Taky jsem ho kdysi spatrila uplnou nahodou na parapetu sve pracovny v UVN! Pro me neskutecnej zazitek, v detstvi jsem rohace v prirode nikdy nevidela, tak se postestilo primo v Praze…:-)
Chramostejl
Vloni vlete pod Strahovskym stadionem smerem na Smichov, taky tam jeden byl, stradoval si to pres chodnik…
Francis
Dík za poučný článek. Napsal bych diskrétně upozornění na pravopis, ale nevím jak. Věta začínající na : „Po vylíhnutí se larvy živý odumřelým dřevem …“ by zasloužila revizi ;-)
SatanOkkY
Človek niekedy aj rozmýšľa nad tým, že by tu niečo napísal a potom si prečíta také komentáre od hnidopichov ako ty a prejde ho chuť.
jbem
Nevím, jak vypadal vozík z merkuru, ale člověk pdý utáhne/utlačí tramvajový vůz na rovině. Což by 171 násobku mohlo odpovídat. Sám jsem nezkoušel.
Lukas B.
tyhle srandovní výkony pro frantu kocourka či železného zekona jsou sice bombastické, silák utáhne kamion nebo železniční vagon zubama nebo dokonce pinďourem.
je-li nulový (nebo dokonce skopcovitý) podélný sklon dráhy (a že nulový podélný sklon je na silnici téměř neexistující a na železnici je výjimečný a vyskytuje se zpravidla ve stanicích a výhybnách – nulový podélný sklon jwe blbě z hlediska odvodnění), tak záleží především na valivém odporu (u železnice docela minimální, u pneumatik vyšší) a na odporech v ložiskách a všem „za spojkou“. měřitelné by to bylo v případě nějakého jasně definovaného odporu – třeba po železnici do koce 30 promile (hahahá, siláku, ukaž se) nebo za jasně definovaného tření (nějaká ideální spára s konstantním a opakovatelným součinitelem tření, kdy vlečné by bylo velmi podobné smykovému)
Cabadaj
Prijemna zmena cist neco o prirode.
Voves
Především děkuji za článek, v dnešní době působící jak objev chytré blondýny. Bohužel roháče mám spojeného s objevem v asi deseti letech, že jsem hovno geroj (dnes bych řekl hovno udavač), neschopný s tím něco udělat. Pionýrský tábor kousek od Bučovic, první potkání s roháčem, a že jich tam nebylo málo. A jednoho dne ti nejstarší náhodou rozkopli pařez a v něm byla spousta velkých bílých potvor, a bohužel ti skoro dospělí cucáci zjistili, že ponrava lupne víc, než ptačí zob, když se na ni dupne. Jediné, co pár ponrav zachránilo, že po rozdupnutí se rozlil dost hnusný smrad. Ani nevím, jestli se těším na článek o tesaříkovi a., jiný tábor o pár let později, a vedoucí je sbíral jak maliny do smrtičky (po tý době by byl i mord promlčený).
Taky jsem ho kdysi spatrila uplnou nahodou na parapetu sve pracovny v UVN! Pro me neskutecnej zazitek, v detstvi jsem rohace v prirode nikdy nevidela, tak se postestilo primo v Praze…:-)
Vloni vlete pod Strahovskym stadionem smerem na Smichov, taky tam jeden byl, stradoval si to pres chodnik…
Dík za poučný článek. Napsal bych diskrétně upozornění na pravopis, ale nevím jak. Věta začínající na : „Po vylíhnutí se larvy živý odumřelým dřevem …“ by zasloužila revizi ;-)
Človek niekedy aj rozmýšľa nad tým, že by tu niečo napísal a potom si prečíta také komentáre od hnidopichov ako ty a prejde ho chuť.
Nevím, jak vypadal vozík z merkuru, ale člověk pdý utáhne/utlačí tramvajový vůz na rovině. Což by 171 násobku mohlo odpovídat. Sám jsem nezkoušel.
tyhle srandovní výkony pro frantu kocourka či železného zekona jsou sice bombastické, silák utáhne kamion nebo železniční vagon zubama nebo dokonce pinďourem.
je-li nulový (nebo dokonce skopcovitý) podélný sklon dráhy (a že nulový podélný sklon je na silnici téměř neexistující a na železnici je výjimečný a vyskytuje se zpravidla ve stanicích a výhybnách – nulový podélný sklon jwe blbě z hlediska odvodnění), tak záleží především na valivém odporu (u železnice docela minimální, u pneumatik vyšší) a na odporech v ložiskách a všem „za spojkou“. měřitelné by to bylo v případě nějakého jasně definovaného odporu – třeba po železnici do koce 30 promile (hahahá, siláku, ukaž se) nebo za jasně definovaného tření (nějaká ideální spára s konstantním a opakovatelným součinitelem tření, kdy vlečné by bylo velmi podobné smykovému)
Prijemna zmena cist neco o prirode.
Především děkuji za článek, v dnešní době působící jak objev chytré blondýny. Bohužel roháče mám spojeného s objevem v asi deseti letech, že jsem hovno geroj (dnes bych řekl hovno udavač), neschopný s tím něco udělat. Pionýrský tábor kousek od Bučovic, první potkání s roháčem, a že jich tam nebylo málo. A jednoho dne ti nejstarší náhodou rozkopli pařez a v něm byla spousta velkých bílých potvor, a bohužel ti skoro dospělí cucáci zjistili, že ponrava lupne víc, než ptačí zob, když se na ni dupne. Jediné, co pár ponrav zachránilo, že po rozdupnutí se rozlil dost hnusný smrad. Ani nevím, jestli se těším na článek o tesaříkovi a., jiný tábor o pár let později, a vedoucí je sbíral jak maliny do smrtičky (po tý době by byl i mord promlčený).