Josef Dlask a jeho žena se právě dopravovali z nákupu kolem Kunratického lesa. Jejich automobil Škoda Favorit 135L vykazoval stopy zjevného zanedbání. Stopy rzi posvítaly matným hnědým lakem. Motor již dávno neposkytoval ohromující výkon 43kW a z výfuku se valil šedomodrý dým.
Řídila Marie Dlasková. Vlastník vozu Josef Dlask se rozvaloval na sedadle spolujezdce. Cítil se celkem dobře, protože po večerři vypil tři piva značky Pardál Echt, která v Budějovicích vyladili samotní pijáci. A Josef nyní věděl, že odvedli dobrou práci.
Rádio vietnamského původu na jeden, poslední fungující reproduktor přinášelo objektivní a vyvážené zpravodajství: „grrrcchh… na silnicích zahynulo během tohoto prodlouženého víkendu… deset osob… včetně matek, dětí …chchch … masakr, který nemá obdoby chhhhh grrr… a nyní se poslechchhhh …vu a Vaška a jejich hit Bílá Orchhhhh… grrrr“
– „Já bych jim dal! Bych vyhnal policajty, aby neseděli prdelema v kancelářích, nahnal bych je na silnice, aby byli vidět a byl by pořádek! A pořádný pokuty! Pět tisíc klidně bych jim napařil…“, rozvášnil se Josef.
Marie stoicky svírala volant. Na ideologické exploze svého manžela byla zvyklá. Udržovala skutečnou pozemní rychlost 35km/h (o 10 km/h jí proměřoval tachometr a o 5km/h pomaleji jela dobrovolně, aby jí pan policajt pochválil).
– „Dyť se jen podívej co se tady děje f tom státě! Fšecko na píču na co se jen podíváš! Obecní policajti hlídkujou někde u škol, místo co by si stoupli za strom a chytali silniční piráty. Dokonce teď musej označovat radary značkou! Ódesáckej vejmysl. Kdo to kdy viděl. Takhle vůbec nevydělaj… a město to tolik potřebuje… no podívej! Podívej se na něj. To je typickej jeden takovej! Drahý béémvé a jede jako prase! Ten určitě Jiříka nevolil, tenhle nééé…“, ukázal na deset let staré BMW trojkové řady, které se zhruba padesátkou pomalu prosmýklo kolem nich, „…. a co nás má co předjíždět, když jedeme padesát?“
– „Jedem něco přes čtyřicet, táto.“
– „No tak přes čtyřicet. To nás stejně nemá co předjíždět. Tady je f obydlený zóně, sou tu všude matky s dětma a s kočárkama. Bůhví kde si na to nakrad. To sou ty vraky z ciziny. Dovezou sem starej pekáč, nějak ho zalátaj, technickou uplatěj a pak se tady proháněj a ohrožujou slušný lidi. Já kdybych byl policajt, tak bych mu napařil…“
– „Hele táto policajti.“
Podporučík Churák a strážmistr Schwanzenberg vykonávali hlídkovou činnost.
– „Co je dneska za akci? Iks nebo tvrdý y?
– „Ypsilon.“
– „To tady nemám. Iks nebo tvrdý y?“
– „Dyť ti říkám, ypsilon. Tvrdý y.“
– „Vobojí?“
– „Dyť to máš jedno, jestli kontrolujem lékarničky podle iks nebo ypsilon. Podle rozpisu tady musíme ještě dvacet minut čurákovat a máme teprve dva přestupky. Dost bída. Ještě nejmíň dva, jinak budem mít nejmíň a Honza Zeman řekne, že jsme se váleli u Šeberáku a koukali ženskejm na cecky.“
– „Co tamhleto bávo?“
– „To je vo hovně, vypadá moc nově. Zase jeden takovej neřád, co se stará vo svý auto. Než ztratíme čas.“
– „A to fako za nim?“
– „Jo, fako, to by šlo. Tam najdem, i kdyby čert cylindry sral. ´Di do něj.“
Favorit se skřípěním opotřebovaných brzd zastavil u hlídky. Řidička, starší korpulentní paní, evidentně znervózněla.
– „Dobrýdenpane…panířidičkoPolicie.Kontrolníkontrola.PředložteŘidičskýprůkazDokladyOdvozidlaKekontroleprosím.“
Schwanzenberg obcházel kolem vozidla. Z prvotního zklamání (gumy nebyly ještě dostatečně sjeté) ho vyvedl pohled na zadní registrační značku. Známka o STK a emisích nasvědčovala, že automobil má obojí již dva měsíce propadlé. Tomu se říká úlovek.
– „Paní řidičko? Vy nevíte, co jsou doklady od vozidla? Zelenou kartu najdu kde?“
Josef kýval na souhlas. K podlézavosti vůči policejním orgánům byl odmalička veden a neslevil z ní, ani když šlo o jeho ženu. Marie vyštrachala zelenou kartu.
– „Paní řidičko, vy jste vlastníkem vozidla?“
– „Ne… to je… naše…“
– „Jak – naše? Kdo je vlastníkem ve smyslu zákona 361/2000 Sb.?“
– „No… jako na manžela… je psaný.“
– „Pane vy…“
– „Ano, pane majore…?“
– „Vy jste vlastník a provozovatel vozidla?
– „Jó to je moje auto. Já jen neřídím, protože jsem si dal tři piva. To bych nikdy nedělal, řídit vopilej… to můžou jen silniční piráti a pan dochtor od nás z ulice, co spravuje vašemu náčelníkovi zuby… i do hospody jezdim na kole…“
– „Nechte si vaše komentáře. Jako provozovatel byste měl vědět, kdy jste byl na technické prohlídce naposled…“
– „Nó tak před rokem to muselo bejt… to já si hlídám todle… nejsem ňákej tamten ten… silniční …“
– „V dubnu 2006. Vaše vozidlo nemá již delší dobu platnou STK.“
– „To není možný, to já si hlídám, todle…“
– „Tak se pojďte podívat, jak zodpovědný provozovatel jste. Kdyby každý jezdil s propadlou STK, víte, jak by naše silnice vypadaly…hromady mrtvol v prorezlých vracích…!?“
– „No jo fakt. Ale to auto je fpohodě. Brzdy jsme na něm nechali vopravit…“
– „A co vy paní? Dovolil vám tady pan manžel řídit vozidlo?“
– „Dovolil… von mě vo to požádal, protože si dal tři piva a říkal, že není silniční pirát, aby řídil vopilej…“
– „Takže vás požádal, abyste řídila.“
– „Jo, von říkal, abych…“
– „Výborně. Takže nám, vy paní, zaplatíte blokovou pokutu dva tisíce pět set korun. Porušila jste §5 odstavec 1 písmeno a) zákona o provozu na pozemních komunikacích, protože řidič smí užít k jízdě jen vozidlo splňující podmínky stanovené zvláštním předpisem, tedy mimojiné s platnou STK a emisní kontrolou. A buďte ráda, že vám ty emise a estékáčko nenaúčtujem každý zvlášť. Silniční zákon není trhací kalendář! A teď vy, pane. Ukládám vám blokovou pokutu 2500 Kč, protože jste jako provozovatel vozidla dovolil, aby bylo v silničním provozu užito vozidla, které nesplňuje zákonné předpisy, porušil jste §10 odst. 1 písmeno a) téhož zákona. Zaplatíte hned?“
Schwanzenberg vzhlédl k veliteli hlídky.
– „Teda šéfe, to bylo mistrovský dílo. To sem viděl poprvý, že někdo dal řidiče i spolujezdce. Jste hotovej… tamten… jak objevil Ameriku a pak mu přesekli šlachu … Mozart. Udělat je do toho voba. Vy jste fakt klasa. Kdyby byli všichni policajti jako vy, to by bylo na silnicích bezpečno.“
– „Jasně. Žádný sraní s nima. Přece se nebudu vomrdávat někde u cesty a pokutovat ožralý cyklisty že nesvítěj, stovku za kus. Trapčit u semafóru a diskutovat s vometákama, že jeli na červenou. Nebo šašit někde u hospody s Drägerem, abych nachytal nějakýho potentáta vykropenýho na plech a měl z toho sám karijérní problém. Takhle je to pohoda a důležitý hlavně je, že plán je teď splněnej. Teď jedem k pumpě na Cvalíka a kafe a pak se zase na ty piráty mrknem.“
V pondělí ráno informovaly sdělovací prostředky, že při dopravně-bezpečnostní akci na území hlavního města Prahy bylo zjištěno a pokutováno celkem 266 dopravních přestupků, za které byly uloženy pokuty v celkové výši 419 tisíc korun. Bezpečnost na silnici se tím nepochybně zásadně zvýšila.
Všichni lidé vč. příslušníků PČR jsou smyšlené postavy. Popsaný právní akt, tedy pokus o udělení pokuty manželům, kteří si půjčovali auto za okolností podobných popsaným, skutečně NASTAL a má reálnou předlohu v práci PČR a správních orgánů.
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)