Je asi 21:30, vystupuji na Národní třídě z metra a vycházím do Purkyňovy ulice – do malé, t.č. temné uličky opačným směrem než je Tesco a vidím, že jsem udělal chybu. Hned za rohem stojí hlouček 7 individuí, většina z nich vypadá, že patří k jistému etniku, které se údajně „v ČR nejčastěji setkává s rasovou diskriminací.“ (citát odposlouchaný někde v médiích)
Jedno individuum bleskurychle přibíhá ke mně a téměř řve: „Ahoj, seš to ty? Jak se máš?“ A sápe se to na mě pazourama zřejmě s cílem něco objevit v mých kapsách. Snažím se vyhnout s tím, že je to omyl, zapínám si bundu, „zajímavé“ věci mám ve vnitřní kapse.
Nenechává se odbýt a snaží se mně tlačit k vnější zdi vestibulu metra se slovy přibližně: „Ale určitě, někde jsme se viděli! Pojď, pokecáme!“ Zkouším něco jako „Sorry, spěchám!“ a nějak se – poměrně silným odstrčením individua – vymaňuji a mířím do Spálené, kde je ještě dost lidí. Kupodivu se mi daří, ohlížím se a kličkuju, individuum kráčí za mnou a povídá něco jako: „Kámo, počkej, mám problém, jsem z Karlových Var …“ A najednou konec. Individuum se obrátilo a zamířilo zpátky ke svým kumpánům. Oddechnul jsem si.
Pak mi hlavou běhaly různé věci. Nejprve takové, co se týkaly přímého nebezpečí před chvílí: Jak daleko by bylo individuum schopno zajít? Jakou roli hrálo to, že individuum bylo jen o něco málo větší než já? Co kdybych ho neodstrčil a téměř neprchal pryč – přiskočili by i další kumpáni? Jak by tahle scénka dopadla např. kolem půlnoci?
Myšlenky o chvíli později: Jak je tohle možné prakticky v centru města? Jak je vůbec možné, že se takovýhle ksindl beztrestně potuluje městem a obtěžuje? A především – CO S TAKOVÝM KSINDLEM? MÁME PROTI NĚMU VŮBEC ŠANCI?
A odpovídám si: Šance je dnes snad jen ta, že na podobný ksindl nenarazíte, nebo alespoň ne ve špatném čase a na špatném místě. Ale tato odpověď asi nikoho neuspokojí.
Problém pouličního ksindlu vidím jako velmi vážný. Od krádeží není tak dlouhá cesta k loupežím, ublížení na zdraví a vraždám. Činností podobného ksindlu byla podle mého názoru i vražda 81-leté paní na Královéhradecku, i když se o této vraždě mluvilo především jako o vraždě provedené dětmi. Přes věk pachatelů – v první řadě je vnímám jako nebezpečný ksindl.
Když se vrátím k otázce – co s tímhle ksindlem – tak asi nelze dát jednoznačnou a jednoduchou odpověď.
Jako první se zřejmě musí změnit přístup státu k těmto individuím – pokud se někdo chová takhle defektně, neměly by být na prvním místě jeho občanské svobody, ale ochrana společnosti před ním. V legislativě bych pro začátek zrušil to, co je mezi lidem známo jako „nepřiměřená obrana“. Myslím si, že pokud je někdo přepaden, má právo se účinně bránit. I když je pachatel zastřelen „jen“ za to, že chtěl někoho okrást o prachy, rozhodně bych nepopotahoval přepadeného za nepřiměřenou obranu – vždyť pokud jsem přepaden, nemůžu vědět, kam až lupič může zajít. Navíc lupič volí místo a čas přepadení, jeho výhodou je taky moment překvapení.
Pak jsem uvažoval, proč a jak se individuum stane ksindlem. Často je to dané prostředím, tedy hlavně rodinou, kde individuum vyrůstá. To je statisticky i jinak prokázané. Tento ksindl je poměrně snadné identifikovat – pokud máme rodinu kriminálníka a jejich děti mají „kázeňské problémy“, je třeba neprodleně zasáhnout.
První zásah by měl proběhnout u rodičů. V případech rodičů – recidivistů by mělo být zájmem společnosti, aby už neměli další potomstvo – potencionální ksindl. Zde by bylo možné v první fázi navrhnout (i třeba za nějaké prachy), v další fázi nařídit sterilizaci či kastraci takto defektních jedinců. Některým sexuálním deviantům se dává volba buď kastrace nebo delší žalář, něco podobného by se dalo využít i u jiných recidivistů.
Otázka je, co s dětmi – recidivisty, velmi často potomky stejných rodičů: Dnešní situace je taková, že se řešení prakticky odkládá až do dovršení 18-ti let ksindla, kdy může být „normálně“ zavřen.
Odborníci na rodinu tvrdí, že pro dítě je lepší rodina recidivistů než žádná. Nevím. Ono dost platí „jablko nepadá daleko od stromu“. Tak jako z rodin vzdělaných rodičů vycházejí často vzdělaní lidé, z rodin kriminálníků vycházejí zase kriminálníci. Z tohoto pohledu by bylo nejlepší naopak co nejrazantnější odtržení od takovéhle „rodiny“.
Když se vrátím k případu zavražděné stařenky na Hradecku, zarazilo mě tohle: Všichni vrazi byli chovanci diagnostických ústavů, ale na místo je vezl otec dvou z nich. Sice nevím, jak takovéhle ústavy fungují, ale měl jsem za to, že do těchhle ústavů (podobně jako do klasických děcáků) se děcko dostane, když o něj rodiče nejeví zájem. Stav, kdy dítě je v ústavu a vyráží s rodičem na takovouhle výpravu, mi připadá podivný a podezřelý. Skoro se mi to jeví jako další zneužívání státu tímhle ksindlem – očekávám, že v ústavu dostane ksindlík najíst, má bydlení, barevnou televizi, „skvělou“ partu a ven může v podstatě kdy se mu zachce.
Asi by bylo nutné, aby tyto ústavy fungovaly více jako vězení, bez možnosti úniku a důsledným aplikováním principu cukru a biče. Těžko popisovat konkrétní kroky, ale ksindlíkovi by se mělo vštípit do hlavy, že sekat dobrotu se vyplácí, nebo alespoň že život ksindla je těžší než když se o sebe postará v rámci pravidel. Součástí pobytu v ústavu by mělo být povinné vzdělávání, což by těmhle lidem mělo pomoc v následujícím životě. A kdo by zde dělal problémy a navíc se odmítl vzdělávat, měl by mít jistotu, že jen tak nevyleze. A ti zvláště defektní – když nic jiného, tak v 18 letech sterilizace, nechceme jejich potomstvo. I bez přesných statistik si troufám říci, že rodiny takovýchhle mívají nadprůměrné počty dětí a z nich následně vyrůstá nadprůměrný počet ksindlů.
Aktuální téma k řešení je, co s ksindlem, který už v ulicích a jinde působí. Bohužel zde funguje prostředí, ve kterém je pro ksindl příliš snadné jako ksindl žít a fungovat, ochrana slušných lidí před nimi je dosti omezená. Otázkou daleké budoucnosti je, kdy a jestli vůbec se podaří vytvořit prostředí, kde žít život ksindla bude těžší než život „obyčejného“ člověka. Mělo by dojít k tomu, aby strach nebyl jen na straně potencionálních obětí, ale aby důvod k co největšímu strachu měl taky ksindl.
Asi by částečně pomohly věci, o kterých se běžně mluví, ale nejsou uplatňovány příliš důsledně – jako přísnější kriminály, efektivnější soudy, vyšší tresty, větší zohlednění recidivy do výše trestů, policie v ulicích ksindlu neustále „za prdelema“ atd.
Rozhodně by měl ksindl mít větší strach z pobytu v kriminálu. Měla by existovat povinnost pracovat a z výdělku uhradit způsobené škody – jak vůči státu, tak vůči dalším poškozeným. Recidivisté by mohli být zavíráni až do té doby, dokud neuhradí všechny své škody. Zároveň by bylo třeba dohlédnout na to, aby vykonávaná práce v kriminálech nebyla jen o práci pro práci.
Další možností – v dnešní „korektní“ době (ale vůči komu korektní?) tabu – je trest smrti a tělesné tresty udělované v případech závažnější kriminality spojené s recidivou. Protože se jedná především o ochranu společnosti, příliš bych neřešil (ne)humánnost vůči ksindlu, navíc v těchto případech k tomu nejhoršímu. Nevidím jako kruté to, že bude popraven několikanásobný vrah, ani by mě příliš nevadilo sekat ruce takovým, co provedli např. více než 10 krádeží a s pravděpodobností hraničící s jistotou budou krást dál. Důvod proti vidím v práci policie a soudů, konkrétně v jejich přehmatech a excesech.
Ještě mne napadá jedna věc, dnes rovněž tabu – a to zřízení jakýchsi vyhnaneckých či pracovních táborů pro nenapravitelný ksindl. Využít by se daly neobydlené oblasti, např. známá a do nedávných dob využívaná Sibiř, hezké místo by mohlo být i Grónsko. Navíc by se z toho mohl stát mezinárodní byznys a potencionální ekonomický růst pro státy s neobydlenými oblastmi, které by mohli nabízet „ubytování“ ksindlům z ostatních států. Na druhou stranu by to asi taky byl první krok v globalizaci vězeňství.
P.S.: Také se mi hlavou proběhly některé „nekorektní“ myšlenky, co bych s takovým šmejdem udělal KDYBY, resp. co bych přál všem takovým: Od naražení na kůl, rozčtvrcení, mučednický kůl atd. Jelikož jsem byl ten večer v lékárně s pohotovostí, kde jsem kupoval mj. glycerinové čípky proti zácpě, tak mne docela rozesmála myšlenka nacpat ksindlovi do prdele celou krabičku, nepustit ho na hajzl a sledovat, co se bude dít.
(Zatím nikdo nehlasoval)