Reportáž České Televize o zlém majiteli pozemku, který kazí záměry na vybudování cyklostezky, mě řádně našlápla.
Reportáž najdete zde, je hned druhá po reportáži o dalším kolosálním úspěchu socialistických Českých drah.
Silně to připomínalo pohádku o milionáři, který ukradl slunce.
Pan Nůsek, jinak majitel agentury Argo, vlastní poblíž Tábora nemovitost zvanou Housův mlýn a okolní pozemky. Tamtéž pořádá historické pořady s historickým šermem a různé atrakce. K jeho smůle, vede tudy cesta k Lužnici, kde si táborská radnice usmyslela vyrobit cyklostezku. Cesta vedoucí Housovým mlýnem náleží k objektu Housova mlýna, vede po jeho dvoře. Pan Nůsek nesouhlasil s tím, aby přes jeho pozemek jezdili cyklisté, a to proto, že by cyklisté rušili představení pořádaná Nůskovou agenturou. Jinak by majitel se stezkou souhlasil, ovšem za podmínky, že by se cyklostezka na noc uzavírala. Považuji to za nanejvýše oprávněný požadavek, i kdyby tam Nůsek žádná představení nepořádal. Já bych taky nebyl rád, aby se mi pod okny flákala nějaká pakáž, z toho hlediska vnímám Housovu ochotu pozemek zpřístupnit za projev nebývalé ochoty.
Cyklistickou trasu nelze vést jinudy, protože by cyklisté museli překonávat několikametrové převýšení. Jaká to námaha!
Město Tábor nabídlo Nůskovi náhradní pozemek. Ten odmítl, protože je pro něj nevyužitelné.
Podmínky, který si majitel pozemku Nůsek vyhradil, totiž uzavření cyklostezky mezi 22. hodinou noční a šestou ranní, se některým zastupitelům nelíbila. Soudruh Šedivý, táborský zastupitel za KSČM, prohlásil, že podmínka majitele pozemku, aby mu po pozemku nelezli cizí lidé, je naprosto nepřijatelná. Spolu s dalšími komunisty předložil návrh, aby byl pozemek vyvlastněn.
Táborská radnice proslula mimořádně zeleno-socialistickým chováním velice podobným husitskému komunistickému hospodářství, kdy se ukořistěné a uloupené předměty shromaždovaly do kádě, odkud si každý směl vzít (pravda, v tomto bodu byl současný systém poněkud modifikován). Zmínil bych zejména organizované oškubávání řidičů (v rámci nového parkovacího konceptu), program plošné šikany uživatelů individuální dopravy (v rámci tzv. zklidňování dopravy) a v neposlední řadě záměr omezovat rovný přístup k silniční infrastruktuře, kterou si všichni platíme z našich daní (systém preference MHD, která si bude sama nastavovat na semaforech zelenou). První ovoce se již dostavilo. Zatímco dříve bylo centrum Tábora a spojnice mezi nádražím a náměstím vyhledávaným místem pro nákupy projíždějících, naposled před půl rokem jsem tam viděl množící se vietnamské obchody s lacinými hadry a poloprázdný OD Dvořák.
Občane věz, že jsi poslední hovno. Neškádli posvátnou krávu, ve jménu cyklistiky padni čelem k zemi. Co bude následovat, když bez vlastní viny přejedeš neosvětleného nepozorného cyklistického prominenta, jsme tady již řešili. Co se stane, když si cyklisté umanou, že ze silnice patřící všem bude jejich cyklostezka, to všichni víme. Ale co když si cyklisté umanou prohánět se po tvém dvorku? Uvařit si kafe v tvé kuchyni a pít z tvého hrnečku? Neopovažuj si po nich chtít, aby ho pak umyli, to je naprosto nepřijatelné! Odloží pestrobarevné oblečky a budou souložit v tvé posteli? Co pak? To je nová situace, ale nová doba z ní zná východisko. Podobně jako učitel, který si neumí zjednat mezi žáky respekt, by měl získat status veřejného činitele, dočkáme se jednou toho, že cyklistika přestane být sportem a začne být veřejným zájmem, v jehož jménu se bude
vyvlastňovat.
Ano. Jsem rád Absurdistáncem. Tohle bych totiž jinde nezažil.
(5x známkováno, průměr: 3,40 z 5)