V jednom svém článku jsem už prodavače kritizoval, v jiném jsem se jich dokonce zastával, nyní bych chtěl říci něco o zboží, které nabízejí.
_________________________________________________________________________
Osobně už pár let slavím Vánoce tak, že někdy kolem 22. 12. – 23. 12. projdu obchody v centru našeho velkoprdelákova, něco koupím, nazdobím stromek, polknu kapra, rozbalím dárky, a tím pro mě výročí narození Krista končí. Proto Vánoce tak nějak prošumí kolem, aniž bych je nějak zvlášť zaregistroval a díky tomu mě ani příliš nestresují. Dokonce ani tradiční vánoční úklid nepraktikuji. Většinou totiž náš bordel s přítelkyní opustíme a Svátky trávíme u některých rodičů. Přiznám se, že letos jsem akorát myl okna, a to těmi nástroji a způsobem, jakým se myjí skla auta u čerpací stanice, takže to bylo poměrně rychlé a bezbolestné.
Většinou dárky nakupuji tak, že už mám předem přesně rozmyšleno, co chci a do obchodu to jdu jen koupit. Jsem jako Marek Eben a nenávidím improvizaci. Jen toho jeho pověstného slušňáctví jsem ještě nedosáhl. V ideálním případě tedy moje nákupy vypadají tak, že přijdu do obchodu, ukážu na věc, podám prodavači peníze a zmizím. Na nějaké zdlouhavé očumování a diskuse s personálem mě neužije. A když už, tak pokládám konkrétní otázky a požaduji jasná fakta. Kdybych se měl někde dohadovat na arabském tržišti, buď by mě klepla pepka nebo bych obchodníka rovnou zaškrtil.
Bohužel ideální obchod neexistuje a situace je většinou poněkud barvitější. V jednom svém článku jsem už prodavače kritizoval, v jiném jsem se jich dokonce zastával, nyní bych chtěl říci něco o zboží, které nabízejí.
Jak už jsem řekl, většinou mám naprosto jasnou představu, jak by měla daná věc vypadat, ale obvykle právě takové zboží vůbec není k mání. Kupříkladu boty. Takové normální pracovní boty, kterými ošoupávám koberec v kanceláři. Měly by být kožené, černé, šněrovací, bez zbytečných švů, dírek, nápisů a parádiček. Kůže by měla být hladká a měkká. Podrážka postačí gumová. Vršek by měl být k podrážce přivázán, nikoliv pouze přilepen. Tvar by měl být klasický, bez módních výstřelků. Člověk by si řekl, že takové ultrakonzervativní boty přece musím sehnat v každém krámu. Ale zkuste si to. Všude mají fůry bot, ale ne přesně takové, jaké chci já. A když už kýžený pár najdu, buď nemají moje číslo nebo jsou příšerně nepohodlné. Nakonec na vytoužené škorně přece jen narazím, ale u pokladny se mi protáčí panenky.
Pro svoji drahou přítelkyni jsem sháněl župan. Ne ten saténový, který je spíš pro parádu, ale klasický hřejivý. Bývají vyrobeny z froté. Takový jsem však nechtěl, protože froté je škrablavé. Spíše bych požadovaný materiál přirovnal k fleesu nebo k plyši. Barva měla být bledě nebo tmavě modrá, vínová anebo přinejhorším neutrální bílá. Z obrovské spousty županů materiálem vyhověly čtyři. První byl příliš krátký, druhý zase obrovský. Třetí příšerně předražený. Navíc všechny byly bílé, což byla spíše nouzová barva. Kýžený kousek jsem přece jen sehnal, ale musel jsem přejít devatero ulic, překonat devatero tlačenic a prošmejdit devatero obchodů.
Před pár lety jsem si kupoval horské kolo. Nechtěl jsem žádné made in Kauflad, proto jsem limitní cenu stanovil na výši dvaceti tisíc KáČé. Měsíc jsem prolézal internet a seznamoval se s tím, co je důležité a co by šlo případně oželet. Pak jsem si stanovil kritéria. Pevný a lehký rám z hliníku, fšechno deore, vodpružená vidle aspoň vosumdesátka zdvih a hydraulický kotouče, vole. Vyšlo mi to na cca 35 klacků a tak jsem musel trochu slevit. Nakonec mi z toho vylezl Gary Fisher Marlin. Nevím jak dnes, ale dřív tuhle značku skoro nikdo neprodával. Všude samý Autory. Nakonec jsem kolo koupil v prťavém obchůdku kdesi v Hodkovičkách (pro nevelkoprdeláky – velkoprdelákovská okrajová čtvrť).
Tak nevím kde je chyba. Možná mám příliš vysoké nároky a chtěl bych za svoje groše moc. Nebo je desetimiliónová Česká republika příliš malý trh a vyplácí se zde vyrábět nebo dovážet jen výrobky, které uspokojí nenáročnou většinu. Mám pocit, že všude jsou tisíce obchodů, ale všechny nabízí to samé a hnusné. Odporný šmejd jako je např. Tescoma, jejíž pánve vydrží méně než palačinky na ní smažené a jejíž nože se lámou při krájení cibule. Hezké a kvalitní věci prostě nikde nejsou! Jejich hledání se podobá křížové cestě a člověk aby o ně skoro prosil.
Jak z toho ven? Napadá mě najít si svoji firmu a v daném odvětví kupovat jedině její osvědčené výrobky. Mluvil jsem tu o botách. O jedné takové značce se zpívá: „…na všechny problémy znám jeden lék, dr. Martens to vyřeší hned…“ Jenže firmy jsou jako hospody a když už se jejich kvalita mění, tak k horšímu. Ani ty Gáborky už nejsou co bývaly, o Baťovi ani nemluvě. Naláká tě na nízké ceny a za šest měsíců si můžeš jít pro nové.
Možná by tedy bylo lepší najít svého obchodníka, který výběr kvalitního zboží obstará za mě. Znám pár takových obchodů, ale daly by se spočítat na prstech jedné ruky. Jenže jejich hledání je příliš zdlouhavé a trvá měsíce, ne-li roky.
Můžu se řídit heslem, že nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci. Ale vyšší cena není vždy zárukou vyšší kvality. Nevadí mi utratit peníze za věc drahou, nemám však rád věci předražené. Klidně oželím za košili tisícovku, nedám však za ni dvojnásobek jen proto, že je kvalitativně stejná, ale má nášivku světoznámé firmy.
Možná, že jednou dospěju do stadia, kdy si budu říkat, že nejsem tak chudý, abych si musel kupovat levné věci a budu požadovat absolutní kvalitu za absolutní cenu. Zatím se ale moje nakupování podobá jízdě po dálnici. Nemám tak silný motor, abych jel 150, ale vím, jak chutná jízda nad rychlostním limitem. A tak musím kličkovat, vyhýbat se předraženým passatům a kvalitním mercedesům a nechávat za sebou sto dvacítky z vietnamských stánků na levnou krásu. Čím více aut, tím je kličkování složitější, ale nakonec do cíle přece jen dojedu.
Skutečné řešení vidím v internetu. Předtím než něco koupím, projedu fóra, přečtu ohlasy, pozeptám se. Pak najdu internetový obchod, který danou věc prodává. Nenajdu-li žádný takový v Čechách, zkusím to v zahraničí. Nemusím nikam chodit, s nikým se dohadovat a mám nárok na vrácení zboží bez udání důvodu.
Jen ty boty si budu muset vždy předem vyzkoušet…
(Zatím nikdo nehlasoval)