Právě dozněly sirény k uctění památky obětí vlny tsunami v Asii a já usedám ke klávesnici.
Abych pravdu řekl, moc tuhle pietu nežeru. Ba co víc, mrtvých mi není líto a neposlal jsem ani jednu SMS na podporu obětí. Lidumilové a altruisti už nemusí dále číst a rovnou mohou začít psát nenávistné komentáře.
Tak nejdříve k té pietě. Po celém světě umírají denně lidé. Někteří více či méně přirozenou smrtí, další v důsledku válek, nemocí či hladomorů. Nedokážu říci jaké je to číslo za den, za měsíc nebo za rok. Ale jistě jich nebude málo.
Nedávno jsem viděl film Black hawk down o americké akci v somálském Mogadišu v roce 1993. Padl tam jeden zajímavý údaj o počtu mrtvých v důsledku klanových válek a následného hladomoru. Obětí tam bylo asi dvakrát více, než kolik si jich vyžádala asijská vlna. Nevím, jestli se u nás tenkrát pořádaly sbírky, ale rozhodně kvůli nim sirény nehoukaly. Bodejť by jo. Když jsou Somálci tak blbí, že si nedokážou najít jinou zábavu než po sobě střílet z dárků, které jim ochotně poskytl strýček Váňa, dobře jim tak. A dalo by se hovořit o stovkách jiných válek nebo hladomorů.
Stejně tak Indové a spol., kteří jaksi zapomněli na princip předběžné opatrnosti. Desítky, stovky a tisíce let žijí u moře a pořád jim ještě nedošlo, že moře se občas dokáže rozbouřit. Doufejme, že si ze současné katastrofy vezmou ponaučení a vzpomenou si, že existují taky nějaká čidla, která dokáží detekovat otřesy. Izraelci jim je nyní nabízejí zadarmo, tak snad nepohrdnou. Taky by se mohli domluvit s Američany, kteří se jim zprávu o zemětřesení marně snažili sdělit. Nebo se aspoň zamyslet, proč všechna zvířata najednou utíkají od pobřeží pryč.
Jak je možné, že jsem nic nepřispěl. Dočetl jsem se, že česká vláda hodlá poskytnout 200 miliónů Kč jako mezinárodní pomoc. Rozpočítáno na deset miliónů obyvatel – chvilka počtů a voilá. Poslal jsem 20 korun! Když odečtu děti a tak, vychází to jako kdybych poslal jednu humanitární SMS. Takže jsem vlastně přispěl, i když se mě nikdo neptal. Lidumilové, kteří dočetli až sem, mohou začít psát pochvalné komentáře.
Nedávno jsem slyšel v televizi zprávu, že kdo chce přispět na pomoc obětem, měl by raději místo věcí poslat peníze, protože humanitární pomoc se dá nakoupit v místě. To zní logicky. Proč by se měly přes půl světa posílat balíky vod, když 10 kilometrů od pobřeží stojí továrna, která balenou vodu vyrábí a voda se tam může koupit. Velkoodběratelé dostanou slevu. Ale jde to i jednodušeji. Stačí vzít pořádný klacek a pro vodu či jídlo si do nejbližší sámošky prostě dojít.
Nejsem ale takový cynik, jak by se mohlo zdát. Faktem je, že přes to všechno, co jsem tu napsal, ti lidé vážně trpí. Takže jsem se rozhodl, že půjdu s módou a něco taky dobrovolně přispěju. Jenže jsem se ještě nerozhodl, komu bych měl své peníze poslat. Kdo trpí víc? Somálci v Africe, Indové anebo bezdomovec u popelnic za naším barákem? Když pošlu každému korunu, je to jako plivnutí do moře. Pokud pošlu jen jednomu, jak si ospravedlním, že jsem neposlal tomu druhému?
Pochopitelně, že nelze Indovi poslat peníze přímo. Leda bych musel nějakého znát, ale zatím jsem se s žádným neskamarádil. Takže nezbývá, než si vybrat nějakou tu humanitární organizaci. Ale kterou? Konkurence je veliká a český trh je malý. Na reklamy nekoukám, takže dané spolky ani pořádně neznám.
Tak nevím co s tím. Poraďte. Pomozte. Moje číslo účtu je…
(Zatím nikdo nehlasoval)