Předpokládal jsem, že druhý díl bude zase humoreska a ono je to hned na začátku – prý byly doby, kdy byl pan prodavač někdo a dnes se fuj fuj hodní jen za provizemi:-D
Zaprvé, pod minulým článkem jsem psal o kaBrnakovi, co k nám chodil smrdět a evangelizovat grundig. To už je dáááááávno, tak 30 let. Tehdá prodavači jeli na speciální bonusy úplně stejně jako dnes. To snad autor nebyl ani na světě, ale chápu, že si po 12 letech v Okay připadá jako světák, co zažil „starý dobrý časy“:-D
Zadruhé, podobně jako v minulém článku, ani tady si nevidí do huby. Na jedné straně fuj fuj doba, kdy jdou všichni po provizích a na druhé straně fňukání, že přišel o provizi za o osm litrů (!!) předraženou telku. Svině zákazník, takhle tvrdě pracujícího, poctivě vysvětlujícího prodavače podvést. Neměl by s tím stát něco dělat?
Jen tak na okraj – smysl těchto obchodů mi vždycky tak trochu unikal. Typicky tam nic nemají a co tam mají, je drahé. Současně jsem ani moc nepochopil aktuální stav v třeba v Datartu, kde zboží na prodejně mají, ale není vystavené, tedy to už vyloženě funguje jako mezisklad eshopu.
Last but not least, vidím, že se potvrdilo, že jde o asi ten nejhorší řetězec, kde jsem historicky nakoupil možná za litr, typicky tužkovky nebo odvápňovač. Současně bezkonkurenčně nejhorší prodavači, nebýt slušivých vestiček (košil? nevím), tak bych si myslel, že se tam ohřívají bezďáci.
shifty
Datart byval vzdy ten nejlepsi. Dneska je Datart zaroven Eta, Euronics, Electroworld, takze logicky tam asi narazis na leckoho. Myslim, ze maj zluty tricka s limeckem. Kdysi byvali svetle modry, kdyz to byl jeste Euronics.
shifty
No fuj byvaly :-\
fatdwi
shifty: bezďákama myslím právě Okay. Zrovna nedávno jsem tam kupoval tužkovky, protože jsem byl v hyper-super a do samotného hyper-super se mi lézt nechtělo, to bylo rychlejší vlézt do Okay. Strašný, to je blast from the past jak když si pustíš Hříchy pro pátera Knoxe, Nahotu na prodej nebo Slunce seno. Možná by měl pan Životský požádat o dotace a nechat to jako skanzen. Časem se to dostane do Unesco a turisti se jen pohrnou, zvlášť s dnešní front desk sales manager workforce. Autor článku vyhořel v blbou chvíli, měl ještě zůstat a měl by se jak dotační prase v žitě:-)
Malej Jarda
Do krámu jsem od zrození Ekšeftu zakrátko chodil jen proto, abych si to okouk a ošahal. Zpravidla když se rozhodnu něco koupit, tak už vím, k čemu je to dobrý, jak to funguje a co se od toho dá očekávat. Cílím na provozní parametry, solidnost, provozní výdrž, ekonomiku. Případně záruční praxi a servisní, opravitelnost samodomo, páč servícemani do toho v bytě chvíli šťouraj, pak udělaj slzavý voči, že se to musí dopravit do nějaký dílny. Maj to tam dva-tři měsíce, průběžně esemeskujou vyšší a vyšší cenu opravy, chtějí to odsouhlasit, pak tam zpravidla naserou nějaký univerzální díly, v Asii vykuchaný ze šrotu a umytý v potoce, čili funkčnost po „(p)opravě“ nebejvá 100%. Takže u dražšího zboží je třeba bejt ve střehu, anebo tomu levnýmu nějak pomoct, aby vodešlo ještě v záruce a točit to dokola.
Kdysi měli děvčata a chlapcí za pultem nějakej vzdělávací fundament, věděli vocogo a lezly z nich moudra užitečný alespoň pro laika, nelhali ve jménu vyššího vejvaru z drahýho šrotu. Nebýval problém diskutovat náhradu či varianty ND v Mototechně, Tesle, Elektře, instalatérskejch potřebách, stavebninách, U Rotta, a to ani s děvenkami ještě do půlky devadesátek.
Pak Ó veliký reformátor VK zhasnul a posunul nás do hentoho (jeho) velkotržního kapitálismu.
Ze kšeftů zmizeli lidé středního věku v modrých pláštích, často umolousaných, a nahromadilo se tam veselé štěbetání nažehlených mladých a perspektivních mimoňů, do kterejch hustili henten PyjáR marketing, a který disponovali dovednostma, jak do dědka s bábou narvat hrnec za 20 litrů anebo lux za pade.
Žádnou použitelnou informaci podrobnějšího druhu jsem nikdá z žádnýho takovýho podávače nevypáčil, jen samý nacvičený bláboly, vůbec nevědí, co prodávají, pokavaď přímo nelžou jak Kavčí hory.
Naposled, když byly od zejtra uvalený henty tečkovaný lockdouny, jsem se v nějakým konzumním chrámu nechal narychlo natlačit mezi regály se spotřební elektronikou ženskou, která byla umanutá vytouženou novou bednu napřed vidět. Souhlasil jsem za podmínky, že bude mlčet, když si bedýnku hned nechceme odnést, diskusi dáme doma.
Suneme se mezi regály ke štoku Panasoniců a zpoza startovních boxů vyrazila růžolící děvenka. „Děkuju, jen si dělám přehled, co je na trhu“ pravím. Ženuška moje vzdychala před naleštěnou plackou, naznačovala „tady moc černý, tady zase moc stříbrný…“. Začal se blížit už odrostlejší nagelovanej panák s cedulkou na krku „odborný produktový manager“ a neplejtval časem, z chodu spustil svoje litánie. Poslech mi působil fyzickou bolest, a tak, když se musel nadejchnout, jsem ho přerušil, že mě zajímají technický detaily. „Ptejte se na cokoliv, od toho jsem zde“. Uděláme si veselou chvilku, říkám si a stisknul ženušce ruku, aby byla zticha. Vypustil jsem kontrolního chrousta kolik že to má naskládaných pixel v rámu, pak okolo kódování a komprese MP4 versus HEVC/H.265, jaký čipset, pak taky že řada výrobců i drahých beden šidí elektroniku a tím omezuje barevnou škálu i jasovou hloubku a dynamiku obrazu, že to kostičkovatí a mrzne, tak jaký že tohle má paměti, jak velký a rychlý, jestli to ukládá celej snímek a následně opravuje chyby nějakým korekčním algoritmem a tak, že…..
No, byl statečnej, neutek. Sice nemlel úplně z cesty, ale k položeným otázkám měl jen neúplný základní obecný informace z nějakýho školení. Takže nacvičenýma fintama furt utíkal od konkrétních odpovědí, o diskutovaným typu neměl žádný přesnější informace, ani se nepokoušel někde otevřít nějakej technickej background a ani nezkusil vymámit kontakt, že mi to namejluje. Prostě nekápl božskou, že z hlavy neví a plaval a moje fyzická bolest sílila. „Tak vám pěkně děkuju“ dím a táhnu polovičku k východu, abych nevyprsknul už před personálem. „Seš hnusnej“, pravilo moje větší JÁ, „byl slušnej, sympatickej, tak se snažil!“. „To je mi prd platný, když neumí zákazníkovi naservírovat odpovědi, je zbytečnej, ukradl mi čas, ale nakonec pobavil, jak kličkoval.“
Vod tý doby mě k pultu dostanou výhradně jen kvůli vyzvednutí objednávky, anebo vnuknutí, urgentně potřebuju a jdu kolem. Otázky kladu servisákům, ne podávačům.
Měl jsem tehdá ještě fosilní relikt, tu největší klasiku inline obrazovku 80cm, (dva tunery, nezávislý PIP) a dva šitopboxy, komfort, maje schéma sám jsem si servisoval. Dlouhý roky na ní placky neměly. Plazmy neřeším, to je evoluční úlet.
Ženuška se za ní před kokokoleginěmi ale už styděla a ledkový displeje dozrály natolik, že byly pozorovatelně lepší, byla to obrovská a těžká (dvoumužná – 45kg!) bedna vystrčená hodně dopředu. A ještě bylo na cestě DVB-T2. Taky mě už tohle méééédium přestávalo zajímat, páč zpravodajství a informace nepřehlédnutelně vytlačovala propaganda, množství a elementární, přímo selský rozum urážející debilita reklam začla být nesnesitelná. Kulturní produkce už mimo propagandu dávala jen „západní“ srajlery a romantiku 4B kategorie a jediný světlý chvilky přinášelo rabování archivů, kdy jeden už může odříkávat text společně s herci. Takže ač funkční, podlehl jsem myšlence na výměnu. Dej jí pán Bůh měký fragmentování a sešrotování.
V tom udeřil bájhnej Kovid, tak jsem s lehkým srdcem vybral něco k obrazu ženušky, žádný technický nároky vyjma slušnýho bijáku z DVD nekladl a ať si to objedná (bez alibi to nejde). Museli jsme sofort vyrazit k loupežníkům, že si musí šáhnout a vydat panovnický souhlas. Metrovej Panasonic už pár let šlape jako hodinky, všechna čest, paňmáma se k tomu oltáři modlí snad 75% bdělého času stráveného v bytě., ale já do něj civěl celkem sotva 100 hodin. Dakar, trochu dobrýho sportu, hlavně hockej nebo téénis, snad nějaký Cimrmani nebo jiná prdel.
Dobrej prodavac se pozna tak, ze se lidem tvymu typu obloukem vyhne a necha v tom vykoupat nejaky jelito, zatimco dela ksefty. Nikdo te tam chodit nenuti.
kidal
Jestli se nemejlim, tak jsme tam kupovali telku. Na cenovce měli napsanou cenu bez zákonných poplatků – nebo měli, ale miniaturním písmem níže – takže jsme se na pokladně dost divili. Už jsem tam pak nikdy ani nepách.
Black Wolf
Dočetl jsem po „prodavači vydělalY“… konečná.
Nitus
Nějak nechápu, kde se v autorovi bere ta nostalgie. Majitelé byli neschopní, manažeři prodejen čuráci, prodavači něco jako jejich otroci, a celé to bylo až do té míry neživotaschopné, že to jelo na dluh, provozovalo to systém dvojích cen*, a Temu se proti tomu jeví jako vrchol solidnosti. Kdykoliv se mi povedlo v mém zaměstnavateli identifikovat podobnou organizaci (a že se mi to párkrát povedlo), tak jsem se sbalil, vypadl, a veškeré emoce, které jsem v souvislosti s tím pociťoval, byla víceméně úleva, že jsem z toho Titaniku vystoupil dřív, než za tohle někdo půjde sedět. Na druhou stranu, na rozdíl od autora jsem nikdy něčemu tak marnému nezasvětil půl svého produktivního života, takže možná se nostalgie bere odtud.
————————————
*nevím, do jaké míry je systém dvojích cen, kde cena skáče +/-8k, vůbec legální, ale kdybych někde na krámě našel televizi s cenou o 8k jinde, než je na netu, tak bych se vážně zamýšlel minimálně nad tím, jestli tady nakupovat vůbec něco. Představme si, že s podobnou solidností a úctou k zákazníkovi bude řešena reklamace. Myslím, že jestli něco je idiotská chyba, tak je to tohle.
fatdwi
Nitus: a do lékáren Max chodíte? Tam jsou rozdíly v desítkách procent zcela běžné. Jednou jsem takhle přišel s odkazem, abych mohl přesně ukázat, co mám koupit. Měla to asi za 800 Kč, na netu to stálo polovinu (žádná akce, prostě jen cena na eshopu). Tak jsem jí řekl, ať chvíli počká, objednal jsem to přes net, vybral danou lékárnu jako výdejní místo a bylo vyřešeno. Nicméně mi to přišlo velmi hloupé a takové po česku vyčůrané – kdybych neměl odkaz, tak bych zaplatil zcela zbytečně dvojnásobek, protože mě takový systém dvojích cen nenapadl (běžné eshopy, od elektroniky po kola a autodíly tohle zrušily už dávno a že to dělá Okay jsem nevěděl, ale zrovna u nich mě to nepřekvapuje). Asi způsob, jak vyjebávat i s těmi pár lidmi, co do kamenných prodejen chodí. Maxu ale na rozdíl od Okaye nehrozí, že je to položí.
Dachsmeister
@fatdwi
nechodím.
Leda když někdo umírá v So po 12h a v Ne.
Serou mě tam ceny, fronty a personál.
fatdwi
Dachsmeister: ceny se dají řešit internetem (ročně jsem tam cca 2x, vyzvednout internetovou objednávku, tohle bylo v úplně jiném městě cestou za úplně jiným účelem, jen to bylo hned vedle sebe). Fronty a personál jsou katastrofa v Globusu a tak tam nechodím. Další 2 Maxy (jeden, kam jdu tak 2x ročně a ještě jeden, co je blízko při potřebě pečování o rodinné příslušníky) tyhle problémy nemají.
Ale jako rozumím, protože ze stejného důvodu zase já nechodím do Benu. Jediná, co je nedaleko je přesně ta, kam ani omylem a tak tam nechodím ani jinde, když je ad-hoc potřeba a víc možností v místě (a to je typicky že jdu někam v Brně a když už tam jsem, mám něco koupit), Benu má prostě smůlu.
Nitus
Nechodím. Jednak proto, že mě sere jejich marketing, jejich corporate design, jejich cenová politika, a vlastně jejich všechno, a jednak proto, že alternativ existuje tolik, že to nespočítám. Asi by se to dalo shrnout slovy „nechodím tam, protože nejsem debil“.
fatdwi
Nitus: tím, že si myslíte, že nejste debil, to nebude. Protože já taky nejsem debil a občas tam zajdu, bližší info výše v odpovědi na Daschmeistera.
Pobavilo mě, že Vás sere jejich marketing, přitom já ani nevím, že nějaký mají. Možná je to tím, že nejsem debil.
Nitus
Nějak nechápu, jak je možné vůbec vstoupit do jejich provozovny, aniž bych byl konfrontován s marketingem, který (zcela záměrně) začíná doslova otevřením dveří v podobě všudypřítomných „slev“ (co ve skutečnosti jsou spíš snížení předraženosti), tlačení in-house produktů (které bych se s ohledem na jejich empiricky zjištěnou kvalitu bál distribuovat i jako humanitární pomoc válkou zbídačelé Ukrajině, abych nebyl obviněn z válečných zločinů), atd. Ale já si myslím, že nejsem debil, tak nejspíš vůbec nevím, co to marketing je, a to, co mě na nich sere, je možná gumová kachnička.
BTW mě fascinuje ta skromnost hraničící s osvíceností, kdy v jednom odstavci je věta „…myslíte si, že nejste debil“ (která naznačuje, že to, že si to o sobě myslím, fakt neznamená, že tomu tak je, což bych bral), a doslova o dvě slova dál je věta „já taky nejsem debil“. Tohle už chce fištróna…
Avia_Furgon
> běžné eshopy, od elektroniky po kola a autodíly tohle zrušily už dávno
Tuhle jsem se podivil v pracovních oděvech Kořínek na metru Lužiny. Na jaře jsem se chtěl dovybavit pracovními věcmi, tak jsem si na jejich stránkách prohlédl a vybral různé věci dohromady asi za trojku… Nic neobjednával, beztak jsem jel „béčkem“ do centra. Vlezu do krámu, diktuji to paní prodavačce, ta to sbírá z regálů a na kase leze divná cena. Vyšší, než na jejich stránkách. No tak nic, i kdyby to bylo o korunu, tak mě to prostě uráží. A tak jsem objevil pracovní oděvy Canis :-)
MaX
Jako majitel několika obchodů nesouhlasím s tvrzením, že nakupovat za Covid games to bylo něco fuj a dokonce se neplatilo penězi, ale to sem úplně nepatří. Souhlasím s tím, že k online nakupování elektroniky mě přinutily převážně samy prodejny např. Okey a Planeo. Dodnes jsem nepochopil ten jejich systém, kdy si vás všimnou a kdy ne. A pokaždé to byl extrém, kdy vám buď nedali pokoj, nebo byl problém toho prodavače sehnat. Třeba Datart tímto netrpí, tam se nakupuje dobře. Ale hlavně, dnes se doba posunula a do elektra si jdete protože máte vybráno a ne se tam nechat poučovat dvacetiletým prodavačem, že si mám raději vzít LG OLED B1 místo C2.
Amphibius
Jestli to opravdu „fungovalo“ tak, jak autor píše, tak nechápu, jak mohlo Okay přežít tak dlouho. Ale nejspíš to bylo trochu jinak. Některé části toho líčení jsou tak naivní, že o nezkresleném pohledu autora lze oprávněné pochybovat.
fatdwi
Amphibius: byste se divil, kolik firem funguje jen setrvačností a zcela navzdory vedení a zaměstnancům. Ono chvíli trvá, než všechny otrávíte natolik, že to krachne, nakonec jak se daří áčkám a že kritiky na jejich praktiky byly popsány tuny papíru. Navíc ne všude je jednoduchá alternativa (pro milovníky osahávání), člověk je tvor přizpůsobivý a někdo prostě jen vůbec netuší, že to taky jde jinak, protože nic jiného nepoznal.
Amphibius
Já tomu věřím, ale každá firma může přežívat v agónii jen tak dlouho, než dojdou peníze. Což by v oboru, kde máte většinu kapitálu vázanou v zásobách a obchodní marže nebude nijak závratná, mělo nastat docela rychle.
jak zřídily te éšepe, tak se to mohlo docela dobře posunout k tomu odzásobnění, šak to má na skladě jejich dodavatel :D, a tak tu agóniu vo nejakej pátek prodloužit
jenyk
Všude je to stejné. Obchody, hospody, hotely – ti able and willing šli dělat něco jiného, zůstali unable and unwilling.
ÁjStájl na Zličíně, jdeme tam místo muzeálního tabletu koupit nový. Dvacet litrů, chápu, jsme nezajímavý zákazník. Takže můžete nám prosím poradit? Támhle se podívejte, já musím čumět do počítače. A nahrát obsah ze starého by šlo? Nešlo. Takže jsme ho koupili v sousedním Datartu a obsah samozřejmě přehrát šel i lamou, jakou jsem já. Přece Apple, vole.
Já ten článek beru za docela zajímavý, protože je reálným a zažitým důkazem, jak se to u nás dělalo, dělá, a kam to vede. Ano, domyslí to tu jistě všichni i bez důkazů, ale důkaz je prostě důkaz.
Autora bych se jen zeptal, z jakého důvodu nešel kamkoli jinam a setrvával tak dlouho i za cenu vlastního vyhoření? Hypo, rodina? Musím ocenit, že výdrž teda měl. Já bohužel jednám nečekaně impulsivně, takže bych šel radši k lopatě než tohle. (Mimochodem, až mne překvapilo, co dokáže šikovnej cikán dneska u lopaty vyšmelit.)
tvl mně typek řikal že má kopáča za 450 na hodinu snad, to sem eště nedávno neměl ani za odpornou kvalifikovanou prácu, taky v podstatě potom, co sem si hrál naposled u elektrifikace garáže na kopáča a dlaždiča za pár šupů a pekl se na slunku, se na to už mužu vysrat a do 5 hodin vč. ruším pomocný práce za nižší tarif, ať si na to někoho nandou, nebo to udělám za plnou pálku, se na to můžu vysrat…
Předpokládal jsem, že druhý díl bude zase humoreska a ono je to hned na začátku – prý byly doby, kdy byl pan prodavač někdo a dnes se fuj fuj hodní jen za provizemi:-D
Zaprvé, pod minulým článkem jsem psal o kaBrnakovi, co k nám chodil smrdět a evangelizovat grundig. To už je dáááááávno, tak 30 let. Tehdá prodavači jeli na speciální bonusy úplně stejně jako dnes. To snad autor nebyl ani na světě, ale chápu, že si po 12 letech v Okay připadá jako světák, co zažil „starý dobrý časy“:-D
Zadruhé, podobně jako v minulém článku, ani tady si nevidí do huby. Na jedné straně fuj fuj doba, kdy jdou všichni po provizích a na druhé straně fňukání, že přišel o provizi za o osm litrů (!!) předraženou telku. Svině zákazník, takhle tvrdě pracujícího, poctivě vysvětlujícího prodavače podvést. Neměl by s tím stát něco dělat?
Jen tak na okraj – smysl těchto obchodů mi vždycky tak trochu unikal. Typicky tam nic nemají a co tam mají, je drahé. Současně jsem ani moc nepochopil aktuální stav v třeba v Datartu, kde zboží na prodejně mají, ale není vystavené, tedy to už vyloženě funguje jako mezisklad eshopu.
Last but not least, vidím, že se potvrdilo, že jde o asi ten nejhorší řetězec, kde jsem historicky nakoupil možná za litr, typicky tužkovky nebo odvápňovač. Současně bezkonkurenčně nejhorší prodavači, nebýt slušivých vestiček (košil? nevím), tak bych si myslel, že se tam ohřívají bezďáci.
Datart byval vzdy ten nejlepsi. Dneska je Datart zaroven Eta, Euronics, Electroworld, takze logicky tam asi narazis na leckoho. Myslim, ze maj zluty tricka s limeckem. Kdysi byvali svetle modry, kdyz to byl jeste Euronics.
No fuj byvaly :-\
shifty: bezďákama myslím právě Okay. Zrovna nedávno jsem tam kupoval tužkovky, protože jsem byl v hyper-super a do samotného hyper-super se mi lézt nechtělo, to bylo rychlejší vlézt do Okay. Strašný, to je blast from the past jak když si pustíš Hříchy pro pátera Knoxe, Nahotu na prodej nebo Slunce seno. Možná by měl pan Životský požádat o dotace a nechat to jako skanzen. Časem se to dostane do Unesco a turisti se jen pohrnou, zvlášť s dnešní front desk sales manager workforce. Autor článku vyhořel v blbou chvíli, měl ještě zůstat a měl by se jak dotační prase v žitě:-)
Do krámu jsem od zrození Ekšeftu zakrátko chodil jen proto, abych si to okouk a ošahal. Zpravidla když se rozhodnu něco koupit, tak už vím, k čemu je to dobrý, jak to funguje a co se od toho dá očekávat. Cílím na provozní parametry, solidnost, provozní výdrž, ekonomiku. Případně záruční praxi a servisní, opravitelnost samodomo, páč servícemani do toho v bytě chvíli šťouraj, pak udělaj slzavý voči, že se to musí dopravit do nějaký dílny. Maj to tam dva-tři měsíce, průběžně esemeskujou vyšší a vyšší cenu opravy, chtějí to odsouhlasit, pak tam zpravidla naserou nějaký univerzální díly, v Asii vykuchaný ze šrotu a umytý v potoce, čili funkčnost po „(p)opravě“ nebejvá 100%. Takže u dražšího zboží je třeba bejt ve střehu, anebo tomu levnýmu nějak pomoct, aby vodešlo ještě v záruce a točit to dokola.
Kdysi měli děvčata a chlapcí za pultem nějakej vzdělávací fundament, věděli vocogo a lezly z nich moudra užitečný alespoň pro laika, nelhali ve jménu vyššího vejvaru z drahýho šrotu. Nebýval problém diskutovat náhradu či varianty ND v Mototechně, Tesle, Elektře, instalatérskejch potřebách, stavebninách, U Rotta, a to ani s děvenkami ještě do půlky devadesátek.
Pak Ó veliký reformátor VK zhasnul a posunul nás do hentoho (jeho) velkotržního kapitálismu.
Ze kšeftů zmizeli lidé středního věku v modrých pláštích, často umolousaných, a nahromadilo se tam veselé štěbetání nažehlených mladých a perspektivních mimoňů, do kterejch hustili henten PyjáR marketing, a který disponovali dovednostma, jak do dědka s bábou narvat hrnec za 20 litrů anebo lux za pade.
Žádnou použitelnou informaci podrobnějšího druhu jsem nikdá z žádnýho takovýho podávače nevypáčil, jen samý nacvičený bláboly, vůbec nevědí, co prodávají, pokavaď přímo nelžou jak Kavčí hory.
Naposled, když byly od zejtra uvalený henty tečkovaný lockdouny, jsem se v nějakým konzumním chrámu nechal narychlo natlačit mezi regály se spotřební elektronikou ženskou, která byla umanutá vytouženou novou bednu napřed vidět. Souhlasil jsem za podmínky, že bude mlčet, když si bedýnku hned nechceme odnést, diskusi dáme doma.
Suneme se mezi regály ke štoku Panasoniců a zpoza startovních boxů vyrazila růžolící děvenka. „Děkuju, jen si dělám přehled, co je na trhu“ pravím. Ženuška moje vzdychala před naleštěnou plackou, naznačovala „tady moc černý, tady zase moc stříbrný…“. Začal se blížit už odrostlejší nagelovanej panák s cedulkou na krku „odborný produktový manager“ a neplejtval časem, z chodu spustil svoje litánie. Poslech mi působil fyzickou bolest, a tak, když se musel nadejchnout, jsem ho přerušil, že mě zajímají technický detaily. „Ptejte se na cokoliv, od toho jsem zde“. Uděláme si veselou chvilku, říkám si a stisknul ženušce ruku, aby byla zticha. Vypustil jsem kontrolního chrousta kolik že to má naskládaných pixel v rámu, pak okolo kódování a komprese MP4 versus HEVC/H.265, jaký čipset, pak taky že řada výrobců i drahých beden šidí elektroniku a tím omezuje barevnou škálu i jasovou hloubku a dynamiku obrazu, že to kostičkovatí a mrzne, tak jaký že tohle má paměti, jak velký a rychlý, jestli to ukládá celej snímek a následně opravuje chyby nějakým korekčním algoritmem a tak, že…..
No, byl statečnej, neutek. Sice nemlel úplně z cesty, ale k položeným otázkám měl jen neúplný základní obecný informace z nějakýho školení. Takže nacvičenýma fintama furt utíkal od konkrétních odpovědí, o diskutovaným typu neměl žádný přesnější informace, ani se nepokoušel někde otevřít nějakej technickej background a ani nezkusil vymámit kontakt, že mi to namejluje. Prostě nekápl božskou, že z hlavy neví a plaval a moje fyzická bolest sílila. „Tak vám pěkně děkuju“ dím a táhnu polovičku k východu, abych nevyprsknul už před personálem. „Seš hnusnej“, pravilo moje větší JÁ, „byl slušnej, sympatickej, tak se snažil!“. „To je mi prd platný, když neumí zákazníkovi naservírovat odpovědi, je zbytečnej, ukradl mi čas, ale nakonec pobavil, jak kličkoval.“
Vod tý doby mě k pultu dostanou výhradně jen kvůli vyzvednutí objednávky, anebo vnuknutí, urgentně potřebuju a jdu kolem. Otázky kladu servisákům, ne podávačům.
Měl jsem tehdá ještě fosilní relikt, tu největší klasiku inline obrazovku 80cm, (dva tunery, nezávislý PIP) a dva šitopboxy, komfort, maje schéma sám jsem si servisoval. Dlouhý roky na ní placky neměly. Plazmy neřeším, to je evoluční úlet.
Ženuška se za ní před kokokoleginěmi ale už styděla a ledkový displeje dozrály natolik, že byly pozorovatelně lepší, byla to obrovská a těžká (dvoumužná – 45kg!) bedna vystrčená hodně dopředu. A ještě bylo na cestě DVB-T2. Taky mě už tohle méééédium přestávalo zajímat, páč zpravodajství a informace nepřehlédnutelně vytlačovala propaganda, množství a elementární, přímo selský rozum urážející debilita reklam začla být nesnesitelná. Kulturní produkce už mimo propagandu dávala jen „západní“ srajlery a romantiku 4B kategorie a jediný světlý chvilky přinášelo rabování archivů, kdy jeden už může odříkávat text společně s herci. Takže ač funkční, podlehl jsem myšlence na výměnu. Dej jí pán Bůh měký fragmentování a sešrotování.
V tom udeřil bájhnej Kovid, tak jsem s lehkým srdcem vybral něco k obrazu ženušky, žádný technický nároky vyjma slušnýho bijáku z DVD nekladl a ať si to objedná (bez alibi to nejde). Museli jsme sofort vyrazit k loupežníkům, že si musí šáhnout a vydat panovnický souhlas. Metrovej Panasonic už pár let šlape jako hodinky, všechna čest, paňmáma se k tomu oltáři modlí snad 75% bdělého času stráveného v bytě., ale já do něj civěl celkem sotva 100 hodin. Dakar, trochu dobrýho sportu, hlavně hockej nebo téénis, snad nějaký Cimrmani nebo jiná prdel.
Koukam, ze je to tu samej „Grundig“ (©fatdwi). Takovy jako ses maj vsude nejradsi. Nesmrdej korunou na 100 metru, resi naprosty picoviny, ktery nevedej pomalu ani servisaci.
Dobrej prodavac se pozna tak, ze se lidem tvymu typu obloukem vyhne a necha v tom vykoupat nejaky jelito, zatimco dela ksefty. Nikdo te tam chodit nenuti.
Jestli se nemejlim, tak jsme tam kupovali telku. Na cenovce měli napsanou cenu bez zákonných poplatků – nebo měli, ale miniaturním písmem níže – takže jsme se na pokladně dost divili. Už jsem tam pak nikdy ani nepách.
Dočetl jsem po „prodavači vydělalY“… konečná.
Nějak nechápu, kde se v autorovi bere ta nostalgie. Majitelé byli neschopní, manažeři prodejen čuráci, prodavači něco jako jejich otroci, a celé to bylo až do té míry neživotaschopné, že to jelo na dluh, provozovalo to systém dvojích cen*, a Temu se proti tomu jeví jako vrchol solidnosti. Kdykoliv se mi povedlo v mém zaměstnavateli identifikovat podobnou organizaci (a že se mi to párkrát povedlo), tak jsem se sbalil, vypadl, a veškeré emoce, které jsem v souvislosti s tím pociťoval, byla víceméně úleva, že jsem z toho Titaniku vystoupil dřív, než za tohle někdo půjde sedět. Na druhou stranu, na rozdíl od autora jsem nikdy něčemu tak marnému nezasvětil půl svého produktivního života, takže možná se nostalgie bere odtud.
————————————
*nevím, do jaké míry je systém dvojích cen, kde cena skáče +/-8k, vůbec legální, ale kdybych někde na krámě našel televizi s cenou o 8k jinde, než je na netu, tak bych se vážně zamýšlel minimálně nad tím, jestli tady nakupovat vůbec něco. Představme si, že s podobnou solidností a úctou k zákazníkovi bude řešena reklamace. Myslím, že jestli něco je idiotská chyba, tak je to tohle.
Nitus: a do lékáren Max chodíte? Tam jsou rozdíly v desítkách procent zcela běžné. Jednou jsem takhle přišel s odkazem, abych mohl přesně ukázat, co mám koupit. Měla to asi za 800 Kč, na netu to stálo polovinu (žádná akce, prostě jen cena na eshopu). Tak jsem jí řekl, ať chvíli počká, objednal jsem to přes net, vybral danou lékárnu jako výdejní místo a bylo vyřešeno. Nicméně mi to přišlo velmi hloupé a takové po česku vyčůrané – kdybych neměl odkaz, tak bych zaplatil zcela zbytečně dvojnásobek, protože mě takový systém dvojích cen nenapadl (běžné eshopy, od elektroniky po kola a autodíly tohle zrušily už dávno a že to dělá Okay jsem nevěděl, ale zrovna u nich mě to nepřekvapuje). Asi způsob, jak vyjebávat i s těmi pár lidmi, co do kamenných prodejen chodí. Maxu ale na rozdíl od Okaye nehrozí, že je to položí.
@fatdwi
nechodím.
Leda když někdo umírá v So po 12h a v Ne.
Serou mě tam ceny, fronty a personál.
Dachsmeister: ceny se dají řešit internetem (ročně jsem tam cca 2x, vyzvednout internetovou objednávku, tohle bylo v úplně jiném městě cestou za úplně jiným účelem, jen to bylo hned vedle sebe). Fronty a personál jsou katastrofa v Globusu a tak tam nechodím. Další 2 Maxy (jeden, kam jdu tak 2x ročně a ještě jeden, co je blízko při potřebě pečování o rodinné příslušníky) tyhle problémy nemají.
Ale jako rozumím, protože ze stejného důvodu zase já nechodím do Benu. Jediná, co je nedaleko je přesně ta, kam ani omylem a tak tam nechodím ani jinde, když je ad-hoc potřeba a víc možností v místě (a to je typicky že jdu někam v Brně a když už tam jsem, mám něco koupit), Benu má prostě smůlu.
Nechodím. Jednak proto, že mě sere jejich marketing, jejich corporate design, jejich cenová politika, a vlastně jejich všechno, a jednak proto, že alternativ existuje tolik, že to nespočítám. Asi by se to dalo shrnout slovy „nechodím tam, protože nejsem debil“.
Nitus: tím, že si myslíte, že nejste debil, to nebude. Protože já taky nejsem debil a občas tam zajdu, bližší info výše v odpovědi na Daschmeistera.
Pobavilo mě, že Vás sere jejich marketing, přitom já ani nevím, že nějaký mají. Možná je to tím, že nejsem debil.
Nějak nechápu, jak je možné vůbec vstoupit do jejich provozovny, aniž bych byl konfrontován s marketingem, který (zcela záměrně) začíná doslova otevřením dveří v podobě všudypřítomných „slev“ (co ve skutečnosti jsou spíš snížení předraženosti), tlačení in-house produktů (které bych se s ohledem na jejich empiricky zjištěnou kvalitu bál distribuovat i jako humanitární pomoc válkou zbídačelé Ukrajině, abych nebyl obviněn z válečných zločinů), atd. Ale já si myslím, že nejsem debil, tak nejspíš vůbec nevím, co to marketing je, a to, co mě na nich sere, je možná gumová kachnička.
BTW mě fascinuje ta skromnost hraničící s osvíceností, kdy v jednom odstavci je věta „…myslíte si, že nejste debil“ (která naznačuje, že to, že si to o sobě myslím, fakt neznamená, že tomu tak je, což bych bral), a doslova o dvě slova dál je věta „já taky nejsem debil“. Tohle už chce fištróna…
> běžné eshopy, od elektroniky po kola a autodíly tohle zrušily už dávno
Tuhle jsem se podivil v pracovních oděvech Kořínek na metru Lužiny. Na jaře jsem se chtěl dovybavit pracovními věcmi, tak jsem si na jejich stránkách prohlédl a vybral různé věci dohromady asi za trojku… Nic neobjednával, beztak jsem jel „béčkem“ do centra. Vlezu do krámu, diktuji to paní prodavačce, ta to sbírá z regálů a na kase leze divná cena. Vyšší, než na jejich stránkách. No tak nic, i kdyby to bylo o korunu, tak mě to prostě uráží. A tak jsem objevil pracovní oděvy Canis :-)
Jako majitel několika obchodů nesouhlasím s tvrzením, že nakupovat za Covid games to bylo něco fuj a dokonce se neplatilo penězi, ale to sem úplně nepatří. Souhlasím s tím, že k online nakupování elektroniky mě přinutily převážně samy prodejny např. Okey a Planeo. Dodnes jsem nepochopil ten jejich systém, kdy si vás všimnou a kdy ne. A pokaždé to byl extrém, kdy vám buď nedali pokoj, nebo byl problém toho prodavače sehnat. Třeba Datart tímto netrpí, tam se nakupuje dobře. Ale hlavně, dnes se doba posunula a do elektra si jdete protože máte vybráno a ne se tam nechat poučovat dvacetiletým prodavačem, že si mám raději vzít LG OLED B1 místo C2.
Jestli to opravdu „fungovalo“ tak, jak autor píše, tak nechápu, jak mohlo Okay přežít tak dlouho. Ale nejspíš to bylo trochu jinak. Některé části toho líčení jsou tak naivní, že o nezkresleném pohledu autora lze oprávněné pochybovat.
Amphibius: byste se divil, kolik firem funguje jen setrvačností a zcela navzdory vedení a zaměstnancům. Ono chvíli trvá, než všechny otrávíte natolik, že to krachne, nakonec jak se daří áčkám a že kritiky na jejich praktiky byly popsány tuny papíru. Navíc ne všude je jednoduchá alternativa (pro milovníky osahávání), člověk je tvor přizpůsobivý a někdo prostě jen vůbec netuší, že to taky jde jinak, protože nic jiného nepoznal.
Já tomu věřím, ale každá firma může přežívat v agónii jen tak dlouho, než dojdou peníze. Což by v oboru, kde máte většinu kapitálu vázanou v zásobách a obchodní marže nebude nijak závratná, mělo nastat docela rychle.
jak zřídily te éšepe, tak se to mohlo docela dobře posunout k tomu odzásobnění, šak to má na skladě jejich dodavatel :D, a tak tu agóniu vo nejakej pátek prodloužit
Všude je to stejné. Obchody, hospody, hotely – ti able and willing šli dělat něco jiného, zůstali unable and unwilling.
ÁjStájl na Zličíně, jdeme tam místo muzeálního tabletu koupit nový. Dvacet litrů, chápu, jsme nezajímavý zákazník. Takže můžete nám prosím poradit? Támhle se podívejte, já musím čumět do počítače. A nahrát obsah ze starého by šlo? Nešlo. Takže jsme ho koupili v sousedním Datartu a obsah samozřejmě přehrát šel i lamou, jakou jsem já. Přece Apple, vole.
a to takovejm zmrdům cpeš prachy dobrovolně?
Já ten článek beru za docela zajímavý, protože je reálným a zažitým důkazem, jak se to u nás dělalo, dělá, a kam to vede. Ano, domyslí to tu jistě všichni i bez důkazů, ale důkaz je prostě důkaz.
Autora bych se jen zeptal, z jakého důvodu nešel kamkoli jinam a setrvával tak dlouho i za cenu vlastního vyhoření? Hypo, rodina? Musím ocenit, že výdrž teda měl. Já bohužel jednám nečekaně impulsivně, takže bych šel radši k lopatě než tohle. (Mimochodem, až mne překvapilo, co dokáže šikovnej cikán dneska u lopaty vyšmelit.)
tvl mně typek řikal že má kopáča za 450 na hodinu snad, to sem eště nedávno neměl ani za odpornou kvalifikovanou prácu, taky v podstatě potom, co sem si hrál naposled u elektrifikace garáže na kopáča a dlaždiča za pár šupů a pekl se na slunku, se na to už mužu vysrat a do 5 hodin vč. ruším pomocný práce za nižší tarif, ať si na to někoho nandou, nebo to udělám za plnou pálku, se na to můžu vysrat…