Návod pro pražskou ženu, jak si spolehlivě rozbít ústa v autě už při minimu sněhu
(napsáno na základě děsivé zkušenosti z 22.12. pozdě večer, při průjezdu Prahou po trase Barrandov – Jižní spojka – Jižní město – D1. Zjistil jsem přitom, že pražští řidiči v silnějších autech – a v Praze jezdí hodně fakt dobrých aut – zvládají vzniklou situaci naprosto s přehledem, mmj. díky všelijakým berličkám typu ABS, ESP, MSR apod., takže záhy vykrystalizovala naprosto jasně riziková skupina – totiž panička 30-40 let jedoucí z nákupu domů, resp. z domova na nákup).
Slovníček pojmů:
Auto: náš mazlík, brouček či beruška. Nejčastěji bývá na něm napsáno Toyota Yaris, Renault Twingo, Daewoo Matiz apod.
Zimní pneumatiky: to, co nemáme. O zimních pnematikách hovoří občas manžel, říká, že je musí koupit, aby dostal peníze a mohl si koupit pivo a pornokazety. Při volbě, zda koupit kalhotový kostým se zvonovými nohavicemi, lodičky ve stylu „kašpárek“ s protáhlými špičkami nebo mazlíkovi (broučkovi, berušce) zimní pneu jsou priority takové:
1. kostým
2. kašpárek
3. co bylo to třetí, miláčku?
Brzda: ten prostřední pedál. Má dvě polohy: nesešlápnutý (noha na něj netlačí) a šešlápnutý (noha jej zatlačí až nadoraz k podlaze).
Plyn: takový ten malý pedálek. Zpravidla ho sešlapujeme střídavě s brzdou. Více plynu = auto jede rychleji (výjimka: Fabia 1.2 – více plynu = auto více hlučí a žere, jede pořád stejně rychle).
Směrovky: malá oranžová světélka v rozích karosérie. Prý se spínají páčkou nalevo od volantu. Ne stěrače, ty jsou vpravo. Směrovky mají využití pro identifikaci mimopražských řidičů, kteří je zapínají, když přejíždějí z pruhu do pruhu nebo odbočují.
Sníh: hodně malých bílých věcí padajících z nebe dolů. Jak dopadnou k zemi, zhnědnou na takovou hnusnou kaši. Mimo Prahu zůstávají ležet na zemi bílé.
Základní situace, které při řízení mohou nastat:
Na silnici se nám něco nelíbí (ležící předmět, kaluž, sníh, led…):
Dupneme ihned veškerou silou na brzdu.
Okolo silnice se nám něco zalíbí (kamarádka, obchod, billboard…)
Dupneme ihned veškerou silou na brzdu.
Chceme odbočit ze silnice na jinou silnici
Provedeme úkony přesně v tomto pořadí: 1. Dupneme na brzdu. 2. Otočíme prudce volantem do směru požadovaného zabočení 3. Použijeme směrovku, když se nám chce. Zásadně nepředřazujeme bod 3. bodu 2. nebo dokonce bodu 1. To dělají jen vidláci, řepáci a drni.
Nyní složitější akce:
Jízda do zasněženého kopce
Držíme nohu na plynu při zařazené jedničce. Počkáme, až se kola začnou pořádně protáčet a auto se zastaví. Pak rozsvítíme všechny směrovky k tomu určeným tlačítkem, vystoupíme z vozu a zavoláme všem kamarádkám, že silničáři jsou bezcitní ožralí impotenti, stejný kokoti jako manžel. Pak zavoláme manžela, ať přijede a něco s tím krámem udělá.
Jízda ze zasněženého kopce
Dupneme na plyn a všechny předjíždíme. Jedou pomalu, protože jsou pitomí nebo z vesnice. Pokud je dole pod kopcem zatáčka, čeká nás tam malé překvapení.
Smyk
Smyk je situace, kdy se kola netočí, ale auto přesto jede. Je to tudíž vlastně opak jízdy do kopce, kdy se kola točí, ale auto stojí. Z pozice řidičky vidíme, že auto jede jinam, než chceme. Názory, jak vyvést auto ze smyku, se různí a ani chlapi v tom nemají jasno. My si vystačíme s tím, že dupneme na brzdu a čekáme, o co se auto zastaví. Promiň, stromečku, já jsem houkala.
Doporučení pro jízdu v zimě:
Nejsme tady my pro auto, ale auto pro nás. Z toho plyne, že škrabat z oken led je pitomost. Uděláme si tam jen takové dva průzory, každý velký jako vizitka, jeden na čelním skle a druhý na bočním okénku. Úhel výhledu máme pak poněkud menší, ale zase nás nerozptylují různé hovadiny okolo, jako třeba protijedoucí a zaparkovaná auta, semafory a značky.
Jakmile zjistíme, že z nebe něco padá, zapneme zadní mlhovky, aby nás všichni viděli.
Aby nám nebyla zimička, vezmeme si na sebe (uvedeny orientační ceny v C&A): kabátek s kožešinovým límcem (3.499,-), fleecovou mikinu (1.399,-), svetřík (999,-) , halenku (799,-) , tílko (199,-), kalhoty bokovky, co nejvíc vypasované (1.999,- v akci), alternativně podprsenku a kalhotky. Na nohy co nejrobustnější boty, nejlépe tzv. brikety nebo boty s vysokým podpatkem. Na hlavu módní čepičku bekovku (499,-) a na ručičky rukavice palčáky. Bude se nám mnohem lépe řídit, když se nabalíme jak pumpa.
Co dělat, když je nejhůř
Narazíme do movité věci (chodec, auto, tramvaj…)
Vzpomeňme, co nám říkali v kurzu asertivity. Když má někdo problém, je to jeho chyba.
Když má tedy někdo zlomenou nohu nebo rozbité auto, je to jeho chyba a taky jeho problém, se kterým se on sám musí vypořádat.
Tudíž za to může on. Je hulvát, kretén, debil a idiot, že do sebe nechal narazit.
Narazíme do nemovité věci (strom, sloup, budova, zmrzlý bezdomovec):
Nemovitý objekt poznáme podle toho, že opakovaně nereaguje na zvýšení hlasu ani na nadávky.
Je brouček (beruška, mazlík) pojízdný? Pokud ano, v tichosti odjedeme a nikomu nic neřekneme. Na místě nesmíme zanechat uraženou SPZ.
Brouček (beruška, mazlík) není pojízdný? Seženeme majitele nemovitosti a vyplísníme mu, co to měl jeho děda za nápad, zasadit strom zrovna tam, kam vy chcete nabourat. Vyhrozíme mu advokátem, soudem, policií a manželem (o kterém nemluvíme tentokrát jako o největším impotentovi, ale jako o největším mafiánském bossovi).
Slovo na závěr:
Jak psali ve Vlastě, jsme žena a máme právo na své štěstí. Máme právo dělat neomezeně hrubé řidičské chyby – vždyť je to tak roztomilé, jak to klouže – a máme právo nabourat, kdy a do čeho se nám zlíbí. Dokonce máme právo vyvolat řetězovou nehodu, protože chlapi to dělají taky. To, že venku sněží a my neumíme za takových podmínek náš motorizovaný nákupní vozíček ovládat, není naše chyba a musíme se to přece někde naučit!
Jak mě sejmula pizda s focusem
Klasická situace. Budějovice, pátek odpoledne, jedu favoritem z práce. Nádražní ulice ucpaná kvůli nehodě, jedu tedy přes centrum, ale nevypadá to, že bych si polepšil. Na Marinánském náměstí je taky nehoda, škodárna nakouřila zezadu Peugeot 405 a udělala z něj docela pohledný hatchback, vypadá jako Audi A3. Policie, sanitka, hasiči, čumilové, blokovaný levý pruh.
Jedu v pravém pruhu. Jak je v Čechách zvykem, všichni se už kilometr před zúžením řadí nekoordinovaně také do pravého pruhu. Zajímalo by mně, proč se chování českých a západoevropských řidičů v tomto okamžiku tak diametrálně liší. Jinde je totiž zvykem pokračovat v jízdě ve svém pruhu až k místu zúžení a tam se za pomoci pravidla zipu zařadit do průjezdného pruhu. Když se všichni chovají disciplinovaně, vyvolává to jen minimální zpomalení.
Zanedlouho je zablokovaná křižovatka Pekárenská-Pražská. Několika řidičům to konečně zapálí a projíždějí levým pruhem. Kverulanti v pravém pruhu, kteří se do něj před chvílí pracně zařadili, na ně začínají troubit, protože se cítí předjeti a oprdeleni. Sunu se přískoky vpřed a jsem skoro už u místa nehody.
Béžový strašně rezatý favorit v levém pruhu a s vánočním stromkem na střeše by rád využil pravidla zipu, dává pravý blinkr a já ho pouštím před sebe. Bliknu na něj světly. Někdo zezadu houká, favorit se lekne, že jsem to já a vynucuji si přednost v jízdě, zastaví. Znovu na něj blikám – ne, to nejsem já, kdo houkal, jeď – a favorit znovu trochu popojede, když ho opět zamrazí zahoukání červeného focusu za mnou. Vrtím hlavou a znovu blikám. Má přece přednost, tak ať kurva drát jede!, ale on je už úplně zpitomělý. Opět zazní houkačka a já zaznamenávám, že do mého auta cosi zezadu narazilo.
Jak to bylo? Panička 35let vezoucí svého pudlíka myslela, že po třetím zahoukání budu na zip rezignovat a pojedu. Soustředila se na prudění více než na situaci před sebou, ovládl ji vztek, zařadila do toho jedničku, rozjela se a bum! Vystupuji z auta a shledávám rozsah škod. Zadní nárazník favoritu vyskočil z uchycení, ale jinak nic. Focus je na tom hůře. Přední nárazník se rozlámal v mřížkách pro chladič. Lakovaný nárazník na focus, to bude tak devět litrů, snad to bude pro babu dostatečná lekce. Vzduchopytel jí naštěstí (?) nevystřelil, za to, co předvedla, by potřebovala pořádnou ránu airbagovku přes držku.
Ženská se hrabe z auta ven a hned začíná vysílat. Má hlas jako Lucie Bílá (hluboký, vykouřený, ve výškách to zní, jako když škrábe nožem o hrnec). Proč to dělám, že jsou to vychcandírové, nechtějí čekat, všechny nás předjíždějí, a já že je pouštím, nejsem snad normální? Ach, ta česká malost. Poučuji ji o pravidle zipu. To vám v autoškole neříkali? Ne? Tak vraťte řidičák. Baba dál paštikuje a nadává mi do hulvátů a překážek silničního provozu. Díky naší akci je nyní Pražská ucpaná úplně. Je to skutečně velmi hulvátské nechat si třískat do auta. Roste ve mně touha ji nějak smrtelně urazit. Nakonec poznamenávám, že jsme skutečně svobodná a demokratická země, když dostane řidičák kdejaká pizda, co ještě včera dojila v Třeboníně kozu. Hodlám volat policii. Rádio Faktor hlásí, že Pražská je kvůli už dvěma nehodám neprůjezdná. Atd.
Když se uklidnila, řekla, že policii volat nechce. Velmi lituji, že jsem z favorita odmnotoval tažné zařízení, protože koule by na tom jejím vytřásadle napáchala nepochybně větší škody. To bych byl pak extrahulvát.
(11x známkováno, průměr: 1,73 z 5)