Povídání krajně neužitečné díl III. o tématu nevznešeném.

Téma odstraňování produktů lidského metabolismu je v oblasti dobrodružné literatury zhusta opomíjeno až ignorováno, jako by neexistovalo. Totéž platí i o knihách s tematikou námořní, popisujících kupříkladu epické anabáze Juana Elcana, Jamese Cooka nebo v době modernější Joshuy Slocuma či Francise Chichestera.

V praxi však téměř každý příčetný zájemce o plavbu brzy sezná, že civilizované vyměšování je na jakýchkoli lodích věcí nikoli nepodstatnou. Pro rekreační plavbu (angličtina používá výstižnější výraz „pleasure boating“), resp. pro příjemné a romantikou prodchnuté prožívání námořních dobrodružství je dokonce položkou sine qua non, tedy zcela nezbytnou.

V Národním technickém museu se v hale věnované dopravním prostředkům nachází i jachta Niké věhlasného mořeplavce Richarda Konkolského. U lodičky o délce sedm a půl metru, stavěné koncem šedesátých let v paneláku v Bohumíně lze chápat, že instalace toalety již byla mimo reálné koncepční limity daného projektu. Autor si není schopen zcela plasticky představit, jak nekulturní a sebetrýznivé může být konání potřeb přes okraj lodi, případně do lodního kbelíku, zvláště pokud k procesu dochází za nepřízně počasí. Tato zamlčovaná kapitola sportovních výkonů budiž vnímána jako imanentní součást hrdinství ikony československého jachtingu i ostatních, kteří postupovali obdobně ať již z jakýchkoli důvodů.

Naštěstí v průběhu 20. století postupně docházelo ke kultivování tohoto plutokratického sportu. Autor nepochybuje o tom, že na tomto procesu měla lví podíl i okolnost, že gentlemani věnující se této ušlechtilé zábavě bývají mnohdy věku zralejšího, z přirozenosti povahy i ze zdravotních důvodů vyžadující jistou úroveň hygienického komfortu. Proto se postupně na modernějších plavidlech v konstrukčních kancelářích renomovaných výrobců lodí počítalo v mezích možností s jistou dávkou uživatelského pohodlí i co do toaletních systémů. Nejinak je tomu i u plavidla Nauticat 43, které bylo tématem prvních dvou dílů krajně neužitečného povídání. Vzhledem ke koncepci plavidla, které je prostorově rozčleněno na tradičně komfortnější záďovou část s velkou kajutou nazývanou Master cabin a příďovou část určenou pro hosty se na palubě nacházejí toalety dvě. K záďové toaletě vybavené úložnými prostory dále přiléhá sprchový box.

 

Vzhledem k účelu provozování rekreačního jachtingu, tedy záměru působit libé pocity, umožnit plnohodnotnou relaxaci a vnímání příjemného okolí mohou, byť i drobné disfunkce tohoto systému způsobovat závažné komplikace. Specifickou podmnožinou takových závad jsou pak situace zákonitě vznikající u osob manuálně nezručných, přirozeně zahálčivých, a odkládajících zjevně potřebnou údržbu na dobu pozdější, jako je např. sám autor. Takovým typickým projevem mstivé karmy se stala i konkrétní situace, kdy byl plánován odjezd z lodi zpět do tuzemska. Loď perfektně uklizena, vyvázána, zabezpečena, vše dokonale připraveno, a za čtvrt hodiny se má dostavit taxi pro odvoz na letiště. Náhle se dostaví peristaltické nutkání, které nemůže být oslyšeno. Po realizaci procesu se autor ruční pumpou pokouší vypudit obsah WC skrze celý odpadní systém mimo plavidlo. Pochopitelně se vzhledem k zanedbaným a postupně zaneseným hadicím proces vypuzení daří ještě podstatně méně úspěšně než v několika posledních případech, resp. nedaří se vůbec. Je tudíž působeno na pumpu silou větší, která je dále stupňována. Poté se ozve zvuk podobný otevření lahve se šumivým vínem, píst pumpy povolí a uvnitř skříňky vedle toalety, kde se nachází dvoucestný ventil, na který je napojena hadice odvodu produktu do moře dojde k malé explozi, kdy hadice vyskočí z nákružku ventilu, a nežádoucí produkt se rovnoměrně rozstříkne po vnitřku skříňky a dále pečlivě stéká do různých ještě podstatně méně přístupných prostor. Do příjezdu taxi zbývá přibližně deset minut. Autorovi praská žilka, vyplavuje se kortizol a dostavuje se nezvladatelný afekt. Slovní projevy se náhle nacházejí zcela mimo rámec standardní jemné kultivovanosti, a skokově nabývají na hlasitosti. Nezletilý člen rodiny je matkou bleskově evakuován na břeh, aby neutrpěl jeho útlocit a nemusel patřit na otce v nedůstojném amoku. Půl role papírových utěrek a láhev čistícího prostředku řeší toliko nejhorší nouzový stav. Odjezd na letiště je samozřejmě zdržen, čímž je posouvána směrem k nezvladatelnému afektu i lepší polovička autora. Navzdory okolnostem, v mezích možností vše dopadá ku zdaru. Po uplynutí přiměřené doby pak nastává okamžik, kdy je třeba kousnout do kyselého jablka, a namísto zaslouženého odpočinku a popíjení ušlechtilých nápojů se pustit do procesu, kterým bude celý toaletní a odpadní systém uveden (tentokrát na základě furiantského prohlášení výhradně svépomocí) do akceptovatelného stavu.

Systém WC, resp. cestu tělesného produktu od jeho zjevení do zmizení mimo loď lze zjednodušeně popsat následovně:

a) porcelánová toaletní mísa (podstatně menší než domácí) s přívodem splachovací (mořské) vody; na rozdíl od běžné domácí mísy není vybavena odpočívadlem, ani sifonem – na rozdíl od gravitačního splachování (domovní WC) funguje na principu podtlakového odvodu obsahu z mísy a přívodu splachovací vody, a je namontována na plastovém dílu, který mísu s spojuje s pumpou, a je připevněn na dřevěné podlážce (tzv. Base assembly).

b) pumpa, zajišťující ručně poháněným pístem přívod mořské vody pro splachování a odvod směsi mořské vody a odpadu – je vybavena mechanismem, který pumpuje mořskou vodu do mísy a zároveň posílá odpad z mísy skrze jednocestný gumový ventil (Choker Valve) umístěný v koleni, na které je nasazena odpadní roura. Na pumpě je vedle pístu páčka ovládání přívodu splachovací vody, pro případ, že je požadováno pouze vypuzování obsahu WC.

c) odpadní roura pak z pumpy vede do skříňky pod umyvadlem, kde je nasazena na dvoucestný ventil MH (identický s diverterem Whale DV5630), který je ovládán pákou z vnější strany skříňky a posílá odpad dle volby uživatele buď do odpadní nádrže (Waste tank) nebo přímo ven, což je oblíbenější varianta (optimálně pokud se nacházíme na kotvě v malé uzavřené zátoce a v blízkosti se koupou sovětští turisté)

 

 

z dvoucestného ventilu pak vede:

1. odpadní roura, která je předmětem našeho zájmu, tedy ta vedoucí skrz přepážku (Bulkhead) mezi toaletou a záďovou kajutou za tapecírung šatní skříně a dále do prostoru pod postelí k výpustnímu ventilu (Seacock).

Za zády šatní skříně tvoří hadice přímého odvodu odpadu a hadice pro vypouštění odpadní nádrže oblouk plnící funkci sifonu, tedy překážky proti případnému průniku vody z moře do toalety při větším náklonu plavidla (krom toho je pravidlem při očekávaném zhoršení počasí zavírat ventily od výpustí a vtoků mořské vody, samozřejmě krom vstupu do sekundárního chladícího okruhu motoru); poté roura pokračuje skrz stěnu skříně do prostoru pod postelí v záďové kajutě, kde se nacházejí uzavíratelné výpustní ventily, kterými odpad opouští plavidlo.

2. odpadní roura vedoucí stejnou cestou pod postel v záďové kajutě do inoxové odpadní nádrže. Z té je možno odpad čerpat ruční pumpou opět skrz rouru vedoucí za šatní skříní obloukem sifonu zpět pod postel do výpustního seacocku

 

Autor vědom si svých rezerv co do manuální zručnosti pečlivě zvažuje a dumá, jak zamezit standardním výsledkům pokusů o opravy, tedy dalšímu zhoršení stavu a vyvolání nutnosti přivolání odborníka. Taktická rozvaha vede k závěru, že je prostě postačí vyměnit starou, úsadami zarostlou odpadní rouru. Povolení místy okyslých hadicových svorek, odstranění stahovacích pásek, kterými je roura upevněna za skříní v záďové kajutě a cloumání tuhou hadicí za účelem zjištění, zdali vůbec bude možno ji vytahat a případně kterým směrem proběhne relativně hladce a posiluje neodůvodněný optimismus.

Dalším úkonem jest odstranění staré, úsadami zarostlé roury. Uvolníme úplně hadicové svorky, posuneme je vzhůru po rouře a zajistíme kouskem lepicí pásky, opatrně nahřejeme hadice horkovzdušnou pistolí a lomcováním se pokoušíme ji uvolnit. Pomůže až kroucení na max rozevřenými sikovkami. Objeví se otvor očekávatelně téměř do mrtva zarostlý úsadami. V tu chvíli dochází k duchovnímu prozření směrem k nutnosti vyčistit i dvoucestný ventil a vlastně i hadici mezi ventilem a samotnou toaletou.

 

Pro usnadnění manipulace je vyjmuta ze skříňky na WC polička. Zpětné vložení poličky se v dobách minulých opakovaně stávalo kritickým úkonem, nutně zahrnujícím různá natočení a posuny, přibližně ve stylu ježka v kleci. Nejinak tomu bude i tentokrát. Ventil je ke stěně skříňky připevněn třemi šrouby. Po sejmutí třetí hadice, vedoucí k odpadní nádrži (tzv. Waste tank) dochází k výtoku páchnoucí odpadní kapaliny do již po x-té vyčištěného prostoru vnitřku skříňky, horečné činnosti s rolí papírových utěrek a vulgárním projevům. Další postup vyžaduje nejprve vyskladnění všech předmětů v šatní skříni nacházející se v záďové kajutě (vakuové pytle s ošacením, krabice s hračkami, lodní deníky, elektrický vařič apod.), demontáž horní poličky a zadní stěny skříně, vybavené tapecírunkem, který by neměl být poškozen. Skříň samozřejmě nedisponuje z principu věci (resp. tvaru lodního trupu) pravými úhly, horní polička nelze zcela vyjmout, neb skrze ni procházejí kabely a demontáž zadní stěny je tak komplikována. Budiž opětovně připomenuto, že autor je osobou poměrně manuálně nezručnou.

Nakonec je odhalen prostor, ve kterém se nachází tenká průhledná hadice přívodu splachovací vody a obě hadice odvodu odpadní vody (přímý odvod a odvod z odpadní nádrže) – vytvarované do majestátního oblouku. V laminátu jsou přišroubována očka, skrz která jsou připevněny stahovacími páskami obě odpadní hadice. Pásky jsou odstraněny, a zanesená hadice mezi ventilem a seacockem je postupně vtažena/procpána do prostoru skříně a to jak ze strany toalety, tak ze strany prostoru pod postelí záďové kajuty, kde je odpojena od seacocku.

Stará hadice, resp. nepoddajný kraken z jehož konců vypadávají kusy páchnoucích usazenin, než jsou ucpány kusy papírových utěrek je poté vymanévrována z podpalubí a svržena potupně vedle lodi. Celý prostor za zadní stěnou skříňky je vystříkán čistícím prostředkem, vydrbán kartáčem a vytřen. Dále dochází ke zjištění, že zjišťování délky zohýbané tuhé hadice kovovým měřícím pásmem nemůže přinést exaktní výsledek. V místním obchodě je zakoupena hadice nová s přiměřenou délkovou rezervou a nepřiměřenou cenou. Následuje úvaha jejímž výsledkem je vychytralý plán procpávat novou hadici příslušnými otvory opět z prostoru za skříní v záďové kajutě – tedy zprostředka, poté připojit nejprve k ventilu u WC, popotáhnout skrz přepážky tak, aby ohyb roury byl minimální, a konečný řez před napojením provádět u Seacocku.

 

Mezitím dochází k výměně hadice mezi toaletou a dvoucestným ventilem a rozebrání a vyčištění samotného dvoucestného ventilu. To dále vyúsťuje v rozhodnutí rozebrat a vyčistit celý WC set, což představuje demontáž samotné toalety a související pumpy. Plastové díly včetně ventilu jsou naloženy do octa k uvolnění úsad. Toaletní pumpa je rozebrána na prvočinitele, vyčištěna a stav jejích součástí vyhodnocen jako přijatelný. Gumové díly jsou po očištění ošetřeny silikonovou vazelínou Spanjaard. Mísa je vytažena z lodi, vydrbána Cifem a vystříkána hadicí.

 

Sestavení provází drobná komplikace, kdy chod pumpy neposkytuje sací efekt na přívodu splachovací vody. Po poradě se sousedem z doku a připojení plastového kolena s gumovým tzv. Choking valve – jednosměrným propustným ventilem je vše jak má být. Choking valve se při chodu pístu vzhůru uzavírá a poskytuje sací výkon do nástavce na hadici přívodu splachovací vody, což autora samozřejmě nenapadlo. Poté je i všechen spojovací materiál vyčištěn a případně nahrazen novým. Mísa a pumpa jsou připevněny na základnu toalety (base assembly) a celý set je přišroubován na překližkovou desku, která je poté připevněna vedle skříňky na své místo.

 

 

 

Vyčištěný je i dvoucestný ventil. Při sestavení dochází k destrukci jednoho z vrutů, jehož špička zůstává v plastu bez šance na vyproštění kleštěmi. Druhý den je přes místní konexe zajištěno šetrné přibodování a vytočení zbytku vrutu, které se navzdory obavám obejde bez významného utavení plastového ventilu. Namísto vrutu však přeci jen přichází sada šroubek – podložky – matička – vše ideálních rozměrů z lodních zásob. Vnitřní část, kužel ventilu s kanály je namazána slabou vrstvou silikonové vazelíny. Celá sestava ventilu je pak zevnitř triumfálně namontována na stěnu skříňky.

 

Hadice vývodu z toalety nasazena, protažena do vnitřního prostoru skříňky na toaletě. Škádlení hadice horkovzdušnou pistolí za účelem snadnějšího ohybu je třeba omezit, aby z hadice nevylezl výztužný drát. Následuje zjištění, že nasadit na horní vývod dvoucestného ventilu tuhou hadici bude takový problém, že bude výhodnější celý ventil opět odmontovat, nasadit na něj hadice a poté zpět přimontovat. Poté co se tak stane se zjistí, že pro změnu za žádnou cenu nelze do skříňky vložit poličku. To už opět autorovi stoupá tlak a za doprovodu eskalujícího klení je ventil již potřetí demontován, polička vložena a ventil s nasazenými hadicemi definitivně namontován zpět.

Nová hadice je citlivě potáhnuta do prostoru skříně v záďové kajutě skrz přepážku, narovnána do úhledného oblouku (což zní jednoduše, nicméně předmětnému úkonu tvarování hadice statečně vzdoruje), připevněna stahovacími páskami do tvaru oblouku a pod ní pak stejnými páskami připevněn oblouk hadice výpustě odpadní nádrže. Hadice je dále protažena do terminálního prostoru pod postelí, kde je zaříznuta na přiměřenou délku, nasazena na očištěný ventil (sea cock) a zajištěna hadicovými svorkami.

 

 

Mezitím jsou zadní panely skříně v záďové kajutě natřeny na straně rubové zbytkem pololesklého varnishe, nalezeným mezi zásobami nátěrových hmot a mazadel. Tapecírunk vydrhnut chlorovým čističem, bronzové vruty opět očištěny drátěným kartáčem a panely instalovány zpět do skříně.

 

Nevyhnutelná minela tentokrát spočívá v neopatrné manipulaci s panely, vytržení přívodu AC 220 V do boxu miniaturního ventilátoru/topení umístěného ve skříni, jejich zkratování a vyhození jističů nejen na lodi, ale jak je později zjištěn, tak i na rozvodném panelu v doku. Toto bezvýznamné intermezzo je již provázeno toliko několika drobnými projevy přechodného rozčilování. Autor poté, co několikrát přeleze z lodi po žebříku dolů, k rozvodné skříni a zpět do lodi, sice zpocen a vyčerpán ale nakonec zjistí příčinu závady a odstraní ji.

Nasazení dvířek od skříňky na toaletě, skříně v záďové kajutě, finální očista prostor a úklid kataklyzmatického bordelu vzniklého v průběhu oprav pak korunuje epochální úspěch a dostavují se triumfální pocity. Technicky zaměření čtenáři, zkušení matadoři komplikovaných oprav složitých mechanismů mohou posměšně ohrnovat nos nad z jejich pohledu primitivním a prajednoduchým úkonem, který by zvládli bez umazání ve smokingu v přestávce mezi dvěma cigaretami. To však nikterak neumenšuje subjektivní pocity vítězství ze strany autora, u nějž v řadě jiných případů rezultovala snaha o opravy naopak ještě rozsáhlejším poškozením či totální devastací opravovaného předmětu.

V neposlední řadě si autor dovoluje obrátit se na místní P.T. obecenstvo se zdvořilou žádostí o technické návrhy k řešení problému jiného – dále popsaného.

V bocích lodě jsou na každé straně umístěny naftové nádrže. Každá o objemu cca 500 l se dvěma přepážkami a s průtokovými kanály u dna. Nádrže jsou z 3 mm ocelového plechu (nikoli nerez – dle názoru autora kvůli odolnosti proti nepatrné, avšak dlouhodobé a rytmické torzi). Jejich horní okraj se nachází za nábytkem v kormidelně (pilot house) – přibližně v linii spodního okraje skříněk na pravém boku pilot housu – na obrázku naznačenou červenou čárou.

Pod podlahou se nachází motorový prostor se startovací baterií generátoru, generátorem samotným a bojler. Za boční překližkovou stěnou, na které je zavěšen palivový systém generátoru se nachází nádrž. Jedním z překvapení po pořízení lodě bylo zjištění, že kolem plnícího hrdla, které se nachází na palubě protékala dešťová a jiná voda kolem plnící roury na nádrž, která vůčihledně hnila. Před pár lety se podařilo poněkud dramatickým způsobem zrezivělou část kolem vstupu plnící roury vyřezat a nahradit novým plechem. Voda však evidentně vnikla i pod nádrž a postupně sežrala zvenčí i dno nádrže. To se projevilo symbolickým únikem nafty, která stékala do motorového prostoru a i skrz dvojité podlážky nepříjemně zapáchala. Posléze byla nádrž vyčerpána a úniky přestaly. Tím byly krom jiného postaveny mimo realitu do té doby nikoli vyloučené možnosti, že nafta uniká z palivového vedení. Nádrž má tvar nepravidelného trojúhelníkovitého hranolu s ostrou spodní hranou – jak je vidět na obrázku náhradní nádrže britské (?) výroby. Rozměry jsou L 1450, W 605 a H 910 mm. Jedná se tedy o metr a půl dlouhý, téměř metr vysoký a na horní straně 60 cm široký objekt.

Demontáž bojleru a generátoru z prostoru pod podlahou pilot housu by mohla být reálná, ostatně by autor rád vyměnil i ventil přívodu chladící vody ke generátoru, který již evidentně přesluhuje a nachází se ve velmi těžko přístupném koutě za generátorem a nádrží. Poté by bylo možno demontovat překližkovou přepážku na pravé straně prostoru – na obrázku označenou červenou barvou. Za ní se nachází nádrž.

Ze zkušeností jiných majitelů obdobného plavidla se podává, že původní nádrž lze vyřezat po částech úhlovou bruskou a vytahat z lodi. I když se vyřízne laminátový díl nad vchodem do lodi, kterým lze údajně protáhnout i motor – není šance jak dovnitř či ven dostat celou nádrž, tedy ani novou polyetylénovou. Krom toho pokud by byla instalována nová nádrž, bylo by téměř jistě nutné rozebrat nábytek – skříňky na pravé straně pilot housu – nad nádrží. Blok skříněk navazuje na mapový pult, pod nímž se nacházejí komplikované elektrické rozvody, skříně pojistky, charger, ovládání radaru, hydraulika kormidelního zařízení apod. Autorovi tedy vychází jako racionální řešení spíše oprava stávající nádrže, než její odstranění a nahrazení. Pokud by se demontoval bojler a generátor – vznikl by přístup k nádrži a bylo by možno prostor pod nádrží vyčistit, vyříznout do nádrže přiměřeně velké otvory a nádrž zevnitř vhodným způsobem zacelit. Vycházejme přitom z předpokladu, že koroze se nachází ve spodních max. 5 – 10 cm nádrže. K nápravě stavu by mohly vést dvě cesty.

a) vyříznout spodní části obou přepážek uvnitř nádrže (případně odříznout od stěn a vyhnout na dobu opravy nahoru), očistit pokud možno až na kov v šířce cca 5 cm pás ve výšce cca 10 cm ode dna kolem celé nádrže, vytvarovat z plechu přiměřené síly jakési korýtko, které by svým tvarem kopírovalo dno nádrže a toto korýtko do nádrže zevnitř vevařit spolu se spodními částmi přepážek.

Problém by mohl být v obtížném svařování v malém prostoru a případně přenosu tepla ze svařovaného kovu do laminátu, ve kterém je nádrž bez jakékoli izolace dost natěsno uložena. Snad by bylo možno nádrž dočasně přizvednout na klínky nebo špalíky a zezadu stříkat mezi stěnu nádrže a trup lodě během svařování (nebo spíš v přestávkách mezi svařováním) vodu. Krom toho se ve dně nádrže nachází výpustní ventil a vstupy do palivového potrubí k motoru a generátoru.

b) opět vyříznout spodní části přepážek, očistit uvnitř nádrže ještě pečlivěji celé dno a to ve výšce cca 10 – 20 cm vymatlat speciálním epoxidovým přípravkem a případně přidat dvě až tři vrstvy tkaniny.

U této metody autor spatřuje potenciální zdroj problémů v dokonalosti očištění povrchu vnitřku nádrže tak, aby epoxidová hmota dokonale a trvale přilnula a časem nedocházelo (opět i vlivem mechanického namáhání – torze) k průnikům paliva z nádrže. Nádrž je původní a její vnitřní povrch je pokryt nánosem černé hmoty. Stěží si lze představit čištění např. pískováním, aniž by se zároveň písek nedostal i do nejzapadlejších zákoutí plavidla. Zadá-li se do vyhledavače heslo „diesel tank epoxy“, objeví se desítky různých produktů a evidentně se tedy jedná o nikterak dramatickou či exotickou metodu opravy a měla by existovat i opakovatelná a rozumně nenáročná metoda přípravy vnitřního povrchu nádrže před aplikací.

Jako relativně elegantní řešení by si autor (patrně zcela naivně) představoval, že by bylo možné po vyřezání původní nádrže tuto venku v doku opět sestavit, přeměřit, vytvořit polyuretanové panely – na příslušná místa umístit servisní otvory, nákružek na plnící otvor, otvory pro měřák hladiny, apod. a nádrž jaksi svařit přímo v místě jejího uložení nejprve zevnitř skrz otvory vyříznuté směrem dovnitř trupu a poté i tyto otvory již zvenčí opět zavařit.

Autor doufá, že se někteří z P.T. čtenářů s předmětnou problematikou či jejími podmnožinami mohli setkat, a bude velmi vděčný za jakékoli podněty, nápady, rady, korekce, nabídky nebo doporučení, které budiž směřovány do komentářů.

---

29.12.2025 Sypejte ptáčkům

8 925x přečteno