Nejlepší kamarád pro vaše dítě? No přeci strejda bengo!

Máte příliš samostatné dítě? Bojíte se, že nebude socialistickým kolektivem dostatečně sluníčkově přijato? Nebojte se, policie ČR mu ráda vymrdá mozek za vás.

Před pár dny mi kamarád přinesl publikaci, kterou s řevem zabavil svému osmiletému synovi. Po letmém výslechu se dozvěděl, že jeho potomek nemá tendence ke kolaboraci s represivními složkami tohoto státu, ale že jen vyhověl pokynům státního vzdělávacího ústavu.

Ano, tušíte správně – Ministerstvo vnitra, něco co se jmenuje „Středisko prevence kriminality Sokolov“ a „Preventivně informační skupina policie ČR“ stojí za vydáním publikace zvané „Ajaxův zápisník“, kterou nejen cpe žákům druhých tříd, ale ještě na „práci“ s tímto mentálním zvratkem zve do škol monocajty, kteří už asi nebyli co platní ani na nejpodřadnější kancelářskou práci, aby vaše děti vychovali ke správnému občanskému fungování v naší krásné socia… demokra… police… prostě v naší vlasti.

„AHOJ CHLAPCI A DĚVČATA! Jmenuji se AJAX a pracuji u Policie České republiky. Vy se divíte, že já pes pracuji a u Policie České republiky? Jsem zařazen u služební kynologie. Samozřejmě, že nepracuji sám, ale se svým kamarádem policistou. Víte děti, kdo je to policista, a jak ho poznáte? Je to i váš kamarád – KAMARÁD všech dětí. Nevěříte? Tak dovolte, já vás seznámím.“

Po napráskání prvních osobních informací (jméno, věk, škola, třída, telefon domů a na oba rodiče) na první stránce interaktivního podání vysvětlení se vaše dítě zanoří do báječného světa zákonů, trestů, hodných policistů a zlých živlů, kterým jej měsíc po měsíci během školního roku provádí lehce retardovaný služební vořech Ajax.

Září, „Policie České republiky – náš kamarád“, aneb seznámení se strejdou bengem V této kapitole se váš potomek dozví nejen, jak vypadají různé druhy služebních uniforem, k čemu slouží pořádková policie, dopraváci, kriminalisté, URNA a další útvary, ale taky se povinně našprtá všechny služební hodnosti a jejich vyobrazení na výložkách, od rotného po generálplukovníka. Ptáte se, k čemu to žáku druhé třídy může být? Nebojte, tohle je ještě hodně jemný začátek – bude hůř.

František Matějka se nedávno na svém facebookovém profilu svěřil se samostatností svého potomka, který se ve čtyřech letech dožadoval možnosti autonomní cesty do školky. Ajax to vidí jinak:

„O prázdninách se rodiče a sedmiletý Pavlík vydali na návštěvu k babičce na vesnici. (…) Pavlíkovi se na nákupy nechtělo a slíbil, že počká před obchodem. Na druhé straně ulice však chlapce zlákal obchod s hračkami. (…) Než si Pavlík uvědomil, že ho zvědavost dovedla do jiné ulice, bylo pozdě. Město neznal a nevěděl, jak zpátky. Co teď! (…) Došel až na konec města a na jednom ukazateli si všiml názvu vesnice, kde babička bydlela. Učinil další špatné rozhodnutí. Vydal se k babičce sám. Rodiče po marném hledání šli oznámit na Policii České republiky, že se jim ztratil syn. Policisté okamžitě zahájili pátrání. Policisté ze služby pořádkové policie procházeli místy, kde viděli rodiče Pavlíka naposledy. Do pátrání byli zapojeni příslušníci dopravní policie, kteří kontrolovali vozidla a zjišťovali, zda chlapce někdo nesvezl. Policisté ze služby kriminální policie s Pavlovo fotografií pátrali po obchodech. Měli štěstí. (…) Pavlíka jsem našel asi dva kilometry za městem. Byl uplakaný a vystrašený. Pro chlapce byla tato zkušenost velkým ponaučením.“ Pomíjím absurdní prvky příběhu i hrubky v textu. Přes co se však přenést nedovedu, to je „ponaučení“ z příběhu – Pavlík byl kretén, že se v osmi letech dokázal normálně zorientovat. Ale dobrotivé bengo jej na popud rodičů zachránilo. Fuj.

Říjen – měsíc dopravní šikany

Zde se osmiletý čtenář krom jiného dozví, jak vypadají dopravní značky „nebezpečí smyku“, „průjezd zakázán“, „dálnice“, „silnice pro motorová vozidla“, „stanoviště policie“ nebo „pěší zóna“. Velmi užitečné.

Listopad – měsíc konformnosti a kolektivních radovánek

„Ve třídě nikdy neběhej a neubližuj svým kamarádům. O přestávce si připrav věci na další hodinu. Se spolužáky si můžeš v klidu popovídat nebo hrát stolní hru.“ Dokud není možné nasadit uklidňující medikaci, usměrníme žáky alespoň slovem. „Při hře venku před domem nezůstávej sám. Každá hra je zábavnější alespoň ve dvou.“

A když nebudeš chtít do kolektivu, bude z tebe nějaký fuj indyvindy asociál. A to přeci nechceš.

Prosinec – měsíc zavržení amnestie

„Když provedeš nějaký špatný čin nebo nedodržíš pravidla, rodiče tě pokárají nebo potrestají.“ „Nejdříve jsem si myslel, když se psovod zlobí a trestá mě, že mě nemá rád. Brzy jsem pochopil, že má o mě starost.“

Trest je projevem náklonnosti. Stát tě má ze všech neradši.

„PORUŠÍM-LI ŠPATNÝM ČINEM PRAVIDLO, BUDU POTRESTÁN.“

Tak co, ještě nezvracíte?

„Velmi nesprávné činy dospělých jsou pro ostatní lidi nebezpečné a říkáme jim trestné činy. Za spáchání trestného činu má občan od patnácti let v České republice trestní odpovědnost. Mít trestní odpovědnost za trestný čin tedy znamená, že za jeho spáchání může jít občan do vězení.“
„Pravidla ve společnosti musí dodržovat každý občan.“

Leden – měsíc majetkového přiznání

Nejprve, jak se to nemá: … „Desetiletá Jana z našeho příběhu se dopustila trestného činu krádeže.“

Navrhuji desetiletou Janu posadit za krádež bonbónu na elektrické křeslo, páč je to podle Ajaxe správně.

„Od koho peníze dostáváš?“ „Za co peníze dostáváš?“ „Dostáváš od rodičů kapesné?“ Postrádám ještě dotazy „Nezdá se ti, že mají rodiče příjmy vyšší, než jaké přiznávají Finančnímu úřadu?“ a „Operují doma rodiče často s větší hotovostí?“

Únor – měsíc bonzu

„Pozoruj několik dní děti ve třídě, na hřišti, při hře před domem. Zapiš si jejich chování, které se ti nelíbilo:“

Dokonce následuje i genderově nevyvážená otázka, která dává najevo, že když dojde na donašečství, ani diskriminace nemusí být výjimečně tabu: „Popiš jednání dívek ve třídě. Je správné?“

Následuje příběh o tom, jak matka běží řešit šikanu svého syna na bengárnu, aby následně orgán spravedlivě a smírně situaci vyřešil za použití témat, která se celou publikací táhnou jako červená nit – porušení pravidel a trestu. („Z trýznitele se vyklubal sedmák Martin. Teď už neměl tolik kuráže jako venku. Zvláště potom, co mu policista vysvětlil, že od patnácti let by za takové jednání mohl jít do vězení.“)

Březen – měsíc cyklistiky

Normální cyklistická agitka propletená důležitostí dodržování všech státních nařízení souvisejících s jízdním kolem. Asi netřeba citovat, snad si to každý dovede představit.

Duben – drogy jsou špatné, áááno?

„Maminku večer velmi bolela hlava. Vzala si tabletku a šla si lehnout. Krabičku se zbytkem léku zapomněla uklidit. Přijdeš domů ze školy a všimneš si léků na stole. Jak se zachováš?“

S ohledem na to, jak důkladně už má v této fázi dítko-čtenář vymletý mozek, nejspíš bude správná odpověď něco jako „Zkontroluji certifikaci léku Ústavem pro farmaka. Je-li lék schválený pro prodej v ČR, podám na matku trestní oznámení pro ublížení na zdraví z nedbalosti ve stádiu pokusu; je-li neschválený, zavolám Národní protidrogovou centrálu s podezřením na užívání, přechovávání a možný prodej omamných látek.“

„Nikdy se svým problémem, obavou, strachem, smutkem či jiným trápením nezůstávej SÁM. V tvé blízkosti jsou lidé, kteří ti chtějí pomoc – maminka, tatínek, babička, dědeček, sourozenec, paní učitelka, policista-kamarád.“

Květen – měsíc trestu

Příběh padoucha vrcholí. Jakýsi Ondra „sváděl děti z ulice k zneužívání drog“ a zaslouženě skončil za katrem. Jestli ho neosvobodil ten padouch Klaus, jistě se tam mění k lepšímu a žák-čtenář by měl jistě již hýkat radostí nad spravedlivým trestem za porušení jakéhokoli pravidla. Obzvlášť, když padoucha dopadl jeho nejlepší kámoš, monocajt.

Červen – měsíc testu

Dítko-čtenář, v tuto chvíli již s dokonale rozmrdanou mozkovnou i úsudkem, na povel kreslí výložky podporučíka, kapitána a plukovníka, dopravní značky a verbálně definuje trestní odpovědnost, krádež, podvod, šikanu, návykové látky a jejich účinky.