Tento článek nepíši proto, abyste mi v komentářích psali, jaký jsem debil. To už dneska, bohužel, vím a tím, že mi to budete připomínat, věci nijak nepomůžete. V roce 2008 jsme s bratrancem měli nějaké volné prachy, řekli jsme si, že je na pět let uložíme.
Bratranec dal jednorázově 150.000 a k tomu měsíční spoření 800 korun. Cílová částka tedy měla být 198.000 Kč. Já jsem dal jednorázově 50.000 Kč. Pět let uplynulo a pojišťovna Allianz, která za rok 2011 vykázala v České republice čistý zisk miliardu korun, nám vyplatila peníze, které nám pět let zhodnocovala. Bratrancovi to dělá 139.000 a mně 36.000 korun. Na těchto dvou smlouvách o jednorázovém investičním pojištění je zisk – 73.000 korun. Napsal jsem panu předsedovi představenstva, jak je možné, že pojišťovna, která se svými penězi hospodaří tak skvěle, se nedokáže postarat o peníze svých klientů.
Odpověděl mi ředitel úseku pojištění pan Libor Novák, a to, že pojišťovna Allianz nenese na propadu akciových trhů žádnou vinu. Podle slov pana ředitele byly prostředky standardně investovány. Tečka. Tolik prozatím tento příběh. Chtěl bych poukázat na to, že v tolik propagovaném druhém pilíři penzijní reformy, budou vaše peníze zhodnocovány podobně standardním způsobem. Po té, co si nastřádáte za celý život třeba tři miliony, napíše vám pan Libor Novák týden před odchodem do důchodu, že vaše peníze byly standardně investovány a že Allianz nenese žádnou vinu na propadu kapitálových trhů. Místo vámi našetřených tří milionů vám pak vyplatí jenom jeden a půl. To, že Allianz vyvíjí aktivity ve druhém pilíři, se můžete přesvědčit na každé televizní stanici v hlavním vysílacím čase. Apeluji na vás! Dobře si rozmyslete, kam dáváte své peníze. Preferujte raději nižší výnos se zárukou. Jinak s vámi zametou, že se nestačíte divit. Proto jsem napsal tento článek. Ne každý je profesor ekonomie, nebo alespoň dostatečně finančně gramotný, aby nenaletěl.
Pro ty z vás, které zajímá, jak je to dál. Podal jsem stížnost ČNB a podal žalobu k Obvodnímu státnímu zastupitelství v Praze. Ne kvůli tomu, že jsme přišli o prachy. Pojišťovna s námi totiž při sepsání pojistné smlouvy neudělala Analýzu potřeb klienta, kterou jí přikazuje Zákon o pojišťovnictví platný od roku 2004. Podle mého laického názoru pojišťovna nesplnila zákonnou povinnost, smlouva by měla být neplatná a peníze by nám měly být vráceny zpět. Tolik můj názor. V tomto státě se však každému měří jinak. A to, co jeden musí, tak druhý úplně tak nemusí. Pokud jste ale přišli v jednorázovém investičním pojištění o peníze po roce 2004, vzpomeňte si, jestli vás pojišťovák písemně upozornil na to, jaká rizika mohou nastat. Odborně se tomu říká Analýza potřeb klienta. Pokud ne, máte velkou šanci získat své peníze zpět.
(Zatím nikdo nehlasoval)