Dnes jsem měl pocit, jako by se rozbíhal další cyklus dopravně fašistické kampaně. Nejspíš zase něco chystají. Tipoval bych, že pokuty jsou příliš nízké a bude třeba je zvýšit, aby bylo bezpečněji.
Dnes informovala média o „přelomovém“ rozsudku, který prý „nabádá“ k vyšším trestům. Stejný článek se objevil v idnes (autorka Hana Válková) a na aktuálně.cz (zde se přičinil Šaňo Mach českého dopravního fašismu Fránek). Oba články pojednávají o tom, že Nejvyšší soud v Brně překvalifikoval trest za ublížení na zdraví s následkem smrti do vyšší sazby, protože řidič hrubě porušil zákony, což umožní uložit vyšší trest. Nejvyšší soud tak vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce. Kauza tedy dosáhla z nějakých důvodů nejvyšších pater české justice.
Nebudu tentokrát rozebírat rozsáhlé usnesení Nejvyššího soudu, to přenechám kvalifikovanějším. Je krajně zajímavé, že dva zpravodajské servery ve stejný den přinesou obsáhlý článek dvou různých autorů o témže výroku soudu. Navíc usnesení je datováno 19. ledna 2014. Rozhodnutí tedy už nějakou dobu existuje a najednou, přesně dva měsíce a devět dnů od jeho vydání je z něho taková senzace. To vypadá jako počátek nějaké hry s veřejným míněním, který zpravidla nazýváme dělostřeleckou přípravou.
Usnesení je zajímavým textem. Aniž bych chtěl nějak omlouvat debilní chování řidiče, nemám pochopení ani pro tento právní text. Odnesl jsem si dojem, že oboje je zhruba stejná prasárna. Odůvodnění rozsudku obsahuje celkem šestkrát slovo „agresívní“ v různých tvarech, čtyřikrát „bezohledné“ a použitím různých přívlastků připomíná spíše nějaký politický manifest nežli právní dokument, kde očekávám věcnou argumentaci a nikoli výlevy tohoto typu. Vůbec jsem netušil, že cena Evžena Nádeníčka za práci s přívlastky je udělována i v kategorii právních textů. Text také vyniká v použití tendenčního slovníku včetně populární demagogie o slabších a silnějších účastnících silničního provozu, ale marně jsem v něm hledal jistotu ohledně průběhu celé nehody, kdy druhé vozidlo, které měl odsouzený řidič objet, je jednou nazýváno „zastavujícím“ a podruhé „stojícím“. K lepšímu pochopení celého nehodového děje by bylo zapotřebí mít spis, který nemám, takže v tomto bodě musím s rozborem celého dokumentu skončit, ačkoli nepochybuji, že kdo hledá, najde.
Usnesení není navíc ani přelomové. Odehrává se každou chvíli, že je nějaký skutek překvalifikován nahoru či dolů, z přečinů se v důsledku rozhodovací praxe stávají zločiny a naopak. Argumentace o „hrubém“ porušení zákona v souvislosti s dopravními věcmi není také v žádném ohledu nová a byla již mohokrát použita. Nakonec není ani pravda, že by nejvyšší soud nabádal obecně k přísnějším trestům, což je z dokumentu rovněž zřejmé, veškeré závěry soudu se soustřeďují pouze na tento jediný případ a celá argumentace vedoucí k závěru je velmi úzce svázána se specifickými okolnostmi tohoto případu.
Ještě než jsem stačil tento zážitek vstřebat, pokračuje kampaň druhým krokem, totiž rozhovorem s panem dopravním psychologem, který má přiléhavý titul „Na vině je vždy řidič…„. Pro úspěšnost jakékoli kampaně je kruciální timing a gradace, a ohledně časování se autoři této kampaně rozhodli kout železo, dokud je žhavé. Ten samý den se pan psycholog z Centra dopravního výzkumu, což je instituce absorbující vybrané dopravní demagogy a lháře z celé republiky, vzepjal k rozsáhlému rozhovoru namotanému kolem této kauzy. Pokud jste někdy dávali rozhovor novinám, jistě víte, že to nějakou dobu trvá a je neobvyklé realizovat to za jeden den, včetně přípravy, vlastního provedení a korektur. Předpokládám, že tento píár produkt byl již nějakou dobu připraven a dnes byl pouze vložen do hlavně mediálního kanónu, aby byl vypálen vstříc veřejnosti v rámci palebné přípravy. Pan psycholog vyfotografovaný pro jistotu s dítětem (pro podobné typy používám obvykle označení „mámoň“) disponuje skutečně velmi jednostranným pohledem a přinesl hned celý pytel od plenek plný perel. Serem na základy práva, uděláme si vlastní. Namátkou:
V moderním dopravním, urbánním pojetí i dopravní psychologii se to bere tak, že město je pro lidi, a proto mají chodci před auty přednost.
Lidé, kteří někoho srazili autem, často vypovídají, že jim chodec nenadále vkročil do silnice. Ale s tím řidiči mají počítat…
Takže z mého úhlu pohledu je na vině vždy řidič, protože on má auto, které se může stát zbraní, proto by se měl chovat zodpovědně.
Lidé, kteří k nám chodí a opakovaně způsobili dopravní nehodu, někoho zabili nebo řídili pod vlivem alkoholu, nám sami tvrdí, že jediné, co by pomohlo, aby se začali chovat slušněji, by byly mnohem tvrdší tresty. Třeba desetinásobné pokuty.
A tak dále, nechce se mi v těch sračkách moc přehrabovat. Pan expert je nositelem myšlenek, které kdysi vyústily ve slovní spojení „absolutní přednost na přechodu“ a ovlivnily chování chodců natolik, že neváhali vstoupit před jedoucí auto. Že takoví lidé pracují u instituce, která se jmenuje „Centrum dopravního výzkumu“, mi připadá tristní. Ten dopravní výzkum onoho Centra taky podle toho vypadá. Spíše by se ta instituce měla jmenovat „Centrum protidopravní ideologie“. Každopádně diskutující mu to moc nežrali, pan expert i u nepříliš kritického publika serveru Idnes pohořel.
Musím říct, že bych na to tak nějak neměl. Čekat někde v Brně v kanceláři na to, až se stane nějaká dostatečně vážná nehoda, a pak se pomocí ní chtít mediálně zviditelnit. Pan expert psycholog musí zaujímat dost zvláštní životní postoj…
Takže se dnes v klidu položme do postelí, máme za sebou první den nové války. Dopravní fašisté vidí před sebou novou sněmovnu, novou vládu a nové příležitosti. Spěte klidně. Podobně jako možná vy, další tři nebo čtyři miliony lidí v autech dnes dorazili cíle svých cest v pořádku. Ano, občas se stane nehoda, ale to není důvod k hysterii, to je za normálních okolností důvod k pečlivé analýze. Jenže jsou tu lidé, kteří mají jiné ambice. Mysleme na naše šrouby – ano, ty, co se musejí pořád utahovat. Někdo má zase nějaký záměr a dnes prostě řekl – spusťme to.
(6x známkováno, průměr: 1,50 z 5)