Obžaloba státní školy, Díl 3.: Loupež rodinného času za bílého dne aneb Rodič jako neplacený bachař - zpět na článek

Vzdělání není o tom, uskladnit v mozku sumu vědomostí, ale o tom, naučit se myslet a chápat souvislosti a principy.

Určitá míra donucení a buzerace je k tomu nezbytná – malé dítě se bude dobrovolně něco učit jenom asi dost vyjímečně, aktuálně bude imrvére čumět do mobilu a hrát počítačové hry.

„Vzdělání je to, co vám zůstane, když zapomenete všechno, co vás naučili ve škole“ (Karel Čapek).

Konkrétní příklad – moje matka, inženýrka ekonomie, byla skladníkem vědomostí.

V mozku měla miliony přihrádek, a když bylo třeba řešit konkrétní problém – třeba obsluhu ústředního topení v domě – začala otevírat přihrádky jednu po druhé a hledat řešení.
Opakovaně na jednoduchých schématech jsem se jí obsluhu topení snažil vysvětlit – marně.
(Kotel je dutý a je v něm voda, která se ohřívá a proudí do radiátorů, pokud se tok vody přeruší, nastane problém).

Napsala si spousty lístečků a ty poztrácela, topení vnímala jako jakýsi zvláštní druh kamen, ve kterých když se zatopí, tak se po čase začne dělat v domě teplo.

Takže jednoho zimního dne bratr po odchodu do práce uzavřel hlavní kulový uzávěr nad kotlem, aby neutíkalo teplo komínem.

Matka později zatopila, a když se brácha vracel z práce, v baráku zima a „Nechoď do sklepa, asi to vybouchne…!“

I člověk formálně vzdělaný může být blbcem nebezpečným svému okolí, zvláště pokud se dostane k nějaké vedoucí funkci, a má přebujelé ego a nenechá si nic od druhých vysvětlit.

Matka ale uměla jazyky, němčinu, angličtinu, francouštinu, ženské mají prostě lepší talent pro cizí jazyky, domnívám se, že je to od dob, kdy si je pračlověci navzájem kradli.

Kdo jazyky neovládal, byl pro ni zaostalý idiot, i když chápal princip ústředního topení.