Můj syn Kakuna měl minulý týden rozloučení se základní školou. Škola, do které chodil, je totiž docela malá a má pouze pět tříd. Další výuku bude muset absolvovat někde jinde.
Tak tam Kakuna stál a poslouchal ty závěrečné proslovy, jak to bylo všechno těch pět prima a že je škoda, že se musejí rozejít a podobně, a já si uvědomil jeden podstatný fakt, který Kakunovu školní docházku provázel a nakonec nepoznamenal. Kakuna je totiž covidové dítě, jak když vyšije. Kakuna se narodil v roce 2012 a do školy nastoupil v září 2019. V březnu 2020, sotva se rozkoukal v první třídě, začaly lockdowny, které se táhly následující skoro dva roky. Dnes už asi jen zcela naivní nebo blbý jedinec nepochybuje, že všechny ty tehdejší covidistické rituály jako roušky a lockdowny tady byly jen k tomu, aby se iniciovaly určité společenské změny směřující k posílení role státu a vlivu jeho autorit tehdy podle hesla „buď budeš poslouchat, nebo tě uvězníme doma“. Covid games byly počátkem plošného útoku na osobní i ekonomické svobody, urychlily cenzuru a digitální šmírování, posílily policii a úřady a byly začátkem konce období relativní svobody.
Záměr se však zcela nevydařil, a důkazem toho bylo právě to, že Kakuna mohl dochodit školu. Nějakým způsobem tam dohnali ty dva roky ztracené během covid games a nezdá se, že by to Kakunu ovlivnilo. Umí psát a počítat stejně dobře jako starší dcera Jája, kterou běsnění církve svědků Covidových zastihlo ve třídě páté. Myslím, že řada z nás má na paměti ty vize našich covidistů, jak virus promění společnost na něco jako zdravotně sociální totalitu šmrcnutou digitálním koncentrákem. Jak se budou nosit roušky ve stejném čase jako jsou povinné zimní pneumatiky a jak se bude pracovat a vyučovat už pouze online, aby se nešířil ten hrozný smrtící virus a nebyly mrazáky v ulicích. Čím to je? Je to tím, že covidová církev neuspěla a rozporů mezi covidovou věroukou a realitou bylo tolik, že už to nešlo přehlížet. Oficiálnímu narativu o hrozném smrtícím viru, před kterým nás zachrání jen silná ruka státu a jeho „vědecké autority“ věřilo čím dál méně lidí, až se nakonec všichni zdiskreditovali. Dnes už nevíme, jakým švindlem se aktuálně živí nectihodní pánové Kulveit, Flegr, Prymula nebo Stejskal a další tyhle zmrdi, ale jsem si jistý, že je o ně za jejich zásluhy během covid games dobře postaráno. Vládní propaganda postupně erodovala, nikdo už jim nakonec nevěřil a vynutitelnost covidových opatření rychle klesala. V druhé polovině roku 2021 se už nedalo vynutit naprosto nic. Lidé přestali oficiální covidistické propagandě věřit a zdravotně policejní režim se potichu sesul.
Covidová totalita dojela na svou nedůvěryhodnost a to, co nás ochránilo před jejím zavedením, byla kritičinost až nedůvěra ve všechno, co tyhle provládní covidové hlásné trouby říkají.
Postupně se nyní ukazuje, že tahle covidová propaganda byla dílem naprostá lež, dílem podivně překroucená pravda, uvedená do zcela účelového a vylhaného kontextu. Jednotliví papežové národních covidových círví v posledním zhruba roce čelí masivnímu debunkingu jejich lží a manipulací. Tak má v Německu problémy Volksgenosse Drosten a v USA přední zdravotní apokalyptik Fauci. Možná, ne moc pravděpodobně, se někdo z nich nakonec podívá do basy.
Mohlo to být jinak? Kurva že mohlo. V socialistické Číně, ano, v té samé, co průběžně fascinuje některé naše politiky, vydrželi hrát covid game do začátku roku 2023. Herní plán zahrnoval všemožné formy omezování přirozených lidských práv pod záminkou „boje s virem“ za pomoci kamerového šmírování a digitální identity. I tam ale režim dojel na zjevnou neudržitelnost těchto opatření a musel to vzdát. Nicméně vydržel hrát hru o rok a půl déle než česká vláda. V evropském kontextu byla česká Babišova vláda premiantem v covidové agendě a úkoly při devastaci společnosti a ekonomiky plnila velice svědomitě. Zdejší lockdowny a omezení byly jedny z nejdelších, nejúpornějších a nejdůsledněji vymáhaných v Evropě. S tím státu nepochybně pomáhala kolaborující část veřejnosti, takoví ti malí bonzáčci, kolaborantíci a fízlící, co oznamovali policii, že sousedi poslouchají nepřátelské stanice, pardon pořádají nepovolenou party nebo že někdo nenosí v lese roušku. Ani tak, ani s touto celkem masivní podporou drobných občanských deviantů, to neustáli o mnoho déle, než v okolních zemích.
Kritičnosti, nedůvěřivostí a odmítnutím lží vládních „expertů“ jsme si koupili tok a půl života a Kakunovi jsme koupili rok a půl školy, během které se mohl vzdělávat a žít stejně, jako děti ve Švédsku nebo na Floridě, kde odmítli covidovou církev zcela nebo alespoň větší měrou, než lokajská Babišova vláda. To není špatné, že.
Uvádím to v souvislosti s panem Foltýnem, koordinátorem vládní „strategické komunikace“ a šéfem Fialova vznikajícího ministerstva propagandy. Foltýn je nejnovější komická figurka na jedno použití, kterou vyvrhla Fialova vláda, čímž opěr demonstrovala svoji personální krizi. Pan Foltýn je demagog jako když vyšije a mám dojem, že ho někdo vytrhl z románu 1984 a přesadil do naší reality, aby budoval novou propagandistickou linii. Ty si nemyslíš to, co já, tak jsi ruský agent. Jako první nám tento vládní tupec vysvětlil, že kdo nesouhlasí s vládou, je americký, pardon, ruský kolaborant. Dál také, že správný občan důvěřuje vládním institucím, protože ty určitě nelžou. Pan Foltýn dále chce založit něco jako novodobou národní frontu, kdy požaduje, aby státní instituce, včetně silových složek, jednotně podporovaly všechny strany, jak vládní, tak opoziční. Existence pana Foltýna a jeho postoje jsou dokonalou ukázkou toho, že ukončení svobodné etapy vývoje je realita a nastupuje normalizace.
Neposlouchejme tohoto orwellovského skřeta a nenechme se ovlivňovat těmi jeho výmysly o „denzinformacích“ a „narativech“. Zdravá nedůvěra ve vládu a její prolhané instituce nám docela nedávno zachránila prdel. Umožnila dětem, aby se normálně učily a nám, abychom normálně žili. Nenechme si to od nějaké fialové gumy z Aspenu vzít.
07.07.2024 D-FENS
(425x známkováno, průměr: 1,32 z 5)