Zdravím čtenáře D-F, zajímal by mě názor širší veřejnosti a hlavně zkušenějších, než jsem já (pár desítek rádoby-přestupků úspěšně vyřešených v první fázi, ale tentokrát poprvé řešeno odvolání).
Jedná se o decentní speeding v Brně (pro znalé: Bystrc kolem U-rampy ve směru do stoupání) v půlce listopadu roku 2012, jasno, sucho, necelých deset nad nulou. A hlavně sobota v poledne, tak proč neměřit kus od školy, že ano, zvlášť na nejširší silnici v Bástru. Ve zkratce – předjížděl jsem zavazejícího mamrda, byl změřen MP (68 – 3 = 65 km/h), následně zastaven, ztotožněn a na místě celou věc řešil stylem „správní řízení, s váma se o tom bavit nehodlám“. Následoval příkaz, odpor, předvolání.
Na předvolání jsem zapomněl jako na smrt, jsem kokot co si to nepohlídal a zasloužím si to vyžrat. Oukej. Ale ne bez boje. Takže proti rozhodnutí „vinen bo změřeno“ jsem se odvolal a poukazoval na několik (z části pravdivých, z části vykonstruovaných) skutečností. Copypasta z mého odvolání:
Obviněný dále nesouhlasí s tím, že byly naplněny znaky přestupku, jak formální, tak materiální. K domnělému přestupku došlo, když obviněný svým vozidlem Fiat předjížděl vozidlo BMW, které omezovalo bezpečnost a plynulost provozu svojí bezdůvodně pomalou jízdou, a to již od křižovatky ulic Černého a Odbojářská. Před samotným započetím předjížděcího manévru obě zmíněná vozidla objela autobus městské hromadné dopravy, stojící na zastávce Ondrouškova na ulici Vejrostova. Po objetí stojícího autobusu oběma zmíněnými vozidly obviněný započal, po zhodnocení aktuální situace, viditelnosti, povětrnostních podmínek, provozu a stavu komunikace, předjížděcí manévr. Tento by za dodržení zákona i základních principů bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích ze strany předjížděného mohl být naprosto bezproblémový a nemuselo by dojít k překročení rychlosti, kdyby však předjížděný nezačal náhle prudce zrychlovat.
Pozn.: až dosud pravda, jen zrychlovat nezačal, prostě jsem předjel zavazejícího šulina a neviděl měřící švestky nejdřív přes autobus a pak přes BMW, takže aspoň dojemná story jako pokus. :-)
Nebylo možné vyřešit tuto situaci šlápnutím na brzdu a zařazením se zpět za předjížděné vozidlo, jelikož se zezadu mezitím přiblížilo ještě jiné vozidlo a také autobus městské hromadné dopravy, který se mezitím začal rozjíždět ze zastávky. Jednalo by se o přímé ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Jediné bezpečné východisko bylo dokončení předjížděcího manévru i za cenu porušení maximální povolené rychlosti v daném místě. Srovnat rychlost jízdy s předjížděným vozidlem a pokračovat souběžně s předjížděným vozidlem také možné nebylo z důvodu blížícího se dalšího vozidla v protisměru. Toto výsledné jednání obviněného naplňuje všechny znaky jednání v krajní nouzi, proto tedy tímto jednáním nebyl a nemohl být spáchán přestupek.
Vcelku bych jim ani nemohl mít za zlé, kdyby reakce na odvolání proběhla stylem „vy jste si to vymyslel a my vám na to serem“. Mýma připomínkama se ale nezabývali a odůvodnění potvrzení původního rozhodnutí je následující (střídavě jsem u toho koulel oči, říkal „cože dopyče?“ a nahlas se smál):
„Odvolací správní orgán je toho názoru, že značnou míru věrohodnosti lze zpravidla přikládat bezprostředním vyjádřením obviněného na místě spáchání přestupku, kdy obviněný neovlivněn vnějšími vlivy uvádí pravdivý sled událostí. V takto krátké době po spáchání přestupku obecně přestupci uvádí pravdu, neboť bývají nepříjemnou situací, což obvinění ze spáchání přestupku bezesporu je, zaskočeni a v daný moment nejsou schopni domyslet důsledky svého jednání. Po určité době, kdy psychicky přijmou daný fakt a se vzniklou situací jsou srovnání (pozn.: srovnání, nikoli srovnáni), však přichází obavy z možných následků a současně s názory jiných osob přichází úvahy o změně své výpovědi s účelem vyhnout se odpovědnosti a postihu za své jednání. Takovéto jednání přestupců není nikterak neobvyklé. Je neoddiskutovatelné, že obviněný měl možnost uvést své námitky o skutečnostech týkajících se daného skutku již v oznámení o přestupku při jednání s policií, ale toto neučinil a odmítl se jakkoli k dané věci vyjádřit, i když k tomu měl příležitost. Jakákoliv jeho další vyjádření podaná s odstupem času o okolnostech, které by ho měly vyviňovat ze spácháni přestupku, s ohledem na výše uvedené, dávají jeho následným tvrzením značnou míru nevěrohodnosti.“
Tak kurva kde to jsme?! Počítal jsem s tím, že tohle proseru, když jsem si to vlastním kokotstvím podělal (nedostavení se) a při otevírání dopisu s pruhem od KÚ JMK jsem očekával, že mi to neuznají. Ale že to postaví na tom, že jsem se odmítl bavit s unteršvestkama (a to z důvodu více než opodstatněných dřívějšími zkušenostmi s nimi), to mě teda pěkně sere. Pokud tento argument použili v tomto jednom konkrétním případě stylem „něco tam napsat musíme, tak třeba toto, a ještě ho tím kokota naserem“, tak to ještě beru.
Ale aby něco takovýho byla běžná praxe…vždyť to je snad porušení principu nároku na spravedlivý proces, mám snad ze zákona právo na místě nevypovídat aniž by to mělo být jakkoli považováno za přitěžující okolnost (nebo aspoň takhle okatě), nebo se pletu?
Přijít mi reakce typu „nevěříme vám, vyližte si prdel“, tak bych to uzavřel s tím, že tentokrát to nevyšlo, ale takhle mám ještě docela nutkání otestovat kasační stížnost nebo dovolání nebo co se tady jako mimořádný opravný prostředek používá (tak daleko jsem ještě nebyl, musel
bych nastudovat…). Bo to odůvodnění je tak ubohý, až to hezký není. Jaký je váš názor?
PS: sorry za slovník, jsem sprosté prase a tohle byl původně jen mail kámošovi. V případě nutnosti přepíšu.
(8x známkováno, průměr: 1,38 z 5)