Dostat se do kriminálu není nic veselého a osobně nechápu lidi, kteří dělají hodně pro to, aby svůj život obohatili i o tento zážitek (aktuálně např. Tomáš Řepka). V kriminálu toho totiž může člověk zažít hodně, ale obvykle se nejedná o veselé zážitky. Uříznutá hlava a penis (v článku jsem se nedočetl, v jakém pořadí…) jsou extrém, ale i tohle se tam bohužel stává. Prostředí kriminálu má taktéž neblahý vliv na dozorce a z některých případů to vypadá, že občas nacházejí inspiraci i u odsouzených. Občas dojde i na „vysoce postavené manažery“.
Osobně si myslím, že zbavit člověka osobní svobody by měla být až ta nejkrajnější varianta potrestání, ale veřejnost a zejména mocní tohoto státu jsou jiného názoru, a tak se zřejmě v horizontu pár let dočkáme další věznice, neboť ty stávající jsou přecpané. Mám-li dobrou informaci, tak v některých státech se na touhu po svobodě dívají jinak a útěk z věznice není např. v Německu nebo v Rakousku trestným činem.
2. května 2019 se na pražském okruhu stala tragická dopravní nehoda vězeňského autobusu, kterému odsouzení neřeknou jinak než ponorka. Takovou ponorku můžete potkat v běžném provozu, neboť Vězeňská služba vězně neustále převáží sem a tam. Těmto převozům se říká eskorta a důvody mohou být různé – obvykle se vězni převážejí z nástupní věznice (ta je určena místem trvalého bydliště) do věznice, kde si vězeň svůj trest odsedí nebo se vězni převážejí k soudu jako svědci, případně jako obžalovaní, což může vyústit v navýšení již vykonávaného trestu neboli v „nášup“.
Eskorty jsou na jednu stranu rutina (dálkové se jezdí v úterý a ve čtvrtek, ostatní každý den, např. s vězni do nemocnice, k blízkému soudu apod.), na druhou stranu je to ale přeci jen něco jiného než držet vězně pod zámkem ve věznici za vysokou zdí, „špačkárnou“ a ostnatým drátem. Občas se převáží někdo, koho by mohl mít někdo jiný zájem osvobodit, s čímž je třeba počítat a počet dozorců (v tomto případě se jedná o tzv. eskorťáky) může být vůči převáženým vězňům klidně i 1:1. Někteří „eskorťáci“ dávají vězňům najevo, kdo je v ponorce pánem, někteří vězni dělají během cesty bordel a obě strany zbytečně zvyšují stres. Někteří „eskorťáci“ jsou považování za pěkné zmrdy nejenom vězni, ale dokonce i svými kolegy z Vězeňské služby z jiného kraje. Byla doba, kdy se zrovna moc nemuseli brňáci s chachary, což se projevovalo „přátelskou“ výměnou názorů ve Vazební věznici Brno při „překládce“ vězňů cestujících ze Severní Moravy do nějaké jihomoravské věznice (pro vysvětlení: vězeň z Ostravy nebo Olomouce nejede ostravskou eskortou do věznice Znojmo, Břeclav nebo Rapotice napřímo, ale jede velkým autobusem (ponorkou) do Vazební věznice Brno, kde ho po několika hodinách čekání přeloží do mikrobusu a ten ho odveze do místa určení (místa výkonu trestu odnětí svobody, abych byl přesný). Z výše popsaného důvodu vězni eskorty obvykle nemusí, neboť cestovat se zmrdy přes půl republiky s pouty na rukou nebo dokonce s „medvědem“ není zrovna příjemný zážitek.
Navíc jsou v životě lidském události, které zkrátka člověk neovlivní a během eskorty se může tak akorát modlit, aby nedošlo k dopravní nehodě, neboť „Podle předpisu o eskortách nemusí být vězni, ani vězeňští příslušníci během cesty připoutáni. Autobusy pro odsouzené navíc nejsou vybaveny bezpečnostními pásy.“
Dozorci a vězni mají zkrátka výjimku a poutat bezpečnostními pásy se buď nemohou nebo nemusí. Zřejmě se spoléhá na to, že se nic nestane. Jenže ono se stalo a následky byly fatální. Stát se zkrátka může (téměř) všechno. Napadlo by snad před 2. květnem 2019 někoho z vás, že se na pražském okruhu srazí ponorka s tankem…?
12.05.2019 Luba
(120x známkováno, průměr: 2,08 z 5)