Ne, opravdu se nejedná o překlep. Nemám v úmyslu hovořit pouze o volbách, ale především o volbě obecně. Před nutnost zvolit si jednu z variant jsme totiž postaveni několikrát denně. Ale nám půjde o takové vlastnosti volby, mající nějaký vztah k politice. Pojďme si letem světem představit typické kategorie, do kterých bychom naše volby mohli rozškatulkovat.
Nejjednodušší typ volby je volba ‚špatná – dobrá‘. Příklad: je lepší být chudý nebo bohatý, zdravý nebo nemocný, hloupý nebo chytrý? Tady není co řešit, je to snadné. Jedna varianta je jasně špatná a druhá je jasně dobrá. S takovou volbou se v politice setkáme často a nebudeme s ní mít problém.
O stupínek dále je volba ‚dobrá – dobrá‘. Příklad: mám si koupit novou halenku nebo blůzku? Nejraději byste měla samozřejmě oboje, ale ať zvolíte tak jako tak, na konci bude potěšení. Volba je sice obtížná, možná až trýznivě, ale nemůžete jí nic zkazit. Takových voleb bychom si v politice přáli co nejvíce, ale bohužel jich bude jak šafránu.
Následuje kategorie ‚špatná – ještě horší‘. Příklad: je lepší si při pádu na ledovce zlomit pravou nebo levou ruku? Obojí je špatně, ale protože jste pravák, volba „pravá ruka“ bude o chloupek horší než „levá ruka“. Takových voleb budeme mít před sebou jako občané – voliči většinu. Zprvu se budou jevit jako ‚špatná – špatná‘ a jejich analýza si vyžádá určité úsilí, abychom je dokázali překlopit do ‚špatná – ještě horší‘.
No a pak už následuje ta nejhorší kategorie ‚špatná – špatná‘. Skutečná ‚špatná – špatná‘. Prezidentská volba Drahoš versus Zeman byla pro řadu voličů ukázkovým příkladem. Pro každého z kandidátů měli seznam dobrých důvodů, proč ho nevolit. I když aplikovali sofistikovaný systém vah, stejně jim vyšlo pro oba naprosto stejné skóre. Ani jeden nebyl o píď bližší jejich zájmům než ten druhý. Těchto voleb budeme mít sice pomálu, ale zato budou stát za to.
Volby nám ovšem v životě nepadají k nohám z nebe. Vidím dva základní kontexty: volba se nám postaví do cesty a volba se nalézá někde poblíž naší cesty životem (někdy blíže, někdy dále, někdy je to „blíže“ o malém úsilí, někdy je to „dále“ o nezměrném úsilí). Příklad prvního: jdete po úzké lesní pěšině a náhle se před Vámi zjeví kaluž. Nezbývá, než se k novému faktu nějak postavit: obrátit se zpět, obejít kaluž hustým porostem nebo si vzpomenout na dětská léta a s radostí si v ní začvachtat. Příklad druhého: jsou volby. Nebrání Vám v cestě, nemusíte je obcházet, můžete prostě jen projít kolem. Ale taky můžete investovat energii navíc a udělat si zacházku k nejbližší volební místnosti. Případně něco obětovat, třeba plánovaný weekend na chalupě. Kontext bude dost zásadně spolurozhodovat o tom, jak se k volbě postavíme.
To že jsme postaveni před volbu ve volbách, tedy ještě neznamená, že si nutně musíme jednu variantu vybrat a realizovat ji. Nepřekvapí, že právě kategorie ‚špatná – špatná‘ často vyústí do volby „ne-volby“. Občan může usoudit, že poměr přínos versus úsilí není motivující a nikam nejde. Nebo tento úhel pohledu vůbec neřeší a jen prostě zaujme pozici jakéhosi pozorovatele, který stojí mimo reálný svět a může si dovolit ten komfort nezvolit a jen ho pozorovat nebo ignorovat, ať si dějiny jdou svojí cestou. Možné to samozřejmě je, ale je třeba mít na vědomí, že v takovém případě zvolí jiní za nás. Někdo jiný, většinou neviditelný a neznámý, prostě „okolnosti“. Nemáme nejmenší důvod doufat, že by snad ten „někdo“ zohledňoval ve volbě naše zájmy a ne jeho zájmy. A může se snadno stát, že důsledky jeho volby na nás ve finále negativně dopadnou.
Z toho pohledu si dělím občany na ty, kteří okolnostmi hýbají (nebo se o to alespoň snaží, byť v omezené míře) a na ty, kterými je hýbáno. Nic mezi, žádná šedá zóna, ani mikrometr široká. I při vědomí ošidnosti každého přirovnání tu jedno mám: pokud hrajete Sportku, můžete vyhrát. Pravděpodobnost je hodně malá, ale je tu. Pokud nesázíte, nemůžete vyhrát. Nikdy! Asi namítnete: proč hrát, když moje sázenky jsou bezcenné, protože obsahují beznadějná čísla. Ano, chápu. Ale zamyslete se prosím nad následujícím: Vaše volba nebo ne-volba má jeden vedlejší efekt. S volbou přijímáte svůj díl odpovědnosti za osud světa. To má filozofický rozměr postoje k životu i rozměr ryze praktický. S ne-volbou to jsou „oni“, kdo mohou za okolní poměry. Můžete na ně nadávat, ale to je tak všechno. S volbou jste to Vy, kdo je za poměry spoluzodpovědný. A se spoluzodpovědností přichází aktivita. Volbou se Vaše chování změní v tisíci a jedné drobnosti. Například v tom našem prezidentském klání, od tohoto okamžiku je to „Váš“ člověk, budete ho sledovat na každém kroku a dnem i nocí přemýšlet, jak korigovat jeho kroky nebo jak mu dát alespoň zpětnou vazbu. No, možná ne až tak sveřepě, ale přece nějak. Ty drobnosti budou možná pohledem na jednotlivce neviditelné, ale v mase stejně k věci přistupujících občanů se už projeví.
V mém světě bych rád viděl co nejvíce volících občanů. I za cenu, že si budou muset doslova hodit korunou. Občany, kteří budou ke kategorii volby ‚špatná – špatná‘ přistupovat s pochopením, že vybrat lze pouze tu z variant, které leží na stole. Teoretické varianty, které jsou sice lákavé, ale na stole neleží, totiž ani při nejlepší vůli vybrat nelze a nemá tedy smysl nad nimi rozumovat.
24.09.2021 politikaprokazdeho.net
(99x známkováno, průměr: 2,15 z 5)