… ty kundo nemytá zjizvená!
S požitkem jsem si přečetl tvůj e-dopis a věřím, že se ti na Bahamách líbilo. Já osobně Bahamy jebu zezadu – na mě sou moc drahý, jednou do roka sletim s rodinkou na chalupu, co má kemoš z práce pod St. Pete na Floridě. On zas rád přijede k našim do Sudet.
Ale zpátky k tobě, Zmrdislave – jak je ti už od ZŠ vlastní, sesral jsi na jednu hromadu několik témat, jenž okořeněná příspěvky některých Bloggenossen vytvořila nepoživatelnou směs. Pokusme se společně tvou hromadu rozkydat:
Téma 1 – hlavní : Deferred gratification čili Odložené uspokojení
Legendární je pokus let psychologa Daniela Golemana, jenž jako první použil pojem emotivní inteligence. Ten v 60-tých letech vybral několik skupin čtyřletých dětí jimž nabídl marshmallow s tím, že dostanou ještě jeden, když dokážou ten první nesníst do 20 minut. Skupina se v zásadě rozdělila na ty, co marshmallow sežrali hned nebo s nutkáním bojovali a sežrali ho stejně a na ty, co počkali 20 minut, aby dostali ještě jeden.
Goleman poté sledoval vývoj jedinců ve skupině až do jejich dospělosti a divil by ses, ty pyčo uhrovitá nevymačkaná, co zjistil: 
– První skupina, co marshmallow sežrala, byla společensky i ekonomicky podstatně méně úspěšná, potýkala se s nedostatkem sebevědomí a nízkou sociální kompetencí, nižší odolnost vůči stresu, větším sklonem k násilí atd.
– Druhá skupina co si 20 min. počkala na zdvojnásobení vkladu (RPSN kolem 2,628.000%), na tom byla kozistentně opačně.
Zjednodušeně podle Freudovy strukturální teorie převládlo v jednání žroutů instiktivně pudové id nad regulativním super-egem, což jejich nezralé ego nedokázalo vyvážit.
Kdybys vo tom chtěl jako něco víc, jukni na wikipédyji
http://www.answers.com/topic/deferred-gratification nebo třeba na univerzitu v čikágu
http://gsbwww.uchicago.edu/fac/erik.hurst/research/grasshopper_march2006.pdf
V ekonomii tomu taky kravaťáci říkaj sklon že ke spotřebě, ale na to ty ser.
Téma 2: Likvidita a Finanční náklady
Každý z nás občas potřebuje za nějakým účelem víc prostředků, než zrovna disponuje.
Abstrahuji teď od toho, jak bohulibý ten účel bude, třeba jestli si kupuješ nafukovacího pána, abys mu nasadil svorky na šourek a bradavky, pak se udělal z toho, jak do něj pícháš nožem na sejry a do rána ho lepil soupravou na duše z Vše za 39,- nebo jestli si kupuješ další byt abys ho draze pronajmul týpkovi, co ho kvuli nafukovací paně a propíchanýmu gauči vyhodili spolubydlící už z třetího podnájmu.
Varianty řešení se nabízejí podle sociologické stratifikace zhruba tato:
· Andrklás. Mám empiricky, tj. vícečetně nabitou držkou ověřeno, že jsem totální lůzr a co mi sebrali ty dávky tak už vo mě ani úžerník u nás v ghettu kolo neopře. Nejsem schopnej si nic vyškemrat ani u Providentů na 128% RPSN, tak si sedím na dekubitech, sním o tom, že by to mohlo bejt jináč a čichám to svý lepidýlko.
· Working púr. Jsem pyča lopata Ondra, příp. jeho nabíječ, příbuzný, známý, nebo nějaká jiná podobná Solvina. Mám aspoň nějaké dlouhodobé příjmy, částečně i legální, ale nemám konto v bance, protože upomínky a kabelovku platim na poště s ostatníma rádiovkama a kredit na mobil si kupuju dycky se sportkou v Kauflandu. Providenty mám na rychlý volbě na mobilu pod trojkou. V bance jsem všudy všeho byl 2x – jednou když jsem dělal strážnýho u Pinkertonů, než mě vylili, že prej kvůli hygieně nebo co a podruhý, když jsem si chtěl pučit na toho rozstřelenýho Golfa, co Vlasáč přitáh v lednu z Holandska.
· Česká včela. Mám konto, stavební spoření pro dceru a možná i penzijní připojištění. Splácím stavební spoření na kvartýr, co mi ho město prodalo za 220 tisíc a už za 8 let budu míst splacýno. Nedávno jsem si koupil v baumaxu bazén zaplať 10% a pak 10x měsíčně 10% a stejně mi nikdo nevymluví, že je to 10% úrok, a ne ňákejch těch 26,3% per-áno jak tvrdí mladej naší mladý. Enžynýr.
V rodině české včely je běžné, že babička točí svoje úspory na 1% ve stejné bance, kde vnuk splácí spotřebitelský úvěr na 14% což je podmíněno staročeskou tradicí, že když si mladý chtěj pučit, čekaj, že jim to starý odpustěj. Tento neblahý zlozvyk stírání rozdílu mezi puč-nám a dej-nám znemožňuje efektivní alokaci peněz v rodině a umožňuje bankám realizovat prima marže.
· Middle class. Když se ráno podívám na svoje konto, vidím tam dva hlavní údaje – účetní zústatek a disponibilní zůstatek. Je mezi nima typicky 200 kolíků rozdílek, ňákej konto-kurva-rent nebo tak nějak. Divil by ses, ale ani já nemusim do banky, ale narozdíl od tebe, maceráte vohlihlej, dokonce ani na poštu, kde teď koncem měsíce stojíš s ostatníma rádiovkama, co se taky ráno nesprchujou.
Konto-kurva-rent by byl z tvé žabí perspektivy boží, ale ani ten není zadarmo a ne na všecko stačí.
Typický příklad – potřebuju se přestěhovat a prodat starý byt až poté, co koupím nový. V takové situaci můžu zavolat rodině a kamarádům co mají momenálně víc hotovosti než projektů, vysvětlit o co jde a ten miloš, co potřebuju si od nich sesbírám třeba po stokolíkách. Za dva měsíce to mají zpátky pocukrovaný, nic netratí a příště zas podložím já je.
Existuje samozřejmě varianta i pro Solviny, která se u bazarních a realitních supů nazývá výkup za hotové, ale víš Ondro – připadal bych si při tom jako Marsellus Wallace u Zeda ve sklepě v té první polovině scény – ještě předtím než zasáhne Butch a než Marsellus s kouřící brokovnicí trošku nazlobeně říká:
„I’ma call a couple of real hard, pipe-hittin‘ niggas to go to work on homes here with a pair of pliers and a blowtorch …. I’ma get medieval on your ass…“
· Vataři. Pohybuju se ve i-světě za Salzmanovou konstatou. Hraje se o miliardy a už neřeším, jestli je mám nebo dlužím.
Téma 3: Vztah úrokové míry a vývoje příjmů
Mezi řádky jsem vyčetl, že máš o své budoucnosti jasno – budeš také uhlobaronem a možná si přivyděláš i jako finanční magnát. Předpokládáš zřejmě, že tvůj roční procentní nárůst příjmů převýší úrokovou míru z Shittybanky. Jestli se tvé vidiny naplní, tak opravdu jednáš racionálně, protože splácet příští rok 120 kreditů tě bude bolet méně než letos 100 kreditů.
Můžeš k tomu mít ale i subjektivní důvody, třeba když jestli ti přišly ty výsledky, že máš fakt hepku B, ajdu, alzhajmra, metastáze případně jejich kombinaci a příští rok už by sis Bahamy nemusel tolik užít.
V tomhle jsi, kundo s hemeroidama, uhodil hlavičkou na hřebíček – tenhle poznatek platí i u celých národních ekonomik. Má-li země zadlužení 60% HDP, její HDP vzroste o 8% zatímco zadlužení o 4% (HDP), je na tom relativně lépe než loni, protože míra zadlužení klesla na 59,3% (dělíme 64/108).
Jak skončit? Chtěl bych ti, milý Ondro, poděkovat, že jsi. Že existuješ a spolu s tebou celé zástupy lůzrů marshmallowžroutů, kteří sní o životě v podmínkách, do kterých jsou líní se propracovat. Jediné, co zmohou proti svým komplexům, je za přemrštěnou cenu občas zkonzumovat něco z těch panských koláčků a tvářit se, že do nich střevní stěnou prostoupila jejich vznešenost.
Na tobě, Ondro, tvojí rodině a dalších Schicksalsgenossen je stojí ziskovost celého sektoru spotřebitelských financí. Na konci celého food chainu, jehož jsi ochotným ale ne zcela poučeným účastníkem, je i ten chléb můj vezdejší a o ten mi jde v první řadě. Žij blaze.
Tvůj Sudetentscheche.
PS: Co Hawai? Už’s byl?
(3x známkováno, průměr: 3,67 z 5)