Rakušanův kajícník

Featured Image

Byla to taková dojemná scéna. Ministr Rakušan opět vyrazil na jednu ze svých spanilých jízd, tentokrát do Městského kulturního domu ve Vyškově. Kde se vzal tu se vzal chlapík, který se do milého Rakušana navážel, seč to šlo. Nakonec požádal pana ministra o potřesení rukou, neboť náhle prozřel.


Něco jako jistý Šavel, pronásledovatel křesťanů. Poté, co se uzavřelo Ježíšovo pozemské putování, vrací se Šavel do Jeruzaléma a pronásleduje křesťany ze všech svých sil. Jenomže na cestě do Damašku se mu zjeví vzkříšený Kristus, a zle mu vyčiní, řečeno nebiblickým slovníkem. Šavel poté dospěje k prozření a stává se Pavlem, posléze svatým Pavlem.

Tak nějak se mohl cítit náš milý Vít Rakušan.

Jsem boží, si možná pomyslel, přesvědčil jsem dezoláta a je z něj kajícník.

Teď bych si dovolil citovat, při troše dobré vůle by se dalo říct z kruhů křesťanských, monsignora, profesora, doktora atd. Tomáše Halíka. Monsignor Halík po jakémsi xtém ocenění, které obdržel, prohlásil „teď už na mě nedoplivnou!“ Tím získal další titul – Jeho Nedoplivnutelnost.

I náš milý pan Rakušan si ve chvíli obrácení dezoláta mohl pomyslet, že už na něj (rozuměj – na Víta Rakušana) nedoplivnou.

Jenže doplivli.

Za akcí s kajícníkem stál influencer Jan Špaček. Stručně řečeno – sehraná scénka. Být na místě pana Rakušana, tak se důrazně zeptám: „A komu tím prospějete, co!“

V médiích sice o této kulturní vložce, která z pana ministra udělala tak trochu troubu (při veškeré úctě), padla krátká zmínka, ale pak už jen panovalo zarputilé ticho. Trapná epizoda z cesty pod heslem „bez cenzury“ podlehla jaksi, jak to jen nazvat…cenzuře. Ovšem té dobrovolné, samočistící.

A teď si představme, že by se podobná věc stala někomu z opozice, ať už parlamentní či neparlamentní.

To by bylo radosti u lepších lidí. Žertovalo by se od rána do večera, sedm dní v týdnu. Hřebejk by o tom natočil filmeček, odkud bych pak mohl vzít další hlášku, nebo nové Bakaláře, a angažované divadlo by uvedlo komickou hru se zpěvy a tanci, kde by tančili všichni pokrokoví umělci a hlavní part zpíval Tomáš Klus.

Ale protože se tato sláva nekoná, dovolil jsem si alespoň napsat tuto krátkou stať.

K větší cti a slávě našeho milého pana ministra.

 


01.04.2024 Bororo

12345 (263x známkováno, průměr: 1,75 z 5)
7 939x přečteno
Updatováno: 1.4.2024 — 21:41
D-FENS © 2017