ŘP (psáno pro Elu) - zpět na článek

Počet komentářů: 27

Přidat komentář
  1. Boží!

  2. Nečtěte to! :-)
    To nic není, dneska na splavu dnes mi očividně chyběli absolvované chodecké papíry protože ač bez sportovního náčiní jsem bruslil s náběhy na pády do všech stran ale tedy zmáčel jsem se až když jsem pod něj skočil. Nic, házel tam dvěma baf někdo míček a sjel jim pod splav. Načež na mne asi hulákal ať ho hodím zpátky ale to jsem pod splavem takřka neslyšel. Míček to byl docela velký asi aby psi pořádně vytrénovali mordy a docela těžký že sotva plaval. :-) Nic hodil jsem ho tak na 10. metrů a trefil jsem bafana což ho evidentně vyhodilo z konceptu hry a měřil si mne jestli jsem krokodýl nebo mne na hluboké vodě roztrhá. Ale zřejmě nebyl skokan na metr a půl z výšky. Asi bych to vzal na druhou stranu a k nejbližšímu klacku. A taky mi ač řidiči autobusu a nedělám to přistálo vlastní kolo málem na zádech když jsem přitáhl lanko přední brzdy a mělo to místo přerusovaného /krám jeden/ brzdění efekt dvou cuknutí a ač jinak jsem pánem gravitačních sil jsem byl zmotán katapultovaným volným pádem a kdybych měl hemlu a spoléhal na ni tak jako to na ni stejně nezkoušejte, fakt. I tak jsem byl neobyčejně hbitej a jsem tedy stále tady s náznakem silničního lišeje kromě aplikovaných kosmetických flíčků na kolenu a lokti.

  3. jj.díky za připomenutí.Už je to dávno a nikdy se to nevrátí…

  4. Prima letni osvezeni. Pripomnelo mi to moje nezrala leta. Muj instruktor byl taky nejak zbozny. Kdyz jsem nasedl a sundal si sandaly „abych mel lepsi cit pro rizeni“, tak obratil oci v sloup. Zrejme mel nejakou vizi.

    1. Ja som mal pred nástupom do autoškoly už načierno najazdené viac než dosť pod dohľadom môjho otca – istotne viac hodín ako bolo vtedy predpísaných v zákone.
      Prvá jazda na cvičisku. Sadol som do bielej Felície a začal nastavovať pozíciu sedačky, vnútorné spätné zrkadlo, šoférové spätné zrkadlo, vymáčkol som nasucho spojku, stlačil brzdu, preložil ruku z volantu na radiacu páku a naspäť a vtedy som periférne uvidel inštruktora (známy môjho uja) ako pretáča oči v stĺp. Bolo mi jasné, že zdržujem tak som sa k nemu otočil a čakal príkazy. Potom to už bolo v jeho réžii tak už sa nediali žiadne pre neho nečakané obštrukcie.
      A keďže som robil na jeden záťah aj papiere na veľkú motorku (v tej dobe po 18-tom roku života dostal človek plné A-čko) tak raz po cvičnej jazde autom sme na cvičisku vytiahli Jawu 350 a išlo sa na vec. Na motorke som mal tiež už najazdené viac ako dosť tak to šlo v pohode. Jazdil som si po cvičisku hore, dole, vľavo, vpravo a vytešoval sa ako malý chlapec. Až som opäť periférne zahliadol inštruktora ako sedí v aute klepe nervózne nohou. Tak som sa pristavil pri ňom s otázkou, že či už mám končiť. Ani nemusel odpovedať – jeho pohľad bol veľavravný. On čakal, že ma to po 10-tich minútach prestane baviť a ja som sa tam vozil skoro trištvrte hodinu. Viac sme motorku v rámci autoškoly už z garáže nevytiahli. Dokonca ani pri skúške nie.

      1. Já jsem dělal motoškolu nedávno… No, nedávno, už je to vlastně 5 let. Letí to jak sviňa. Sic jsem na motorce jezdil už dlouho a troufale bych si o sobě řekl, že umím jezdit – při ježdění na polygonu jsem přišel na to, že to zase tak úplně pravda není, a není „umět“ jako „umět“.

        Ve zkratce jak to probíhalo – jedna jízda v provozu, celý zbytek všech jízd probíhal na cvičišti, kde jsem se učil jezdit krokem okolo kuželů, procvičoval krizové situace a brzdil na přesnost. Tohle bych doporučil každému „řidiči“ – to pilování jízdy zručnosti má opravdu nějaký význam.
        Další level bylo ježdění na motoškole u Sršně – sic to stálo raketu, ale nelituju jediné koruny.

        Když občas slyším chlubení se typu „udělal jsem kolečko a dali mi papíry“, případně „motorku jsme ani nevytahovali“ – tak je mi trošku smutno. Motorkáři, kurva, učíte se to pro sebe. Život máte jenom jeden.

        Ale i ty auta – opět – každému doporučím svézt se ve vlastním autě na okruhu, případně na školách smyku, a osahat si limity svoje i limity konrétně Vašeho auta. Zase – děláte to pro sebe. Mému kamarádovi právě ježdění na okruhu a trénink krizových manévrů nedávno na okresce zachránilo život.

  5. To byly časy, když jsem si dělal řidičák. Já to měl na střední škole jako nepovinný předmět „Řízení motorových vozidel“ v třeťáku a čtvrťáku (naše škola měla vlastní autoškolu) a byl to jeden z několika mých nejoblíbenějších předmětů na škole. Měl dokonce hodnocení na vysvědčení – samozřejmě jsem měl „výborně“ :). Když jsem poprvé sedl do tehdy zánovního školního favorita a rozjel se, učitel jen prohlásil „zase jeden, co jezdil doma načerno tátovým autem“ a jelo se rovnou do ulic. To jsem se pak učiteli přiznal, že naše rodinné auto jsem řídil už od dvanácti, táta mi ho půjčoval při popojížďkách po dvoře, vyjíždění a zajíždění do garáže nebo na zapadlých silničkách s nulovým provozem, kterých tehdy v pohraničí u železné opony bylo hodně. Zato jsem mu pomáhal při opravách, podával mu klíče nebo přidržoval matky nebo díly a tak.
    Zkoušku jsem složil napoprvé, což mělo nezanedbatelné finanční výhody, vracelo se z autoškolného celých 350 kaček jako odměna. To pro študáka v roce 1994 byly docela velké prachy a ty peníze se šikly :).

    1. …napodobne. Taky jsme meli na stredni za odmenu i ridicak. Akorat jsem teda jezdil s bilou S 105 L a rovnou s vozejkem, bo instruktor si stavel garaz a kdyz zjistil, ze s tim celkem dovedu (taky me tata nechaval…), tak jsem celej ten pulrok jezdil pro pisek, cement a cihly…

      1. Já jsem při jízdách v autoškole většinou objížděl vesnické masny. Instruktor byl totiž (už od pohledu) neskutečně nedožranej, tak každou každý den pěkně vybílil. Na silnici první třídy ani na dálnici masny nejsou, takže tam jsem se podíval až při zkouškách.

        1. A ja jezdil k PNS pro ciga.

      2. Tomu říkám spojit příjemné s užitečným.

  6. Jestli dnes není lepší potomkovi k osmnáctinám místo řidičáku raději nadělit nějakou kvalitní elektrokoloběžku, viz:

    https://www.autozive.cz/eu-rozhodne-auto-nastartuje/

    O TOM, JESTLI NASTARTUJEME NAŠE AUTO, BUDE ROZHODOVAT EVROPSKÁ UNIE

    „Ještě dva roky a Evropská unie nám nadělí novou normu, Euro 7 je naplánované na rok 2025. Kromě dalších nesmyslných povinných kritérií pro nové automobily zavádí také nucené přepínání jízdních režimů. To znamená, že pokud se systém rozhodne, že není možná „zelená“ jízda, benzínový či naftový motor prostě nenastartuje.“

    „Pro reálnější představu si představte, že chcete jet jako každý den do práce, přijdete k autu, ale to nenastartuje. Ne protože je vybitá baterie, ne protože je rozbitý startér. Prostě proto, že podle systému nejste schopni jet ekologicky. Do práce pojedete stopem se šťastnějším řidičem, nebo na sdílené elektrokoloběžce. Evropská unie myslí a rozhoduje za Vás! Co na tom, že prší a vy jste ve slušivém obleku.“

    „Bohužel to není jen chmurná vize budoucnosti, ale skutečná hrozba. Pokud bude nová emisní norma Euro 7 přijata v souladu s doporučeními Evropské komise, o každé vaší další cestě bude rozhodovat Brusel. Horší je, že auto musí být sledováno po celou dobu jeho životního cyklu.“

    „Stanovené podmínky dokáže splnit pouze elektromobil. V teoretické rovině. Nicméně už teď je jasné, že jde o regulaci šitou na míru. Auta se spalovacími motory mají být potlačena, elektrické vozy bez ohledu na to, jestli to dává smysl, mají zelenou.“

    „Výrobci aut si musejí uvědomovat, že splnit takto přísná pravidla se spalovacími motory nelze. Evropská unie tohle ale nebere na vědomí a trvá na svém. V roce 2050 má být Evropa bez emisní.“

    1. Minulý bolševik si taky plánoval pětiletky až do roku 2000. A kde mu byl v devadesátém prvním roce konec?

      Kdo bude evropský Martinem Šmídem (či Muhammadem Buazízím?)

      1. S tím kolik i těžkých a pokročilých zbraní bude mezi lidma po konci války na Ukrajině bych eurobolsevikum moc šanci nedával. Můžeš mít ochranku jak chceš, můžeš mít limuzínu s pancířem, ale Javelin nebo NLAW nezastavíš.

        1. Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5 000,- Kč na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5 000,- Kč pohřbím celý ÚV sám.

          1. Ono je to delsi, znas to, ne?
            Byl jsem reditelem naseho velkeho koncernoveho podniku, mel jsem dva ruzove telefony, dve sekretarky a do prace jsem jezdil cernou volhou. Jednou za mnou prisli souzi z KSC, abych prispel 5000 Kcs na pohreb clena UV KSC. Rekl jsem, ze za 5000 Kcs pohrbim cely UV sam. Pak jsem mel uz jen jeden ruzovy telefon, jednu sekretarku, do prace jsem jezdil cervenou S120 a delal jsem namestka v nasem velkem koncernovem podniku. Jednou za mnou prisli souzi z KSC a videli na mem nocnim stolku fotku manzelky vedle fotky Brezneva. Rekli mi „vyhod tu kurvu“. Breznev letel. Pak uz jsem byl jen vedouci smeny v nasem velkem koncernovem podniku. Jednou za mnou prisli souzi z KSC, ze mam venku kolo u pamatniku neznameho vojina a ze okolo pojede sovetska delegace, at to dam radeji pryc. Rekl jsem jim, ze se nebojim, ze kolo ma silny retez. Od te doby sedim tady na Pankraci a premyslim.

            1. Tak toto je ten správny politický vtip tej doby. Ak si mal „šťastie“ tak si sa na ňom zasmial aj o 20 rokov neskôr tak, že si sa musel pridržať mreže v tvojej cele aby si na zem nespadol.

            2. U nás se to povídá ještě trošku jinak (je tam jeden level navíc.)
              Byl jsem ředitelem velkého podniku, kávu mi vařila pěkná mladá sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613. Přišli soudruzi, pohřeb, to je stejné.
              Potom jsem byl ředitelem malého podniku, kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Volhou. Přišli za mnou, že jsem nebyl na poslední schůzi UV KSČ. Řekl jsem, že kdybych věděl, že byla opravdu poslední, přijdu i s transparenty.
              Potom jsem dělal mistra na dílně, kávu jsem si vařil sám a do práce jezdil Š120. Na stěně visela fotka Giny Lollobrigidy a Husáka. Přišli za mnou, abych tu kurvu sundal, sundal jsem Husáka.
              Od té doby jsem dělal ve výkopu, kávu si vozil v termosce a do práce jezdil na kole. Kolo, delegace a řetěz sedí.
              Od té doby jsem nezaměstnaný.

              1. Tahle verze je lepsi :-)

            3. Tak když jste začali s tím vtipem, tak ho sem dám celý, jak je v reálu:

              Profesní životopis

              Byl jsem ředitelem jedného velkého koncernového podniku.
              Kávu mi vařila sexy sekretářka, do práce jsem jazdil Tatrou 613.
              Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5 000,- Kč na pohřeb člena ÚV KSČ.
              Řekl jsem, že za 5000,- Kč pochovám celý ÚV sám.

              Od té doby jsem pracoval jako ředitel malého podniku.
              Kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 603.
              Jednou mi vyčítali, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ.
              Řekl jsem, že kdybych věděl, že je opravdu poslední, přišel bych s transparentem.

              Od té doby jsem pracoval jako mistr.
              Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu si vařil sám.
              Na stěně jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi, abych tu kurvu sundal.
              Sundal jsem Husáka…

              Od té doby jsem pracoval na výkopech.
              Do práce jsem jezdil na kole a kávu jsem si nosil v termosce.
              Když jsem kopal, přišli za mnou, aby si kolo schoval, že tady půjde sovětská delegace.
              Řekl jsem, že se nemusí bát, kolo mám zamknuté a pojištené.
              … a od té doby jsem byl nezaměstnaný ….

              ale život mne poučil
              …. byl jsem dlouhé roky nezaměstnaný, pak přišel sametový převrat …

              Nechal jsem se rehabilitovat.
              Od té doby pracuji v politice.
              Kávu mi vaří sexy sekretářka, do práce mě vozí řidič v Audi.
              Držím hubu a zvedám ruku, jak je potřeba.
              Moje životní úroveň zase stoupá. Na výstřelky mládí jen hezký vzpomínám.

              1. A ten konec, to je originál Šimek, nebo lidová tvořivost?

  7. Taky jsem shodou okolností nedávno dělal papíry. No, vlastně jsem si jen rozšiřoval řidičák na možnost vozit těžší káru. Což ovšem znamená, že člověk musí udělat jednak testy a pak taky dělat jízdy. No, a v mých letech jsem se už s učitelem/instruktorem (nebo jak se to teď vlastně jmenuje) v pár věcech neshodl. Za všechny jmenuju kruháč na Okružní v ČB. https://goo.gl/maps/4edDAhTq8aAJ2hkg8
    On si tvrdošíjně stál za tím, že když je tam značka „dej přednost v jízdě“, jak na kruháčích obvykle bývá, tak i v tom pravým pruhu ze čtyřproudovky musím dávat přednost těm, co jedou po kruháči. Marně jsem se mu snažil vysvětlit, že to i exsperti v televizi říkali, že ne, že tady má přednost ten, co do toho kruháče vjíždí (ale jen v pravým pruhu), protože si přijíždí ve vlastním pruhu a tedy každý, kdo by chtěl do toho pruhu přejet, musí dát přednost, anžto přejíždí z pruhu do pruhu, ne že jede po kruháči. Nepochopil to. Uklidnil jsem ho lehce tím, že samozřejmě počítám s tím, že tam řada lidí bude chtít vjet a tvářit se jako on, že má přednost, takže si budu dávat pozor, anžto ctím pravidlo „je lepší bejt v celku než v právu“, ale stejně si trval na svým.

    1. Jo kde jsou ty doby, mě stačilo pro získání Ečka napsat čestné prohlášení, že mám rok praxe s autem, které smí tahat přívěsy těžší 750 kg a za administrativní poplatek mi byla na dopravním inspektorátu skupina připsána do růžové knížečky.

      1. Muj deda po valce delal papiry na fichtla tak, ze jednoho dne prijel do vesnice policajt a kazdej, kdo chtel RP, musel se svym vehiklem prijet na sokolske fotbalove hriste. To objel parkrat dokola, pak si popovidali a domu sel s papirama. V podstate stejnej model, jako kdyz jsem delal zbrojak v roce ’92. Prisel jsem na strelnici, pohonil broknou PETku po travniku, vystrilel deset naboju z 7,65 a asi hodinu poslouchal policajta, co se smi a co uz teda jako fakt ne. Tentyz tyden jsem si sel pro leporelo a do mesice jsem si musel koupit krochnu, ktera se do nej zapsala.

Napsat komentář

D-FENS © 2017