Po první části přednášky Michaela Crichtona na Caltechu, která vysvětlila, proč je „vědecký konsensus“ oxymoron a jak jsme se od hledání mimozemšťanů dostali ke mediálním kampaním a strašení Nukleární zimou se dostáváme k části druhé, ve které Crichton rozebírá, jak jsme se od Nukleární zimy dostali až ke strašení (lidmi způsobeným) Globálním oteplováním, jaký inherentní problém mají počítačové modely a projekce budoucnosti, proč má současná věda problém s nestranností a co by se s tím dalo dělat.
Jak se 20. století blíží ke konci, spojení mezi tvrdými vědeckými fakty a politikou je stále pružnější. Částečně za to může rostoucí samolibost vědců; částečně nedostatek dobrého vědeckého vzdělání na školách; částečně vzestup aktivistických organizací, které jsou nesmírně efektivní v získávání mediální pozornosti a vlivu na politiky; a z velké části je to kvůli tomu, že média ustoupila z pozice nezávislého zkoumání faktů. Úpadek médií je pro naši zemi těžkou ztrátou. Když ani věhlasné deníky jako New York Times nedokáží rozlišovat mezi fakty a editoriálem s osobními názory redaktora a namísto toho smíchají oboje dohromady na titulní straně, kdo udrží laťku zvednutou nahoře?
A tak jsme ve světě, kde je možné cokoli a věda — či spíše ne-věda — je služkou pochybného politikaření dospěli ke globálnímu oteplování. Nechci tu znova omílat podrobnosti největšího z démonů, kteří děsí dnešní svět. Toliko bych chtěl připomenout povědomý vzorec, kterým se etabloval.
Nedostatečné důkazy jsou přehlíženy kvůli nemístnému honu za co nejširšími politickými opatřeními, a granty jsou přiznávány těm, kteří přichází se závěry, které se hodí jejich mecenášům. Další v pořadí je izolace těch vědců, kteří mají jiný názor, a jejich označení za outsidery a „skeptiky“ v uvozovkách: za podezřelé jedince s podezřelými motivy, lokaje velkých znečišťovatelů, reakcionáře nebo jednoduše proti-ekologické fanatiky. Zkrátka končí veškerá debata — a to přesto, že i někteří prominentní vědci mají výhrady k postupům, které se v této oblasti používají.
Kdy se slovo „skeptik“ stalo v oblasti vědy nadávkou? Odkdy se slovo „skeptik“ dává do uvozovek?
Modely nahrazují realitu…
Pro vnějšího pozorovatele je největší změnou na celém tom sporu ohledně globálního oteplování důraz, jaký se klade na modely. Kdysi, v době, kdy byla v módě Nukleární zima, se lidé dovolávali počítačových modelů, aby svým závěrům dodali větší váhy: „k těmto výsledkům jsme došli za pomoci počítačových modelů.“
Dnes jsme někde jinde: velkolepé počítačové modely samy vytváří zkoumaná data (viz Mannova hokejka, pozn. překl.). Věrohodnost modelů se již neposuzuje tím, zda a jak korelují s realitou (zda po dosazení historických dat dospějí k historicky naměřeným výsledkům): namísto toho mají počítačové modely čím dál tím častěji poskytovat data z reálného světa namísto měření. Jako kdyby se jednalo o objektivní skutečnost. A pokud se jedná o předpovědi budoucího vývoje, skutečně tak s nimi zacházíme. Ohledně roku 2100 nemáme žádná změřená data, pouze výsledky modelů.
Fascinaci počítačovými modely velice rozumím. Richard Feynmann ji nazýval chorobou. Obávám se, že měl pravdu. Protože do bodu, ve kterém se nyní nachází debata o globálním oteplování, se můžete dostat pouze tehdy, když strávíte až příliš času tím, že se soustředíte jen na obrazovku počítače.
Předpovědi, jaké bude počasí za pár dní nikdo nevěří. Ale najednou máme věřit předpovědím, co bude 100 let v budoucnosti? A na základě takových předpovědí vynakládat masivní finanční prostředky? Copak se všichni zbláznili?
Z odstupu nemohu než konstatovat, že arogance tvůrců modelů je naprosto dechberoucí. V každém století existovali vědci, kteří tvrdili, že vědí úplně všechno. Klima může být — tím si nikdo není úplně jistý — chaotický systém, takže všechny předpovědi jsou, slušně řečeno, pochybné. Ale i kdyby byly naprosto perfektní, nikdy nemohou správně počítat se společenským vývojem.
Tvrdit cokoli o tom, jak bude vypadat svět za sto let, je jednoduše absurdní.
Koupili byste akcie, které bych vám nabízel s tím, že za 100 let budou určitě ziskové? Nebo byste si mysleli, že je to tak nepravděpodobné, že to musí být podfuk?
…a ignorují stěžejní vstup: lidskou kreativitu
Představte si, jak asi smýšleli lidé třeba v New Yorku v roce 1900. Kdyby se měli strachovat o budoucí generace, co by je asi znepokojovalo? Nejspíše — kde lidé seženou dost koní? A kdo se postará o všechny ty koňské koblihy? Už v roce 1900 byl s odpady koňského trávení docela problém; jen si představte, o kolik horší by musel být o století později, kdy by mnohem více lidí jezdilo na mnohem více koních?
Skutečnost byla samozřejmě zcela odlišná: během pár let již na koních — vyjma pro zábavu — nejezdil nikdo. V roce 2000 pokrývá 80% rancouzské spotřeby energie zdroj, o kterém se v roce 1900 nikomu ani nesnilo. Německo, Švýcarsko, Belgie a Japonsko z tohoto zdroje, v roce 1900 naprosto neznámého, pokrývá přes 30% své spotřeby energie. Připomínám, že v roce 1900 lidé nevěděli, co je to atom. Neznali jeho strukturu.
Také neznali rádio, letiště, film, televizi, počítač, mobilní telefon, proudový letoun, antibiotika, vesmírnou raketu, satelit, MRI, ICU, IUD, IBM, IRA, ERA, EEG, EPA, IRS, DOD, PCP, HTML, internet, interferon, instant replay, dálkové ovládání, rychlé vytáčení, genovou terapii, rekombinaci DNA, geny, elektrickou svářečku, termokamery, prozac, jednodílné plavky, stripkluby, email, magnetofonové pásky, CD, airbagy, plastické výbušniny, plasty, roboty, auta, liposukci, transdukci, supravodivost, parabolické antény, aerobic, ovocné koktejly, ultrazvuk, nylon, viskózová vlákna, teflon, optické kabely, zánět karpálního tunelu, laserové operace, laparoskopii, transplantace kůže a ledvin ani AIDS.
Kdybyste se o něčem takovém zmínili člověku z roku 1900, naprosto by netušil, která bije.
A teď mi řekněte, že umíte předpovědět, jak bude vypadat svět v roce 2100. Řekněte mi, že má vůbec smysl to zkoušet.
Naše modely se toliko snaží přenášet současnost do budoucnosti.
Jsou odsouzeny k tomu, aby se spletly. To je jasné každému, kdo se nad tím byť jen na chvilku zamyslel.
Připomínám, že za života současných prominentních vědců již jsme měli několik příkladů toho, jak byly takové předpovědi poraženy na hlavu díky nové technologii. Mám na mysli tzv. „Zelenou revoluci“ (nástup umělých hnojiv a nových hospodářských postupů, které výrazně zvýšily výnos Polí, pozn. překl.). V roce 1960 se Paul Ehrlich nechal slyšet, že „Bitva o nasycení lidstva je u konce. V 70. letech budou svět sužovat hladomory; stovky milionů lidí zemřou hlady.“ Deset let poté předpovídal, že během 80. let zemřou čtyři miliardy lidí, včetně 65 milionů Američanů. Masové hladomory, které předpovídal, se nikdy nestaly skutečností — a podle všeho se jí ani nikdy nestanou. Ani počet obyvatel nedosáhne hodnot, jaké předpovídal před deseti lety. V roce 1990 předpovídali tvůrci klimatických modelů, že v roce 2100 bude na Zemi žít 11 miliard lidí. Dnes se zdá, že pravděpodobnější je 7 miliard, a odhady klesají. Ale to nikdo nemůže vědět s jistotou.
Nemůžeme si nevšimnout, jak neuvěřitelně se historie globálního oteplování podobá Nukleární zimě. Stejně jako prvotní studie o Nukleární zimě říkaly, že ve hře je příliš neznámých, než aby z toho šly vyvozovat jakékoli závěry, i prvotní studie na téma globálního oteplování konstatovaly, že jsou zde značná omezení, co můžeme skutečně předpovědět ohledně změn klima. Pracovní verze správy IPCC z roku 1995 uváděla, že „Jakákoli tvrzení o nálezech významných změn klima patrně zůstanou značně kontroverzními, dokud se nepodaří zmenšit nejistoty, které panují ohledně proměnlivostí přírodních dějů.“ Také se v ní uvádělo, že, cituji, „Žádná studie doposud neprokázala, že by za celé nebo část klimatických změn mohla lidská činnost.„
Tato tvrzení byla odstraněna a namísto nich bylo napsáno, že „Jsou důkazy o znatelném podílu lidské činnosti na klima.„
Je zřejmé, že jsme se v této záležitosti dostali do bodu, kdy jsou věda a politika tak promíchány, že je obtížné, ne-li zhola nemožné, je oddělit. Ohledně našeho zkoumání globálního oteplování by nestranný pozorovatel mohl klást závažné otázky — jako zda se snažíme zlepšit kvalitu našich pozorování, zda se systematicky snažíme získávat informace, které by vyjasnily stávající neznámé, nebo zda náš výzkum na tomto poli usměrňuje nějaký neuzaujatý orgán.
Odpovědí na všechny tyto otázky je: ne. Neděláme a nemáme.
Jak zachránit vědu?
Když přemýšlím nad možnostmi řešení těchto problémů, z historického vývoje od SETI k Nukleární zimě, Pasivnímu kouření a následně Globálnímu oteplování mi vyplývá jedno: v budoucnosti se stále více vážných společenských problémů bude týkat technických záležitostí. A bude se jednat o problémy, které budou lidem na obou stranách ležet hluboce na srdci.
A v tuto chvíli nemáme žádný mechanismus, jak se dobrat správných odpovědí. Takže jeden zkusím navrhnout.
Stejně jako jsme si zvykli na to, že při testování léků používáme dvojitě slepý test musíme tento standard zavést i v dalších oblastech bádání. Stále se zvyšující využívání počítačových modelů vysloveně volá po tom, aby byli odděleni ti, kdo modely vytvářejí od těch, kteří je ověřují. V současnosti je věda až příliš podnikatelská: vědecké týmy soupeří o peníze od organizací, které často mají zjevný zájem na tom, jak mají vypadat výsledky bádání — nebo alespoň působí takovým dojmem, což škodí úplně stejně. To pro vědu není zdravé (neboť „vědeckost“ se společensky stala synonymem pro „nezpochybnitelnou pravdu“, se kterou pak mávají politici a aktivisté — pozn překl.)
Dříve či později musíme v naší zemi zformovat nezávislý výzkumný ústav. Ten musí být financovaný průmyslem, vládou a sponzory — jak filantropy, tak trusty. Takto získané peníze musí být smíchány na jednu hromadu, aby vědci nevěděli, kdo je platí. Institut musí na zkoumání každé záležitosti vyčlenit více, než jenom jeden tým, přičemž výsledky bádání budou dopředu vědět, že výsledky jejich bádání budou následně ověřovat další, nezávislé skupiny. V mnoha případech bude nutné, aby tvůrci měřících metodologií neprováděli a aby ti, kdo sbírají data, nebyli zároveň těmi, kdo je pak analyzují.
Kdybychom s takovouto precizí zkoumali data, která máme o teplotě, bylo by mnohem jasnější, nakolik můžeme věřit teorii o člověkem způsobeném globálním oteplování a nakolik je tedy důležité kvůli ní přijímat nějaká opatření.
Má přednáška se chýlí k závěru a už slyším, jak někteří z vás řeknou — „no a co má být. Tak jsme udělali pár chyb. Tak pár vědců trochu přehnalo své tvrzení a mají máslo na hlavě. A co jako.„
Inu, to je jednoduché.
Věda, nebo mocenský nástroj politiků a aktivistů?
V poslední době se toho celkem dost namluvilo o postmoderních tvrzeních v tom smyslu, že věda je jen druh moci nad lidmi, postavený na speciálních konstrukcích, které mají vyvolat dojem, že myšlenky, které se ve skutečnosti vůbec nezakládají na objektivních faktech, jsou objektivní a pravdivé. Razí se názor, že věda je jen další obor podnikatelské činnosti. Tato myšlenka mnoh vědců rozzlobila, a mne také. Leč události z poslední doby mne donutily se zamyslet nad tím, zda to není pravda. Jako příklad si můžeme dát dánského statistika, Bjorna Lomborga, který napsal knihu, zvanou „Skeptický environmentalista.“
Vědecká komunita na ni zareagovala způsobem, jaký se dá popsat pouze jako hanebný. V odborné literatuře si stěžovali, že do toho vůbec nemá co mluvit, protože není odborník na Zemi (což třeba v případě IPCC vůbec není problém — pozn. překl.) Vydavatel jeho knihy, Cambridge University Press, se ocitl pod palbou kritiky, že by jejich editor měl být vyhozen a že všichni „správně smýšlející vědci“ by vydavatelství měli bojkotovat. Bývalý prezident AAAS se beřejně poidivoval, jak mohlo Cambridge „vydat knihu, která očividně neprošla peer-review„, ačkoli Lomborgův rukopis ve skutečnosti peer-review prošel, a to od třech odborníků na Zemi na obou stranách Atlantiku, z nichž všichni doporučili vydání rukopisu. Ale co za vědce útočí na vydavatelství? Copak se jedná o nějaký nový McCarthismus, akorát ze strany vědců?
Nejhůře ze všech se choval časopis Scientific American, který se zřejmě snažil potvrdit ono postmoderní tvrzení, že věda je o moci, nikoli o faktech. Scientific American napsal proti Lomborgovi jedenáctistránkový štvavý článek, ve kterém ovšem našel pouze devět faktických chyb, navzdory tvrzení, že inkriminovaná kniha „jen přetéká lehkomyslnými chybami.“ Bylo to ubohé; hemžilo se to výpady „ad hominem“, které jej přirovnávaly k popírači Holocaustu. Vydání onoho časopisu mělo nadpisek: „Věda se brání Skeptickému environmentalistovi.“ Vážně? Věda se musí bránit? K čemu jsme to dospěli?
Když Lomborg požádal o místo v časopise, aby mohl vyvrátit kritiku své knihy, byla mu poskytnuta stránka a půl. Když řekl, že to nestačí a vyvěsil statě svých kritiků na svůj web, kde je detailně rozebral, Scientific American mu pohrozil žalobou za narušení copyrightu a donutil jej svou obhajobu stáhnout.
Další útoky vyjasnily, o co jde. Lomborg je obviněn z kacířství. To je důvod, proč žádný z jeho kritiků nemusí podložit své útoky. To je důvod, proč jsou najednou fakta nepodstatná. To je důvod, proč je na něj možné útočit těmi nejhoršími verbálními výpady. Je to kacíř.
Samozřejmě — kterýkoli vědec může být obviněn úplně stejně, jako Galileo. Jenom jsem si nemyslel, že v roli Matky církve uvidím časopis Scientific American.
Je toto nová tvář vědy? Upřímně doufám, že nikoli. Ale stane se jí, pokud zde nebude usilovná a koordinovaná snaha předních vědců oddělit vědu od politiky. Již zesnulý Philip Handler, bývalý prezident Národní Akademie Věd, prohlásil, že „věda slouží společnosti nejlépe tehdy, když dostojí vědecké etice — nikoli té politické. Pokud se vědecká komunita nezbaví šarlatánů, veřejnost nebude schopna rozeznat mezi šarlatány a vědou a celý národ tím utrpí.“ Osobně se nestarám o národ — ale mám starosti o vědu.
Děkuji vám za pozornost.
„Globální oteplování způsobují mimozemšťané“
Přednáška Michaela Crichtona
Caltech Michelin
17. ledna 2003
Přeložil cover72, část 2/2
Zdroj překladu: https://www.cfa.harvard.edu/~scranmer/SPD/crichton.html
Některé filmy mají na konci takové krátké shrnutí, jakým směrem se nadále ubíraly osudy hlavních (anti)hrdinů. Zde je to nanejvýš na místě. Takže:
- Frank Drake postavil svou akademickou kariéru na hledání mimozemšťanů. I tak to dotáhl na emeritního profesora Kalifornské univerzity v Santa Cruz, kde zároveň po 4 roky působil jako děkan tamní fakulty přírodních věd. Mimo to byl po tři roky předsedou Výboru pro fyziku a astronomii Americké Akademie Věd.
- Carl Sagan postavil svou kariéru na planetologii a popularizaci vědy. Z Drakovy rovnice vyvodil, že civilizace směřují ke sebezničení (doom!) a začal se politicky angažovat. Vyjma doomsayingu o Nukleární zimě vydal přes 600 vědeckých prací a 20 knih. Pikantní je zvláště to, že dokázal sloučit svou usvědčenou pseudo-vědu (Nukleární zima a doomsaying při požáru ropných polí v Kuvajtu) s vehementním bojem proti pseudovědě a špatným a nedostatečně skeptickým vědeckým praktikám.
Spolu se Stephenem Hawkingem od počátku propagoval GO a to v tak extrémních rozměrech, že „díky skleníkovému efektu, způsobenému spalováním fosilních paliv, se Země může stát tak nehostinnou, jako Venuše.„ - Richard Turco, jeden z hlavních spoluautorů Saganova doomsayingu o Nukleární Zimě, pracuje na Kalifornské univerzitě v LA a předsedá Institutu pro životní prostředí. Propaguje teorii o člověkem způsobeném GO a je vedoucí osobností projektu „zastavit AGW rozprašováním síry do atmosféry“.
NASA jej dvakrát vyznamenala cenou za výtečný výzkum. - Paul Ehrlich, který spolu se Saganem mediálně odpálil teorii o Nukleární zimě, s doomsayingem nikdy nepřestal. Před Nukleární zimou se proslavil mj. výrokem z roku 1970, že „do 10 let vymřou všechny důležité organismy v moři a pobřeží bude muset být evakuováno kvůli smradu z mrtvých ryb„, i nadále podporuje eugeniku vč. vládou prováděné sterilizace. Přestože byl skrze svůj výrok „Kdybych byl Gambler, vsadil bych se, že v roce 2000 přestane Velká Británie existovat“ a následnou sázku s ekonomem J. Simonem na hlavu poražen, i nadále tvrdí, že další nárůst počtu obyvatel Země způsobí strašlivé škody a katastrofu; že jeho předpovědi hladomoru se ještě naplní; a jezdí po přednáškách po celém západním světě, kde vysvětluje, že lidé v dané zemi jsou „přemnožení“ a měli by mít co nejméně dětí.
Co se týče AGW, chvástá se, že GO předpověděl a spolu s Johnem Holdrenem, který pak dělal Obamovu „cara“ pro vědu, psal proti Lomborgově knize v „inkvizitorském“ číslu Scientific American z ledna 2002. - EPA nejenže prošel podvod s pasivním kouřením, ale v roce 2012 si vydupala, že CO2 spadá pod „zdraví ohrožující látky“ a tudíž může regulovat jeho vypouštění. Odvolací soud jí dal za pravdu, že „rozhodnutí EPA o škodlivosti CO2 je nezpochybnitelné“ a, to add insult to injury, komentoval to slovy „takto funguje věda.“
Pár odkazů na konec:
- Seznam hříchů IPCC od analytika, specializujícího se na boj s korupcí a píšícího o GO — má i pěkné shrnutí 5 zveřejněných sad teplotních dat, ze kterých plyne, kterak se od roku 2002 globálně neotepluje (a tak se predikce globálního oteplení musela změnit na globální změny klima) a zejména seznam 50 vědců, kteří vystoupili z IPCC, protože IPCC překroutilo, cenzurovalo nebo ignorovalo jejich závěry, které nebyly v souladu s „konsensem“ o AGW.
- Jak se dělá 97% konsensus? Odpůrci teorie o lidmi způsobeném GO (AGW) se jednoduše započítají jako zastánci AGW.
- Zdá se, že z geologických záznamů plyne, že obsah CO2 v atmosféře a teplota naprosto nekorelují.
- Mark Landsbaum zkompiloval i ty méně známé skandály a podvody alarmistů. Věděli jste třeba, že Rusové zjistili, že klimaalarmisti pro jistotu úplně ignorovali ty měřící stanice, které se nacházely v chladnějších částech Ruska (RussiaGate) a jejich američtí kolegové pro jistotu stanice, které se nacházely v chladnějších regionech úplně zrušili (U.S.Gate), čímž průměrná teplota v obou případech „překvapivě“ stoupla?
- A abyste se mohli podívat, jak píší a mluví ti „správní vědci“, je tu jeden článek od alarmistů. Dozvíte se v něm, že kdokoli kritizuje AGW nebo Al Gora je „nepřítel vědy“ a „ve skutečně vědeckých kruzích“ se takovým říká „prdeláci“ a „zmrdi“.
(20x známkováno, průměr: 3,40 z 5)