Možná vám následující epizoda nepřipadne směšná. Já z toho měl asi desetiminutový záchvat smíchu a musím se proto s vámi o to podělit, i kdybych večeřet neměl.
Pan Křópal a paní Křópalová jsou vcelku normální lidé, ti, kterých se dovolávali ti obratnější politici v nedávných volbách a také ti, kterým ti samí politici nyní po volbách naserou. Pan Křópal sice není moc chytrý, ale zato je hodně, hmm… asertivní. Kdysi se to mu říkalo drzý. Křópalová ho v tom podporuje, ale je spíš slepice paranoidní. A navíc k tomu všemu se Křópalům rozbila lednička. Rozbitá lednička je vždycky tragédie, protože není kam dávat pivo a tak Křópalovi začali hledat source, ze kterého by opatřili výhodně kvalitní lednici.
Normální člověk by to udělal asi takhle. Navštívil by obchod (jedno zda fyzický nebo virtuální), vybral si lednici úměrně svým požadavkům, nechal ji dopravit domů, zaplatil by lednici, užíval si lednice. Já vždy říkám, že nemá cenu půl dne běhat po městě, abych získal pětikilo slevu, protože subjektivně má volné odpoledne větší cenu, než pětikilo. Ale zase jsem ochotný kvůli pětikilu čtvrt hodiny surfovat na internetu. Křópalovi to však chytili z jiného konce.
Ohledně lednice, Křópal zavolal svoji bývalou kolegyni Týnu, jejíž bratr pracoval v obchodu s elektrospotřebiči. Křópal požádal Týnu o telefon na jejího bratra a Týna odpověděla, že mu žádné telefonní číslo dávat nebude, protože k tomu nemá jeho svolení. Křópal se urazil. Nebylo mu to po chuti, ale nakonec souhlasil, že přijde přímo do obchodu, kde Velký Bratr pracuje. Křópal se tam skutečně dostavil a aniž by Velkého Bratra kontaktoval, vybral si lednici. Prodavač, který se jej ujal, byl Křópalem konfrontován s faktem, že na jím vybranou lednici požaduje extra slevu, protože „je to dojednaný přes bráchu vod Týny“. To prodavači nic neříkalo, takže sehnal přímo Velkého Bratra. Velký Bratr vyslechl Křópalův požadavek na slevu a oznámil mu, že na tuto lednici již další sleva není možná, protože už nyní je v akci – jedná se totiž o výběhový typ. Tato zpráva naplnila Křópala nevolí a vytkl Velkému Bratrovi, proč mu tedy lednici, tedy ten starej krám, nabízí. Ten namítal, že si ji Křópal vybral sám.
Problém byl, že se Křópalovic zmítali v krajních polohách a od prehistorické akční lednice se přesunuli hned ke state-of-art lednicím Liebherr, které se nacházejí na opačné straně cenového i kvalitativního spektra. Velký Bratr prohlásil, že o cenu aby se pro začátek nezajímali, že vzhledem ke společným známým (Týna) jim cenu „udělá“ tak, aby to bylo OK. A vskutku, sleva činila necelých 4.000 Kč. Křópal by si mohl gratulovat, to je jeho plat za celej tejden. Plácli si, dohoda zněla, že lednici dopraví druhého dne firma Křópalovi domů. Vyměnili si telefonní čísla pro lepší koordinaci celé akce.
Křópal se tázal, zda lednice bude dopravena do jeho bydliště zdarma. Velký Bratr mínil, že nikoli, protože zboží dovážejí zdarma do vzdálenosti 10km. Do místa Křópalova bydliště by to stálo Kč 500,-. Křópal to nejprve akceptoval, ale pak cestou z prodejny se mu to rozleželo a volal Týnu, co že je to za jednání, po známým požadovat pětikilo za dopravu. O předtím udělené slevě kulantně pomlčel. Týna už se toho debila chtěla zbavit a tak řekla, že oněch 500 Kč s bratrem nějak vyřídí, rozuměj, uhradí je sama. Křópal po tomto geniálním tahu narostl v očích Křópalové do rozměrů fenomenálního stratéga Jiřího Paroubka, jehož hlavním tahem v krajských volbách bylo něco podobného: Nejprve vezmeme lidem peníze na daních a pak z nich a za ně uhradíme poplatky v nemocnicích.
Křópalovi se dařilo, ale mělo to vzít rychlý obrat. Křópalová, potomek selských hřbetů a kovozemědělců z Vysočiny, byla stižena apriorní nedůvěrou ke všem, kteří nenosí gumovky. Během návratu zpátky do HQ vyslovila v autě hypotézu, že enormní sleva a doprava zdarma jsou toliko laciné triky na úrovni Modré šance, kterými se zákeřná prodejna zbaví předraženého zastaralého sráče germánské značky Liebherr a že měli vzít lednici původně vybranou, která by i beze slevy stála méně než Liebherr se slevou. Ve starším voze v okřídleným šípem na masce přípomínající hrábě se zrodila psychóza, sílila nervozita a narůstalo podezření vrcholící telefonátem, kterým Křópal všechno zrušil. Když se Velký Bratr tázal proč, Křópal mu vytmavil jeho nekalé úmysly a řekl mu, že si nějakej starej krám vod něho fpálit nenechá. Velký Bratr zavrtěl nechápavě hlavou a nechal tu ledničku, která už byla naložena do firemní dodávky, zase složit. Křópal pro jistotu vynadal také Týně, že na něj zkusili pořádnou habaďůru, ale von že všechno prokouk.
Když se Křópalovi vrátili z krajského města, zjistili, že sice odhalili spiknutí, ale že nemají lednici, strávili tím celé odpoledne, najeli padesát kilometrů a nadělali si všude nepřátele. Tak zkusili internet, což je obohatilo o zjištění, že existují i jiné stránky než Freefoto.cz a diskuse na Novinkách, ale protože se Křópalová nakupování na internetu bála, nic z toho nebylo. Křópal nelenil a z domova ještě poctil telefonátem několik prodejen, kde mu všude nabídli vysněnou ledničku Liebherr, podle Křópalové starý krám, za podstatně vyšší cenu a potvrdili mu, že se nejedná o zastaralý výrobek. Sem tam se Křópal s některým obchodníkem pohádal, že je příliš drahý, chtěje ho tak motivovat ke slevě.
Patrně bych na Křópalově místě neměl tu drzost druhého dne volat Týnu, aby se přimluvila u Velkého Bratra a obchod byl znovu proveden. Jenže Týna ani Bratr už na to neměli nervy a tak požádali Křópala, aby zkusil obchod uskutečnit někde jinde, že to tak bude pro všechny lepší. Jakto že lepší, vztekal se Křópal – vždyť vy prodáte ledničku a vyděláte prachy? Ale všechny uši byly hluché ke Křópalovým nářkům.
Jak to bylo dál, nevím.
Poučení:
– Křópalovi pochopili, že za podmínek pokročilého eurosocialismu jakýkoli úkon usnadní správné konexe
– Křópalovým došlo to, co soudruhovi Sarkozymu. Kapitalismus je dobrý, jen pokud je regulovaný. Podívejte se mobilní operátoři. Ještě předloni stála minuta hovoru z Chorvatska čtyřicet korun, teď stojí jen deset, protože si Evropská komise na ty zlé kapitalisty došlápla. Nebo Škoda. Odírala její věrné tuzemské zákazníky, zatímco skopčákům prodávala jejich vysněné fabie a octavie za pár schuppů. To všechno znamená, že ceny zboží jsou pouze odrazem kapitalistovy chamtivosti a lze je libovolně snižovat, přičemž na snížení existuje morální nárok, podobně jako na zvýšení mzdy.
– Křópalovi také pochopili podstatu procesní orientace firmy. Pchurčesink je celý proces, nikoli ojedinělý akt koupě, a pokud existuje možnost tento proces zkomplikovat, musí se tak učinit.
Tak to byl malý profil sociálnědemokratického voliče.
(8x známkováno, průměr: 1,50 z 5)