Pan Šedivý se probudil za zvuku Ódy na radost, oficiální hymny Evropské Unie. Tato verze byla samozřejmě nahrána ve studiu, za využití obřího grantu, protože symfonické orchestry už několik let nemohou hrát v důsledku směrnice proti hluku.
Na displeji při zvuku hymny blikalo motto Evropské unie „Spojení v rozdělení“. Marně se snažil poltačit nevhodné myšlenky, že to zní podobně jako hesla „svoboda je otroctví“, nebo „válka je mír“, které kdysi četl v jedné, nyní již zakázané knize.
Protože spěchal, rozhodl se, že nepojede do práce autobusem, ale autem. Autobus totiž tři kilometry před jeho zastávkou zastavoval uprostřed polí, nechal cestující vystoupit, změnil číslo a zase je nechal nastoupit. Byl rád, že mu poslední testy na diabetes vyšly dobře, a že tedy může řídit auto.
Večer čekal návštěvu manželů Poddaných, takže koupil v obchodě lahev vína. V důsledku směrnice o omezení plateb v hotovosti musel zaplatit kartou, ale naštěstí měl svůj povinný evropský bankovní účet. Zkotnroloval, zda má lahev schválený objem, a nemusí tedy prodejce hlásit.
Trochu ho trápilo, že jeho dcera je již třetí týden nemocná s horečkami a doktorka jí v souladu s rozhodnutím Komise odmítá předepsat antibiotika.
Dopoledne strávil dvě hodinky na povinném školení o potírání nevhodného sexuálního chování vůči ženám. Před dvěma dny totiž vystupoval z výtahu společně s kolegyní a dal jí ve dveřích přednost. Kolegyně na něj následně podala disciplinární stížnost pro zohledňování pohlaví a dnešní školení bylo součástí nápravy.
Po školení si zašel na toaletu. Po vykonání velké potřeby trochu štítivě odhodil použitý toaletní papír do určeného odpadkového koše, na základě výzvy umístěné nad splachovadlem. Toto nařízení sice původně bylo jen obsahem směrnice na udělování ekoznačky v kempech, ale časem se stalo závazným i na pracovištích. Pan Šedivý si pomyslel, že je to sice nepříliš vábné, ale že by ta trocha vody na splachování to množství papíru stejně nezvládla.
Po obědě si zašel do kuchyňky na kávu. Poučen z dopoledního školení, předběhl u kávovaru kolegyni Nespěšnou. Bohužel, jak tomu v osmi z deseti případů bývá, místo kávy dostal od kávovaru úkol. Tentokrát to bylo dosypání zrn. V kuchyňce svítily schválené ekožárovky, takže bylo špatně vidět a v důsledku toho pan Šedivý část zrn vysypal na zem. Aby zachoval čistotu pracoviště, vzal ze skříňky vysavač a spadená zrna vysál. Díky slabému výkonu vysavače mu to trvalo dost dlouho a kolegyně Nespěšná si zatím spěšně udělala svoji kávu.
Ke kávě dostal chuť na něco sladkého. V automatu si vybral čokoládovou tyčinku, zdraženou nedávno v důsledku zavedení daně z vysoce kalorických jídel na dvě Eura. S povzdechem vytáhl z kapsy slovenské dvoueuro s Cyrylem a Metodějem bez svatozáře, zářným příkladem snahy o odstranění všech (nevhodných) náboženských symbolů.
Po obědě se za ním zastavil se pan Poslušný, aby s ním projednal svá navrhovaná opatření v oblasti práv zaměstnanců, týkající se zvětšení varovných cedulek u všech zdrojů tepla a elektrické energie o 40% a přidání varovných obrázků (popáleniny u varné konvice, zčernalé prsty u elektrických zásuvek). Jelikož prezentaci svých návrhů prováděl pan Poslušný na počítači, musel si pan Šedivý po jejím skončení dát povinnou pauzu od elektromanetického pole, vyzařovaného monitorem.
“Tak, a teď se do toho konečně pustím”, pomyslel si. Měl před sebou vyplňování hlášení o DPH za poskytnuté softwarové služby spotřebitelům v jiných členských státech. To znamenalo otevřít si patnáct různých daňových přiznání (přesto, že Evropská Komise již pět let pracuje na jejich unifikaci, zatím jsou stále složitější a odlišnější) a začít vyplňovat. V tu chvíli však jeho obrazovka zčernala a objevila se známá hláška: „V rámci zkvalitňování pracovních podmínek a doby odpočinku zaměstnanců Vás upozorňujeme, že jste překročil povolenou dobu práce. Odeberte se prosím do svého domova a odpočívejte.“
Tak snad zítra, pomyslel si…
(Zatím nikdo nehlasoval)