Globálnoje polepljenije, ceny ropy, spotřební daň, absolutisches alkoholverbot, STK, emisní kontrola, registrační značky, lékárnička, povinné (b)ručení a potřeba řidičského průkazu. To vše hovoří proti těm otřesným neekologickým automobilům. Pojďme si proto postavit vozidlo, které ani jedním z uvedených problémů netrpí, k jehož řízení nepotřebujeme řidičský průkaz, které nemusí na STK a které nepotřebuje ropu. Prostě postavme si 100% ekologické auto.
Co pro stavbu onoho vozidla budeme potřebovat? Vyjdeme z these, že nejméně energie se při výrobě spotřebuje na něco, co už je dávno vyrobeno a nikdo to nechce. Nosnou platformou by tedy mělo být něco, čeho je k mání dostatek, je to levné a nikdo to nechce. Platforma Škoda 105/120 tyto požadavky celkem splňuje, použijeme tedy tu (nic nám nebrání v použití platformy odlišné, například Chevroletu Impala nebo BMW 7er, ale bude nezbytné prováděné technické úpravy pozměnit tak, aby na dané platformě dávaly smysl). Někde na vrakovišti koupíme ještě jakeš-takeš pojízdnou šádovici s nefunkčním motorem, ideálně ještě takovou, která neměla ani posilovač brzd, ani posilovač řízení. Ještě, než odjedeme, otevřeme zadní haubnu, dočasně odmontujeme zadní čelo a vymontujeme motor, který pak vrakovišti obratem prodáme zpět, pro nás je nepotřebný. Co si však ponecháme, to je alternátor, klínový řemen a kladky. Zadní čelo můžeme namontovat zpět, připravíme si tažné lano a požádáme majitele vrakoviště o deset metrů izolovaného drátu o průřezu tak 1.5 mm.
První zkouškou Vaší zdatnosti bude dostat automobil domů. Zatím to totiž ještě je automobil, i když už nemá motor. K tomu využijeme svého stávajícího automobilu a tažného lana. Protože nečekám, že by se vám podařilo s tím vrakem, co jste pořídili, koupit i funkční autobaterii, ale zákon nařizuje povinné svícení, využijeme onoho drátu. Nejprve spojíme vozidla tažným lanem. Z desetimetrového drátu uděláme dva pětimetrové, jeden z nich nazveme plus, druhý mínus a oba omotáme kolem tažného lana. Na svém autě nalezeme místo, kam můžeme připojit tažené vozidlo tak, aby to nešlo přes nějakou extra slabou pojistku, na taženém vozidle připojíme plusový přímo do pojistkové skříně na šroubek nad pojistkou číslo jedna (to je ta nejvíce vlevo), minusový pól pak na obou vozidlech na kostru (není-li naším primárním vozidlem Škoda Octavia r.v. 1962, v takovém případě zapojujeme na tažném vozidle kabely přesně opačně). Nyní na šádovici otestujeme přední a zadní světla, blinkry a brzdová světla a nahradíme prasklé a doplníme ukradené žárovky. Couvací světla kontrolovat nebudeme, couvání na laně dnes nebude na pořadu dne, osvětlení zadní RZ vem čert, stejně si tam ta značka nepobyde dlouho. V případě deštivého počasí nezapomeneme otestovat i funkčnost stěračů a dolít něco, třeba vodu, do ostřikovače. Ano, zapomněl jsem říci, že budeme potřebovat druhého řidiče, který zvládá jízdu na laně nebo se jí alespoň nebojí.
Vozidlo jsme přivezli do garáže, stodoly, na dvorek nebo do obývacího pokoje, podle vkusu každého z vás. Po odpojení od zdroje tažné síly a elektřiny vypustíme provozní kapaliny (vodu z chladiče už potřebovat nebudeme, brzdová kapalina bude beztak dávno vodnatá a tedy nepoužitelná). Na převodovce zařadíme třetí rychlostní stupeň a nějakým způsobem (vázací drát apod.) jej zajistíme, aby už nikdy nevypadl. Následně můžeme odmontovat táhlo od řadící páky a také plynové lanko a lanko od sytiče. Sejmeme též brzdové hadice a po řádném očíslování drátů elektroninstalace, jak jdou proti sobě, je zhruba v místě mezi předními sedačkami přeštípneme kleštěmi. Následně sejmeme dveře a pak už budeme jen potřebovat rozbrušovačku a v místě B-sloupku šádovici rozřízneme na přední a zadní část. Nyní máme dvě víceméně rovnocené bezmotorové dvoukolky. Už v této fázi si s bezmotorovými dvoukolkami můžeme užít nějakou tu legraci, ale to není naším cílem. Nebudeme-li chtít řešit nezávislé benzinové topení (Webasto apod.), můžeme též vymontovat palivovou nádrž.
Nyní budeme potřebovat nějaké kvalitní lešenářské trubky, použijeme alespoň dvě, v případě větších délek třeba i tři. Délka závisí na libovůli každého ekologa a také na tom, co zvolí za pohonnou jednotku. V případě, že zvolíme za pohonnou jednotku pár koní, bude muset být délka lešenářských trubek alespoň čtyři metry. Podobnou délku volíme, bude-li pohonnou jednotkou tzv. šestnáctipes, tedy spřežení šestnácti sibiřských husky nebo aljašských malamutů (psy umístíme na obě strany středové trubky, vždy dvě řady psů po čtyřech na každé straně). Jako vhodná pohonná jednotka se jeví také tzv. čtyřosel, tedy dva osli po každé straně vedle středové trubky. Pro výkonnější a závodní verse (čtyřkůň, osmiosel, dvaatřicetipes, šestnáctiprase apod.) volíme délku středové trubky přiměřeně vyšší. Vyspělejší verse ekologů, tzv. sociální ekologové, pak mohou jako pohonnou jednotku volit čtyřcyklistu, šesticyklistu nebo třeba dvanáctiróma, výhoda této varianty spočívá v možnosti pochytání náhradních částí pohonné jednotky někde v okolí silnice při výpadku některé její komponenty. Úměrně motoru pochopitelně volíme i jeho uchycení k vozidlu, zde je výhodou, že se obejdeme zcela bez silentbloků. Zastřešení pohonné jednotky opět záleží na libovůli každého konstruktéra, nezbytné není. Trubky přivaříme k nějaké ještě nepříliš prožrané části podvozku, případně celé vozidlo doplníme rámem vlastní konstrukce.
Nakonec přijdou na řadu finální úpravy. Registrační značky už nepotřebujeme, naopak si pořídíme nějakou autobaterii, výhodou je, že postačí nějaká malá šestiampérhodinová (aby nám nepřestávalo hrát autorádio pokaždé, když zastavíme, což by pochopitelně bylo nepříjemné). Jako zdroj elektřiny použijeme pochopitelně alternátor, který pomocí kol a klínového řemenu připojíme na hřídel, která nám leze z převodovky. Dále nás čeká nastavení a znovupropojení brzdových hadic (spojkovou hadici lze buď z obou stran zcela zaslepit, nebo ji můžeme opět zprovoznit a využívat spojky k odpojování alternátoru při jízdě do kopce, abychom v takových případech méně zatěžovali pohonnou jednotku) a následné dolití brzdové kapaliny a odvzdušnění brzd. Nezapomeneme nastavit a znovu zprovoznit lanko ruční brzdy. Nastavíme a propojíme opět i kabely od elektroinstalace. Dále budeme potřebovat plechy z Ferony, jimiž oddělíme prostor pohonné jednotky od obou kabin vozidla (přední i zadní), zejména oddělení té zadní kabiny je důležité, neboť chrání cestující na zadních sedačkach (a zadní sedačky samotné) před pevnými, kapalnými i plynnými emisemi naší ekologické pohonné jednotky, ale ani oddělení přední části kabiny není od věci (pokud vám během jízdy oslintává kůň ucho, není to také nic příjemného). Plechy pochopitelně z obou stran nalakujeme, aby nám nezrezivěly dříve, než se vrátíme z první projížďky. Chceme-li být perfekcionisty, můžeme na klínový řemen vedle alternátoru připojit i klimaanlagekompressor, v takovém případě však musíme do přední části vozu vést ještě další dvě hadice a příslušně upravit i další části vozidla, případně u jiných typů vozidel, než je uvedená platforma Š741, i servo řízení, což však znamená další nárůst množství hadic mezi přední a zadní částí vozidla. Nyní můžeme s naprosto ekologickým vozidlem vyrazit na první projížďku. Velcí kutilové pochopitelně po první projížďce začnou vylepšovat – a věcí k vylepšení je dost, kupříkladu automatické dávkování paliva…
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)