Renovace přilby Pickelhaube model 1860

Naše média už tak nějak klasicky přešla začátkem července mlčením výročí bitev Prusko-Rakouské války která se roku 1866 přehnala našim územím a vyvrcholila bitvou u Hradce Králové, kde byli Rakušané poraženi. Do detailu zabíhat nebudeme, ostatní jistě víc zajímá že covid kosil i mamuty v době ledové a není to ani téma článku který jsem chtěl pro zajímavost nabídnout čtenářům.

Nemám žádné autorské ambice, jsem jen rekreační čtenář D-F a řekl jsem si že zkusím nabídnout článek o renovaci historického artefaktu. Od mala rád hromadím vojenské artefakty všeho druhu, posledních pár let se zaměřuji na věci z války 1866 a rukama mě projdou někdy zajímavé věci, jako je tahle přilba řadového pěšáka pruské pěchoty vzor 1860, tato helma se špicí se od svého zavedení v roce 1842 až do vyřazení v 1917 stala legendou a má nepřeberné množství variant.

Popisovaný exemplář v nálezovém stavu.

Vnitřní vystýlka je značně seschlá, nicméně je vzácností že je vůbec dochovaná.

Moc věcí není potřeba, různé druhy štetců, uchoštoury, hadříky, párátka, líh a destilovanou vodu.

Helmu opatrně rozebereme, zde jsem byl trochu v obavách,zatím sem vždy pracoval jen s železnými prilbami z obou světových válek, ale zde je jen kůže a mosaz.Vše šlo ale jako na drátkách, jednotlivé komponenty si označíme aby se nám nepomíchaly a očistíme, na mosaz vezmeme měkký kartáček a destilku, zbytky starých čistidel odstraníme lihem nebo vyštouráme párátkem (výborná činnost hlavně u šupinového podbradníku.) Na mosazné části nepoužíváme žádné leštidla, náš cíl u podobných předmětů by měl být co nejvíc zachovat autenticitu artefaktu a ne zlikvidovat veškerou patinu a vše naleštit. Na těchto věcech jdou vidět jejich léta,v tom je jejich kouzlo. Proto jsem ani nedodal chybějící poslední šupinku podbradníku a kryt předního kování.

Odznak pruské orlice pro přilby řadové pěchoty.

U jedné matičky které drží vější části přilby se schovával tento krásný štítek.Pozorný čtenář si jistě všiml že dávný popis je chybný,helma je model 1860.

Nyní se zaměříme na kožený korpus. Seschlý vnitřek oživíme velice opatrným potíráním lihem,po dostatečném nasycení přejdeme na destilovanou vodu.Vnitřek zvonu opatrně oprášíme, použijeme opět jen destilku.Líh se za žádných okolností nesmí dostat na vnější lakovaný povrch, naleptal by ho.Vnitřní vystýlka je po nasycení tvárná, použijeme třeba smotaný hadr k jejímu žádoucímu vytvarování a necháme dobře vyschnout.Nikde jsem nenašel značení jednotky které se obvykle nachází na vnitřní straně zadního kšiltu,zde ale není.Při čištění se vyloupl na předním kšiltu podpis, bohužel už nečitelný.

Vnější strana zvonu. Zde pracujeme jen hadrem a destilkou, na ostrůvky pevnějších nečistot zaútočíme opatrně párátkem.

Opravdu nespěcháme, tady si vychutnáme každý centimetr. Postupy opakujeme podle potřeby a naší trpělivosti. Měli bychom odstranit pozůstatky starých čistidel které mají tendenci se uchycovat pod mosaznými částmi a působí zde korozivně. Na kšiltech přilby je vidět šelak poškozený např. dlouhodobým působením tepla a slunce, do předniho kšiltu se doslova obtiskl podbradník, na tohle šahat nebudu. Povrch helmy potom sjednotíme lehoučkým rozleštěním některým přípravkem na jemnou kůži, ideálně se včelím voskem, rozhodně přilbu nijak nemastíme žádným olejem a podobně. Celá helma působí bytelným dojmem, z vnějši strany je dokonale opracována, nejdou znát spoje jednotlivých dílů. Mosazné části mají neuvěřitelné detaily, až si člověk říká, kolik práce kvůli helmě pro pěšáka, který padl za prvním rohem.

Přilbu opětovně složíme. Na šrouby podbradníku a pruskou černobílou kokardu použijeme velmi slabý nátěr Ovatrolu. Porovnaným vnitřkem protáhneme zbytky původního provázku. Doufal jsem, že to vydrží, nezklamal.

Tak, tenhle stav můžeme považovat za dokončený, vidíte rozdíl? No popravdě, nemělo by být vůbec znát že jsme do předmětu zasahovali, snad vás článek nenudil a dočetli jste až sem. Můžeme se pokochat hotovým dílem.