Ještě nemáte dost tématu umírání? Ne? A máte rádi Resident Evil? Já doufám, že ano. Protože to, o čem bude tento článek, nebude pro slečinky. Budeme si povídat o některých praktikách zacházení se starými nehybnými pacienty, tzv. ležáky.
Objekt ležák není pouze pivo, ležák je člověk, i když se s ním mnohdy tak nejedná. Jeho hlavní negativní fíčury jsou:
– je s ním práce (např. nedojde si na záchod, takže to udělá do postele, v lepším případě do mísy)
– je s ním práce (musí se mu všechno podávat, protože si nic nepřinese sám)
– je s ním práce (vyžaduje speciální a velmi vytrvalou terapeutickou péči, bez ní zůstane ležákem nadosmrti, což nemusí být zadlouho)
Oproti tomu, má i fíčury pozitivní:
+ ačkoli ležák sám nechodí, důchod mu nadále chodí, ale on ho neutratí, protože nikde netrajdá a nehauzíruje. Toho jsou si vědomi supi z řad příbuzných, kteří si jednou měsíčně vzpomenou, kde mají dědečka a optimalizují mu cash-flow
+ má nějaký majetek a je obvykle přístupný jednání jeho darování vybraným osobám na úkor jiných osob. Některé ležáky jsem viděl řešit majetkové transakce, nad kterými by realitní makléř žasnul.
+ není těžké jej přesvědčit o různých důležitých rozhodnutích, například opuštění bytu nebo domu
Subjekty
LDN (Léčebna dlouhodobě nemocných) neboli óenpé. Jsou jich různé levely. První úroveň je ještě léčebna, třetí level není ani léčebna, ani oddělení jakékoli péče, spíše bych řekl, že je to skladiště, ze kterého vede cesta nohama napřed. Pro příznivce kybernetiky, je to systém, který má v obsluze frontovou disciplínu SIRO. Podobně jako třetí level eldéenek funguje i doom seniorů se zvláštním režimem, určený například pro nebožáky s Alzheimerem. Dále v poli operují různá ambulantní oddělení, například nervové, ortopedie nebo interna, která mají nadbytek akutních lůžek. Souhrnně to budeme nazývat lágr.
Příbuzní
Sup – má konkrétní finanční a majetková očekávání v souvislosti s ležákovým skonem a pečlivě hlídá, aby nepřišel zkrátka. Hlavním úkolem supa je vytrvale kroužit, monitorovat činnost ostatních supů a případně s nimi dosáhnout dohody ohledně kořisti.
Kukačka – potřebuje trvale nebo dočasně umístit ležáka někam, kde se o něj budou starat.
Klokan – za ležákem občas skočí do lágru, aby neměl výčitky svědomí. Zpravidla vysedává u postele a opakuje mantru „babičko, to bude dobrý“. Jeho praktický význam pro ležákův status je nulový, ale aspoň neškodí.
Pes – věrně slouží ležákovi a částečně svou přítomností kompenzuje nedostatky na straně sester. Dá se říci, že na psově věrnosti je ležák existenčně závislý.
Lev – hlasitě bojuje za ležákova práva a hádá se se zvlčilým personálem.
Co do kvality péče o nesoběstačné seniory zcela vede rómská menšina. Rozdělí si práci mezi sebe, transferují soukmenovce domů a vzorně se o něj starají. V tomhle ohledu na ně nemáme.
Sestry
Čtyři druhy sester jsou dány binární relací mezi množinami (líná, pracovitá) a (mladá, stará). Podmnožina (mladá, pracovitá) je početně znevýhodněna a neustále čelí nátlaku, protože posouvá pracovní standard do nepřijatelné úrovně. Skupina (mladá, líná) je zpravidla objekt třídy TEMP, protože čeká na majetného oplodnitele a práce ji vůbec nezajímá, lépe řečeno krajně obtěžuje. Stará líná zase nemá zájem makat, neustále žvaní o dětech, heká, krká, žere a stříhá metr do penze.
Ošetřovatelky
Majoritně dva typy: Svědomité sestry na penzi, které za pár korun prokazují mimořádné nasazení, pak dámy s IQ pod 90, kruté, blbé, bez představy o pojmu zdravotní péče.
Lékaři
Hlavní interface pro příbuzné, objekt jejich lobbování. Teoreticky by měli stanovovat postup léčby, ve skutečnosti jsou silně ve vleku za přírodou. Odborníci na gerontologii navíc v systému chybí, někteří lékaři chodí na LDN za trest.
Čím vyšší level lágru, tím horší kvalita personálu. Lokální kvalita personálu závisí od aktivity Blockleitera.
Hra
Cílem ležákovy mise je přežít co nejdéle, nejlépe tak dlouho, dokud se někdo neustrne a nevezme ho domů. U některých je toto východisko nedosažitelné, takže jde aspoň o to, přežít do druhého dne s tím, že to ten druhý den nebude o mnoho horší. Také je možno dosáhnout převelení do lágru s volnějším režimem nebo dosáhnout takové úpravy stavu, že bude možný přesun domů nebo do domova důchodců.
Následuje popis základních misí.
Bitva o vodu
Předpisy lágru stanoví, že pacientům musí být podávána tekutina. Konkrétní způsob je v kompetenci sester a ošetřovatelek. V jejich zájmu je, aby příjem tekutin neprobíhal příliš intenzivně, protože pak pacienti močí do postelí. Každopádně, sklenička stojí na stolku, protože jinak by zasáhla Blockleiterin (staniční). Pro ležáka po mrtvici ochrnutého na pravou stranu těla je sklenička po pravé ruce těžko dosažitelná, nicméně – má ji k dispozici. Jiný trik se jmenuje „prázdná sklenička“. Sklenička je prázdná na stolku, ale zdrojová nádoba se slastným nápojem, například čajem, stojí na druhém konci pokoje, což je pro ležáka zhruba stejné, jako by byla v Mongolsku. Kdo chce vyhrát bitvu o vodu, musí mezi personálem vytipovat použitelné jedince a přimět je různým způsobem, aby mu pití donesli. To však ještě není finální goal: Pravidelně přicházejí ošky a mění sklenice za čisté (a pochopitelně prázdné), což ležáka vrací zpět do startovního bodu. Neuspět v boji o vodu znamená zdravotní problémy způsobené dehydratací a neúspěch mise.
Bitva o jídlo
Ležák musí podobně jako jiný pacient dostávat v ústavu najíst. Nikdo tak nevychutná steak z flaksy stoleté krávy od cateringového dodavatele Záhuba s.r.o., jako ležák bez zubů. Samozřejmě by bylo možno je namlít (to hovězí), ale to by o to musel někdo požádat. Někteří ležáci nejsou schopni sami jíst, ačkoli mohou polykat. Ležák proto musí najít cestu, jak komunikovat své požadavky na jídlo, jinak se mu stane, že ho každý den v poledne hezky na posteli posadí, dají mu kolem krku slintáček, před něj talíř s voňavým jídlem, vidličku a nůž, a nechají ho takhle sedět půl hodiny nad talířem. Pak přijde oška a prohlásí „Ale pane Koblížek, vy jste nic nespapal!“ a tím to skončí. Skončí. Východiskem je přesvědčit psa nebo sestru z podmnožiny „pracovitá“, aby ležáka nakrmila.
Bondage a medikace
Někteří ležáci jsou příliš aktivní, například klidně třikrát čtyřikrát přivolají za noc sestru, aby jim dala napít. Pětapadesátiletá Maruna Vomáčková chtěla na sesterně uháčkovat pro mladý fusekle a pokaždý zapomene, jak byly ty nitě, takže to na konci připomíná něco mezi šálou a pleteným kondomem. Je nasraná a protiakce na sebe nenechá dlouho čekat. Ležáka buď přiváže k posteli (je to pro vaši bezpečnost, pane…!) nebo šlehne dávku Apaurinu, čímž ho na 24 hodin vyřadí z boje o vodu a potravu. V některých lágrech jsou ležáci našlehaní jako účastníci Tour de France a vůbec nepřijímají potravu ústy, ale jen intravenózně.
Boj s proleženinami
Příčinou určitého napětí mezi personálem v lágru a ležáky je, že ležák si celý den jen tak leží, zatímco personál musí kmitat. Personál se proto stará, aby si ležáci to ležení mohli vychutnat. Správně by měly ošetřovatelky ležáka zhruba každou hodinu až dvě převrátit – ze zad na bok, z boku na záda a tak. Jenže to není nic příjemného, u osob korpulentních nebo se svalovým spasmem je to vlastně docela namáhavé. Pít kafe na sesterně a kdákat o událostech v kultovním seriálu Ordinace v růžové zahradě dá rozhodně méně práce. Praktickým výsledkem této strategie jsou proleženiny neboli dekubity, obtížně léčitelná a snadno infikovatelná poškození kůže i hlubších tkání. Tvorba dekubitů se dá omezit použitím speciálních vzduchových matrací a podpořit použitím neprodyšných gumových podložek tzv. gumovek, připomínajících kus plachty z nákladního automobilu. Ty jsou populární u ošetřovatelek, protože minimalizují škody v případě, že se ležák vydělá do postele.
Boj o koupelnu
V této misi si musí ležák probít cestu nepřátelským územím do koupelny. Když to nezvládne v časovém limitu zhruba jednoho týdne, nastane chemický alert. Je několik cest, jak se tam dostat. Například využít služeb psa, nechat lva, aby to u personálu prosadil (někoho seřval). Cheat: Umístěte do postele hovno. To přesun do koupelny urychlí, ovšem nikoli před koncem směny, protože pak se to jen zastele a vzniklá situace může být značně diskomfortní.
Bonus track – zápal plic
Zápal plic je komplexně pojatá mise, která prověří veškeré ležákovy interakce s okolím. Misi není dobré zahajovat, pokud je health status nižší než 30%. Zápal plic je logickým pokračováním situace s proleženinami. Lidskému plicnímu vazivu dlouhé ležení v jedné poloze vadí a vznikne zánět. Lékař jako admin má možnost volby, tzn. nasadit antibiotika nebo ne. Dochází k lobbování různých skupin. Supi zvažují poměr krátkodobých a dlouhodobých benefitů (smrt odpojí quick cash z důchodu, na druhé straně otevírá cestu k někdy atraktivnímu dědictví). Psi jsou náhlým zhoršením zdravotního stavu dotčeni a požadují informace, lvi zase řvou a požadují léčbu. Svoje v tomto případě vykoná i personál lágru, který lékařům nebo navzájem spontánně sděluje své prognózy, přičemž platí, že nejvíce mají co říct ty nejdebilnější ošetřovatelky. Dříve nebo později lékař antibiotika vysadí a pak je game over.
Při stanovení vhodné taktiky pro boj ležmo je třeba vycházet z toho, že herní engine má charakter high level architecture, takže všechny federaty hrají uvnitř hry vlastní hru a sledují kromě primárního ještě své vlastní partikulární cíle, přičemž navzájem komunikují. Personál např. ví, že odstraněním jednoho ležáka z object listu např. dehydratováním, uléčením nebo zápalem plic způsobí jen to, že herní RTI engine na jeho místo umístí jiného ležáka, ten však může mít ještě horší charakteristiky než ležák předchozí. Tento fenomén je markantní zejména o vánocích, kdy se některé rodiny rozhodnou repatriovat své příbuzné z lágru domů a jejich místa jsou okamžitě zaplněna činností kukaček, které přivážejí svoje ležáky v autech s lyžemi na střeše. Je také jasné, že personál nejprve zaútočí na hůře chráněné cíle, tedy ty, které nemají nikoho anebo jen kukačky, supy a klokany. A tak dále.
Jak asi sledujete, poněkud jsem téma zlehčil, dokonce nad únosnou míru, snad to nebylo k jeho škodě. Líbilo se vám to? Ne? Je to nechutné? Ale jděte. To je normální. To se děje právě teď a všude, ne jako Vyvolení. Game bude hrát, jak jsem napsal, asi každý desátý z nás. Euthanasie v tomto systému není tabu, euthanasie je realita, jen se její prostředky nevolí až tak přímočaře. Je třeba pouze podnítit představivost. Projekci legální možnosti milosrdného usmrcení do těchto poměrů proveďme sami, zkusme odhadnout, kam se asi spřežení rozjede po povolení otěží. Výsledky ostatním sdělme formou diskuse.
Osobně tipuji na to, že zavedením milosrdného usmrcení vzroste tlak na pacienty, kteří budou příslušnou volbou metod (sklenička, papání, koupelna…) motivováni spět ke jedinému správnému Endlösung, to vše provázeno aktivitou supů a horších kousků personálu. Akademická debata o individuálních svobodách při nakládání s vlastním životem v souvislosti s euthanasií tím dostane zcela speciální šmak.
(58x známkováno, průměr: 1,29 z 5)