Jenže se to kazí nesmyslnými výkřiky typu „Já umím jezdit, pro mě žádné omezení rychlosti nemá platit!“ To vykřikuje do doby, než to napere do stromu a pak je akutně zachraňován, léčen a je mu případně vyplácen invalidní důchod. A aby na ně bylo, máme velké daně. (Tedy nejen na ně!) Nebo hůř – vezme sebou na onen svět někoho dalšího třeba v jiném autě. Myslím, že tihle milovníci ničím neomezené svobody („pravičáci“) by si měli na netu najít záběry z palubních kamer, ks=de jsou všeliké havárky. Hlavně z Ruska – ale i odjinud. A přestat už žvanit o tom, že každý odpovídá jen sám za sebe.
Jistě, je to tak – ale jen do průšvihu. Pak se rétorika svobodomyslného individua zásadně mění, začíná se mluvit o dalších okolnostech nehody, o cizím zavinění atd. O potřebě solidarity s invalidy atd.
To je právě ta dialektika. Stalo se: Vjel jsem na motokole do zapuštěné tramvajové koleje, švihnul sebou na zem a rozrazil si hlavu o dlažbu. Blbec – potkalo mě, co jsem zasloužil. Nikomu jinému jsem neublížil, škodu nezpůsobil. Jen sám sobě.
Jenže náhodou jeli kolem policajti, hned zavolali sanitu, která mě odvezla na chirurgii zašít moji starou blbou hlavu. Postarali se mi kupodivu i o poněkud pošramocené kolo, které uschovali na inspektorátu, protože kolem už šmejdili „nepřizpůsobiví“ a kolo bych už nikdy nespatřil. Když mi na úřadě (s omluvou) napařili nejnižší možnou pokutu, nebránil jsem se. Bral jsem to jako špatnou známku – neměl jsem vjíždět mezi koleje tak rychle a pod tak ostrým úhlem. A navíc – ta jejich starost o mé kolo mém téměř dojala. Oni mi ho totiž ještě částečně pospravovali, takže jsem mohl za další dva dni na něm odjet domů.
Takže ano, policajti jsou zlí, zlí, zlí.
Ale někdy vůbec.
A „každý svobodný člověk“ má právo vyvádět jakékoliv howadiny – regulace nějakými předpisy je zbytečná a omezuje svobodu.
Proto tady čtu jen občas. Je to tu většinou jen jednostranný pohled. Vlastně také oblbování čtenářů – kteří si navíc vzájemně notují. Propaganda, a tedy i manipulace.
Proto je tenhle příspěveček vložen tady, kde se řeší manipulace státní. Jistě je silná, vytrvalá, někdy hloupá, ale stokrát opakovaná lež je stává pravdou, že áááno.
Jenže milí přátelé – tady se čas od času děje totéž. [;>))
„Máme nějaký toolkit jako třeba na výměnu kola?
Je možné jednat proti tomu aktivně a jak?
Kontrareklama?
Kontrapropaganda?“
Možná, že nejlepší výsledek, kterého můžeme dosáhnout, je zvolit si svobodně, které propagandě chceme podlehnout.
Já jsem si vybrala.
Krásná ukázka …. http://www.novinky.cz/krimi/392494-policie-nachytala-660-opilych-deti-v-mladi-jsme-take-pili-argumentuji-rodice.html
… fakt si člověk říká, která kurva tohle může napsat, a která pustit ven. Ono to RP koukám zase nebylo tak špatný.
„Na kontrolách se kromě policistů podíleli … hasiči, …“
Na kontrole chlastu? Tak to at uz jdou do prdele taky.
Samozřejmě vše je „true“.
Jenže se to kazí nesmyslnými výkřiky typu „Já umím jezdit, pro mě žádné omezení rychlosti nemá platit!“ To vykřikuje do doby, než to napere do stromu a pak je akutně zachraňován, léčen a je mu případně vyplácen invalidní důchod. A aby na ně bylo, máme velké daně. (Tedy nejen na ně!) Nebo hůř – vezme sebou na onen svět někoho dalšího třeba v jiném autě. Myslím, že tihle milovníci ničím neomezené svobody („pravičáci“) by si měli na netu najít záběry z palubních kamer, ks=de jsou všeliké havárky. Hlavně z Ruska – ale i odjinud. A přestat už žvanit o tom, že každý odpovídá jen sám za sebe.
Jistě, je to tak – ale jen do průšvihu. Pak se rétorika svobodomyslného individua zásadně mění, začíná se mluvit o dalších okolnostech nehody, o cizím zavinění atd. O potřebě solidarity s invalidy atd.
To je právě ta dialektika. Stalo se: Vjel jsem na motokole do zapuštěné tramvajové koleje, švihnul sebou na zem a rozrazil si hlavu o dlažbu. Blbec – potkalo mě, co jsem zasloužil. Nikomu jinému jsem neublížil, škodu nezpůsobil. Jen sám sobě.
Jenže náhodou jeli kolem policajti, hned zavolali sanitu, která mě odvezla na chirurgii zašít moji starou blbou hlavu. Postarali se mi kupodivu i o poněkud pošramocené kolo, které uschovali na inspektorátu, protože kolem už šmejdili „nepřizpůsobiví“ a kolo bych už nikdy nespatřil. Když mi na úřadě (s omluvou) napařili nejnižší možnou pokutu, nebránil jsem se. Bral jsem to jako špatnou známku – neměl jsem vjíždět mezi koleje tak rychle a pod tak ostrým úhlem. A navíc – ta jejich starost o mé kolo mém téměř dojala. Oni mi ho totiž ještě částečně pospravovali, takže jsem mohl za další dva dni na něm odjet domů.
Takže ano, policajti jsou zlí, zlí, zlí.
Ale někdy vůbec.
A „každý svobodný člověk“ má právo vyvádět jakékoliv howadiny – regulace nějakými předpisy je zbytečná a omezuje svobodu.
Proto tady čtu jen občas. Je to tu většinou jen jednostranný pohled. Vlastně také oblbování čtenářů – kteří si navíc vzájemně notují. Propaganda, a tedy i manipulace.
Proto je tenhle příspěveček vložen tady, kde se řeší manipulace státní. Jistě je silná, vytrvalá, někdy hloupá, ale stokrát opakovaná lež je stává pravdou, že áááno.
Jenže milí přátelé – tady se čas od času děje totéž. [;>))