Estébáci po jednatřiceti letech opět zavřeli hranice a v krámech mají opět úplný hovno, tak jsem se rozhodl, že využiju sobotního pěkného počasí a vyrazím ven. Ekologicky na kole, abych si nezkazil sociální kredit hned na začátku a s námětem na první článek na DF.
Samozřejmě dbám na doporučení ÚV ANO, proto jsem nasadil jednorázové latexové rukavice, roušku FunímFaktPříšerně-2 (trojky má už jen mladá) a do termosky nalil místo kafe antimikrobiální gel (smíchejte peroxid, líh a glycerin).
Klasická nemocniční/operatérská rouška zcela zjevně není stavěná na pohyb rychlejší, než chůze unaveného doktora po 36-hodinové šichtě. Materiál se za jízdy připlácne na ústa a i při minimálním otevření tlamy se snaží nasoukat dovnitř jako roubík. Tímto procesem se zároveň stahuje z nosu a brady, čímž vyvstává nutnost neustále roušku tahat nahoru/dolů za jízdy (a tím se nevěnovat řízení + přijít o polovinu brzdného účinku) nebo zastavit (a tím vytvořit překážku provozu).
Rukavice jsou fajn prvních pár minut, dokud se v nich nezpotí ruce. Pak se jedná o docela nepříjemný zážitek, kdy vám vlhké ruce ochlazuje proudění vzduchu a máte pocit že se rácháte v potoce. Po čase byl tento vjem tak nepříjemný, že jsem se u potoka zastavil a dotyčný vodní tok kontaminoval umytím rukou. Dále již s rukavicemi v kapse… Zároveň jsem provedl první zhodnocení stavu a úpravu roušky. Uprostřed jsem nalezl vlhký flek (asi jak se mi drala do úst), tedy ochrana proti kapénkám na cca devíti centimetrech čtverečních nulová až záporná – skončila spolu s rukavicemi v kapse. Záložní roušku jsem vytunil zavíracíma špendlíkama, jeden na výšku přes ústa (aby rouška neměla tendenci se cpát dovnitř) a dalším jsem ji připnul k obroučkám brýlí aby nesjížděla z nosu dolů.
Nasedat, jedeme dál. Tuning po několikáté iteraci hledání optimálního umístění špendlíků výrazně pomohl, rouška již neměla tendenci mě zadusit. Příjemným vedlejším efektem byly zděšené pohledy protij(e)doucích civilistů se psy a kočárky, kteří se vraceli na svou pravou stranu sami od sebe ještě ochotněji než když jsem měl roušku v holobytu. Nepříjemným vedlejším efektem bylo zákeřné otevření ústního špendlíku a zapíchnutí volného konce do rtu, což mi zajisté vysloužilo černý puntík v kolonce „Slušná mluva“ a ukončilo testování biobezpečnostní výbavy.
S rouškou na čtyřech kolech
S rouškou v autě není žádný problém, protože se vzduch hýbe jen minimálně a zjevně je takové zatížení v konstrukčních limitech. Řidiči ostatních vozů po navázání očního kontaktu ochotněji pouští do křižovatky. S rukavicemi je v autě stejný problém jako na kole. S dezinfekčním gelem není problém nikde.
Co říci závěrem – kombinace správného cyklochování vůči Bruseli a biochování vůči spoluobčanům není kompatibilní. Podle přísloví „blžší košile než kabát“ tedy budu přeferovat dopravu autem (které si můžu, zatím, infikovat jak chci) a ochranné pomůcky aktivovat až před vystoupením z vozu.
15.03.2020 Ploštěnka
(213x známkováno, průměr: 3,06 z 5)