přetrpěl jsem tento literární skvost na delších cestách jako audioknihu. co na tom hodnotím kladně, to je lábus, ten by snad i z hovna bič uplést dokázal. literární předloze bych ani tak nevyčítal odtrženost od reality, ale naprostou nevtipnost *), neustálé opakování a krom toho i při nízko nasazené laťce autorovi někde v druhé polovině došla inspirace a všechno to tak nějak rychle pozitivně upytlíkoval k hepíku.
*) v kontextu dětských knih tuzemské tradice, kde je vtipnost méně prvoplánová.
kaBrnak
No vždyť tady nejde o nějakou zábavnost, ale o neuro-lingvistické programování dětského mozečku.
A aby tohle „hovno“ bylo stravitelnější, tak to nechali namluvit Lábuse.
Na druhou stranu mě potěšilo, když jeden recenzent to zkusil číst předškolákovi, a ten to komentoval slovy: „to je nějaký divný…“
JASAN
Snažím se dětem doma vysvětlovat kde co. A samozřejmě když je někdo buk, tak s tím nejde nic moc dělat. Ale tohle už je podle mě moc. Když už je někdo státník, tak má mít standard partnera a kluky si řešit někde skrytě bokem. Pak jsou z toho takový bizáry jako když se sejdou manželky státníků a mezi nima jeden přítel holanskýho (nebo belgickýho nebo tak někde) premiéra. To opravdu nevypadá moc vhodně.
Forge
A na tom setkání šlo o skupinové foto, nebo byl i dýchánek?Pokud mu vyšel správnej tejden, tak možná i pokecal:-D
Jihočech Honza
Z čistě jazykového hlediska je sranda to hemžení pozorovat. Když se teplouš „ožení“… A tihle „první partneři“, fakt je vtipné pozorovat, jak se s tím zpravodajci snaží popasovat.
HonzaV
Nic nového pod sluncem. V rodinné knihovně jsem kdysi opatroval „Příhody hodného hocha“ (lze vygooglovat a evidentně ještě dnes i sehnat), příběh sirotka, co se celej život jen modlil a makal a poslouchal autority a čistil rodičovský hrob a dobře to s ním dopadlo (věrná ženuška a čilý klučík batolící se pod stolem, jestli si to pamatuju dobře). Vydáno 1916, žádná ironie to tenkrát nebyla. Dnes a možná i tenkrát značnej bizár.
Ono s dětma je to těžký. Řekl bych, že ty imperativy vnímají úplně jinak; mým holkám se hrozně líbil „Pan Sova“, lehce dadaistické příběhy ujetýho ptáka s náběhem k autismu, pomalu bez pointy, mně se vždycky kroutily palce když jsem to četl, ale v publiku panovalo nadšení. Naproti tomu Neználka na Měsíci, kterého se Zápalovými obrázky považuju za jednu z top 10 dětských knih vůbec, oceňuju spíš já než ty dětičky. Řekl bych, že na čem jsme se shodli, byly Děti z Bullerbynu – a dost na tom má zásluhu Zmatlíková.
Jihočech Honza
„modlil a makal a poslouchal autority a čistil rodičovský hrob“
Proč bizár? Každý druhý Japonec by ti to nadšeně schválil.
HonzaV
No, možná jsem to nepopsal dostatečně přesně. Trochu mi na tom vadila ta strašlivá pasivita a odevzdání se v ruce Boží, byl bych uvítal trochu dobrodružství, rebélie (třeba aspoň útěk od zlého mistra – barák už by mu podpalovat nemusel). Prostě ten jeho morální profil byl neuvěřitelnej. V kufru pořád opatroval podobenku svých rodičův a oddanýma rtoma recitoval rodinné motto „Ctnost se s člověkem nerodí, náhodou se nenahodí, kdo ji hledá, v ni uhodí“. Prostě takovýho kamaráda v deseti letech nechceš. Jinak s tím každým druhým Japoncem to bude pravda a když to podáš takhle, nevidím na tom nic špatného.
xavier
…a kdyz zmrznou, nu coz oni poslusne zmrznou… nebo tak nejak to Karafiat napsal, Broucky jsem neumel vydychat uz jako decko a ted kdyz jsem to cetl prckum me to taky strasne sralo
CzechDave
Broučky jsem nikdy nebral jako pohádky, spíš jako mild-psycho horror. V podstatě to bylo dost depresivní čtení. Z knihy mi vyplývalo, že to nejdůležitější dle Karafiáta asi bylo, že se moc nevyplácí se odlišovat od stáda a projevovat nějakou vlastní aktivitu (dějová linie, jak Brouček odmítl poslušně svítit lidem, letěl, kam neměl, tam dostal čepicí a pak mu to při rekonvalescenci a dlouho potom dávala jeho rodina sežrat), totální fatalismus (modlit se a nedělat nic se svým osudem, však on to Pánbůh zařídí) a slepá poslušnost vůči vrchnosti (udělej něco, co Pánbůh, zde přeneseně vrchnost nechce a poneseš si následky do svého skonání). Přišlo mi to směšné už jako dítěti a nenávidím všechny, kteří mne nutí být tímhle slepě poslušným konformním fatalistou.
Však taky Karafiát byl knězem, ten tuhle indoktrinaci měl v popisu práce.
Lucc
Čtenář knihy, autor článku, se spravedlivě rozohnil a dal nám o tom vědět. Rozbouřil vodu ve sklenici.
Spousta knížek, pohádek a filmů pro děti je taková, a to nejen poslední dekádu, ale snad odvždycky. Něco je víc „postojotvorné“, čili pitomé a od života odtržené, něco méně, něco je doslova nekorektní. Vím o tom své, se svými třemi miláčky si posledních 13 let procházím vše, včetně kanálu ČT Déčko, klasické pohádky, knihy, Disney (ano, již zmíněná Sofie nebo třeba Zvonilka), Pixar, marvelovský a harrypotterovský svět, … Důležité je, že jste jim to četl a mohl jim vysvětlit, v čem je to blbé a nesmyslné. Na odstrašujících příkladech se nejlíp učí. Z toho, jak knihu popisujete, mám pocit, že jde o nadsázku, a že to tak dokážou pochopit i děti. Takže znovu – bouře ve sklenici vody.
BTW zde je důkaz, že dokonce v pokrokové Francii se jednou za čas urodí silně nekorektní porce prapodivné srandy pro děti, kterou vysílalo dokonce Studio Kamarád: https://www.csfd.cz/film/63567-michel/recenze/
ygorek
Mohu-li přijít se svým troškou do mlýna, tedy:
Sitting on a park bench
Eyeing little girls with bad intent
Snot’s running down his nose
Greasy fingers, smearing shabby clothes
Hey, Aqualung
(Nehodlám urážet čtenáře uvedením zdroje.)
Chramostejl
Jestli by dneska nebylo aktualnejsi „Would you like another cup of tea, dear?“…
Pořád lepší, než Disneyovic „Zootopie“. Posledních ca. 5 let je většina animáků pro děti tak brutální indoktrinace vysloveně škodlivým názorům a předsudkům, potažmo dokonce ideologiím, že to chce sahat jen do archivu :/
Slecna Ling
Mě ta knížka asi nějak nerozčiluje, ale je fakt, že jsem vyrůstala na něčem trochu jiném a to už by se dneska nejspíš nikomu nelíbilo. Kocour lenoch, kecka a flákač, havran sukničkář, rozumbrada a pouliční bijec a ústřední postava státní, pardon pekelný úředník pan Maledictus Larva, co dokáže každého čaroděje a čarodějku zaměstnat pekelnými závazky a paragrafy a běda, jak dotyční neplněj :-) V divadelním provedení to bylo taky skvělý, navíc obohacený o úžasnou hudbu. I když jo,amatérský divadlo a budget nic moc.
Knihu neznam, ale mozna zkusim, zda se to byt legrace.
Mozna by stacilo misto takoveho obsahleho rozboru pred ctenim rici vlastnim detem, ze je to pohadka. A v pohadkach se vyskytuji bytosti pohadkove, tedy neexistujici v realnem zivote, jako jsou certi, draci co zerou princezny, vodnici, Rumcajs, poctivi politici a byvali lordi co se dali na bezdomovectvi. Tak aby to deti jako pohadku braly..
přetrpěl jsem tento literární skvost na delších cestách jako audioknihu. co na tom hodnotím kladně, to je lábus, ten by snad i z hovna bič uplést dokázal. literární předloze bych ani tak nevyčítal odtrženost od reality, ale naprostou nevtipnost *), neustálé opakování a krom toho i při nízko nasazené laťce autorovi někde v druhé polovině došla inspirace a všechno to tak nějak rychle pozitivně upytlíkoval k hepíku.
*) v kontextu dětských knih tuzemské tradice, kde je vtipnost méně prvoplánová.
No vždyť tady nejde o nějakou zábavnost, ale o neuro-lingvistické programování dětského mozečku.
A aby tohle „hovno“ bylo stravitelnější, tak to nechali namluvit Lábuse.
Podobně jako Donutila donutili namluvit nějakou tu levičácko-progresivní pohádku o Sněhurce a černochovi.
https://magazin.aktualne.cz/televize/pohadka-o-snehurce-a-cernochovi-strhla-bouri-proti-donutilov/r~45c3ab90b91511e5897e002590604f2e/
Je to všechno tatáž agenda. A jen vohnout to dnes nevidí, když to už nejen bije do očí, ale doslova to fackuje přes papuli.
https://www.databazeknih.cz/knihy/princ-aamp-princ-165243
Na druhou stranu mě potěšilo, když jeden recenzent to zkusil číst předškolákovi, a ten to komentoval slovy: „to je nějaký divný…“
Snažím se dětem doma vysvětlovat kde co. A samozřejmě když je někdo buk, tak s tím nejde nic moc dělat. Ale tohle už je podle mě moc. Když už je někdo státník, tak má mít standard partnera a kluky si řešit někde skrytě bokem. Pak jsou z toho takový bizáry jako když se sejdou manželky státníků a mezi nima jeden přítel holanskýho (nebo belgickýho nebo tak někde) premiéra. To opravdu nevypadá moc vhodně.
A na tom setkání šlo o skupinové foto, nebo byl i dýchánek?Pokud mu vyšel správnej tejden, tak možná i pokecal:-D
Z čistě jazykového hlediska je sranda to hemžení pozorovat. Když se teplouš „ožení“… A tihle „první partneři“, fakt je vtipné pozorovat, jak se s tím zpravodajci snaží popasovat.
Nic nového pod sluncem. V rodinné knihovně jsem kdysi opatroval „Příhody hodného hocha“ (lze vygooglovat a evidentně ještě dnes i sehnat), příběh sirotka, co se celej život jen modlil a makal a poslouchal autority a čistil rodičovský hrob a dobře to s ním dopadlo (věrná ženuška a čilý klučík batolící se pod stolem, jestli si to pamatuju dobře). Vydáno 1916, žádná ironie to tenkrát nebyla. Dnes a možná i tenkrát značnej bizár.
Ono s dětma je to těžký. Řekl bych, že ty imperativy vnímají úplně jinak; mým holkám se hrozně líbil „Pan Sova“, lehce dadaistické příběhy ujetýho ptáka s náběhem k autismu, pomalu bez pointy, mně se vždycky kroutily palce když jsem to četl, ale v publiku panovalo nadšení. Naproti tomu Neználka na Měsíci, kterého se Zápalovými obrázky považuju za jednu z top 10 dětských knih vůbec, oceňuju spíš já než ty dětičky. Řekl bych, že na čem jsme se shodli, byly Děti z Bullerbynu – a dost na tom má zásluhu Zmatlíková.
„modlil a makal a poslouchal autority a čistil rodičovský hrob“
Proč bizár? Každý druhý Japonec by ti to nadšeně schválil.
No, možná jsem to nepopsal dostatečně přesně. Trochu mi na tom vadila ta strašlivá pasivita a odevzdání se v ruce Boží, byl bych uvítal trochu dobrodružství, rebélie (třeba aspoň útěk od zlého mistra – barák už by mu podpalovat nemusel). Prostě ten jeho morální profil byl neuvěřitelnej. V kufru pořád opatroval podobenku svých rodičův a oddanýma rtoma recitoval rodinné motto „Ctnost se s člověkem nerodí, náhodou se nenahodí, kdo ji hledá, v ni uhodí“. Prostě takovýho kamaráda v deseti letech nechceš. Jinak s tím každým druhým Japoncem to bude pravda a když to podáš takhle, nevidím na tom nic špatného.
…a kdyz zmrznou, nu coz oni poslusne zmrznou… nebo tak nejak to Karafiat napsal, Broucky jsem neumel vydychat uz jako decko a ted kdyz jsem to cetl prckum me to taky strasne sralo
Broučky jsem nikdy nebral jako pohádky, spíš jako mild-psycho horror. V podstatě to bylo dost depresivní čtení. Z knihy mi vyplývalo, že to nejdůležitější dle Karafiáta asi bylo, že se moc nevyplácí se odlišovat od stáda a projevovat nějakou vlastní aktivitu (dějová linie, jak Brouček odmítl poslušně svítit lidem, letěl, kam neměl, tam dostal čepicí a pak mu to při rekonvalescenci a dlouho potom dávala jeho rodina sežrat), totální fatalismus (modlit se a nedělat nic se svým osudem, však on to Pánbůh zařídí) a slepá poslušnost vůči vrchnosti (udělej něco, co Pánbůh, zde přeneseně vrchnost nechce a poneseš si následky do svého skonání). Přišlo mi to směšné už jako dítěti a nenávidím všechny, kteří mne nutí být tímhle slepě poslušným konformním fatalistou.
Však taky Karafiát byl knězem, ten tuhle indoktrinaci měl v popisu práce.
Čtenář knihy, autor článku, se spravedlivě rozohnil a dal nám o tom vědět. Rozbouřil vodu ve sklenici.
Spousta knížek, pohádek a filmů pro děti je taková, a to nejen poslední dekádu, ale snad odvždycky. Něco je víc „postojotvorné“, čili pitomé a od života odtržené, něco méně, něco je doslova nekorektní. Vím o tom své, se svými třemi miláčky si posledních 13 let procházím vše, včetně kanálu ČT Déčko, klasické pohádky, knihy, Disney (ano, již zmíněná Sofie nebo třeba Zvonilka), Pixar, marvelovský a harrypotterovský svět, … Důležité je, že jste jim to četl a mohl jim vysvětlit, v čem je to blbé a nesmyslné. Na odstrašujících příkladech se nejlíp učí. Z toho, jak knihu popisujete, mám pocit, že jde o nadsázku, a že to tak dokážou pochopit i děti. Takže znovu – bouře ve sklenici vody.
BTW zde je důkaz, že dokonce v pokrokové Francii se jednou za čas urodí silně nekorektní porce prapodivné srandy pro děti, kterou vysílalo dokonce Studio Kamarád: https://www.csfd.cz/film/63567-michel/recenze/
Mohu-li přijít se svým troškou do mlýna, tedy:
Sitting on a park bench
Eyeing little girls with bad intent
Snot’s running down his nose
Greasy fingers, smearing shabby clothes
Hey, Aqualung
(Nehodlám urážet čtenáře uvedením zdroje.)
Jestli by dneska nebylo aktualnejsi „Would you like another cup of tea, dear?“…
Chramostejl 7.6.2022 v 10:47
…another tea-time—another day older.
Recenzia pekná, ale trochu plače na nesprávnom hrobe. Sú tu iné hrobiská, kde treba ísť slzy roniť:
https://www.theguardian.com/world/2021/jan/06/john-dillermand-denmark-launches-childrens-tv-show-man-giant-penis
Pořád lepší, než Disneyovic „Zootopie“. Posledních ca. 5 let je většina animáků pro děti tak brutální indoktrinace vysloveně škodlivým názorům a předsudkům, potažmo dokonce ideologiím, že to chce sahat jen do archivu :/
Mě ta knížka asi nějak nerozčiluje, ale je fakt, že jsem vyrůstala na něčem trochu jiném a to už by se dneska nejspíš nikomu nelíbilo. Kocour lenoch, kecka a flákač, havran sukničkář, rozumbrada a pouliční bijec a ústřední postava státní, pardon pekelný úředník pan Maledictus Larva, co dokáže každého čaroděje a čarodějku zaměstnat pekelnými závazky a paragrafy a běda, jak dotyční neplněj :-) V divadelním provedení to bylo taky skvělý, navíc obohacený o úžasnou hudbu. I když jo,amatérský divadlo a budget nic moc.
https://www.youtube.com/watch?v=bPRozDOz9cQ&list=RDMM8G4MZG3m1F4&index=27
https://www.databazeknih.cz/knihy/satanarcheolegenialkohrozny-punc-prani-13972
Knihu neznam, ale mozna zkusim, zda se to byt legrace.
Mozna by stacilo misto takoveho obsahleho rozboru pred ctenim rici vlastnim detem, ze je to pohadka. A v pohadkach se vyskytuji bytosti pohadkove, tedy neexistujici v realnem zivote, jako jsou certi, draci co zerou princezny, vodnici, Rumcajs, poctivi politici a byvali lordi co se dali na bezdomovectvi. Tak aby to deti jako pohadku braly..