Příběh měření času – synchronizace a organizace světa - zpět na článek

Childeater: samozřejmě to zlehčuji, nicméně jakékoliv úvahy na to, že žijeme-umíráme v jednom okamžiku jsou pro praktický běh života zbytečné. Je to něco jako barvy – nejspíš se shodneme na tom, která je „černá“, která „bílá“ a která „zelená“ (plus-mínus, neberte mě za slovo). Diskuse na téma „barvy neexistují“ může být jistě zajímavá, je to nakonec jen jazykový konstrukt. Pro naši domluvu nad tím, že víme, na kterou se na křižovatce stojí a na kterou j(e)de je to ale dokonale irelevantní, protože ty neexistující barvy vidíme a vnímáme. Stejně, jako ten čas – neexistence hodin a měření času nic nemění na tom, že stárneme, že těhotenství trvá zrhuba stejnou dobu atd.

Je ale možné, že z toho někdo vykoumá nějakou praktickou věc, třeba za pár let, století nebo tisíciletí bude lidstvo zase o kus dál. Nebo z toho budou stejné kraviny, jakými se zabývali starořečtí filozofové a kterým se dnes v občance smějem. Tehdá při jejich stupni poznání jim ale přišlo, že by na tom mohlo něco být. No, nebylo. Jestli na de facto popírání času „něco bude“ prokáže až, pun inteded, čas.