Plukovník na odstřel?

Featured Image

Tentokrát se pověnujeme tomu, co plukovník Prymula ve skutečnosti porušil nebo neporušil. Problém je, že lid je z těch opatření docela vystrašený a vůbec neví, co je v těch vládních nařízeních ve skutečnosti napsané, z čehož se odvíjí nesprávné závěry o tom, čím je plukovník vinen.

Předesílám, že cílem tohoto článku není jakkoli stranit plukovníku Prymulovi. Jeho osobu shledávám nedůvěryhodnou a jeho práci špatnou. Dal se dohromady s Babišem, spojil s ním své jméno a za všechny následné problémy si může sám.

Prymula usilovně tvrdí, že nic neporušil, a tento článek jsem začal psát se záměrem, že najdu něco, co porušil. Nicméně ukázalo se, že nebudu úspěšný. Ale třeba na něco přijdete sami…

 

Prymula navštívil restauraci

Většina lidí to vnímá tak, že restaurace jsou zavřené a nesmí do nich nikdo vstupovat. To ovšem zakázáno není, jak si ukážeme. Je třeba se podívat do toho vládního slintu, co tam vlastně stojí.

(…) tímto (…) vláda s účinností ode dne 22. října 2020 od 06:00 hod. (…) I. zakazuje (…) 2. přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary), s výjimkou v provozovnách, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, ve vězeňských zařízeních)

Jak vidno, vláda nezakázala chodit do restaurací ani je provozovat, zakázala přítomnost veřejnosti v nich. Kdyby vláda chtěla, aby do restaurací nikdo nevstupoval, pak by tam stálo „zakazuje přítomnost osob“, kdyby chtěla, aby restaurace nefungovaly, zakázala by jejich provozování.

Klíčovou otázkou nepochybně je, jak posuzovat pojem „veřejnost“ v kontextu provozování hospody. „Veřejnost“ je neurčitý právní pojem, přičemž vláda rezignovala na to, dopřát občanům trochu právní jistoty a v nařízení samotném poskytnout nějaké vodítko, co je veřejností míněno.

Občanský zákoník, což je norma dle mého názoru nejblíže k úpravě vztahů mezi občanem a putykářem, používá pojem „veřejnost“ v § 134, 166, 426, 434, 435, 1050 a 2523. Z nich většinou plyne, že za veřejnost se pokládají bíže neurčené osoby nemající k věci vztah, tedy někdo „z ulice“.

Asi nejvíce ilustrativní je v tomto kontextu § 2523.

Za pořadatele se považuje ten, kdo nabízí zájezd veřejnosti nebo skupině osob podnikatelským způsobem, a to i prostřednictvím třetí osoby.

Toto ustanovení naznačuje, kdo veřejnost je, ale také kdo veřejnost není, neboť odděluje veřejnost (tedy „kohokoli z ulice“) a pak „skupinu osob“.

Judikatura uvádí mj., že „Z pojmu »veřejnosti« plynulo by o sobě, že jenom takovou dražbu lze pokládati za veřejnou, která veřejně, tedy každému – aspoň každému, kdo má na ní vážný zájem – přípustná, a tvoří tak protiklad proti dražbě přípustné jenom určitým osobám.“ Dále upřesňuje, že neveřejné jsou dražby „přístupné jenom určitému okruhu osob. Jak široký je okruh ten, zůstává lhostejno.“ (NSS 845/23).

Tedy i judikatura, byť poněkud starší, má ve věci jasno. Přístupné pro veřejnost znamená přístupné pro lidi, kteří jdou náhodně kolem.

Nic tedy nezakazuje putykářovi, aby v putyce byl personál, stavební firma provádějící opravy, nebo třeba jeho přátelé, kterým se rozhodl uvařit, samozřejmě s respektem k dalším vládním omezením, jako je například počet osob u stolu nebo počet osob, které se smějí na jednom místě scháte. Musí však zajistit, aby v jeho podniku nebyla přítomna veřejnost.

Podle mně je z tohoto podezření plukovník spolehlivě venku. Ať chceme nebo nechceme. Toto ustanovení zákona neporušil.

V případném řízení bude správní orgán nucen se nějak vypořádat s pojmem „veřejnost“. Protože vláda, ve které plukovník tehdy seděl nevtělila do svého nařízení žádné vodítko, co se rozumí pro tyto účely „veřejností“. Prymula tak bude čelit právnímu problému kvůli jeho vlastní Schlamperei. Úsloví dog-eat-dog se tak lehce promění na dog-eat-itself.

Správní orgán bude muset neurčitý právní pojem „veřejnost“ vyložit pomocí analogie, jako jsem to udělal já, avšak s tím rozdílem, že já mohu analogie hledat ve prospěch i v neprospěch plukovníka, zatímco správní orgán smí analogie použít, pouze bude-li to obviněnému ku prospěchu. Pokud plukovník není právně neschopný, nebude shledán vinným.

 

Prymula si nenasadil roušku

Prymula byl vyfotografován, jak stojí před budovou, zjevně na odchodu, a nemá na obličeji hadr. Budeme vycházet z toho, že fotografie je věrohodná a nejedná se o nějaký Fotokrám, přičemž správní orgán bude muset zkoumat i to.

Spadněme tedy do hmotněprávního bahna. Co nařídilo ministerstvo zdravotnictví?

Ministerstvo zdravotnictví nařizuje (….) (v)šem osobám se s účinností ode dne 21. října 2020 od 0:00 hod. do odvolání tohoto mimořádného opatření zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, a to:

a) ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj),

b) v prostředcích veřejné dopravy,

c) na nástupišti, v přístřešku a čekárně veřejné dopravy;

d) v motorových vozidlech, ledaže se v motorovém vozidle nachází pouze osoby z jedné domácnosti,

e) na všech ostatních veřejně přístupných místech v zastavěném území obce, kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 2 metry, nejedná-li se výlučně o členy domácnosti.

Bod a) nelze použít, Prymula se zcela zjevně nenacházel ve vnitřních prostorách staveb. Bod b) ne, bod c) ne, leda by vyšlo najevo něco jiného. Bod d) ne, nebyl v motorovém vozidle, byť se tam hotovil nastoupit. Ohledně používání obličejové masky ve vozidle nevíme nic, Prymula uvádí, že si ji nasadil.

Máme tu bod e). Prymula byl na místě veřejně přístupném. Byl v zastavěném území obce. Zveřejněné fotografie zachycují situaci, kdy řidič s respirátorem otevírá Prygumovi zadní dveře od BMW a Pryguma jde od vchodu do restaurace k zadním dveřím. Prymula přitom ve vchodu žmoulá něco v ruce, pravděpodobně je to jeho černá rouška, kterou nás pravidelně vizuálně obštastňoval v těch jeho televizních corona show (pere si to někdy?). Poté jde Prymula do auta, řidič ho obejde a jako správný služebníček přidržuje dveře. Je velmi pravděpodobné, že na začátku měl Prymula od řidiče nutný odstup 2 m. Jedinou osobou, která je na fotografiích v Prymulově přítomnosti vidět, je jeho řidič.

Formálně se sice jedná o porušení vládního nařízení, ale intenzita tohoto jednání je pranepatrná.

Plukovníkův odhad, že roušku neměl nasazenou dvě vteřiny, bude podle všeho správný. Čili formálně je plukovník vinen a v očích rouškových fašistů se bude i po smrti smažit v ohni pekelném, ale z právního hlediska mu lze těžko něco významného přišít. Samozřejmě že v této věci je tendence posuzovat plukovníkovo jednání extrémně formalisticky, ale všichni asi chápeme, že takový výklad je v rozporu s odůvodněním, proč byla povinnost nosit roušky zavedena (zde se opět hodí připomenout, že pod tím vládním nařízením je podepsaný sám Prymula).

V této souvislosti se hodí poukázat ještě na dvě maličkosti.

Vládní nařízení je formulačně zmatené. Vláda požaduje nosit obličejové masky, pokud „dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 2 metry“. Jednak pokud je vzdálenost mezi osobami 2 metry, nejedná se už striktně vzato o stejné místo. Prymula a ta jeho banda diletantů by usnadnila správním orgánům pozici v řízení s Prymulou, kdyby v tom zákoně bylo něco jako „pokud osoba nemůže dodržet odstup k jiné osobě nejméně 2 metry“, zvláště když celé odůvodnění tohoto „právního“ předpisu pracuje s pojmem odstupu.

Pokud správní orgán dojde k závěru, že intenzita porušení zákona spočívající v nenasazení roušky na dvě sekundy je nikoli nepatrná, bude nutné postavit najisto, zda skutečně došlo k přítomnosti dvou osob na stejném „místě“ tak, aby mezi nimi byla vzdálenost nejméně dva metry, což nebude snadné, protože šířka chodníku je 1,5 metru a minimálně některé z fotografií naznačují, že vzdálenost 2 m k jediné tam přítomné osobě, tedy řidiči, zpočátku měl.

Zde vzniká otázka, jak má vlastně občan reagovat, když zcela legálně je venku bez roušky a najednou se objeví někdo, kdo náhle a bez varování vstoupí do toho 2 m perimetru.

Další zajímavou právní otázkou bude zavinění podezřelého Prymuly. Pokud by byl Prymula nedbalý, bude nutné mu prokázat, že věděl, že se k němu řidič, zpočátku stojící ve vzdálenosti zhruba 2 metry od Prymuly, může přiblížit na menší vzdálenost, ale že Prymula bezdůvodně spoléhal na to, že to řidič neudělá. Pokud se ukáže, že Prymula nebyl nedbalý ani to neudělal úmyslně, pak nebude přestupkově odpovědný.

Jinou otázkou související se zaviněním je, zda plukovník Prymula je schopen dostatečně přesně odhadnout dva metry. Prymula, i když podle svých verbálních projevů představuje extrémně uvědomělého občana, pokud jde o sociální distancing, s sebou nejspíš nenosí laserový dálkoměr, kterým by průběžně kontroloval vzdálenost k jiným osobám. Také by šlo, aby si na pleš upevnil nějaké tyče o délce 2 m, kterými by si odstup vynucoval mechanicky, ale zase by mu to komplikovalo například močení. V neprospěch plukovníka hovoří naopak skutečnost, že určitě v rámci svého vzdělání absolvoval předmět balistika a tudíž se u něj předpokládá vyšší schopnost odhadovat vzdálenosti.

Pokud by se v souvislosti s povinností nosit masky zavinění nezkoumalo, mohla by policie vyrábět podezřelé jako na běžícím pásu. Stačilo by, kdyby na nějaké liduprázdné ulici, kde chodí všichni bez roušky, policejní provokatér zezadu přiběhl k občanovi bez roušky a formálně by skutková podstata byla naplněna.

Troufám si tvrdit, že i z tohoto obvinění bude Prymula venku, i když to dá více práce než to první.

 

Řízení s Prymulou

bude bezesporu velmi zábavná kapitola správního práva trestního. Použiju terminologii z vojenství, aby to bylo i plukovníkovi dobře srozumitelné.

Být plukovník, volil bych jako první bojovou akci nepřímou palbu námitkou podjatosti celého správního orgánu počínaje primátorem Hřibem, přes jeho tajemníka až po uklízečku. Výkon přestupkové agendy, v rozporu s tím, co si veřejnost i média myslí, že je většině případů výkonem přenesené státní správy. Volení představitelé, jako třeba nějaký primátor Hřib, nejsou oprávněni do ní jakkoli zasahovat. Jelikož primátor Hřib veřejně oznamoval, že s Prymulou bude zahájeno řízení, ačkoli v té době ještě správní orgán nemohl disponovat podklady k zahájení řízení a primátor Hřib nemohl vědět, zda jsou podmínky k zahájení řízení dány, zjevně tam všichni k věci nemají neutrální poměr. Tento útok pravděpodobně bude odražen, ale obě strany při něm otestují reakce protivníka a přizpůsobí tomu své aktivity.

Poté, co správní orgán zjistí, že natrefil na obrněný cíl vedoucí obrannou palbu, bych se zakopal na pozicích a začal vést poziční válku skrze dokazování. Bude se jednat o klasickou materiální bitvu. Bude nutné předvolat svědky, a to zejména řidiče vozidla, pana Faltýnka, pana restauratéra a další osoby, které potvrdí či vyvrátí, zda se jednalo o restaurační zařízení či nikoli, zda v něm probíhala nějaká pohostinská činnost, zda tam byla přítomna veřejnost a podobně.

Prostě v této fázi bude rozhodující heslo no luck, all skill.

Dalším krokem je útok na nepřátelská citlivá místa. Svědectví by měl v řízení  poskytnout fotograf Blesku. Pokud to tedy byl fotograf Blesku a ne nějaký agent rozvědky, což pokládám za pravděpodobnější. Samotné fotografie nepokládám za postačující k určení toho, co se tam dělo, protože zachycují pouze určité momenty, zatímco k posouzení míry eventuální odpovědnosti obviněného i výše sankce je třeba vnímat celý deliktní děj, k čemuž fotografie nejsou z principu vhodným prostředkem. Správní orgán z toho nebude moci zacouvat, protože by tím zadarmo poskytl odvolací důvod, a v tomto okamžiku to začne být více toxické než útok bojovými plyny.

Bojová morálka správního orgánu se bude časem zhoršovat. Bude pod sílícím tlakem veřejnosti (=kdekoho z ulice), proč plukovník není ještě potrestán, budou padat věty typu „stát se to běžnému občanovi…“ a podobně. V nepřátelských řadách se budou prát tendence „nějak to zamést pod koberec“ (což v případě sledované kauzy není dost dobře proveditelné) s tendencí vydat imperfektní rozhodnutí i přesto, že toho nepřítel využije k protiútoku v odvolání. Druhá tendence nakonec zvítězí a do novin bude možné napsat, že bylo vydání rozhodnutí s velkým tučným „vinen“ a nějakou vysokou pokutou, čímž bude hlad obyvatelstva po co nejpřísnějším potrestání viníka ukojen a plukovník následně uspěje s odvoláním, po kterém bude následovat příklon k druhé z alternativ, tedy „zametení pod koberec“ formou vyhnití.

Alternativně bych rezignoval na zákopovou válku a volil ústup do předem připravených pozic. Tedy být procesně pasivní a co nejdřív dát veřejnosti to, co chce. Viníka. Výrokem, byť nepravomocným, bude plukovník shledán vinným a za rozbřesku mediálně popraven. Prvnostupňové rozhodnutí bude úspěšně napadeno odvoláním, a to už nikdo vnímat nebude, protože to jsou nějaký ty právnický kejkle. V případě porušení komických a nesmyslných nařízení se tento postup může vyplatit ještě z jiného důvodu. V mezičase může někdo jiný dosáhnout zrušení předmětných ustanovení, jako se to stalo s některými omezeními vyslovenými v první vlně, špinavou práci tak udělá někdo jiný.

Plukovník bude průkopníkem, jehož řízení naznačí směr obhajoby pro další občany, kteří budou popotahováni v souvislosti s delikty souvisejícími s nošením obličejových masek a proto nezbývá než doufat, že se plukovník neposere do maskáčů a předvede v defenzívě výkon hodný pozornosti.

Ano, bude to symbolický bratrovražedný boj. No a co, aťse žerou navzájem. Pro nás už jen kávičku.

 

Disclaimer

Autor není právník. Autor má rozsáhlé zkušenosti s přestupkovým řízením v dopravních věcech.

Autor nehodlá spekulovat, jaký byl účel schůzky Prymuly s Faltýnkem a dalšími dojiči Covidu. Autor by se rád domníval, že se chtěli jen dobře nažrat a probrat ilegální kšefty se zdravotnickým materiálem v místě, které se nedá snadno odposlouchávat a jehož okolí je přehledné. Všechny ostatní alternativy jsou horší. Zejména autora zarazilo, jak se Babiš po zveřejnění snímků vyděsil a nepřiměřeně reagoval. Tam se dělo něco závažnějšího.

Autor se osobně domnívá, že tam měli žranici a pak jeli domů. Nějaké roušššššky a podobné kraviny, co nařídili plebsu, jim byly úplně u prdele, protože oni jsou přece něco víc.

Cílem článku nebylo řešit symbolický kontext toho, že se pan ministr vyskytl na veřejnosti bez roušky. Autor pokládá povinnost používání obličejových masek, tzv. roušek za čistě politickou záležitost, vynucenou symboliku a je přesvědčen, že to plukovník Prymula vidí podobně. Starší názory plukovníka Prymuly na nošení roušek jsou všeobecně známy. Nemá proto plukovníku Prymulovi za zlé, že si roušku nevzal. Má mu za zlé jiné, mnohem závažnější věci.

 


28.10.2020 D-FENS

12345 (383x známkováno, průměr: 1,23 z 5)
22 276x přečteno
Updatováno: 28.10.2020 — 22:54

Reklama

D-FENS © 2017