Pro(ti) rodinná politika dnešních států - zpět na článek

já byl pane na našem elitním gymnáziu 3. nejlepší z 360 uchazečů, ještě na výšce jsem byl nějaký 30. z asi 1500 :)

ale s tím si doma nezatopíš :) jo na pivo s váma taky rád, protože mi zase přijde že dokážete věci vnímat komplexně narozdíl od mnohých jiných zde.

já to říkám lidem ve svém okolí, co mi říkají totéž, proč to tak se mnou je. Mám pocit že mám oči více otevřené a prostě mi chybí ten „filtr optimisty“ doufajícího ve šťastný konec dle pohádek z dětství. Nevěřím, protože už jsem viděl moc sraček na to, abych věřil. A jak je prokázáno psychology, člověk věci z minulosti např. vnímá odfiltrovaně a vidí pouze to dobré, mi ten filtr prostě chybí, já si pamatuju i z dávných dob všechen hnus do detailu.

No a pak je tu ta depresivní realita všude kolem. Zrovna tuhle v sobotu jdu jako obvykle z mafiánské večerky v naší polorozpadlé čtvrti (ilustrace zde https://mapy.cz/zakladni?x=18.3423466&y=49.6912717&z=17&pano=1&pid=5890645&yaw=4.866&fov=1.257&pitch=0.066 )a já když takhle jdu s lahváčema a chlebem domů, stavuju se na jedno rychlé s cigárkem na stojáka do hospůdky na růžku, než musím doklusat dom k rodinným povinnostem. Sedí tam zrovna kamarád z dětství, kdysi nadějný genius, co uměl vyrábět vlastní funkční elektroniku, když mu bylo asi 8. Dopadl dobře, není alkoholik ani v kriminále, má 3 děti se 2 babama a je furt stejný komediant jako kdysi. A o čem jde tak řeč mezi lidma. Exekuce, tak jsem se dozvěděl od jeho kámošky, že se 3 děckama ji zabavili i pračku a ledničku protože „může prát ve vaně a bydlí ve městě takže si může kupovat denně čerstvé jídlo tak na co ledničku“ …. a pak takhle sedím v kanclu a poslouchám které švýcarské hodinky jsou nejlepší, jaká barva sluší novému BMW a do kterého střediska letos na lyže do alp ….a jedni o druhých neví a oba světy znám jenom já a stojím uprostřed mezi nima, nemám hlad a dluhy, ale lyže taky ne. A z toho dolního světa vím že není cesty ven a z toho horního světa vím, že ty zásluhy za svůj blahobyt si nejvíc připisují ti, co žádné sračky v životě nezažili. A pak jsou tu lidi jako kolega, který vyšel ze sraček a na střední třídu to dotáhl, ale to je brutálně šikovný pracovitý týpek, který umí fakt úplně všechno a maká nonstop 18 h denně, ale i on otáčí korunu a ví kurva dobře jak těžké to je a že to mnohdy fakt nejde. Jo a na internetu ho nepotkáte, protože maká. Furt maká

No to je právě ten problém. Já mám nadání tak trochu na všechno, ale pořáně na nic, proto mi to šlo tak dobře na tom gymplu. šla mi matika, fyzika, i mě to bavilo, ale na úrovni matfyz bych to dělat nechtěl. V podstatě proto jsem šel i kariérní cestu kterou jsem šel, že dělám „holku pro všechno“ v malé firmě, kde je každý úkol jiný a skoro pokaždé nový a záběr velmi široký, šéf sedí přes stůl. Jenže samozřejmě velké kroupy za to nebudou, velké kroupy jsou za vedoucí pozice a jelikož můj celoživotní problém je zejména téměř nulová autorita (ani můj pes mě moc neposlouchal), nikdy na takovou pozici nesáhnu. Jo a mám talent lidového vypravěče, umím lidi rozesmát, když chytnu dobrý švunk, takže jsem vždycky chtěl zkusit stand up :) Ale nesuďte špatně, já sám za sebe jsem celkem spokojen, nikdy jsem netoužil po velkém luxusu, práce mě celkem baví, kolektiv máme fajn, nulová buzerace, fajn atmosféra a to je strašně důležité. Ale doma baba brečí, že chce kroupy, protože mojich 35 čistého je málo na její představy z pičatých módních blogů o bydlení a životním stylu…. rozhodně jsem přesvědčen že za pocit neštěstí a polovinu vztahových problémů může ten posraný internet a pohádky na něm zveřejněné jako „opravdové příběhy“. viz facebook např….

Co mě nezabije to mě posílí jsem poznal po krachu předchozího vztahu, kdy jsem ještě jako naivní jinoch opravdu doufal ve štěstí s vyvolenou, zásnubní prstýnek nachystaný, načež mi zdrhla s mým nadřízeným který ji omrdal na mojí chatě, kam jsem ho pozval, společně se mi vysmáli jaký jsem to kokot a šulin mě pak ještě několik let terorizoval v práci, přišel jsem naštěstí jen o psa. Předtím jsem byl uplakaný slaboučký cíťa, vyšel jsem z toho ohně jako nezničitelný bezcitný neprůstřelný terminátor s lehkým tikem v oku a mírným alkoholismem :)

Že barák nic nevyřeší je úplně jasné, nejsem zas tak blbej. Moje polovička nebude spokojená nikdy. Bohužel jde zejména o děti, které opravdu miluju jako nic na světě a nedovedu si představit o ně přijít. Základní kámen úrazu je ten, že žena je z SČ kraje a trpí dokonce utkvělou představou, že je z Prahy, což sice není pravda, ale nejde jí to vysvětlit (její dávno mrtvý děda tam měl kdysi byt = ona je z prahy). Čumí na takové ty seriály, kde Geislerová s jinýma pitkama sedí celé slunné dny na náplavce a chlašče víno, aby 3 h týdně dělala práci „kreativce“ s kůl lidma v kůl ateliéru a řeší se jen šukačky a nevěry. A ona se tam vidí. že bydlení v praze je dnes dostupné pouze pro top manažery a ruské mafiány sice chápe, ale podprahově ji to pořád sere, že žije s pospecem v paneláku v posraném frýdku a ne na pařížské. Jenže já ji poznal ve frýdku, nepřivezl jsem si ji z prahy. V té době jsem měl už byt, garáž, auto, práci … hotovo. Já jsem tu doma, mám tu rodinu, přátele, kapelu , zkušebnu, chalupu v beskydech. Takový byl ten deal hned na začátku a já už na začátku tvrdě řekl, že do čech nejdu ani omylem. Jenže čím je starší, tím víc chce do čech, i když ona není doma nikde, stěhovali se v dětství tak často, že nemá opravdové kořeny. No a tak alternativa k „jdeme do prahy“ je „dupej aspoň barák pičo“. Dle mě celý problém je její sociopatie/sociofobie kdy jí vyhovuje buď samota, nebo mumraj velkoměsta s anonymními lidmi ala new york, v čs podmínkách praha. Maloměsto, kde znám každého 5. jménem je pro ni peklo.

A to sem celej já, všechno vím, ale co s tím, to nevím :)

hm, to je slovo do pranice, to bych zkusit mohl