Pomalu se blíží parlamentní volby, strany začínají bojovat o voliče a voliči začínají vybírat koho zvolí. Mám pro vás dobrou zprávu: Nemusíte utrácet milióny za billboardové kampaně a za průzkumy oblíbenosti. Nemusíte vařit guláš předvolebních slibů.
Sám jsem přišel, abych vám řekl, co musíte udělat pro to, abyste získali můj volební hlas v následujícím období. Minule jsem udělal chybu: Nic jsem předem nedohodl, volil jsem ODS, vládu obsadila ČSSD a v parlamentu se to pak hádalo všechno. Moc se toho nevyřešilo, země se zase o něco víc zadlužila a já na to musel bezmocně koukat. A přitom stačilo tak málo: Předem stanovit podmínky.
Dovolte tedy, abych vám poslal své volební požadavky, to co skutečně očekávám od politické strany, které jsem ochoten svěřit svůj hlas. Prosím abyste si je porovnali se svým volebním programem a v případě, že je šance, že se dohodneme mi učinili konkrétní nabídku. Možná bude třeba váš volební program anebo mé požadavky trochu přitesat, přihoblovat a přišmirglovat aby se lépe kryly. Nejde tu o malé peníze, tak velkou zakázku uzavírám jednou za několik let. Hledám proto seriózního partnera.
Budu volit stranu, která:
1. Pochopí že člověk není otrokem státu a jako první bod svého volebního programu bude mít dodatek k ústavě: “ Občanem, voličem a plátcem daní všeho druhu se člověk stává dobrovolně.“ Tím bude zaručeno, že občan nebude jen pasivním voličem a otrokem, ale bude mít také základní přirozené právo nevolit NIKOHO a samozřejmě ani nikomu nic neplatit. Tento krok je zásadní a musí být jasně vedený v programu strany.
2. Druhým bodem, který požaduji zavést do našeho politického systému je to, že člověk nebude platit své daně státu, ale straně, kterou volil. Bude tak na jednom území existovat několik paralelních států, které si budou vzájemně konkurovat svými nikoliv sliby, ale činy. Stejně jako si mohu vybrat, kterému operátorovi zaplatím za telefonní služby, vyberu si také stranu, která nejlépe bude odpovídat mým potřebám. Jsem-li volič levicově orientovaný, který preferuje rovnoměrné rozdělení bídy, občas nějaké to vyvlastnění anebo život v pracovním táboru, pak budu volit KSČ(M). A ona bude zdaňovat své voliče, vyvlastňovat své voliče a občas nějakého svého voliče odvleče do pracovního tábora anebo rovnou popraví. V rámci svého rozpočtu bude za zpěvu internacionály budovat pro své voliče komunismus. Pro umírněné socialisty je tu ČSSD, sociální jistoty, podpora pracovních míst, masivní přerozdělování. Zdroje jsou! Ještě o něco napravo je ODS, už jen 15 procent daní a jen 40 procent socialismu. Každý dostane tlustou peněženku a do ní měsíčně několik tisícovek.
Možnosti tu jsou – jen si vybrat, opět to není nic jiného než demokracie.
To, že každá strana bude hospodařit za své povede k zodpovědnosti. Ne bezbřehý humanismus, populistické sliby, kolektivní nezodpovědnost a demokratické přerozdělování … přerozdělujte si soudruzi – mezi svými voliči jejich peníze. Já vypisuji konkurs na něco lepšího.
3. Strana se musí chovat spravedlivě. Strana, kterou budu volit musí být zárukou minimálního přerozdělování, tedy minimálního kradení a rozdávání. Žádné dotace, žádné investiční pobídky, žádné státní příspěvky na … (stavební spoření, úroky z hypoték, přídavky na děti). Není nejmenší důvod k tomu, aby stát přerozděloval. Kdo chce být pasažérem přerozdělovacího kolotoče, ať si zaplatí jízdenku u strany, která má přerozdělování ve svém programu a ceníku.
4. Vyrovnaný rozpočet.
5. Minimální byrokracie, vše na Internetu, včetně průhledného hospodaření.
6. Daně! Pojďme na ně. Vzhledem k tomu, že funkce paralelního státu mnou volené strany budou oproti současnému evropskému standardu značně ořezané, i daně budou silně redukované. Bude to především spotřební daň ve výši cca 10 procent, obdoba DPH. Vyjma vybraných kategorií (benzín). Přímé daně budou na principu daně z hlavy. Daně poputují především regionu.
7. Pojištění je záležitost volby jednotlivce, který si ho koupí anebo nekoupí.
8. Zdravotní pojištění na neočekávané příhody , viz. předchozí bod.
9. Zdravotní spoření na běžnou péči – každý za své, státní ochrana před vytunelováním.
10. Důchodové spoření – každý za své, státní ochrana před vytunelováním.
11. Solidarita – když všechno selže. Věc, která je ze svého principu dobrovolná a proto se o ni starají dobročinné organizace. Ze strany státu očekávám minimální solidaritu ve stylu mít možnost pracovat (jakákoliv práce) za byt a za stravu.
That is all folks.
V uplynulých čtyřech letech jsem na daních, zdravotním, sociálním a důchodovém takzvaně pojištění odvedl státu přibližně 800 tisíc korun. Jako odměnu za tyto peníze mi stát příští rok opět věnuje jeden volební hlas. Jelikož nejsem volič-panic, mám neblahé tušení, že ať ten hlas hodím komukoliv, výsledek bude zhruba tentýž: Ve vládě a parlamentu zase budou sedět (pardon pracovat) lidé, kterých si nevážím, zase se navzájem budou osočovat na televizní obrazovce, zase o něco víc zadluží tuto zemi … zase něco naslibují, pravděpodobně, že někomu něco seberou (třeba mě) a někomu jinému to přerozdělí (třeba sousedovi, kterému bych já nedal ani suchou kůrku). Jak to říci jednoduše? Zase budu zatažen do nějakého nechutného divadla, které budu muset financovat ve jménu humanity, solidarity, sociálních jistot, sociální spravedlnosti, menstruace a masturbace. Budu se dívat na něco co mě nezajímá a někdo se mi bude přehrabovat v kapse.
Proto jsem napsal tento dopis politickým stranám, abych našel stranu, kterou mohu s klidným vědomím volit. Je to první krok, druhým krokem může být její založení.
(Zatím nikdo nehlasoval)