Příběhy tisíce a jedné Palestiny (3) – pohádka demokraticko-historická - zpět na článek

Autor asi zapomněl, takže odkaz na článek, se kterým se pokusil polemizovat https://dfens-cz.com/mytus-o-izraelske-demokracii/

Z článku pár příkladů za všechny:

1)Prvním hříchem pranýřovaným ve zprávě je: „Izrael je národní stát židovského lidu a právo na sebeurčení je vyhrazeno pouze jim.“, tj. prostá skutečnost, že národní stát je (zpravidla na základě historického vývoje) určen primárně osobám určité národnosti. Tedy ČR je postulována jako národní stát Čechů (míněno obyvatel Zemí koruny české, tj. včetně Moravanů a Slezanů), Francie jako stát Francouzů atd. Taktéž je vcelku přirozené a obecně platné, že na území daného státu mají právo na sebeurčení jeho občané a nikoli občané jiných států

-Autor srovnává s ČR a Francií, ale pro srovnání s Izraelem necituje žádný zákon a řeší něco jiného.
-V citaci se nepíše o státu „občanů“ (kterými jsou Židé, Arabové a další), ale o státu „židovského lidu“. Autor nezná pojmy, nerozumí textu nebo si dokonce myslí, že židovským lidem se rozumí i Arabové a ostatní.
-Autor dál nerozumí pojmům a mluví o právu na sebeurčení ve vztahu k občanství nebo státní příslušnosti. Právo na sebeurčení není vyhrazené pouze některému národu, ale všem: Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, článek 1 – „všechny národy mají právo na sebeurčení“

2)Kromě toho se dozvídáme: „Tady se hodí mimoděk zmínit, že i Pásmo Gazy je nadále okupovaným územím, navzdory tomu, že Izrael z Pásma Gazy v roce 2005 stáhnul své vojáky.“ Mezinárodní právo s tím tak úplně nesouhlasí (viz též příslušná část tohoto rozhovoru), ale s trochou kreativně progresivního rozšiřování pojmů se dá zvládnout hodně. Například, že když Izrael omezuje možnosti a aktivity Palestinců (tj. Hamásu a spol.) na nějakém území, tak ho okupuje, bez ohledu na fyzickou přítomnost v místě….A není asi tak úplně bez souvislosti, že právě podobná argumentace zaznívá svědků Putinových a od „realistů“ či jiných „chápačů Ruska“.

-„Mezinárodní právo s tím tak úplně nesouhlasí“, ale odkaz je o něčem jiném.
– Druhým odkazem na mezinárodní právo je rozhovor s Foltýnem na Novinky.cz. Proti jeho názoru stojí například obsáhlé shrnutí zde https://www.atlanticcouncil.org/blogs/menasource/gaza-israel-occupied-international-law/ K tomu rezoluce Rady bezpečnosti OSN z roku 2009, č. 1860, také vyjádření mluvčího šéfa OSN https://unwatch.org/un-we-still-consider-gaza-occupied-by-israel/
-Chybí zdůvodnění, proč mají jeho zdroje na mezinárodní právo přednost před zdroji, které uvedl autor kritizovaného článku.

3)Celá takto selektivně vypreparovaná argumentace se točí kolem jediného bodu, a to kolem označení židovského návratu do Levanty termínem „kolonialismus“ Chápu, že v určitých kruzích má termín „kolonialismus“ specifický náboj, asi jako „vykořisťování dělnické třídy imperialistickým kapitálem“ či „spiklenecké kontrarevoluční centrum proti internacionální solidaritě“, a představuje tak samo o sobě a bez dalšího upřesnění finální argument, o němž se nepochybuje. Zdá se, že do této party by mohl patřit i autor, protože jinak by asi zmínil, že sionismus se zaměřoval na území, k němuž židé měli historickou a stále existující vazbu a kde byli židé i dlouhodobě přítomni. Rovněž vynechává, že židovská imigrace nepřicházela mezi jakési prosté domorodce oblečené v sukýnkách z palmových listů a žijící v panenské divočině předurčené k zotročení zlými kolonisty, nýbrž na území etablovaného státu, tj. v počátku na území Osmanské říše, a tedy s povolením jejích úřadů a samozřejmě nikoli zadarmo.

-Až na to, že termínem „kolonialismus“ to označují i sionisté, například jeden z hlavních Ze’ev Jabotinsky v eseji „The Iron Wall“ https://en.wikipedia.org/wiki/Iron_Wall_(essay) Odkaz na esej https://en.jabotinsky.org/media/9747/the-iron-wall.pdf Také tam píše, že Arabové nejsou hlupáci a moc dobře vědí, co sionisté chtějí, to dělá hlupáka z toho, kdo to nepochopil.

4)V tomto směru rozhodla i Peelova komise v roce 1937, jež navrhla rozdělení západní poloviny palestinského mandátu a pro židovský stát předpokládala menší, teritoriálně necelistvé území a bez Jeruzaléma. Židé to přijali (byť z pohledu autora bezpochyby vedeni temnými pohnutkami), Arabové to odmítli (vedeni patrně pohnutkami čistými) a rozjeli povstání. Britové ho sice potlačili, ale následně v roce 1939 v tzv. Bílé knize fakticky splnili arabské požadavky. Stanovili datum, do kdy bude rozhodnuto o státu v západní polovině palestinského mandátu, a zároveň drasticky omezili židovskou imigraci, čímž fakticky garantovali, že tento stát bude většinově arabský.

-Sionisté návrh komise odmítli a chtěli vyjednávat o lepším návrhu, 20th Zionist Congress, Peel Commission Resolution (1937) https://en.wikisource.org/wiki/Zionist_Peel_Commission_resolution
-Co se „temných“ a „čistých“ pohnutek týče: Arabové to nechtěli dělit a chtěli vládnout, tak odmítli. Sionisté to viděli stejně a odmítli také, ale s tím rozdílem, že mezi nimi byly hlasy (jako Gurion), které volaly po pragmatickém přijetí plánu jen naoko, měl být jen začátkem k expanzi a dosažení cíle. https://en.wikipedia.org/wiki/Peel_Commission#The_Jewish_reaction
-Autor odkazuje na White Paper of 1939, tento návrh byl nakonec arabskou stranou přijat a „povstání rozjeli“ sionisté, ale jak by řekl autor sám: „to se však z textu nedozvíme.“