Šípková Růženka 2k6

Featured Image

Pohádka o Šípkové Růžence je nám pravděpodobně všem známa. Stejně tak je nám znám trend moderní levicové a nyní již i pravicové politické scény chránit občana prostřednictvím různých zákonných nařízení, omezení, opatření, regulací, restrikcí, sankcí, prostře zkráceně buzerace, před různými nástrahami zákeřného světa tam venku, které by jinak každý vnímal jako přirozené a vyhnul se jim sám.

 

Podívejme se nyní, jaký by byl osud Šípkové Růženky, kdyby tehdejší monarchií cloumal třeba exministr Řebíček a jeho podivné teorie kolem zimních gum.


Za jedenáctero horami (devatero + DPH) a desatero řekami (voda má nižší sazbu) byla Říše krále Klacka. Státní správa byla vykonávána formou monarchie. Dějiny země poznamenal výbuch atomového reaktoru v Krucinálbádu, ke kterému došlo z důvodu selhání bezpečnostní technologie dodané firmou Lidl. Od té doby se tedy jednalo o monarchii osvícenou. Zkrácení průměrné délky života na 42 let, kterou neštěstí vyvolalo, mělo za následek reformu důchodového systému a prodloužení doby odchodu do důchodu na 115-tý rok života, přičemž žádost o penzi museli signovat oba rodiče žadatele. Další zvláštností v hospodářství Říše krále Klacka byla daň ze zemské gravitace. Ta byla dvorními ekonomy chápána jako spotřebovatelná externalita, kterou je právě odpovídajícím zdaněním nutno internalizovat; sazba byla závislá na hmotnosti poplatníka a hodnotě gravitačního zrychlení, kterou jednou ročně stanovoval úřad. Vše co stát vybral na daních, v podstatě utratil za mezinárodní arbitráže, zřizování výhod různým menšinám a spolkům aktivistů, projekty v rámci jakési unie a nevýhodné smlouvy se soukromými subjekty.

Jediným potěšením pro krále Klacka, lidově zvaného „ten zvyjebenej kretén s bradavicí“, byla jeho dcerka, kterou nezjištěným způsobem vyrobil se čtrnáctiletou Miluškou F. Ohledně románku Klacka s Miluškou se traduje jedna zajímavá historka. Nebyl to první ani poslední Klackův delikt tohoto typu. Většinu z nich vyřešil hradní lovčí Kočka pomocí muškety, prachu a kulí, oficiálně se tomu říkalo neštastná náhoda. Až v případě Milušky si Klackův P.R. rádce uvědomil, že rodinná image je aktuálně in a rozhodl se dát Kočkovi pohov. Miluška byla pouze speciálním zákonem zestárnuta o pět let, aby se Klacek nedopustil trestného činu.

Aby měl Klacek v dalším vývoji monarchie jasno, nechal do porodnice ve ústřední nemocnici sv. Dobijáše situované v metropoli Klatzburgu dopravit sudičky. Po krátkém nedorozumění s hlavní sestrou, která je považovala za dárce orgánů a jako takové za jeden z nemnoha zdrojů financí na provoz nemocnice, byly přivedeny k postýlce malé Klackové. První dvě sudičky odvedly standardní prognostické úkony, pouze ta třetí se moc nevyznamenala. Její proroctví bylo děsivé.

Co přimělo sudičku PhDr. Boučkovou dělat takové věci, se podařilo zjistit až redaktoru televize po drátě Dunovi, ale bohužel byl poté sťat za nedovolenou kritiku krále Klacka. Ne nedarmo se říká, že tři nejfrekventovanější lži v Říši krále Klacka zní 1. to auto bylo jen lehce ťuklý zezadu 2. jasně že se ti neudělám do pusy 3. faktura již byla uhrazena. Úřad krále Klacka dlužil Boučkové jistou částku za prognostické služby. Boučková totiž předpověděla z hvězd, že se růst deficitu říšského rozpočtu zastaví a ve třetím kvartálu začne naopak zadlužení klesat. Klacek si natruc začal o to víc půjčovat a byl zvědavý, zda to Boučkové vyjde. Oficiálně, slovy teplého mluvčího ministra financí Bohuslava Sralbotky, se o této finanční strategii říkalo „My máme důvěryhodné informace, že na kapitálových trzích dojde k obratu“. Nevyšlo to, ani nemohlo, protože to, co Boučková identifikovala jako Jupiter v konjunkci se Saturnem, byla poziční světla stroje DC-3 společnosti Klacland Airways. Klacek však už neměl žádné peníze, aby jí zaplatil a tak se stalo, co muselo.

O konkrétní podobě proroctví lze také pochybovat. Údajně proroctví znělo: „Princezna se píchne o ostrý předmět a celá státní správa usne navěky“. Kdyby se však prohlášení dostalo na veřejnost v této podobě, stěží by jej někdo vnímal jako špatnou zprávu, a to i přesto, že všichni produktivní obyvatelé Říše krále Klacka pracovali buď jako úředníci anebo jejich otroci. Dokonce by se někdo mohl pokusit tento proces různými metodami urychlit. Pro média byla proto prognóza upravena na „Princezna se píchne o ostrý předmět a všichni budou navěky spát“.

Král Klacek samozřejmě začal na takto předurčenou realitu připravovat. Zákonodárce mu vyšel vstříc (bylo to o to snažší, že zákonodárcem byl on sám) a navrhl několik zákonů, které v podstatě vylučovaly, aby se kdokoli o cokoli píchl.

Jednalo se o následující předpisy:

– povinné nošení rukavic, neoprénových obleků a neprůstřelných vest, aby se někdo nepíchnul
– zákon o náhradě hřebíků metrickými šrouby M8 a většími
– zákaz jehel, šití a špendlíků, grant na podporu výroby lepených a letovaných oděvů
– přísný zákaz komárů a šídel
– novela zákona o včelařství nařizující konverzi včelstev na podstatně méně produktivní čmeláky společně s dotační politikou na výrobu syntetického biomedu termojadernou fúzí pylu a řepkového oleje
– zákaz některých slovních spojení („já se na to vybodnu“) a účesů (na ježka).

Dále Růžence zakázal zákonem se píchnout a stanovil dokonce sankce. V případě, že by se Růženka píchla, hrozil jí trest veřejně prospěšných prací, a to doživotně a v kamenolomu. Pokud nebereme ohledu na denní dávku radioaktivity, kterou každý poddaný v Říši denně schytal, dalo by se říci, že se bezpečnost všech poddaných v důsledku Klackových opatření výrazně zlepšila.

Za tři roky se král Klacek dýchavičně vyplazil na nejvyšší horu jeho Říše (Klatzberg, 250 m.n.m) a ještě než mu lékaři přiložili elektrody na hruď, shlédl shora svoji zemi a zachroptěl:

„Dokud budu králem, v této zemi se píchat nebude!“

Náhodou přítomný zahraniční specialista Dr. House mu chtěl píchnout dva kubíky epinefrinu a vyvolat v jeho pumpě síňokomorovou aktivitu,  ale uvědomělí občané takovému flagrantnímu porušení zákona přímo před očima krále Klacka a jeho ochranky zamezili a ubili Dr. House kameny. Klacek natáhl brka.

Klackova legislativa platila dál, ale mravy se postupně uvolňovaly. Hlavní vládou cenzurovaný deník Klatzburger Scheissblatt DNES záhy informoval: „Poddaným otrnulo!“ s podtitulkem „Už se tady zase vesele píchá!“. Dva roky po Klackově smrti byly opět povoleny vidle o ráži tří až pěti zubů, které byly předtím zakázány jako zbraň kategorie A a směli je používat je jen zločinci registrovaní v Odborovém svazu ganxtas a kurev.

Nevyhnutelně se však jednou stalo, co se stát muselo. Růženka se píchla, když se v rámci evropské implementace Euro IV rozhodla přejít z hulení na přímé vstřikování. Přešla do power save a s ní celá říšská správa. Přínosem Klackovy ochranářské legislativy bezesporu bylo, že se Růženka nepíchla ve zhruba osmnácti letech, ale na svou vlastní nedisciplinovanost a neúctu k právu dojela až v pětasedmdesáti.

Zazvonil zvonec a pohádce byl konec. Reálný přínos hibernované státní správy pro občana nijak nezhoršil.. Zpočátku si nikdo ani nevšiml, že i beztak letargická státní správa spí.

Poddaní se pak zbavili aparátu krále Klacka. Protože státní správa spala, nikdo po nich nechtěl žádné daně, nikdo je nebuzeroval, nikdo na nich neparazitoval a měli se všichni fajn. Připomínalo to dění v jedné středoevropské zemi, kde sice půl roku neměli vládu, ale hospodářský růst byl nějvětší za posledních deset let a měna nejsilnější v historii. Hrad krále Klacka zarůstal trním a kromě občasných nájezdů nepřizpůsobivých etnik neměl nikdo o jeho návštěvu zájem. Pohádka tedy měla štastný konec.

Jednoho dne jel kolem zámku krásný mladý technik Úřadu pro jadernou bezpečnost v bílé octavii combi. Napadlo ho, že by mohl změřit, kolik to aktuálně na zámku dává. Zapnul dozimetr, vešel dovnitř a zřel skleněnou rakev, na které bylo na oranžové tabulce s vykřičníkem ledabyle napsáno, že když princeznu někdo políbí, osvícená monarchie povstane a její státní správa se opět probudí. Probuzená princezna se pak stane dotyčného ženou a bude mu věrná u stolu i v loži. Při pohledu na pětasedmdesátiletou aristokratickou smažku, která tam ležela bůhvíjakdlouho, si to však dobře rozmyslel a nakonec usoudil, že tohle určitě přenechá nějakému nekrofilovi. Takže to vlastně dopadlo dobře.

Poučení:

– nebuďme říší krále Klacka, sami se starejme o vlastní bezpečí a nenechme o něm rozhodovat jiné!
– nenechme se od nikoho chránit, protože bude jako protihodnotu chtít naši svobodu. A naše svoboda je příliš tvrdou měnou v porovnání s jakýmsi pocitem bezpečí před rizik, která ještě nenastala!
– chraňme se raději před samozvanými ochraniteli, protože to oni sami nemají čisté úmysly.
– když už to dělají a serou se lidem do života, postarejme se především o to, aby to odnesli především oni sami
– nenechejme si vnucovat psychózu, že nám všem jde o život. Nevěřte všemu, co se v televizi říká. Kdy jste naposledy viděli smrtelnou nehodu, vraždu, teroristický útok? Narozdíl od Říše krále Klacka jsme bezpečnou zemí a kdo tvrdí opak, lže.
 
 


11.11.2006 D-FENS
 
 
 

12345 (8x známkováno, průměr: 4,50 z 5)
683x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:05
D-FENS © 2017