V poslední době nabralo omezování automobilové dopravy zejména v Praze dost šílené tempo. Praha je samozřejmě první na ráně cykloaktivistům, sociálním inženýrům a omezovačům vůbec. Úspěchy nátlakových skupin pak zákonitě inspirují omezovače v dalších městech. Podívejme se spolu na Brno.
Na začátek trochu odbočím. Před časem vyrobil D-FENS jako pozvánku ke Dni mobility 2013 video, které jsem nedokázal sledovat bez vnitřního pohnutí. Před necelým půlrokem jsem z porodnice vezl svoji manželku a nově narozeného syna. Po shlédnutí videa jsem si vzpomněl na to, jak přeopatrní jsme byli během celého transportu a těšili se, až budeme v pořádku v bezpečí domova. Naše auto v tom celém hrálo prakticky hlavní úlohu. Při představě, že bychom něco takového museli realizovat nějakou emhádé nebo na bicyklu, mně jde mráz po zádech. Ten strach z prvotního převozu svého milovaného dítěte pochopí pouze ten, kdo v té situaci byl. Je potřeba si proto uvědomit, že tu s námi žijí jedinci, kteří dělají všechno proto, aby svobodu pohybu automobilem těm ostatním nejlépe zcela zakázali, protože ve městě ty auta nemají co dělat! Je na každém z nás, jak se s tím kdo vypořádá a jestli proti tomu hodlá účinně protestovat, anebo bude jen řvát, až už bude pozdě.
No ale zpět k ústřednímu tématu. Na webu hnutí BrnoNakole je k dispozici přehled úderného týmu i s fotkama. Vybírám:
Dopravní inženýr Bárta. Autem nečekaně nejezdí. To, že se zajímá o cyklogenerel je nebezpečnější, než si patrně myslíte. Třeba takoví obyvatelé Prahy 3 by měli o čem vykládat.
Luboš Kala „pracuje“ v neziskovce, kterou byste měli znát, protože si ji platíte z daní. Třeba za loňský rok dostala tato neziskovka z vašich daní 83 milionů (Článek III/A). Jmenuje se Nadace Partnerství. To není nadace pro gaye, jejich základní program je „veřejný prostor“, „zklidňování dopravy“ a „šetrná turistika, cykloturistika“.
Za sebe musím říct, že jsem dosud zaznamenal hlavně to, že šetrná turistika a cykloturistika bývají v ostrém protikladu.
Co tato neziskovka dělá? Cituji: „V Nadaci Partnerství pomáháme lidem pečovat o životní prostředí granty, odbornými službami, vzděláváním a inspirací v naší Otevřené zahradě“. V praxi se tedy část peněz přerozdělí mezi spřátelené organizace a druhou část si neziskovka nechá provoz a výplaty zaměstnanců. Pokud by měl někdo zájem, zrovna hledají manažery s flexibilní pracovní dobou. Tím jsem chtěl ospravedlnit uvozovky ve větě, že pan Kala „pracuje“.
Další Kala. Asi uznáte že tady dalšího komentáře netřeba.
Jsem rád, když že cykloaktivisté dají na veřejný web větu „Auto nemám a nechci!“, protože aspoň vím, na čem jsem. Dále jsem se nedočetl, kde pětadvacetiletá paní Lísková pracuje. Asi i v 25 letech ještě pořád něco sociálně humanitního studuje.
A tak dále. Třeba pan vegan Nečas považuje vlastnictví auta za zbytečnost. Kupodivu třeba předseda sdružení tam zapadá nejmíň; nepracuje v neziskovce a jezdí i autem. Bohužel, jeho na tom místě prezentované názory tomu neodpovídají. Auta z Brna ven, protože chce, cituji, „korzovat kolem obchodů, aniž by ho ohrožovala auta“. Chápu ho, tento koncept postupné likvidace regionálního podnikání se již v praxi osvědčil: „Méně dopravy – méně lidí – méně zákazníků – méně obchodů, služeb a zábavy – méně dopravy – méně lidí – méně zákazníků – méně obchodů – a tak kolem dokola až ke konečnému vítězství sociálně-dopravního inženýrství nad přirozenými lidskými potřebami.“
Když si budete listovat v historii aktivit sdružení, zjistíte, že se s tím neserou a jdou rovnou k věci, konkrétně se tedy snaží infiltrovat svoje požadavky na brněnský Magistrát. A bohužel, vždycky to funguje stejně. I hrstka lidí s debilními požadavky má šanci na úspěch, když přesvědčí lokální politiky, že jim nějaká další regulace a omezení přinese ovčí voliče. Je úplně jedno, že jejich návrhy většinu obyvatelstva poškodí, protože ta většina tam prostě v tu chvíli chybí. Neúčastní se debat, schůzek a lobbingu. Chodí do práce, vydělává neziskovkám na daně, stará se o rodinu, věnuje se svým osobní zálibám, zkrátka nemá na aktivismus čas. To však oni moc dobře vědí, s tím počítají, to je jejich hlavní šance na výhru.
Čeho už brněnská cyklolobby dosáhla a co se ještě chystá? Salám se postupně ukrajuje, podívejte se tady a tady. Nové cyklostezky, cyklopruhy (to se pod pohrůžkou tvrdé represe vyhradí typicky jeden ze dvou pruhů cyklistům, kterého tam ale za celý rok nepotkáte, a nejlépe třeba v nějaké frekventované ulici, jako např. v ul. Nové sady, nebo nejnověji třeba teď na Úvoze). Co upřímně nechápu, jsou obousměrky. Obousměrka znamená, že cyklisti mohou v jednosměrkách jezdit tak, jako by pro ně žádná jednosměrka neplatila. Raději no comment. Parky už nebudou co bývaly; například přes park za Janáčkovým divadlem se už nějakou dobu smí legálně prohánět cyklisté.
Úplný seznam cykloúspěchů a budoucích úspěchů zde. Podívejte také na část „Ostatní stavby a projekty kde by mohlo být zvažováno plošné zklidnění nebo pro-cyklistické úpravy“. Není to příjemné čtení.
Pokud bydlíte v Brně a nelíbí se vám představa, že
1) vám někdo zařídí to, že nebudete moci před domem zaparkovat
2) vám někdo zařídí to, že v důsledku zavírání pruhů a ulic pro automobilovou dopravu, pojedete z práce pro děti do školky déle
3) vám někdo zařídí to, že vám cyklista srazí v parku dítě, a jak je už tradičním zvykem, nasedne a ujede
pak vás prosím, obětujte tomu trochu svého času a vyslovte svůj nesouhlas.
Cykloaktivisté v Brně (nejspíš po vzoru těch pražských) semtam pořádají besedy s lokálními politiky (např. tahle z jara t.r.), kde chybí váš názor, bez kterého jistě není debata úplná. Budu vás na ně formou novinek na tomto webu příležitostně zvát, pokud se mi podaří dostat se k datu a místu konání takovýchto lobby-schůzek.
P.S. navštivte nové internetové fórum 30 kmh.cz – řešení dopravně-buzeračních přestupků
(2x známkováno, průměr: 3,50 z 5)