Původně jsem připravoval trochu rozsáhlejší úvahu na téma čím dál zřetelnějšího selhání státní dopravně-bezpečnostní doktríny, kde bych se pokusil nalézt odpověď na otázku, jak je to možné, že mrtvých na silnici přibývá, přestože máme nejvyšší pokuty široko daleko, přísný bodový systém, policii s širokými pravomocemi čítající 40 tisíc hlav a tak dále. Ještě než jsem s tím začal, postarala se mi Česká televize o intro.
Události z 1.11.2014, reportáž nazvaná Řidičák na zkoušku. ČT nám zde sděluje, že nejhorší řidiči jsou ti, kterým je 15 až 30!, přičemž takové tituluje začátečníky. Já jsem tedy v podstatě také takový postzačátečník, stejně jako většina z vás. Takoví řidiči jako my zaviní až 30% nehod. Co jeto „až 30%“? Nebezpečnost takových dlouhodobých začátečníků je demonstrována srovnáním jízdního stylu 72-letého pana Milana a 24-letého pana Martina z Prahy. Nevím, nakolik lze 24-letého člověka titulovat začátečníkem, navíc je-li patrné, že řídí zcela rutinovaně, ale peklo teprve přijde.
Aby náhodou nedošlo u diváka k tvorbě vlastního názoru, ČT hned na začátku jasně určí mantinely. Veřejnoprávní figura káže sračky, že starší a zkušenější řidiči prý jezdí bezpečněji, protože jezdí pomaleji.
Pan Milan, který ve svých 72 letech snad už není začátečníkem, jede se svým starým korejským SUV na devadesátce sedmdesát, protože je mu silnice úzká a obává se, že mu do cesty vstoupí houbař. Při vjíždění do křižovatky se 15 sekund rozhlíží, i když nic nejede, protože neví, co kamion jedoucí pomalu po hlavní silnici udělá. Je předkládán jako příklad rozvážného a opatrného řidiče. Neměl dosud žádnou nehodu.
Pan Martin jezdí s postarším BMW. Televize se ho pokouší nafilmovat při něčem ošklivém, což se nakonec snad i povede. Nejprve se mu předhazuje, že při vjíždění do křižovatky dostatečně dlouho nečekal. To ovšem není nic proti ničemu, protože řečí zákona nesmí vozidla na hlavní silnici ohrozit, ale omezit ano. Je to sice protivné, ale buďme objektivní – při současné hustotě provozu to prostě nejde praktikovat tak, aby se každý řidič čtvrt minuty rozhlížel jak holub na báni. Pak se mu vyčítá, že jel blíže ke středu vozovky, místy před plnou čáru, a údajně tak ohrozil řidiče v protisměru. Nic takového ale nelze na videu spatřit, protože vozidlo v protisměru se nikam neuhýbalo ani nebrzdilo, řečí zákona nevzniklo žádné nebezpečí, tudíž ani ohrožení. Naopak, jeho jednání hodnotím jako prozíravé, taky to někdy dělám, hlavně potmě, protože nikdy nevíte, kdy vám z lesa vyběhne srnka nebo se ze tmy zjeví zasarnej buzerantskej sebevrah na kole, který se necítí povinován mít světlo, protože to přece policie od cyklistů nevyžaduje, a těch pár desítek centimetrů odstupu přijde najednou náramně vhod. Jediné, co se dá panu Martinovi vytknout, je prasárna na přechodu, nicméně tady mám podezření, že celá situace byla zrežírovaná a vytvořená uměle. Chodec v modré bundě se na ostrůvku chvíli zastavil, jako by čekal, až bude vozidlo filmařů dostatečně blízko. Ale to už se asi nedozvíme.
Celá reportáž stojí na porovnání neporovnatelného, dvou osob odlišného věku, povahy, s odlišnými reakcemi, návyky a automobily, ale především diametriálně odlišnou řidičskou filozofií, kdy pan Martin volí aktivní přístup, zatímco pan Milan je ovládán doktrínou defenzívního chování. Jedná o „statistický“ vzorek 2, slovy dvou jedinců sehnaných bůhví kde, navíc s využitím mediálně pracně budovaného stereotypu, že mladý člověk v BMW je dozajista ukrutný pirát a žrout dětí. Z toho všeho se pokoušejí redaktoři ČT vykonstruovat nějaký frapantní závěr, že na řidiče musí být přísnost a na ty mladý tuplem. Nemohu si pomoci, ale podle mně se chovají závadně pánové oba, jen rozdílnou měrou. Kdybych si měl vybrat, s kým usednout do auta, nevybral bych si ani jednoho. Kdybych si měl vybrat, za kým pojedu, držel bych se od toho pána s SUV co nejdál. Pochybné auto, pomalé reakce, nejistota, pryč od něj. Osobně vidím lidi jako pan Milan s jeho SsangYongem nejraději ve zpětném zrcátku a také domnívám, že jsou to pánové jako Milan, kdo je skutečnou příčinou mnoha vážných nehod. Jejich „ultrabezpečné“ extrémně pomalé váhavé postupy šíří stres mezi ostatní účastníky silničního provozu a zvyšují riziko, že se někdo rozhodně předjíždět v nepřehledném místě nebo udělá jinou nepředloženost. Nehledě na to, že podobné řidičské typy někdy s chutí operují v šedé zóně pasivní agresivity, kdy svoji neohrabanost deklarují jako konformní jednání a skrze pravidla silničního provozu nutí ostatní dělat totéž.
Samozřejmě nechybějí experti z organizace ÚAMK, jejíž diletantský test s botami nás pobavil v létě. I zde se experti z Autoklubu dopustí několika svérázných expertíz, přičemž nás přesvědčují, že z váhavé a nejisté jízdy pana Milana ta bezpečnost jen čiší.
Paní hlasatelka ukáže graf, ze kterého je vidět, že nejvíce nehod způsobí řidiči ve věku mezi 30 a 39 lety. Má to působit dojmem, že příčinou nehod je jejich věk. Podle podobné logiky budou nejlepšími řidiči osoby nad 100 let věku, protože nepáchají téměř žádné nehody. Nebude ono to spíš náhodou podmíněno produktivním věkem, životním stylem a podobně? Graf s vyzněním reportáže příliš nekoresponduje, mladí řidiči do 20 let jsou podle něj odpovědni za pouhých 5% nehod, což ale není dáno stavem věci, ale vadnou metodikou, která nezohledňuje najeté kilometry ani frekvenci jízd.
Tohle všechno samozřejmě nevzniklo jen tak samo od sebe v rámci objektivního informování veřejnosti skrze veřejnoprávní médium. Tohle je kampaň, chcete-li palebná příprava na podporu novely zákona, která zavede řidičské průkazy na zkoušku. Příslušná změna zákona už existuje v podobě věcného záměru, ale není součástí aktuálního balíku legislativního utahování šroubu. Řidičské průkazy na zkoušku dlouhodobě prosazuje policie a policie nyní potřebuje vyvinout tlak. Jedná se také o selektivní skryté zpřísnění bodového systému a posílení pravomocí policie, která bude moci zase o něco účinněji buzerovat řidiče, tentokrát ty mladé, přičemž za mladé postupně několika novelami budou nejspíš prohlášeni všichni do 72 let věku.
Nikomu už ani nepřijde divné, že nám tu policie funguje jako zákonodárce a pan Lerch se už ani netají s tím, že ovlivňuje legislativu. Copak on tu někdo změnil společenské zřízení?
Za normálních okolností bych očekával, že se řidiči mezi 18 a 24 lety teď v seberou, založí si nějakou iniciativu a začnou hned zítra útočit na poslance, protože oni přece nejsou žádní vrazi a neexistuje sebemenší důvod, proč by pro ně měla platit jiná pravidla než pro kohokoli jiného. Jsou snad občané druhé jakosti? Že už nyní má policie a úřady dostatek mocenských a represivních prostředků k tomu, aby osobám páchající opakovaně přestupky a dopravní nehody zadržela řidičák. Že přece existuje bodový systém, korupční psychotesty, korupční odpustkové kurzy a další podobné „vymoženosti“ českého silničního fašismu, tak proč se zavádí ještě další? Znamená to snad, že ty dosavadní nefungují? A kolik je skutečně těch nehod zaviněných mladými řidiči a skutečně jsou všechny způsobeny při jízdě v autě?
No a nebo mohou držet hubu, ale pak se nedivte ničemu a nikomu.
Mám jeden krásný příklad z poslední doby. Je jím novela zákona č. 56/2001 Sb., kterou veřejnost také široce odignorovala a nic proti jejímu přijetí nedělala, ačkoli se jedná o velmi významný zásah do vlastnických práv každého, kdo má nebo chce mít nějaké motorové vozidlo. Nyní začínají veteránisté a majitelé youngtimerů zjišťovat, že už si nemohou kupovat a skladovat vysloužilá vozidla na náhradní díly, aniž by je nepřihlásili nebo ekologicky nezlikvidovali, a to ani když je uskladní na svém pozemku a neprovozují je. Úředníci dokonce získali oprávnění dělat domovní prohlídky a udělovat pokuty v řádu několika desítek tisíc. Autobazary protestují, protože již nelze vykupovat auta a odhlašovat je. Když se to schvalovalo, nikdo proti tomu neřekl ani slovo a tak to tady je. Tak to dopadá, když veřejnost ignoruje nebo dokonce podporuje zákonodárné iniciativy Policie České republiky.
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)