (centralizovaných) utopiích, osvícených monarchiích (s jednoduchou legislativou a drakonickými tresty) i v malém státu, až mě asi před dvaceti lety touha po poznání dovedla ke studiu anarchismu (především anarchokapitalismu); ten jsem zpočátku tvrdě odmítal, až dokud mě pátrání po argumentech proti němu nedovedlo k jeho (zpočátku neochotnému) přijetí. Před třinácti lety (ten čas letí) jsem o něm zde publikoval sérii článků; ta řadu čtenářů popudila – považují ji za snůšku nesmyslů a mě za idiota, jenž jim věří – přesto jsem za většinu jejich kritiky vděčný.


#ne_poslušnosti: Svoboda projevu

První akce #ne_poslušnosti, o které jsem tu před časem psal, měla úžasnou odezvu – větší desítky tisíc zhlédnutí, rozhovor v DVTV, ale především ohlasy diváků (na místě přítomných i online sledujících), ze kterých jasně vyplývá, že nad tématem (ne)poslušností přemýšleli; to mě potěšilo nejvíc, jelikož primárním cílem není nikoho o ničem přesvědčovat, ale dát inspiraci k zamyšlení každému, kdo o to stojí. To mě povzbudilo k dalšímu vystoupení; jeho smyslem bylo poukazovat na (ne)svobodu projevu.


#ne_poslušnosti: Proč veřejně porušuji zákony před kamerou?

Jsou tomu bezmála čtyři roky od doby, co tu vyšel můj poslední text; a údivem mě naplnilo zjištění, že od toho úplně prvního uplynulo více než šestnáct let. Články už moc nepíšu; o to víc však přednáším, debatuji, točím videa, pracuji na další knize (většinu mám napsanou, příští rok snad vyjde), a navíc učím jako dobrovolník v sebeřízené soukromé škole Ježek bez klece v Brně, kde teoretické anarchistické myšlenky svobody mohu žít v praxi, což sice není tak úplně legální, zato rozhodně funkční – jak pro děcka, tak i pro dospěláky.


D-FENS © 2017