Lidé mají potřebu se spojovat. Také národy a státy mají potřebu se spojovat, a tak, pokud spolu zrovna neválčí, hledají spojenectví. Nejvyšším druhem spojenectví jsou spolky a unie, které vznikají výhradně z bohulibých a ušlechtilých důvodů, pokud možno na věčné časy, aby chránily společné hodnoty, a aby nakonec byly utopeny v krvi nebo alespoň v ekonomickém rozvratu.
Počátky takových spolku bývají zality sluncem, láskou a porozuměním. Členové do nich vstupují dobrovolně a s nadšením. Bohužel postupně zjišťují, že vstoupit do takového spolku je mnohem snazší než vystoupit. To nastává zpravidla, když zjistí, že spolek již funguje za jiným účelem, než když do něj vstupovali a nejen, že jim neprospívá, ale dokonce škodí.
V roce 487 př.n.l. takto vznikl Athénský námořní spolek a vydržel poměrně dlouho. Celých 83 let. Jak by ne, když všichni členové spolku žili ve stejných geografických podmínkách na březích Egejského moře a všichni mluvili stejným jazykem. Čtenáři si jistě pamatují, že v antickém Řecku existovaly dva významné státy. Zjednodušeně řečeno většinou demokratické Athény a většinou tyranská Sparta. Kromě nich potom velká spousta menších států, která byla nucena se kamarádit s některých z nich. Navíc Řeky ustavičně ohrožovala jedna velká východní despocie. Ne nebylo to Rusko, byla to Persie, ale stejně jako Rusko byla svinsky rozlehlá. Po jedné z mnoha válek proti Persii přišli Athéňané s výborným nápadem. Aby státy ušetřily na stavbách válečných lodí, navrhli, že už jednotlivé státečky nebudou muset samy vyrábět drahé lodě, za finanční příspěvek je budou ve velkém vyrábět v Athénách, čímž se zlevní výroba a všichni budou spokojeni. Členy spolku mohly být jen státy, které měly společné demokratické hodnoty. Stručně řečeno, tyto hodnoty byly opakem hodnot sparťanských, kde despoticky vládl jeden tyranský král. Detaily oněch demokratických hodnot nebyly úplně stejné ve všech městských státech spolku, ale to se časem mělo spravit. Athény stavěly pro všechny státy lodě za peníze, které dostávaly od členů spolku a které byly shromažďovány v pokladně na ostrově Délos, ovládaném Athénami. Později byla z praktických důvodů pokladna přemístěna přímo do Athén.
Počáteční idylka se začala časem vytrácet. To, když ostatní členové spolku zjistili, že kromě lodí si Athéňané za jejich peníze solidně vylepšují své město. Tak díky 300 spořivým malým městským státům mohl vzniknout Pantheon, který obdivují turisté dodnes, členové spolku však tehdy tento způsob utrácení jejich peněz plně nedocenili. Také se ukázalo, že vyráběné lodě neodpovídaly úplně potřebám některých členů spolku. Athénské triéry se hodily do klidných pobřežních vod, ale na širém moři jim vadily vlny. Kdo by taky čekal na moři vlny, že. Bohužel členy námořního spolku bylo i mnoho ostrovních států, které měly ten nedostatek, že nedisponovaly velkými klidnými přístavišti, a chtěli-li se jejich obyvatelé dopravit někam jinam než po svém ostrově, po souši to nešlo a plavbě na širém moři se tak nemohli vyhnout. A problém byl i s těmi demokratickými hodnotami. Nakonec se věc ustálila tak, že co jsou demokratické hodnoty se určovalo v Athénách. Nebylo žádoucí, aby se v nějakém spojeneckém městském státě chopil moci někdo, kdo chápal demokracii chybně, tedy jinak než v Athénách. Athény by takového spojence náležitě srovnaly. Nicméně pro případné právní spory byl zřízen nezávislý soud. Nezávisle sídlil v Athénách a soudci byli vybráni z nejlepších nezávislých Athéňanů. Není zaznamenána žádná statistika vynesených rozsudků tohoto nezávislého soudu, ale výsledkem tohoto přirozeného, jedině správného a nezpochybnitelného vývoje bylo to, že když konečně vypukla válka s tyranskou Spartou, mnozí členové hodnotového Athénského námořního spolku již přestali rozlišovat athénskou demokracii od spartské tyranie, na svého spojence se vybodli a Athény v peloponéské válce prohrály se spartskými dezoláty. Spolek skončil neslavně, i když všichni jeho členové se nacházeli u stejného moře, ctili stejné hodnoty a mluvili stejným jazykem.
Dne 17. 6. 1397 vznikla ve švédském městě Kalmar Kalmarská unie. Celé to vymyslela dánská královna Markéta I, která nemajíce potomků, chtěla vytvořit pro svého synovce Erika Pomořanského nějakou pořádnou říši, která by dokázala čelit obchodně úspěšnému sdružení měst Hanza. Obyvatelstvo spojoval příbuzný jazyk i podobné geografické podmínky, protože na většině území byla nejméně 10 měsíců v roce kosa jako prase. Všechny národy pocházely ze skupiny Vikingů a měly podobné kořeny i způsoby jednání. Ty byly na hony vzdálené zásadám mírumilovnosti a humanity v dnešních skandinávských zemích, neboť oblíbenou kratochvílí byly loupežné výpravy vikingských mořeplavců do evropských zemí, spojené s vražděním domorodého obyvatelstva, znásilňováním děv a braním otroků. Na těchto hodnotách stály všechny státy tvořící Kalmarskou unii. Rázem tak vznikla jedna velká říše, protože Kalmarskou unii tvořilo Dánsko, Norsko a Švédsko, přičemž součástí Švédska bylo i Finsko a Norska Island. Prostě ideální spojení. Co se mohlo pokazit? I u tak vyspělých národů, jakými Skandinávci nepochybně jsou, vždyť dáli světu vynálezy lidstvem hojně využívané dodnes, jako ombudsmana, dynamit a švédskou trojku, to však nakonec selhalo. První problémy začaly po 50 letech trvání unie. Unijní král Kryštof Bavorský zemřel bez dědice, a to byla dobrá příležitost se trhnout. Byli to Švédové, kteří si mysleli, že jsou to Dánové, kteří na unii vydělávají víc než oni. A tak si zvolili svého vzdorokrále. To se neobešlo bez reakce krále dánského, který měl být i vůdcem unie. Karel Knutsson tak podle situace střídavě vzdorokraloval ve Švédsku a střídavě se skrýval v exilu. Jenže, ač to byl plodný muž, když roku 1470 zemřel, zůstaly po něm jen dcery, z jeho synů jej nepřežil žádný. Syn, kterého udělal své milence se nepočítal. Okolnosti nasvědčovaly tomu, že unie může být zachráněna. Na trůn nastoupl Jan Dánský, který panoval i v Norsku a Dánsku. Jenže sklony ke kverulantství už švédskou šlechtu neopustily. Po Janově smrti nepřijali na trůn jeho syna Kristiana. Krále si žádného nevybrali, jmenovali ale vlastního regenta, což bylo ve výsledku to samé. Marně Kristián vysvětloval Švédům, že jejich nesmyslný zvyk krále si volit neodpovídá unijním hodnotám. Podle unijního práva byl trůn dědičný a jak známo unijní právo je nadřazeno právu národnímu. To je logické, že. Regent nakonec zemřel dřív než Kristián a ten se tak dočkal i nástupu na švédský trůn. Ihned také správně implementoval unijní směrnici a prohlásil švédský trůn za dědičný. To poněkud nadzvedlo švédskou šlechtu, která trvala na tom, že král má být volen. No neexistuje přece žádný konflikt, který by se jednáním nedal vyřešit. A tak král Kristián pozval nejvýznamnější švédské šlechtice k rokování do Stockholmu. Češi mají 8. listopadu 1620 svou Bílou Horu, Švédi měli stejného dne, už o 100 let dříve, smírné jednání šlechty s králem. Smír byl dosažen tak, že král Kristián nechal všechny šlechtice zatknout, obvinit a popravit. Za pár dní bylo hotovo a ve dvoudenním maratonu bylo popraveno 82 nejvýznamnějších Švédů na Velkém stockholmském náměstí. Jejich rodiny byly uvězněny, majetek zkonfiskován a navrch na hranici spálili i tělo mrtvého regenta. Pozdější poprava 27 českých pánů byla proti tomu čajový dýchánek. Bohužel chybička se vloudila. Jeden ze šlechticů uprchl na lyžích a skryl se ve švédských lesích. Kristián následně zjistil, jak může být lyžování nebezpečným sportem. Přes zimu shromáždil Gustav Vasa povstalecké vojsko, krále Kristiana v krvavé bitvě porazil, do konce roku 1523 obsadil celé Švédsko a zakroutil tak Kalmarské unii krkem. Švédové dodnes oslavují konec unie lyžařským závodem – Vasovým během.
Dne 23. července 1952 bylo založeno Evropské společenství uhlí a oceli, později známé jako Evropská unie…….
22.06.2025 Miloš Zbránek
(203x známkováno, průměr: 1,08 z 5)