Chrochty chrochty, ve veřejnoprávním médiu nám vystoupila paní Ester Kočičková, která přirovnala komunisty k prasatům.
A potrefená prasata se ozvala. Člověk by řekl, že na tom není přece nic divného, staré prase totiž novým kouskům nenaučíš, což ostatně potvrdil i průběh komunistické prvomájové demonstrace na Letné, kdy nám policie České republiky opustila uniformy a na okamžik se přeměnila v útvar ne nepodobný nacistickým SA-korps Ernsta Röhma a brutálně pozatýkala svobodné aktivisty, kteří přišli na komunistickou sešlost vyjádřit svůj svobodný názor.
Trochu odbočím. Marně si člověk láme hlavu na tím, čím vlastně pan Šinágl porušil onen zákon 84/1990 Sb. o právu shromažďovacím. Je sice pravda, že je v zákoně (jmenovitě v §7 odst. 1) napsáno, že „Účastníci shromáždění jsou povinni dbát pokynů svolavatele a pořadatelů a zdržet se všeho, co by narušilo řádný a pokojný průběh shromáždění.“ To je zdánlivě logické ustanovení, ale jak patrno, jeho výklad zřejmě vázne. Pokud si vzpomínám, komunističtí pořadatelé nevydali žádný pokyn o tom, že by se během projevů musel účastník zdržet všech hlasitých projevů (jako například hlasitých projevů souhlasu a potlesku) a pochybuji o tom, že by sympatizující komunističtí důchodci a tvrdí milicionáři byli panem Šináglem nuceni k jakýmkoli projevům násilí tím, že slyšeli z úst pana Šinágla pravdu a narušovali tak pokojný průběh demonstrace. Pan Šinágl neohrožoval nikoho zbraní, ba ani baseballovou pálkou. Pouze nahlas vykřikl to, co si většina národa stejně myslí, totiž že „Grebeníček lže“. Pokojný průběh demonstrace naopak porušili SA-diverzanti bez uniformy, kteří s projevy násilí začali a ještě k tomu použili policejní techniku. Ironií dnešní doby je, že zatímco pan Hitler si na svoje Sturm abteilungen musel najít peníze sám, soudruhu Grebeníčkovi jeho rudé eskadry platíme všichni ze svých daní. Byli jsme okradeni. Poněvadž postup rudých eskader ani vzdáleně nepřipomínal zákonný postup policie, obávám se, že jsme panu Grebeníčkovi zaplatili soukromou ochranku. Nějaký neznámý pachatel rozhodl o tom, že policejní orgány, které si všichni platíme, aby chránily a sloužily, budou použity k osobním potřebám hlavního velitele rudých prasat. To se mi nelíbí. Asistence rudých eskader jistě stála víc než 5000 Kč a tedy českým daňovým poplatníkům vznikla nezanedbatelná škoda. Někdo zcizil tyto prostředky a dal je k dispozici soukromé osobě na nezákonné účely. To zavání krádeží nebo porušováním povinností při správě cizího majetku a zločinným spolčením (zdravím tímto Sandstorma).
Je dobře, že komunisté ukázali, jakou reálnou moc v tomto státě mají, jak dokážou motivovat policejní složky k nadprůměrným výkonům. Člověk si tak uvědomí, komu v tomto státě policie slouží, což také vysvětluje, proč se normální občan spravedlnosti od policie nedočká. Také to staví názor, že se tvrdá komunistická diktatura nemůže vrátit, do úplně jiného světla. Prvomájová akce rudých eskader nade vší pochybnost ukázala, že může, což by mělo být popudem pro všechny slušné lidi, aby rudochovi přestali daňově přispívat na jeho rejdy a využili svých možností svobodného pohybu pracovní síly, které v současnosti nabízí Evropská unie.
Ideologicko-diverzní akce má další pokračování. Zájmy komunistů se jaly podporovat i oficiální instituce. Tak například z našich daní placený ministr vnitra Bublan prohlásil, že akce rudých eskader je prý naprosto v pořádku, že by to prý udělali v každém slušném státě. Prezident Klaus je oficiálně vítá na zámku v Lánech. Šéfredaktor veřejnoprávního rozhlasu Jan Pokorný – rozhlasu, na který všichni, kdo jej můžeme poslouchat, povinně přispíváme, nám řekl, že prý mu vadí hrubé výrazy a že prý nemůže omezit přístup komunistů do masmédia, na jehož vedení se podílí. Docela by mě zajímalo, zda by se pan Pokorný omlouval posluchačům rozhlasu také tehdy, kdyby Ester Kočičková řekla například že „Hitler byl prase“ nebo že „vrah Kajínek je dobytek“. Ačkoli nemůžu předjímat, co by pan Pokorný udělal, dovolím si tvrdit, že neomluvil. Nedovedu si prostě představit pana Pokorného coby strážce čistoty a neposkvrněnosti jazyka, kterak skenuje vysílání všech stanic českého rozhlasu a s vytrvalostí pracovníka armády spásy a buzeruje všechny kolem sebe za používání obhroublých výrazů s tím, že se posluchačům vždy vytrvale omlouvá za jejich použití. Copak od roku 1994, kdy se pan Pokorný dostal na šéfovský post ještě nikdy a v žádné stanici nezaznělo slovo „prase“? Ale téměř 100% zaznělo, jenom komunistům to tenkrát nevadilo. Omluvil se pan Pokorný někdy předtím za „prasárny“? Neomluvil. Omlouvá se až teď, když to vadí komunistům. 80% rozhlasových koncesionářů to nevadí, což bylo v anketách (např. na iDnes.cz) potvrzeno. Proč se jim tedy omlouvá, když oni o omluvu nestojí? Že by projev flagelantství, masochismu a mravní přecitlivělosti? Neomlouvá se „posluchačům“. Omlouvá se komunistům, to je jasné jako slunce – ale pak ať nic nekáže o morálce! Má mě za vola? Asi ano, protože o hrubé výrazy zde přece vůbec nejde.
Vrah Kajínek, který sedí na doživotí, dle soudního rozhodnutí zabil 2 lidi, Hitler měl na svědomí 50 miliónů mrtvých. Komunisté jich mají na svědomí možná dvakrát tolik, kromě toho mají na svědomí i další milióny okradených a ponížených lidí, mají na svědomí morální a ekonomickou devastaci čtvrtiny obyvatel zeměkoule. Komunismus, měřeno ztrátami na životech, majetku a morálce, je největší zlo, které kdy v minulosti tuto planetu potkalo. Komunismus je daleko horší než nacismus. Nacismus byl totiž natolik brutální, že každému bylo hned jasné, co musí udělat. Čeští piloti neváhali uprchnout do Velké Británie a bombardovat okupovaná území, ačkoli i jim muselo být jasné je to zaplatí životem i nevinní civilisté. Nacismus měl v sobě výrazný autodestrukční potenciál (copyright D-Fens) a to i přesto, že byl ekonomicky úspěšnější než komunismus. Je třeba si připomenout slova jednoho z vůdců komunistického hnutí, vzoru všech komunistů, pana Vladimíra Iljiče Uljanova alias Lenina: „Ochraňovat naši mladou republiku zavedením a prováděním tvrdých potlačení odstranit všechny viníky a podezřelé nebo ty, kteří by mohli být podezřelí, dát do koncentračních táborů vytvořit rudý teror, potrestat smrtí všechny osoby pokládané za vinné a členy jejich rodin dát do koncentračních táborů k tomu účelu zřízených.“ Co dělat proti komunismu, kdy si skupina lidí myslí, že pro splnění svých cílů mohou uplácet jednu polovinu národa a terorizovat tu druhou? Jelikož nemám v garáži strategický bombardér B-52 ba ani flintu a ani neumím se zbraněmi zacházet, musím psát na D-Fense a doufat, že až se komunisté dostanou k politické moci, tak stihnu rychle emigrovat, jinak mohu skončit i s celou rodinou s hlavou v komunistické oprátce.
Čeští komunisté tvrdí, že s tím oni nemají nic společného, že oni jsou demokraté, kteří budou ctít zákon a základní pravidla slušnosti. Proč tedy mají v názvu komunistický? Odpověď je nasnadě: komunisté se svým názvem lingvisticky a de facto hlásí k ideovému odkazu svých předchůdců, kteří vraždili, loupili, zotročovali a ponižovali miliony lidí po celé planetě. Kdyby tomu tak nebylo, musela by komunistická strana tento název změnit. Nezměnila ho, naopak je na něj hrdá. Hlásí se k odkazu Stalina, Brežněva, Gottwalda, Mao-Ce-Tunga, Kim-Ir-Sena a rudých Khmérů. Komunisté sympatizují s vrahy a budou to dělat stejně jako oni, až se dostanou k moci, to je téměř jisté. Z tohoto výčtu jasně vyplývá, že pan Šinágl měl pravdu. Grebeníček lže. Pan Šinágl od oficiálních institucí dostal, co si podle nich zasloužil, a to je velmi alarmující. Komunistu už nikdo nezmění – prase je a prasetem zůstane. Vždy si bude myslet, že pro svoje osobní blaho bude moci okrádat jiné, zavírat do koncentráků, s tím se slušný člověk musí smířit. V demokratické společnosti by měl mít každý právo vyznávat beztrestně svůj názor, osobně jsem pro totální zrušení verbálních trestných činů. V demokracii může hlasité urážlivé a diskriminující projevy společnost omezit, pokud se na tom shodně většina demokraticky zvolených zástupců. Musí se ale každému měřit stejným metrem. Případ pana Šinágla jasně prokazuje, že se zde stejným metrem neměří. Kryptokomunističtí představitelé našich demokratických institucí jsou dokonce připraveni potlačit byť sebemenší semínko odporu, které by mohlo komunistům stébélko přes cestu přeložit. Bojíme se nástupu komunistů k moci? Ale vždyť oni už ji reálně mají! Jejich sympatizanti sedí na klíčových postech na policii, na úřadech, v rozhlase, na ministerstvech, ve firmách, v nemocnicích. U soudů, které vedou bývalí komunisté, panu Šináglovi ani jiným spravedlnost nikdo garantovat nebude, vysmějí se mu. Představují neproniknutelnou kliku zmrdů, která k mocenským kohoutkům nepustí slušné lidi. Příslušníci této kliky mají pochopitelně legitimace různých politických stran a hrají si na politickou soutěž, aby lidem unikla podstata, v čem to vlastně žijeme. Vše zastřešuje prezident, když tvrdí, že mimo oficiální a loajální kliku zmrdů nemá nikdo co mluvit do politiky a že jakákoli občanská angažovanost mimo politické strany je projevem nepřátelství, který je třeba potírat. Kampak na něj s lidskými právy. Loajalita se stala základním měřítkem úspěšnosti, lidé se neposuzují podle činů, ale podle toho, kdo vypustí z huby větší blábol a kdo je s kým kamarád, jsi-li bílá krysa, černé krysy tě ukoušou. Rudé krysy vpřed, zpátky ni krok, modré krysy nabízejí šanci, prý pro všechny. Tak daleko jsme všichni došli, sami přejímáme komunistický styl jednání aniž si to uvědomujeme. Často podobně jako komunisté nejsme schopni svobodné diskuse, nejsme schopni si uhájit svůj názor. Nejsme ochotni si vydělávat prací a nejsme ochotni za ni pořádně zaplatit. Myslíme si, že obětovat se musí vždy ten druhý, že máme právo pouze na požitky. Útočíme, neargumentujeme. Nejsme schopni si připustit, že pravdu má ten druhý, poučit se, nejsme schopni osobního vývoje. S psí oddaností lpíme na tyranovi, který nabízí drobty ze svého stolu. Příliš pesimistický pohled? Tak proč se nikdo mocný nepozastavuje nad případem Šinágl a jsou alespoň někteří tak přecitlivělí vůči výrokům paní Kočičkové? Které zmrdy v tomto státě je libo zvolit? Je to úplně jedno. Možná by to chtělo zvolit komunisty. Pracovití a slušní lidé, kteří mají co nabídnout, s pudem sebezáchovy by aspoň dostali impuls emigrovat a to by asi bylo to nejlepší, co by bylo možné pro ně udělat. „Opustíš-li mne, nezahynu, neopustíš-li mne, zahyneš.“
Člověk si klade otázku, kam až sahá demokracie. Zda osoby, které svoji politiku staví na vraždách a loupení mají mít přístup do masmédií jenom proto, že je v této zemi podporuje dostatečné procento lidí. Zda je správné, že se s nimi baví prezident republiky, který má být největší morální autoritou. Zda je každá prasárna slušná, pokud o ní přesvědčím dost lidí. Tak mě napadá, že bych mohl být v této zemi úspěšný a pořádně si nahrabat. Založím Nacionálně-socialistickou stranu vrahů a loupežníků. Sice bych chtěl být komunista, protože to by mi nedalo tolik práce přesvědčit lidi, ale na tento název již má jedna strana copyright. Ve svém programu slíbím zdejším důchodcům důchody ve výší dvojnásobku průměrného platu zdejších managerů a létání pečených holubů rovnou do huby. Jsem si jistý, že jich bude dost, co mě budou volit. Pak přijdu za panem Pokorným z Českého rozhlasu a za pány z veřejnoprávních a soukromých televizí a budu požadovat přístup do masmédií. Pan Pokorný je přece velký demokrat, který dbá na to, aby demokraticky zazněl každý legitimní politický názor. Pro pana Dvořáka z Novy budu jistě atraktivní výplní vysílacího času mezi Esmeraldou, Superstar a reklamou na menstruační vložky, slibuji, že zvýším sledovanost. Když můžou být v rozhlase a televizi komunisté, určitě budu úspěšný.
Člověk si klade také otázku, zda ty tisíce lidí, kteří jsou členové komunistické strany a ty statisíce lidí, kteří je volí, nejsou rovněž prasata. Zda jsou prasata ti lidé, kteří umožňují komunistům masivní kampaň v médiích, kteří je tam zvou a kteří si od nich nechávají zaplatit billboardy. Můžeme urážet lidi s minimálním důchodem na pokraji chudoby, že volí toho, o kom si myslí, že jim přinese lepší osobní prosperitu? Můžeme urážet někoho, že se stará o svoji obživu a tvrdí, že komunista je zákazník jako každý jiný? V případě, že by se jednalo o demokratickou stranu, pak těžko. V případě, že se jedná o komunisty musím s veškerou vážností říct, že jejich členové, voliči i obchodní partneři prasaty jsou. K cestě za osobní prosperitou se totiž nejde přes mrtvoly, existují základní mantinely, kterým se říká morálka. naši důchodci (a nejen oni) sice na současnou morálku žehrají, sami její podstatu ale statisticky porušují nejvíc tím, že komunisty volí. K této volbě je nikdo nenutí, mohou si vybrat, zda budou slušní. Být slušný neznamená věšet komunisty na strom, když je potkáte, pouze to znamená přerušit s nimi všechny styky, ať se starají o sebe. Vyřadit je ze společnosti, neprodat jim skývu chleba. Neobsloužit je v restauraci. Každý slušný člověk by měl udělat svůj malý soukromý system shutdown, nejen ve vztahu ke komunistům, ale ve vztahu ke všem, kdo si myslí, že morálka je sprosté slovo. I kdyby to byl jeho nejlepší kamarád. Kamarády neobhajujeme, když provedou nějakou lumpárnu, kamarády si vybíráme z těch, kteří lumpárny nedělají. Kdo byl v civilizované zemi, ví jaký poprask tam způsobí, když řeknete, že židi nebo cikáni patří do plynu, ví že by se společensky znemožnil. U nás víme kulové, takže je postavení komunistů vlastně velmi logické. Komunismus se nám zažral pod kůži. Činnost komunistů je nade vší pochybnost mimo tyto mantinely morálky, nemají mít přístup nikam natož do veřejnoprávních médií, protože to uráží slušné lidi. Nikoho nemůžeme donutit, aby přestal být komunistou, ale nelze přece po nikom chtít, abych činnost komunistů, mající za cíl zničit občanské svobody, financoval a podporoval. Nelze po nikom chtít, aby se s nimi bavil. Tedy ne, pokud bychom byli ve slušném státě.
Nebudu originální, když řeknu, že omluvu zaslouží prasata. Prase domácí je milé užitečné zvíře, které je zdrojem obživy pro mnoho lidí. Z hlediska mentality prasete by mě ale spíš vadilo, že musím po několika měsících výkrmu na jatka, abych mohl být sežrán bandou ignorantů, co si říkají Češi a sami sebe považují za vzor dokonalosti. A tak se prasatům omlouvat nebudu, protože jím vepřové a bylo by to ode mě pokrytectví. Jenom mě napadá, že srovnání komunistů s prasaty asi nebude ten pravý příměr, přestože jej použil i George Orwell ve svém kultovním románu.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)