Finanční zákonitosti kapitalismu
Konkurence je jediný mechanismus stlačující ceny. Nedostatek soutěže – konkurence, tedy monopolizace ekonomiky vede k vysokým cenám produktů oproti mzdám. Pokud podnikatel utratí nepřiměřený zisk v osobní spotřebě, je tento jev pouze nespravedlivý, ale hospodářskou krizi a nezaměstnanost nezapříčiňuje.
Začne-li podnikatel tento zisk půjčovat státům a občanům, začíná problém. Úspory obyvatelstva je nutné půjčit někomu jinému, aby tyto peníze byly použity ve spotřebě, to je neškodné a tento jev hospodářskou krizi a nezaměstnanost nezapříčiňuje.
Masivní půjčování peněz z investičních zdrojů vytváří poptávku, která není podložena mzdami. Tato poptávka zapříčiňuje další zvyšování cen oproti mzdám a půjčené peníze zároveň dovolují produkty za uměle navýšené ceny prodat. Aby byla zajištěna kontinuita ekonomického procesu, musí být veškeré produkty, které lidé vyprodukují, lidmi – klienty obecně vykoupeny. Jedná se o základní přírodní zákon o zachování hmoty, resp. energie, platící všude na Zemi, tedy i aplikovaný do ekonomického procesu.
Veškeré produkty vyprodukované lidmi vyjádřené penězi pomocí cen těchto produktů představují určitou sumu peněz. Proti tomu stojí suma, resp.součet veškerých příjmů veškerého obyvatelstva. Suma příjmů obyvatelstva je zásadně menší, než suma peněz představující vyprodukované produkty a příjmy obyvatelstva na vykoupení produktů nestačí. Veškeré produkty jsou vykoupeny, ale s pomocí masivního půjčování peněz státům a občanům. A zde začíná vychytralá, nepoctivá, smrtící hra.
První fáze této hry představuje období, kdy státy a občané se zadlužují a ekonomika roste.
Druhá fáze této hry představuje období, kdy půjčování peněz se začíná vyčerpávat. Většina občanů již si půjčila, splácí úvěr a platí úroky, chodí ale do práce a vyrábí produkty, které nekupují. Všechny vyrobené produkty se nevykoupí, zboží se hromadí ve skladech, začíná se propouštět, nezaměstnanost roste a hospodářská krize – recese se ohlásí. Státy začínají brzdit růst svých ročních rozpočtových deficitů, platí úroky, ale stále ještě nezačaly splácet dluhy.
Třetí fáze této hry ještě nenastala nebo právě začíná. Nezbývá mi nic jiného, než předpovídat vývoj, ale budu se držet pouze v rovině matematických a přírodních zákonitostí, nebudu spekulovat v rovině politické a ekonomické.
Státy eurozóny, USA, Japonsko, …se blíží ke kritické zadluženosti. Nejblíže k této jistotě je Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Irsko, USA. Tyto nejvíce zadlužené státy a všechny ostatní budou muset přejít dříve nebo později na vyrovnané roční státní rozpočty. Masivní půjčování peněz státům ( tedy nedobrovolně občanům ) se blíží ke svému konci a dříve nebo později skončí. Tuto část nepoctivé hry zastaví příroda sama, resp.její přírodní zákonitosti. Tyto půjčovací- zadlužovaní peníze budou chybět na straně obyvatelstva na vykoupení produktů. Na vykoupení produktů zbudou v podstatě jenom mzdy, resp.příjmy občanů obecně.
Vyrovnané státní rozpočty představují významově úplně stejnou situaci jako zákaz půjčování peněz státům, resp.zákaz státům se zadlužovat. Ale vyrovnané státní rozpočty při aplikaci zdravého rozumu a nemožnosti propojení politiky s byznysem mohly existovat vždy. Čeho se tedy půjčování peněz státům a občanům dosáhlo? Žádné nové hodnoty nevznikly. Lidé pracovali na plné pracovní úvazky dle zákoníku práce a vyprodukované produkty byly vykoupeny prostřednictvím příjmů, úvěrů a spousta příjmů ve státní sféře byla z úvěrů. Produkty byly vykoupeny, ale každý občan Evropské unie dluží cca 800 tisíc Kč. Naopak, vznikly ztráty, neboť stovky miliónů práceschopných občanů nepracovaly a stále jsou v kategorii nezaměstnaní. K tomu je nutné připomenout, že státy stále ještě nesplácí úvěry, ale platí úroky. A to je dosavadní dílčí výsledek vychytralé, nepoctivé, smrtící hry zvané monopolizace a půjčování peněz, která představuje dokonalý stroj na obírání občanů. Půjčování peněz obyvatelstvu má také svůj limit. Většina obyvatelstva si již půjčila, splácí úvěry a platí úroky. Mladí lidé si zřejmě budou půjčovat. Výsledkem ale je, že na vykoupení produktů budou k dispozici pouze příjmy obyvatelstva.
Co se stane s kontinuitou ekonomického procesu, resp.kdo nebo jak vykoupí vyprodukované produkty? Budou ceny produktů razantně klesat nebo poroste nezaměstnanost až ke kolapsu? Zde začíná ekonomická a politická spekulace. Ať si každý předpoví vývoj sám.
Budu se držet roviny matematických a přírodních zákonitostí a vysvětlím, že státní dluhy splatit nelze.
Mám před sebou blokové schéma ročního toku peněz na nějakém ekonomickém teritoriu, např. Evropské unie. Bilance zahraničního obchodu je zde vyrovnaná, tzn. vývoz se rovná dovozu, tedy jako by vývoz produktu nebyl. Mohu s pomocí tohoto grafu udělat hodinovou přednášku s vysvětlením a důkazem. Zde tak musím učinit psaným slovem a velmi stručně.
Na daném teritoriu za rok je vyprodukována suma produktů a vyjádřena pomocí současných cen, představuje sumu peněz, kterou označím jako sumu č. 1. Tyto produkty musí být a jsou vykoupeny. K vykoupení jsou k dispozici tři kategorie, tři sumy peněz:
č. 2 – Suma veškerých příjmů obyvatelstva pocházející z ekonomické produktivní sféry, nikoliv z úvěrů, včetně osobní spotřeby podnikatelů.
č. 3 – Suma peněz představující zisky podnikatelů, které jsou uplatněny ve spotřebě, tedy zisk na prostou, resp.rozšířenou reprodukci základních prostředků.
č. 4 – Suma úvěrových peněz, v podstatě součet státních ročních rozpočtových deficitů. Úvěry občanů není třeba uvažovat. Zadlužení občanů je téměř vyčerpané, občané splácí, jiní mladí si půjčují.
Po vykoupení produktů vznikne známá suma peněz č. 1. Tyto peníze jsou rozděleny a směřují opačným směrem, do kategorií č. 2, č. 3 a do další kategorie, kterou označím č. 5 a je to suma peněz představující zisky podnikatelů, které nejsou použity ve spotřebě. To znamená, že někteří podnikatelé dosahují takový zisk, že po odečtení peněz na osobní spotřebu a peněz na prostou a rozšířenou reprodukci základních prostředků zbývá stále suma peněz. Právě tyto peníze se používají pro masivní půjčování. Velmi šetrně se jim říká investiční zdroje. Já tuto kategorii č. 5 nazvu suma úvěrových zisků, protože z úvěrů vzešly a k úvěrům jsou používány. Kategorie – sumy č. 4 a č, 5 jsou stejně veliké, s tím rozdílem, že každý cyklický rok jsou účastníkům ekonomického procesu připisovány na rozdílné účty. Podnikatelům na účet aktiv, státům – obyvatelstvu na účet pasiv, jako dluh.
Začít splácet státní dluh znamená nejdříve vyrovnat státní rozpočet. Tento proces zrychlím, resp.provedu ho skokově. Budu předpokládat absolutní shodu obyvatelstva a vlády na úsporách. Stát může docílit vyrovnaného rozpočtu několika způsoby:
1. Poškrtat zbytečné výdaje ( dotace, investice, opravy, …)
2. Snížit mzdy státních zaměstnanců a propustit zbytečné státní zaměstnance, snížit důchody a sociální dávky.
3. Zvýšit daně občanům.
4. Zvýšit daně podnikatelům. Nabízí se řešení odebrat zdaněním sumu zisku č.5 podnikatelům, kteří takový zisk dosahují. V reálném prostoru je to nerealizovatelné. Jak v příštím textu ukážu, stejně by to na splacení státního dluhu nestačilo, seberu jim ty peníze jinak.
Máme tedy vyrovnané státní rozpočty. Na vykoupení veškerých produktů představujících známou sumu peněz č. 1 máme k dispozici pouze:
Sumu č. 2
Sumu č. 3
Součet těchto dvou položek je stejný jako před vyrovnáním státního rozpočtu. K dispozici není suma č.4.
V reálném prostoru by nastal problém a v reálném prostoru bych musel začít předpovídat vývoj a spekulovat, zda bude růst nezaměstnanost až k bodu revoluce, nebo jak rychle budou klesat ceny. Z dlouhodobého pohledu by podnikatelům nic jiného nezbylo a ceny by klesly. Já ale nechci spekulovat, ale chci matematickou logikou dokázat, že státní dluhy jsou nesplatitelné.
Opět zrychlím tuto fázi a budu předpokládat, že vyrobené produkty se všechny vykoupí pomocí sumy č. 2 a č. 3. To znamená, že ceny klesnou na takovou úroveň, že podnikatelé budou dosahovat zisky, které pokryjí jejich osobní spotřebu a prostou eventuálně rozšířenou reprodukci základních prostředků. To znamená, že dosažené zisky skončí ve spotřebě a kategorie č. 5 nevznikne. Mimochodem tato skutečnost by znamenala zásadní obrat ve vývoji nezaměstnanosti. Podnikatelé by museli navyšovat svůj zisk nikoliv cenou, ale objemem produkce. Ceny produktů by zajistily vykoupení a ekonomika by začala nasávat zaměstnance.
A nyní se pokusím splácet státní dluhy. Je to úplně stejná úvaha jako při zajištění vyrovnaných státních rozpočtů a mohu být stručnější. Opět může nastat shoda mezi občany a vládou k ochotě se uskromnit a vyčlenit část státních peněz jako splátku státního dluhu. Ceny produktů jsou ale na nejnižší možné úrovni a snižovat je v podstatě nelze. Vyčleněnou část státních peněz označím jako sumu č. 6 a nazvu ji splátka. Tato suma č. 6 bude chybět na vykoupení veškerých produktů a zároveň tato částka může vzniknout jedině když veškeré produkty budou vykoupeny, resp. prodány. Část veškerých produktů o objemu sumy č. 6 by musela být vyvezena a prodána mimo uvažované teritorium. Jenomže bilance zahraničního obchodu je vyrovnaná a jiné teritorium takové množství produktů nekoupí bez možnosti proti vývozu. Bude-li tato úvaha prováděna na teritoriu celý svět, tak potom by se produkty v objemu č. 6 musely vyvézt mimo planetu Zemi.
Z uvedené úvahy a důkazu jednoznačně vyplývá, že státní dluhy splatit nelze. Úplně stejná zákonitost platí pro individuální dluhy občanů, které nepocházejí z úspor jiných občanů, ale pocházejí z kategorie č. 5 sumy úvěrových zisků. Jednotlivec splatit dluh může, někdo jiný si musí půjčit, ale jako celek dluhy občanů splatit nelze.
Aplikací matematické logiky je nutné konstatovat:
– státům se nepřísluší zadlužovat, nemají z čeho splácet a ústavou to musí být zakázáno
– občané se zadlužují dobrovolně a z neznalosti za svoji netrpělivost platí ukrutnou daň – předražené produkty, úroky, důsledky hospodářské krize a nezaměstnanosti
V tomto textu je obsažen popis finanční podstaty stávajícího kapitalismu, příčiny, zákonitosti, důsledky. K úplnému hlubokému pochopení doporučuji přečíst moji knihu, kterou jsem napsal již v roce 2009.
V tomto textu jsou obsaženy veškeré základní informace potřebné a umožňující orientovat se a hodnotit dění a události na politické a ekonomické scéně. Je zde implicitně obsaženo a naznačeno, jak postupovat při nápravě a jak rozetnout bludný kruh ( snižovat deficity a splácet nebo dále půjčovat ). Je zde i obsaženo, že kapitalismus nemusí být tak zvrhlý.
Na závěr se ale musím dopustit jedné politické a ekonomické spekulace a to na téma zapojení soukromých investorů do řešení dluhové pasti Řecka. Dobrovolné přispění soukromníka do veřejného sektoru ( kromě charity, se kterou systémově nesouhlasím ) si dovedu představit v jednom jediném případě. Vedení zkorumpované radnice spolupracuje s několika stavebními firmami a společně rozkrádají veřejné peníze. Městská nemocnice se dostane do finančních problémů a vedení radnice se dohodne s těmito stavebními firmami, že „dobrovolně“ přispějí na provoz nemocnice.
Suma č. 5 cyklicky nashromážděná a zapsaná na účtu aktiv investorů je obrovská. Tato suma peněz může být použita v nejkritičtějších případech zadluženosti státu a může pomoci udržovat tento systém v chodu.
V Olomouci 31. 7. 2011 Ing. Zdeněk Maruška
(3x známkováno, průměr: 3,00 z 5)