V lednu t.r. jsem avizoval, že hodlám šlápnout na krk legislativnímu zprasku s. zmr. KSČ SNB VV ČSSD Humla, totiž takzvané objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla. Jedná se o tzv. řešení problému osoby blízké. Mimochodem, miluji to pojmenování. Nazývat základní lidské právo odepřít výpověď „problémem“, to vyžaduje jistou dávku otrlosti. Trochu mi to připomíná konferenci ve Wannsee a „řešení židovské otázky“.
Pracovně jsme tomu začali říkaz SPRDEL jako zkratka slov správní delikt. Správní delikt je to, čeho se provozovatel dopustí, když nezajistí provoz vozidla podle zákona. Správní delikt je konstruován proto, aby bylo možné ústavou garantované právo odepřít výpověď efektivně obejít, tedy dostat z někoho (ne nutně z pachatele) peníze za pokutu.
Jak přijala SPRDEL veřejnost
Řízení podle humlovské legislativy je třífázové – nejdřív vám pošlou výzvu, pak probíhá přestupkové řízení a pokud v něm nenajdou pachatele, pokračují sprdelem.
Od ledna do konce prázdnin provázelo SPRDEL opatrné nadšení řidičů. Většinového delikventa nepochybně těšilo, že částka požadovaná v první fázi výzvy, tedy poplatek za využití práva nevypovídat, je poměrně nízká. Dosahovala reálně asi 25% výše pokuty ve správním řízení a pohybovala se někde kolem 500 Kč a navíc bez bodů. Našli se i chrapouni, kteří oceňovali, že nemusejí nikam chodit apod. Čistě prakticky vzato se to za 500 Kč vyplatí, protože za ty prachy nejde vyhrát správní, zvláště se uváží ztracený čas. Já bych jim to nezaplatil ani tak, prostě finger bičiz, ale na druhou stranu jsem chápal, proč většina nedržkuje a platí.
Pak se stalo následující. Odpovědným orgánům došlo, že by mohly vyvařit víc. Po určité mediální kampani, do které se opět spontánně zapojily známé firmy, úřady výši poplatku za použití ústavního práva zvýšily na dvojnásobek. Dále se zvýšila produktivita správních orgánů, protože jak řečeno, většina platila sice menší pokuty, ale zase jich bylo víc. A do třetice, přišly prázdniny. Přes Prahu najednou začali projíždět lidé, kteří místní systém dopravní úsekové buzerace neznají. A v této fázi začalo nadšení lidu z poplatku za ústavní právo chladnout a tím se také zvýšil tlak na mne.
Děje se totiž zhruba následující:
– nejsou vůbec ojedinělé případy, kdy provozovatel dostane pět výzev za dva týdny. K tomu postačí, aby například půjčil auto přítelkyni a ta jezdila každý den po stejné trase, aniž by zaznamenala radar. To už je samozřejmě finančně náročnější a nadšení konformního občana velmi rychle opustí. Ve stádiu výzvy ovšem nelze použít společné řízení, jak původně mínil zmr. Huml, takže to musí všechno zacvakat, nebo z toho nechat udělat přestupek a tam žádat o společné řízení. Když se v tom neorientuje, tak cvaká jak mourovatej, třeba každý týden pětistovku.
– celý proces projednání přestupku se znepřehlednil natolik, že většina lidí neví, co se projednává „po novu“ a co „po staru“. Úředníci jsou si toho vědomi a velmi rádi to používají k nátlaku, typicky větou „jo pane, když se s námi nebudete bavit, tak to bude správní delikt a to je za deset tisíc“, a to i v případech, kdy věc jako SPRDEL projednat nelze.
– úředníci se také snaží, aby co nejvíce zjištěných porušení zákona mohlo být projednáno jako SPRDEL, protože se tak vybere nejvíc na pokutách a není třeba nic dokazovat. Prostě na hejla zadupou a doufají, že z něj něco vypadne. Tak se například děje, že porušení povinnosti plynoucí ze zákazové značky je interpretováno jako „delikt související s parkováním“ a radary s lidskou obsluhou je snaha deklarovat za plně automatické. Řidiči se to podá tak, že je to v jeho zájmu, neb „jinak bychom to řešili jako správní delikt“, viz výše. Lžou svině. Museli by to řešit jako přestupek se vším, co z toho plyne, včetně toho, že občan může za zákonem stanovených podmínek nevypovídat.
– zároveň sílí hysterie další lobby, a to sice lobby profitující z bodového systému. Zavedením SPRDELe se jim totiž vypustil rybník, no ne docela, jen zčásti, každopádně je ohrožena ziskovost těch různých odpustkových kurzů, nově vytvořené struktury dopravních psychologů vystavujících za velké peníze posudky a za ještě větší posudky pozitivní a zdroj úplatků za umazání bodů z registru. Předpokládám, že po čase prosadí to, aby za SPRDEL byly body provozovateli, čímž to teprv dostane šmak.
Jinak řečeno, jakmile obdaříte úředníka nějakou pravomocí, okamžitě ji zneužije.
Projevilo se to i na mé straně, kdy od prázdin exponenciálně narůstá počet dotazů souvisejících se SPRDELem. Zde musím podotknout, že startovní pozici máme všichni stejnou (jak naznačím dále, ve skutečnosti já mám ještě horší) a pokud někdo hodlá vyzvat systém na souboj a rozbít Humlův „právní“ konstrukt na prvočinitele, nemám nic proti. Není vůbec třeba mi psát a ptát se, zda už s tím něco děláme a kdy už to konečně bude. Jestli existuje něco, co mne v posledním roce skutečně ovlivnilo a posunulo někam dál, pak je tato řeč; nikomu nic neříkejte, zařiďte se podle ní a přijďte s výsledkem.
SPRDEL team
Zveřejnění záměru dostat Humlův zprasek k ústavnímu soudu pana (dejme tomu) Karla zdvihlo ze židle, v pozitivním smyslu. Pan Karel je známý advokát a člověk, který nesere v síni, dokonce ani v soudní síni, což ho hned několikrát přivedlo do úvodníku mainstreamového tisku a učinilo z něj na nějakou dobu nepřítele establishmentu. Aniž by to nějak pitval, řekl, že do toho jde a abych mu dal vědět, až ho budu potřebovat. Později se přihlásili i další právníci, kteří do toho chtěli jít z čistě komerčních důvodů. Prostě si dali dohromady, že výše těch sankcí poroste tak, až se v jistém okamžiku začne lidem vyplácet zaplatit si právnika a na tento okamžik chtěli být připraveni. Zůstali jsme u Karla, stačil mi jeden telefonát k tomu, abych pochopil, že to je magor přesně podle našich potřeb a do našeho crew by dobře zapadl.
Toho červnového dne jsme si museli nalít čistého vína: případů, které tehdy došly do třetího stádia, tedy do SPRDELe, bylo minimum. Ani jeden z nás nevěděl o nikom, kdo by se již začal SPRDELu bránit, i kdyby se bránit začal, nebyla jistota, že se bránit vydrží. Všichni platili jako ovce, média si libovala, jak se skvěle daří vybírat rychlostní daň. Vykrádání základních občanských práv policajtským ksindlem jakoby nikomu nevadilo. Tak jsme usoudili, že budeme muset začít od čistého stolu.
Nutně jsme potřebovali Delikt. Podle dohody s Karlem se delikt musel stát za určitých konkrétních podmínek. Ty fungovaly jednak jako ochrana Delikventa, aby jej nebylo možno potrestat za přestupek, ale především nutit úřad, aby musel skutečně dojít do třetí fáze a odstíhat jej jako SPRDEL, a v neposlední řadě zajišťovaly, že rozsudek bude dostatečně obecně použitelný a mediální prezentace v případě úspěchu způsobí dopravně fašistické lobby maximální škody. A tak jsme dospěli k názoru, že delikt s potřebnými parametry úmyslně a řízeným způsobem spácháme sami. Nerad bych zde zabíhal do detailů, protože bych tím mohl ohrozit další kroky, ale v celé akci sehrál roli testovací jezdec zvaný Stig a několik doprovodných posádek, které zajišťovaly Stigův komfort a bezpečí.
Je to pěkně perverzní, když občan páchá úmyslně přestupky, aby mohl zaútočit na nespravedlivý zákon, že?
Bohužel, všechny tyto aktivity, ačkoli jsme je provedli vícekrát, nepřinesly kýžené plody. V určitém okamžiku jsem musel uznat porážku. Došlo mi, že se správní orgány zachovaly jediným logickým způsobem, přesně podle návodu na boxování, který jsem poskytl v Brně přo nedávné přednášce.
SPRDEL removal
Nicméně vše se nakonec v dobré zvrátilo, odvážní lidé ještě existují a delikt požadovaných kvalit máme. Nyní si razí cestu správním řízením. Nehodlám prozrazovat strategii obhajoby, ale připravili jsme se a nehodláme opakovat chyby, které svým upřímným přímočarým útokem udělali někteří předchozí odpůrci zpoplatnění práva odepřít výpověď u Evropského oudu. Hodláme zaútočit na slabé místo Humlovy zpraseniny podle teze formulované Davidem Gruberem, že na svini se musí svinsky.
Slabiny plánu jsou dvě. První se jmenuje prekluze. Prekluze může způsobit, že vůbec ani nevyužijeme mimořádný opravný prostředek a nedojde k podání stížnosti. Prekluze je výborný sluha, ale špatný pán, což zjistili všichni, kdo si mysleli, že vyhrají přestupkové řízení pouze tím, že ho budou protahovat. Prekluze je také dobrý sluha úředníka: Pokud hrozí, že by se kauza stala horkou, stíhaný přestupce je příliš důsledný, zdatný zmocněnec natlačí správní orgán ke zdi apod. a nakonec by hrozilo vydání rozhodnutí, které by vyznělo ve prospěch řidiče a v neprospěch systému, nechají to prostě vyhnít a tím odeberou občanu příležitost k protiútoku. To je také důvodem, proč se návrh na prodloužení promlčecí lhůty nesetkal v parlamentu s přílišným nadšením – nutilo by je to rozhodovat. I v naší kauze můžeme předpokládat, že to ty svině hodí do šuplíku, jakmile zjistí, že jsme nějaký hustý a tak jsme do toho museli vestavět ještě faktor neobratného až připitomělého delikventa v prvním stupni.
Druhou slabinou plánu je zpolitizovaný Ústavní soud alias třetí komora sněmovny. Rozhodně se nebojíme, že by se tam praktikoval ústavní fundamentalismus a v intencích bezpáteřnosti tohoto orgánu tvořeného slizkými jedinci jako s. Rychetský budou určitě výroky typu „společnost má zájem na trestání dopravních přestupků“ a „provozovatel vozidla byl ještě před zapůjčením vozidla srozuměn s tím, že zapůjčením vozidla jiné osobě může sobě přivodit stíhání za správní delikt“ apod.
Nicméně i pro nás platí, že failure is no option. I kdyby rozhodnutí na konci nebylo v náš prospěch, určitě během projednávání padne něco, co bude možné zužitkovat v dalším útoku na sprdel nebo čím bude možné podminovat činnost správních orgánů. V případě úspěchu lze výsledek očekávat cca za dva roky.
Možná ještě vysvětlení, proč to vůbec děláme. Členy SPRDEL teamu to všechno vlastně vůbec nemusí zajímat, protože jsou to vysoce trénovaní jedinci schopní vypořádat se s jakoukoli formou přestupkové buzerace a zacvičit se správním orgánem natolik, že se úřední osoby budou před nimi zamykat na hajzlu. Jde tady o to, že pokud se osvědčí znásilnění právního řádu, jakou provedl s. zmr. KSČ SNB VV ČSSD Huml a jeho přátelé, bude se šířit jako rakovina. A ono se průběžně osvědčuje s kžadou další zaplacenou pokutičkou se slevou ve fázi výzvy. Většina občanů této země tomu napomáhá svým každodenním přístupem, kdy platí, „aby od nich měla pokoj“, ve skutečnosti tak způsobuje, že od nich pokoj mít rozhodně nebude. Vytvářejí se tak předpoklady k tomu, aby se objektivní odpovědnost za různé věci šířila právním řádem, protože to „skvěle funguje“ a „nikdo si nestěžuje“. Příště se tak může jednat o objektivní odpovědnost majitele kuchyňského nože za vraždu toho, v kom nůž zůstal zapíchnutý. Částečně se tak již děje (odpovědnost odběratele za to, že jeho dodavatel zaplatí DPH) a tento přístup je ve státní správě jednoznačně trend.
A ještě jeden tip. Pokud nechcete, aby se tato rakovina právního řádu šířila, zapomeňte na to, že budete volit TOP09 (naprosto kohokoli kdekoli z této strany), kohokoli z jiných kandidátek, kdo již nyní pracuje ve státní správě a v neposlední řadě sám soudruh Huml má na středočeské kandidátce ČSSD(b) číslo 12 s provokativním dovětkem „dopravní expert“.
(12x známkováno, průměr: 2,00 z 5)