Můj názor na studentské stávky za klima - zpět na článek

Nemůžu si pomoct, ale po po přečtení článku mě k němu napadlo jedno slovo.
Duvenblejt.
Přitom jeho jednotlivé části nejsou až tak zlé, ale celkový dojem je takový podivný.

Ať si studenti stávkují. Také jsem si s nimi chtěl jít popovídat, ale nemám na to čas. To je asi ten nejzásadnější rozdíl mezi námi. V pátek dopoledne, to se někdo posral. Co takhle páteční večer? Další rozdíl bude ta naivita, kterou jim život ještě nesebral. To je zcela v pořádku. Student je mladý, pružný s vysokou schopností regenerace a minimální zodpovědností. Může si dovolit být naivní. Konec konců, kdo jiný by měl být naivní, než student.
Horší je ta marketingová příležitost pro všechny celebrity, kterou studenti vytvořili. Věřím, že jsou dost chytří na to, aby si to částečně uvědomovali už teď. Jenže zatímco teď to považují za výhodu, jednoho dne jim, snad, dojde, že to jejich věc akorát brzdí. Spousta přisátých parazitů, kteří se také chtějí přiživit.
Sázení stromů? Nenechte se vysmát. Jednak Hřib jich slíbil milion nebo kolik. Opět se tu potvrzuje heslo: „Co my vám slíbíme, to vám nemůže nikdo dát.“ Vašich 240 stromů je proti tomu milionu prd. A že se jedná o skutečné stromy, zatímco Hřib nezasadil ani jeden, to nikoho nezajímá.
Aby šel student sázet stromy? Student ví, že věc ohledně klimatu je velká, a jestli chce spasit svět, sázením stromů jednoho po druhém toho nedocílí. Musí přesvědčit všechny ostatní, aby sázeli stromy. Tím docílí toho, že sám bude v tom hejnu bezvýznamný, a tak nakonec nebude muset sázet, a svět se stejně spasí. To je jedna s fičur socialismu.
Krom toho mezi tím jít v pátek místo školy demonstrovat nebo sázet stromy je dost zásadní rozdíl. Něco stromků jsem se jako kluk nasázel, a úplně zábava to nebyla.

Demonstrace:
– ulití ze školy jen ve školním čase (moje volno zůstane mým volnem)
– adrenalin pramenící z rebélie
– pokec s přáteli
– sláva v médiích
– spása vlastní duše skrz záchranu planety

Sázení stromků:
– celej den v prdeli kvůli cestě do lesa a zpátky
– neustálé se ohýbání k zemi a hrabání se v hlíně
– žádnej pokec protože toho mají všichni plný zuby
– ukrutné horko a Žabka s vodou nikde
– pokud vám někdo zaplatí, tak to bude tak nízká částka, že ani k smíchu nebude (jděte dneska v Praze na brigádu pod 200Kč/hod)
– proto jsem nestudoval, abych se tady potil v prachu a hlíně
– žádná rebélie, musím sázet to, co tam patří, kam to patří

Proto se vám student na nějakej stromek vysere, a udělá všechno proto, aby vám sebral prachy, které pak bude moci dát třem jiným, kteří za ně ten stromek zasadí. Student k tomu pak přijde udělat proslov, jak spasil svět, a dodá, že to není jen jeho zásluha, a taky že práce není u konce.

Můj názor na globální změnu je takovej, že bychom měli rychle začít makat na tom, jak ji přežít, než hledat viníky nebo způsob, jak ji zastavit. Protože nakonec se stejně o nic jiného než o přežití hrát nebude, a vypadá to, že moc času už nezbývá – v souvislosti s předpověďmi to vypadá, že změn bude opravdu hodně, a my tady v Evropě, co máme ještě k tomu bílou pleť, taháme za opravdu kraťounký konec provazu; což by nebylo nejhorší, kdybychom si nemysleli, že ve skutečnosti máme pod palcem rumpál, co v klidu přetlačí celou planetu.