Obžaloba státní školy, Díl 1.: Historický podvod aneb Jak z nás stát udělal pruské vojáky - zpět na článek
Počet komentářů: 178
Přidat komentářNapsat komentář
Musíte se přihlásit, pokud chcete komentovat.
D-FENS © 2017
Musíte se přihlásit, pokud chcete komentovat.
Abych správně pochopil kruciální mesidž celého elaborátu – na ZŠ se tedy učí až moc (resp. že se tam vůbec učí)? Pokud je to tak, pane autore, jaká je Vaše spřízněnost se zrůdou Kartousem a co Vás vede k vydání článku zrovna tady?
Každý má přeci právo na slušnou práci.
https://www.youtube.com/watch?v=TjrfuDAEl10&t=240s
fadtwi:
Takže to asi nemá smysl otvírat.
A ještě to anoncuje serii.
Zkuste si někdo cvičně udělat rakousko-uherskou maturitu ze začátku 20. století. Já jsem to nedal, a to jsem v ČSSR maturoval s vyznamenáním (klasicky čeština-matika-ruština-dějepis) a dopracoval jsem se i k červenému diplomu. Není divu, že české země a následně ČSR byly cca od roku 1850 až do nástupu komunistů na špici jak technicky, tak i kulturně. Právě díky tehdejšímu školnímu drilu. Aby někdo mohl pracovat s fakty, musí ta fakta napřed znát, to jest nadrtit se je.
Matiku v pohodě, němčinu bych nedal ani omylem, ale to je můj problém, učil jsem se němčině různými způsoby po celkem 14 let a stejně mluvím jako právě se přistěhovavší turek z vesnice. Češtinu už ne.
Cizi jazyk se naucis pouze v zemi, kde jim mluvi kazdy. Nemcinu jsem se ja ucil odmala, obcas jsem ji pouzil pri vyletech a obchodnich jednanich, ale jakmile jsem tady v Risi zacal makat, okamzite jsem zjistil, ze umim hovno.
Ano. Vzpomínám si na svou první větu v USA. Dostal jsem soubor s jakýmsi projektem s tím, že případné otázky probereme poté. Moje první otázka: „Kdy zavedete metrický systém?“
Díky všem za komentáře. Číst některé reakce je jako sledovat ukázkový Stockholmský syndrom v praxi – ‚mě taky ve škole nutili se nudit a dělat nesmysly, tak ať si tím projdou i ostatní‘.
Kdo si myslí, že kritika 200 let starého státního drilu znamená, že chci vychovávat líné děti bez hranic, ten vůbec nepochopil, o čem je skutečná svoboda a osobní zodpovědnost.
Tento článek je jen úvod. Celá obžaloba má 10 dílů a podle dohody s redakcí D-FENS vyjde ten závěrečný 26. března. Projdeme v nich neurovědu, vyvlastnění rodiny, pád do AI proletariátu i to, proč státní tabulky nedokážou nikoho připravit na reálný trh.
Kdo má trpělivost a dočte seriál do konce, s tím si pak v diskusi velmi rád a věcně popovídám. Vyhlašovat tu fatwy a soudy po prvním dílu je trochu předčasné. Počkejte si na zbytek a na konci března si to můžeme argumentačně rozdat s odkrytými kartami. Honza
Ježišmarjá, 10 dílů? To jsme si snad ani nezasloužili.
Jakože nikde jinde to nevemou a tak se toho Ja roš chopil nebo jak?
10 dílů za 3 týdny? Tady? Na začátku Jara?
Bože, Bárto, …
Představ si, že jsem dneska po poledni vzal takovou tyč s železnými kolečky na koncích a zvedal ji nahoru a zase dával dolů a tak opakovaně dokola. Nesmyslný a nudný, viď, podobně jako běhat po oválu. (vysvětlení spočívá v pochopení podstatného jména trénink).
Představ si, že chceš-li hrát na housle v orchestru, musíš hrát pořád ty samé skladby několikrát dokola a to i tehdy, když se ti zrovna nechce a šel by ses válet. (… pochopení podstatného jména dril, nácvik, cvičení, … nemusí být vůbec státní, ale když už holt stát ty školy postavil a provozuje)
Doporučuju naříkání zkrátit do menšího počtu článků, už tenhle byl informačně řídký.
„Kdo si myslí, že kritika 200 let starého státního drilu znamená, že chci vychovávat líné děti bez hranic, ten vůbec nepochopil, o čem je skutečná svoboda a osobní zodpovědnost.“
Vyhlašuji soutěž o zjištění počtu, kolikrát si výše zmíněná věta odporuje sama sobě.
Já si myslím, že chceš vychovávat líné děti bez hranic, protože dril je absolutně fuj. A že kritizuješ dril proto, že jsi nezodpovědný a svobodu si představuješ jako Hurvínek válku.
Chápu vaši taktiku: Unudit čtenáře rozvláčnou dekalogií o ničem, až s vámi raději bude souhlasit.
Umět se vyjadřovat jasně a stručně – to je základní schopnost. Cokoli nad to zavání manipulací.
Autor je autor,kdyz muze mit 10 dilu,tak at je ma,no neni to svoboda?
Urcite to potesi diskutujici,kteri se mohou tesit na opakujici se argumentace a cetnost nazoru.
Drill. Opakovani je matka moudrosti,rikali mi. JA bych spise rekl,ze opakovani je neco podobneho,jako mnohonasobne prekovavat ocel na cepel mece – ta informace se ve Vas utvrdi,zapusti koreny,a zformuje,ci deformuje,dle obsahu,mysl.Kdyz muze byt cvicenim cvicena svalova pamet,az se stane reflexivnim jevem,proc by mysl mela byt jina? Nevidime prave to kolem sebe,bohuzel v poklesle verzi,kdy stokrat opakovana lez pravdou se stane.A muze byt mnohem krasnejsi a pohodlnejsi nez PRAVDA.
Dezinformace je jen jinej druh treninku mozku.Odolat mu,chce zkusenost.Coz prave dnesni mlade mozky krmene vsim moznym informacnim balastem nejsou schopny pojmout.Cest vyjimkam,obvykle rebelskeho typu,co proti proudu jdou.
Já jsem demokrat.
Já bych ten zákaz drilu rozšířil. Například bych posílal do ostrých bojů nebo do speciálních útvarů proti mafiánům zásadně osoby, které nikdo nenutil drilovat střelbu nebo taktiku – a tím jim stresově neublížil.
Pokud vyjde, že 98 % dětí je geniálních, jde o špatnou metriku. Hysterické titulky o „vraždě“ na tom nic nezmění.
Logicky by to totiž znamenalo, že děti, které se vyhýbají škole, a v jistém etniku u nás je jich dost, jsou vesměs kreativně geniální. To ale neodpovídá pozorování.
Rovněž v některých zemích světa neexistuje všeobecná školní docházka, a že by mohly génii dláždit, tak to zas ne.
Ke zbytku textu dám příklad.
„Dítě musí okamžitě, bez ohledu na to, jak daleko v myšlence je, zavřít sešit, zahodit svůj zájem a přejít k úplně jiné činnosti.“
Sdělím Vám tajemství, pane autore. NEMUSÍ. Absolutně nikdo, a nejméně učitelé, jej k tomu nenutí.
Pokud to teda nemyslíte tak, že dítě o přestávce nad něčím usilovně bádá, a pak zazní zvonek a ono musí tu zajímavou vědeckou činnost přerušit a stojí v pozoru.
Ani náhodou.
1) Zazní zvonek na začátku hodiny. Pokud ve třídě není učitel(ka), děti to v tom řevu ani nezaregistrují.
2) Když učitel(ka) přijde, v lepším případě se zvolna během dvou tří minut uklidní, přičemž ne, opravdu nediskutují o vědeckých problémech. V horším případě řvou dál.
3) Na konci hodiny děti při zaznění zvonku okamžitě zaklapnou sešit, i kdyby měly rozepsanou půlku věty. Většina tedy.
Jinými slovy Vám chybí povědomí o tom, co kážete. To nemá nic společného s tím, jakou výukovou strategii kdo z nás preferuje. Chybí Vám informace. Píšete na základě představ, předsudků.
Školské reformy v ČR prosazují aktivisté na základě podobných představ. Výsledky jsou horší a horší.
Moje metrika je, zda je žák schopen zapojit jednoduchý obvod tak, aby fungoval (žárovička svítí). Pokud není, protože v době, kdy měl slyšet, že obvod musí být uzavřený, na to dlabal jak na placatej šutr, a sám to nevymyslí, protože se kromě mobilu v životě o nic nezajímal, je mi jedno, co naměřil George Landa.
Honza53: díky za podnět, ale je tak široký, že bychom nad ním mohli diskutovat roky.
1. už s úvodem nemohu souhlasit: je sakra rozdíl v procentu přeživších socialistického školství a pochodu minovým polem. To je těžce unfair argumentace a přiznávám, že mě hodně otrávila, a to hned zpočátku čtení.
Na druhé straně statisticky na dobu 80. let 20. století připadal zhruba dvojnásobný počet sebevražd u dětí a mladistvých oproti dnešku, k čemuž socialistické školství určitě svým dílem přispělo. Ale řešíme naprostou minoritu (u školy) a nikoli zásadní majoritu (u minového pole).
2. S klamem utopených nákladů rovněž nesouhlasím. Nikdy jsem nikoho neslyšel si libovat, že ve škole strávil tolik času, že mu to samo o sobě muselo a priori přinést nějaké benefity. Spíš jsem se celý život setkával s lidmi, kteří se divili, že tolik času museli strávit učením se tolika nesmyslů jen pro zabití času (i když se nakonec ukazuje, že svůj smysl to mělo – viz. níže). Většina lidé v mé sociální bublině vždy vážila čas strávený/ztracený ve škole s benefity pro svůj život.
3. principem „pruského školství“ byl dril a chápání vztahu mezi příčinami a důsledky. Stejně jako ve sportu se drilem řešily „standardní situace“, tedy gramatika, početní operace, zeměpis a další předměty. Po roce 1990 byly v ČR výrazné snahy tuto část učiva omezit. Obvykle s tím ruku v ruce šlo i slovní hodnocení místo známek, uvolnění chování atd. Těžko objektivizovat, ale podle mé vlastní zkušenosti – dnes bych já osobně dal dítě do nějaké „zaostalé drilovací pruské“ školy než do jakékoli moderní a progresivní.
Co mě k tomu vede: na první pohled by se zdálo, že netřeba děti nutit drilem učení násobilky. Že k tomu logicky přece dojdou také (3 x 8 = 8 + 8 + 8). Ano, dojdou. Ale bude to trvat několikanásobně déle a spotřebují k tomu takovou část kapacity svého mozku, že mezi tím zapomenou, proč to vlastně původně počítaly. Dítě (IQ 112) ze „zaostalé pruské“ školy spočítalo počet cihel pro stavbu zdi obratem, dítě (IQ 130) ze „svobodné“ školy k výsledku nedospělo nikdy. Totéž se týkalo zeměpisu (jak dlouho zhruba pojedeme z Karlštejna do Uherského Hradšťá) nebo historie (kdy asi tak mohl Karel IV ten Karštejn asi tak nechat postavit).
Ono totiž v reálném životě v otázce vzdělání zas tak moc nejde o to, kdo jak poslouchá nějaký Befehl, jako spíš to, jak je člověk použitelný pro běžný život. A v tom jednoznačně vítězí ty zaostalé pruské drilovací školy.
4. hodnocení bez známek. Tato věc mě asi točila u mého dítěte nejvíc. Na konci roku jsme dostali ze „svobodné“ základní školy osmistránkovou povídku, v níž bylo napsáno formou „milý Lojzo, v tomto školním roce jsi se naučil… a seznam a okecávání různých dovedností a kvazidovedností. Bohužel ale zcela chybělo jakékoli srovnání nejen s tím, co se Lojza naučit měl (alespoň podle ŠVP, když už ne podle celostátně platných osnov), ale i s tím, co se naučili Lojzovi spolužáci. Ani po několikanásobném přečtení tohoto elaborátu (který musel sežrat úče strašnýho času) jsem netušil, zda mám doma génia či hlubokého debila. Nikdy jsme se nedozvěděl, zda objem dovedností absorbovaných za daný čas byl nadprůměrný, běžný nebo podprůměrný. Marnost nad marnost. Zatímco u jiného dítěte, které přineslo ze školy známky, jsem okamžitě věděl, jak na tom ve srovnání s požadavky je a protože i jeho spolužáci si známky +/- pamatovali, věděl sejm, jak je na tom v konkurenčním prostředí. Jak prosté, efektivní a dokonalé, byť xenofobní a zastaralé.
5. wellbeing. Také jsem jako rodič měl snahu ochránit své vlastní dítě před stresem a zbytečným samoúčelným řádem, zejména tím náslně vyžadovaným. Dnes bych to už za žádnou cenu nedělal. Čím více dítě chráníme před negativními životními vlivy, tím méně je na ně připraveno. A tím hůře je poté zvládá v dospělosti. Tím dříve a snadněji se skládá ze situací, které „vesnické“ děti vystavené všem možným stresům a ohrožením zvládají zcela bez problémů.
Děti se musí naučit poslouchat, zvládat stres a i hromadu básniček jen proto, aby to zase zapomněly. Má to jen jediný smysl: ovládnout tu schopnost. Byť sama o sobě nepřinese nic. Můj snyovec se neumí v 10 letech naučit 8 veršů. neumí. Ale cítí se well. Že se ve 30 letech, až si bude muset zapamatovat, co má udělat v práci, doma a s dětma nebude chopen cokoli z toho zapamatovat, bude v prodeli a nejen on, ale i všichni kolem něj budou down. A to jen proto, aby se do 10 let nemusel učit vůbec nic. Stojí to za to?
6. Není škola spíš domečkem pro dosažení určitého vzdělání, znalostí a schopností místo sociálního výchovného ústavu? V této rovině pak celý Váš článek nedává smysl, protože Vy ve škole vidíte pouze úřad pro výchovu poslušných otroků. Ano, byly předměty, které za dob reálného socialismu či lidové demokracie k tomuto účelu sloužily. Ale matematika byla matematikou, fyzika fyzikou a chemie chemií. A sloužily jen a pouze k účelu ovládnutí znalostí a vypěstování si schopnosti učit se. Což byla podle mého názoru vždy ta nejdůležitější věc, kterou měla škola udělat: naučit žáka/studenta vzdělávat se. Vzdělávat sebe sama. A je jedno, zda u toho zvonilo (5 minut před koncem hodiny přece všichni žáci čučí na hodinky/mobily, kdy už bude konečně zvonit; pohádky o pekelném soustředění jsou úplně mimo realitu), seděli mlčky s rukama za zády a pokud přinesli do vyučování hračky bez povolení, byly jim zabaveny do konce školního roku. Naučili se žít v kolektivu, a díky tomu měli šanci získat odolnost proti kolektivismu. Dnešní progresivisté se v kolektivu žít neučili a proto po kolektivismu touží i za cenu ozbrojené revoluce. protože nemají s kolektivem zkušenosti, věří i v tzv. kolektivní práci. kdyby si ji vyzkoušeli, zjistili by, že „kolektiv“ znamená, že jeden stanovuje vcíle, pět maká a čtyřicet opisuje. Na hovno. Proto jsouějiny lidstva vždy dějinami jednotlivců, u kolektivů se akorát muí žák/student naučit, kdy rozpoutal který kolektiv válku proti kterému kolektivu a kdy který kolektiv tuto válku vyhrál. To je asi vrchol schopností a možností kolektivu.
Ačkoli na mnohé vci máme podobné názory (proč musí být školství povinné, proč státní, proč buzerovat děti zbytečnostmi), došel jsem – na rozdíl od Vás – retrospektivně k názoru, že ten zaostalý „prušácký“ systém založený na povinnostech a drilu je pro jednotlivce a nakonec i pro kolektivy lepší, než systém progresivní, založený na inkluzi, slovním hodnocení, welbeingu a nenucení žáků/studentů do ničeho, do čeho se jim nechce. Protože se jim nakonec nechce do ničeho. pro nic se nemají šanci nadchnout, nic si neoblíbí, nic se nenaučí, nic nebudou moci dělat, nebudou k ničemu a budou z toho jen nešťastní a agresivní. Piráti, TOP09 nebo STAN jsou strany plné takových budižkničemů.
Na druhou stranu máte pravdu v tom, že právě to „pruské“ nebi spíš po 1871 německé školství bylo třeba v roce 1914 odpovědné za tu potřebu mladých Němců „jít do války dospět“. Jak, že to psal Remarque? „Jaká je na frontě nálada? Určitě skvělá, že Bäumere?“, culil se Kantorek. „Kropp přišel o nohu, Müller dostal světlicí do břicha, Leer je mrtvý a Kemmerichovy boty mám na sobě, protože už je nebude potřebovat, pane profesore…“. „Ano, nálada je na frontě určitě skvělá!“, mumlal si Kantorek. (Konkrétní osudy a jména si po těch letech samozřejmě už nepamatuji, tak jsem to určitě pomíchal, ale má to jen ilustrativní smysl, není to citace uměleckého díla).
Nějakou evoluci to evidentně potřebuje, ale evoluci. Ne rudozelenou revoluci!
Zdravím, Integrale, a moc děkuji za takto rozsáhlý, věcný a podnětný komentář. Je vidět, že nad tím hodně přemýšlíte a dal jste si s tím velkou práci, čehož si vážím.
Naprosto s Vámi souhlasím hned v tom prvním bodě – je to tak neuvěřitelně široké téma, že bychom o něm mohli diskutovat roky a do jednoho textu se to zkrátka nemá šanci vejít. Přesně z toho důvodu jsem celou tuto problematiku rozdělil do 10 navazujících článků a zároveň jsem to začal sepisovat do ucelené knihy.
Nechci tu s Vámi teď dlouze polemizovat a obhajovat se v komentářích, protože bych musel strašně předbíhat. Mnoho z těch bodů, které zmiňujete (např. rozdíl mezi skutečnou svobodou a nefunkčním permisivním chaosem, otázka budování odolnosti, nebo to nesmyslné dlouhé slovní hodnocení, které Vás u syna tak vytočilo), si totiž dost možná vzájemně vyjasníme hned v těch dalších dílech, kde se přesně těmto fenoménům věnuji.
Mám proto návrh: Nechám Vás teď trochu v napětí, s čím přijdu příště. Až tu ale vyjde, podle dohody s redakcí, ten poslední, desátý článek, velmi rád Vám nabídnu kompletní knihu k posouzení a oponentuře. Můžeme se pak pod tím posledním textem domluvit, jak Vám ji pošlu.
Ještě jednou díky za skvělou zpětnou vazbu a těším se na Vás u dalšího dílu.
Oprava hlášení rádia Jerevan:
Sebevražd v poválečném období bylo nejvíc na přelomu 50. a 60. let (2,8 % v roce 1960) a poté s nepravidelnými výkyvy klesaly až k minimu v letech 2020–2021 (podíl 0,9 %)[3]. V roce 2024 zastoupení sebevražd na všech úmrtích lehce vzrostlo (i díky nové validaci, viz výše) na 1,4 %; stejné hodnoty bylo dosaženo naposledy v roce 2014. Od počátku 60. let do poloviny 90. let 20. století se podíl sebevražd snižoval i v rámci skupiny tzv. vnějších příčin smrti, tj. nepřirozených úmrtí (které dále zahrnují např. nehody, otravy, utonutí, napadení či komplikace zdravotní péče).
Takže v 80. letech 20. století byl počet sebevražd dětí a mladistvých zhruba dvojnásobný proti dnešku, jak bylo psáno.
Ad4/ „který musel sežrat úče strašnýho času“ nesežral, bo vzala mustr. Změnila jméno a namrskala to v počítači všem stejně. Známe případ, že si ani nevšimla, že ty stejné bláboly napsala dvojčatům a že rodiče umí číst a porozumět psanému textu.
Konec hlášení.
Toto podezření jsem samozřejmě též získal, ale bez důkazů jej veřejně prezentovat nechci. Nikdy jsem totiž neměl trpělivost číst tu její úvahu i ohledně jiného žáka.
A dneska je to snad jinak? Se podívejte na mileniály, jak jásají.
https://youtu.be/LRWDHUzllx0?t=27
Je to otec dvou malých dětí.
No rekla bych, ze dnesnim problemem skolstvi je, ze nenastavuje detem dostatecne hranice. Ona hranice jaksi neni jenom utlak, ale muze to bejt naopak bezpeci. Vim, co muzu, vim co ne…A to decka proste jaksi potrebujou. Maly stenatko taky nenecham chcat na gauc, nebo zrat fikus, jakkoliv to zni jako desna svanda nebo doprani pohodli. Jsem holt ale konzerva…a je mi s tim dobre.
BLBOSTI V ČLÁNKU POPRVÉ:
[b]Blbost v článku[/b]: „[i]Tím prvním je takzvaný „Klam přeživších“ (Survivor’s Bias). Představte si skupinu lidí, kteří v mládí museli za trest přeběhnout minové pole. Ti, kteří měli to neuvěřitelné štěstí a na žádnou minu nešlápli, se na druhé straně zastaví, opráší si boty a prohlásí: „Vlastně to nebylo tak hrozné. Mám obě nohy. Nechápu, proč se kolem těch min dělá takový poprask. Moje děti ten běh zvládnou taky, zocelí je to!“[/i]“
[b]Důrazně žádám o statistiku, kolik nepřeživších školáků skončilo na hřbitovech! Protože hysterický autor článku, který emocionálně štengruje hysterii zcela neadekvátně faktům a situací je horší než baba se zánětem vagíny![/b]
Používáním fanatických emocí nepřiléhavých situaci je základním znakem lhaní a manipulace.
„Druhým důvodem této agresivní obhajoby je „Klam utopených nákladů“ (Sunk Cost Fallacy). V tradiční škole jsme strávili 15 až 20 let života. Bylo to moře času, dřiny a stresu. Přiznat si ve čtyřiceti letech, že velká část tohoto utrpení byla naprosto zbytečná, je pro lidské ego zkrátka nesnesitelné.“
Myslím, že autor by měl neprodleně navštívit psychologickou pomoc. Nedokáži si ani představit, jak obrovská traumata, mučení, stresy musel zažívat. Zcela jistě má postraumatickou psychickou poruchu a je na celý život poznamenán hůře než voják z první linie ve Vietnamu.
Ty štengrované emoce do hysterického fanatismu v článku jsou spíše směšné.
Autor článku chtěl sdělit, že jako dítě namísto školy mohl třeba produktivně trávit čas těžením kobaltu jako malé africké děti v Kongu. To nemůže škole odpustit.
„Státní škola totiž nepřinesla lidem gramotnost. Ona přinesla standardizaci a státní kontrolu nad tím, co přesně smějí ti gramotní lidé číst. Cílem zavedení státního školství totiž nikdy nebylo vychovávat svobodné myslitele. Vzniklo z akutní mocenské potřeby naučit poddané bez odmlouvání poslouchat.“
Aneb pohádky z cyklu „Vlhké fantazie autora článku a jeho výcucy z palce u nohou“.
Ale vždyť má pravdu, císař František tohle řekl skoro doslova, „nepotřebuji vzdělance, ale poslušné poddané“. No a ty nově vzniklé státní školy nebyla žádná sláva, zejména na venkově, často byl učitelem vojenský vysloužilec, který uměl číst, ale jinak toho moc nespočítal ani nevymyslel.
Nicméně všeobecné školství se zavádělo za Mařky Terky, protože Esterajch jako ekonomika fatálně zaostával. Co plácnul Starej Procházka, je víceméně irelevantní.
BTW za jeho vlády proběhl rozvoj reálek a reálných gymnázií, což byly školy zaměřené na přírodní a technické vědy, tj. na přemýšlení. České mutace učebnic (německy moc neumím) byly velmi dobré. Myslím ale, že do toho Francjózef nekecal.
No a co, že něco řekl císař František? Až ti císař František řekne, že máš vyskočit z okna, tak to také vezmeš vážně?
Byl to absolutistický vladař, takže co řekl mělo svůj význam. Dnes nemáme císaře, ale evropskou komisi. A všimni si, jak rádi alespoň někteří z pomyslného okna skáčou (grýndýl, masová imigrace, evropské předpisy).
jestliže „františkem“ myslíte stařičkého mocnáře, tak ten už absolutismu moc neměl.
To mas jako s tim dolarem. Je fuk, jak je to stary, rozhodujici je vira podrizenych.
František, toho jména druhý jakožto římský císař, první coby rakouský císař.
Ovšem tvrzení, že škola za Rakouska nebo kdykoli jindy mohla zařídit, „co přesně smějí ti gramotní lidé číst“, je naprostá pitomost.
Lidé až donedávna četli, co číst chtěli (teď už většina nečte vůbec). Za komančů kupříkladu nebyla uvědoměla literatura nijak oblíbená, ač se ve školách doporučovala jen což. Komunistická škola nás naučila číst, a my pak četli nekomunistické knihy.
Nemyslím, že by to za Franjózefa bylo jinak. Kdyby bylo, žádné české obrození a národní emancipace by se nekonaly.
Jihočech Honza: jenomže ono bylo už tehdy dost jedno, co potřeboval Franz Josef. Ten už se nacházel v konstitučním režimu a Parlament měl tu skutečnou exekutivní moc. (Ostatně to byl také Franzův konec, protože on věděl, že ta válka bude pro Rakousko-Uhersko konečná, ale proti (z)vůli lidu už byl bezmocný – vzpomeňte na setkání tří císařů po sarajevském atentátu, které mělo zabránit válce, ale to už bylo mimo jejich legislativní možnosti). Takže bych těm jeho slovům nepřikládal větší význam, než tehdy měla.
A pokud se podíváte na tehdejší školní osnovy, obávám se, že by je dnešní děti (ale už ani moje generace) nestrávily. Osmihodinová maturita nemá s tím dnešním několikaminutových pokecem mnoho společného, spíš pouze jen ten název.
Také je faktem, že hromadu vynálezů, které posunuly lidstvo kupředu ve vývoji, měl na svědomí „sprostý lid“ bez nějakého velkého vzdělání, zatímco dnes většina inženýrů není schopna vymyslet ani svařovací přípravek.
On třeba také náš premiér Fiala řekl, že Rusko na Ukrajině prohrává a prohrálo. Nebo náš premiér Fiala řekl, že díky němu jsme se prodrali k prosperitě a blahobytu.
Každý soudný člověk chápe, že výrok člověk není nutně realita. A že jakýkoli výrok je třeba dokládat ve vztahu ke skutečnosti.
Tak zase Franz Josef byl státník, Petr Fiala šašek, takže bych je moc nesrovnával…